ČÁST ŠESTÁ
Leden 1349 až leden 1351
63
Když Godwyn odešel, vzal s sebou všechny cennosti z mnišské pokladnice i všechny důležité listiny. Ty zahrnovaly i dokumenty jeptišek, které se jim z jeho uzamčené truhly nikdy nepodařilo získat zpět. Odnesl také svaté ostatky, včetně kostí svatého Adolpha v drahocenném relikviáři.
Caris to zjistila následující dopoledne, prvního dne měsíce ledna, na svátek Obřezání Páně. Šla s biskupem Henrim a sestrou Elizabeth k pokladnici poblíž jižního transeptu. Henri se k ní choval velice upjatě, což bylo znepokojivé. Byl to však mrzout od přírody, takže se možná takto chová ke všem.
Stažená kůže Gilberta Hereforda, stále ještě přibitá na dveřích, pomalu usychala a žloutla a vydávala slabý, avšak výrazný pach hniloby.
Dveře však zamčené nebyly.
Vešli dovnitř. Caris sem nevkročila od chvíle, kdy převor Godwyn ukradl jeptiškám sto padesát liber, aby si vystavěl palác. Po této události si jeptišky pořídily vlastní pokladnici.
Okamžitě bylo jasné, co se stalo. Dlažební kameny, které zakrývaly prostor pod podlahou, někdo vyzdvihl a už je nedal zpět na místo a víko okované truhlice zůstalo otevřené. Truhlice byla prázdná.
Caris cítila, že její opovržení vůči Godwynovi se tím ospravedlnilo. Školený lékař, kněz a čelný představitel mnichů utekl právě v okamžiku, kdy ho lidé potřebují nejvíc. Každý si nyní jistě uvědomí, jaká je jeho pravá tvář.
Arcijáhen Lloyd zuřil: „Sebral všechno!“
Caris se obrátila k Henrimu: „A tohle je člověk, který od tebe chtěl, abys zrušil platnost mého zvolení.“
Biskup Henri pouze zabručel.
Elizabeth se zoufale snažila najít pro Godwynovo chování nějakou omluvu. „Jsem si jistá, že vážený pan převor vzal ty cennosti s sebou, aby byly v bezpečí.“
To popíchlo biskupa k odpovědi. „Nesmysl,“ odpověděl odměřeně. „Jestli ti tvůj sluha vyprázdní peněženku a bez upozornění zmizí, neodnesl tvoje peníze do bezpečí, ale ukradl je.“
Elizabeth to zkusila jinak. „Jsem přesvědčená, že to byl Philemonův nápad.“
„Toho podpřevora?“ Henri se zatvářil opovržlivě. „Vede to tu Godwyn, ne Philemon. Odpovědnost nese Godwyn.“
Elizabeth zmlkla.
Godwyn se musel ze smrti matky vzpamatovat, pomyslela si Caris, aspoň dočasně. Byl to docela výkon, přesvědčit každého jednotlivého mnicha, aby ho následoval. Ráda by věděla, kam šli.
Biskup Henri myslel na totéž. „Kam ti podlí zbabělci šli?“
Caris si vzpomněla, že se ji Merthin pokoušel přesvědčit, aby odsud odešla. Do Walesu nebo Irska, říkal tehdy. Do nějaké vzdálené vesnice, kde neuvidíš nikoho cizího, jak je rok dlouhý. Obrátila se k biskupovi: „Budou se ukrývat na nějakém osamělém místě, kam nikdy nikdo nepřijde.“
„Zjisti mi, kde přesně,“ vybídl ji.
Caris si uvědomila, že s Godwynem pominul veškerý odpor vůči jejímu zvolení. Cítila se vítězoslavně a přemáhala se, aby nevypadala příliš potěšeně. „Poptám se po městě,“ slíbila. „Někdo je určitě viděl odcházet.“
„Dobrá,“ přikývl biskup. „Myslím si ale, že se hned tak nevrátí, takže mezitím si budeš muset poradit bez mužů, jak to půjde nejlíp. Konejte s jeptiškami bohoslužby jako obvykle. Na mši v katedrále pozvi faráře, jestli ještě najdeš nějakého naživu. Ty mši sloužit nemůžeš, ale můžeš zpovídat – arcibiskup k tomu udělil zvláštní dispens, protože tolik kněží zemřelo.“
Caris nehodlala dopustit, aby biskup nenápadně přešel otázku jejího zvolení. „Potvrdíš mě jako převorku?“ zeptala se.
„Ovšem,“ odpověděl podrážděně.
„V tom případě, dřív než přijmu tu čest –“
„Ty nemáš co rozhodovat, matko převorko,“ zarazil ji rozhorleně. „Tvojí povinností je mě poslouchat.“
Zoufale po tom postavení toužila, rozhodla se však předstírat něco jiného. Bude tvrdě vyjednávat. „Žijeme v podivné době, že?“ nadhodila. „Udělil jsi jeptiškám právo zpovědi. Zkrátil jsi čekací dobu pro kněze, ale přesto je prý nemůžeš vysvětit tak rychle, abys nahradil ty, co zemřeli během moru.“
„Máš v úmyslu využít nesnáze, kterým nyní církev čelí, pro nějaké vlastní cíle?“
„Nemám, ale musíš udělat něco, ab…
