Celá e-kniha Útěk bez konce ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
XX
Po odchodu hostů zůstali bratři v místnosti sami; sami, pokud nepočítáme obrazy, bohy a svaté. Tunda nebyl na tyto tiché odposlouchávače zvyklý. Pokud jde o mě, nezajímají mě ani lokajové, kteří stojí za mým křeslem a počítají mi vlasy. Nebýt společenské nálady paní Kláry, v domě kapelníka by jistě byli lokajové. Očividně se jí hnusilo ponižovat lidi.
U bohů na tom však nezáleželo.
Mimochodem, v místnosti, kde seděli, byl umístěn jeden z praktických vynálezů, kterému se říká „potěšení pro hospodyňku“.
Byla to zvláštní lampa, jemná lampa stojící na podstavci, jejíž světlo pronikalo několika malými otvory umístěnými rovnoměrně do kruhu na jejím jemném průhledném těle. Účelem této lampy však nebylo svítit, ale spíše pohltit kouř, který se v místnosti během večera nahromadil. Tato lampa zachránila otevřená okna, průvan, nachlazení a nakonec i lékaře. Takové vynikající vynálezy vznikají každoročně v Německu a Americe. Kapelník také jednu používal: kouřil cigarety bez nikotinu. I jejich kouř pohltila kouzelná lampa.
Dům byl nadmíru hygienický.
„Dobrou noc!“ řekla Klára, když odložila lampu, přešla k manželovi a srdečně ho políbila na čelo. Byl to erotický polibek. Franz dostal stejnou a ještě se rozčiloval. Odstrčil křeslo, chtěl vstát, ale švagrová ho odstrčila za ramena.
Oba bratři tedy zůstali a měli spolu poprvé promluvit.
Kapelník, jehož umění klouzat po obtížných začátcích bylo dobře známé, se ujal slova jako první a velmi rozumně řekl to, co bylo zřejmé:
„Jak se vám líbí naše město?“
Nic není tak nakažlivé jako společenská zdvořilost. Franz potlačil nejdůležitější a největší část svého názoru a odpověděl:
„Představoval jsem si to mnohem zábavnější, živější, jinými slovy: rýnštější.“
„Žije zde příjemné a klidné obyvatelstvo. Dělnická třída zde není tak radikalizovaná jako v jiných oblastech. Pan starosta je členem Německé lidové strany, první a druhý starosta jsou sociální demokraté. V mém orchestru je také pět členů sociálnědemokratické strany. Baskytarista je dokonce velmi dobrý.“
„Proč tě to překvapuje?“ zeptal se Franz. „Proč by měla strana bránit tomu, aby byl člověk dobrým baskytaristou?“
„Ano,“ řekl kapelník, „politická činnost umění škodí. Umění je něco posvátného, odvráceného od všedního dne. Ten, kdo jí slouží, vykonává jakési kněžské povolání. Dovedete si představit, že by někdo pronesl politický projev a pak dirigoval „Parsifala“?“
„Dovedu si představit,“ řekl Franz, „že za určitých okolností je politický projev stejně důležitý jako Parsifal. Dobrý politik může být stejně důležitý jako dobrý hudebník. Kněz jím však není. Koncertní síň není chrámem umění o nic víc než zasedací síň chrámem politiky.“
„Už nemáte evropské názory,“ řekl kapelník jemně a tiše jako neurolog. „Podobné názory už bohužel převládly ve velké části Německa. Pocházejí z Berlína. Ale tady na Rýně je ještě několik starých pevností staré měšťanské kultury. Naše tradice sahají od antiky přes katolický středověk, humanismus, renesanci až po německý romantismus. - -“
„To je evropská kultura?“ zeptal se Franz a ukázal na Buddhy, čalounění, široké a hluboké pohovky, orientální koberce.
„Zdá se mi, že jste si něco vypůjčil. Vaši hosté dnes tančili několik černošských tanců, které se v Parsifalovi pravděpodobně nevyskytují. Nechápu, jak můžete stále mluvit o evropské kultuře. Kde je? V dámských šatech? Má majitel továrny, který byl dnes s vámi, evropskou kulturu? Mimochodem, mám ho radši než ostatní, protože vámi pohrdá. Tato stará kultura má tisíce děr. Díry zaplníte výpůjčkami z Asie, Afriky a Ameriky. Díry jsou stále větší a větší. Ale vy si ponecháváte evropskou uniformu, sako a bílou barvu pleti a žijete v mešitách a indických chrámech. Na tvém místě bych si oblékl burnus.“
„Uděláme pár ústupků,“ řekl kapelník, „nic víc. Svět se zmenšil, Afrika, Asie a Amerika jsou nám blíž. Člověk vždy přejímal cizí zvyky a přidával je ke své kultuře.“
„Ale kde je kultura, do které je chcete přidat? Nemáte nic než atrapy staré kultur…
