Celá e-kniha Pochod Radeckého ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
XI
Okresní hejtman se rozhodl, že navštíví syna v daleké pohraniční posádce. Pro muže, jako byl pan von Trotta, to nebylo rozhodnutí snadné. O východních hranicích monarchie měl představy dost zvláštní. Dva jeho spolužáky kdysi přeložili pro trapné přehmaty v úřadě do oné vzdálené korunní země, na jejímž okraji skučí už asi sibiřský vítr. Medvědi a vlci a ještě horší havěť, jako vši a štěnice, tam ohrožují civilizovaného Rakušana. Rusínští sedláci obětují pohanským bohům a židé tam krutě řádí a ničí všechno, co nepatří jim. Baron Trotta si vzal s sebou starý bubínkový revolver. Možnosti dobrodružství ho nijak nelekaly; naopak, prožíval znovu onen opojný pocit z dávno minulých klukovských let, který ho i jeho starého přítele Mosera pudíval na otcově statku do tajemných hlubin lesa na lov a o půlnoci na hřbitov. Se slečnou Hirschwitzovou se krátce a v dobré míře rozloučil s nejasnou a smělou nadějí, že už ji vícekrát nespatří. Na nádraží jel sám. Pokladník za přepážkou řekl: „Oh, konečně někdo jede někam daleko. Šťastnou cestu!“ Přednosta stanice vyběhl na perón. „Cestujete služebně?“ ptal se. A okresní hejtman v onom dobrém rozmaru, kdy člověk rád předstírá tajemnost, odpověděl: „Ano, skoro, pane přednosto! Takříkajíc služebně!“ – „Na delší dobu?“ – „To se ještě neví.“ – „Pravděpodobně navštívíte i syna?“ – „Bude-li to možné!“ – Okresní hejtman stál u okna vagónu a mával. Loučil se vesele se svým okresem. Nemyslil na návrat. V jízdním řádu si ještě jednou přečetl všechny stanice: „V Bohumíně přestoupit!“ opakoval si v duchu. Porovnával stanovené doby příjezdu a odjezdu se skutečnými příjezdy a odjezdy a své kapesní hodinky se všemi hodinami na nádražích, kterými vlak projížděl. Kupodivu, každá nepravidelnost těšila, ba osvěžovala jeho srdce. V Bohumíně nechal jeden vlak ujet. Rozhlížeje se na všechny strany, prošel zvědavě nástupišti, čekárnami a vydal se na dlouhou cestu k městu. Když se vrátil na nádraží, dělal, jako by se byl proti vůli opozdil, a vrátnému výslovně řekl: „Zmeškal jsem vlak!“ Byl zklamán, že se vrátný nediví. V Krakově musí přestupovat znovu. To mu bylo vhod. Kdyby nebyl Karlu Josefovi oznámil, kdy přijede, a kdyby do toho „nebezpečného hnízda“ zajížděly denně dva vlaky, byl by si s radostí popřál ještě jednu přestávku a prohlédl si svět. Budiž, i z okna se dá prohlížet. Po celou cestu ho pozdravovalo jaro. Odpoledne dojel na místo. Vesele a bezstarostně seskočil se stupátka oním „elastickým krokem“, který noviny vždycky vychvalovaly u starého císaře a který si ponenáhlu osvojilo mnoho starších státních úředníků. V té době vládl totiž v monarchii zcela zvláštní, od těch dob nadobro zapomenutý způsob, jak vystupovat z vlaku a z kočáru, vcházet do hostinských místností, na perón a do domů, přistupovat k příbuzným a přátelům; jistý druh chůze, ovlivněné možná i úzkými nohavicemi starších pánů a gumičkami, které si ještě mnozí z nich s oblibou navlékali přes perka a které nohavice napínaly. Tímto zvláštním krokem vystoupil tedy baron Trotta z vagónu. Objal syna čekajícího u stupátka. Baron Trotta byl jediný cizinec, který dnes vystoupil z vozů první a druhé třídy. Několik vojáků vracejících se z dovolené, pár železničářů a židů v dlouhých černých vlajících kaftanech vystoupilo z vagónů třetí třídy. Všichni se dívali na otce a syna. Okresní hejtman pospíchal, aby byli co nejdříve v čekárně. Tam Karla Josefa políbil na čelo. U bufetu objednal dva koňaky. Na stěně za policemi s lahvemi viselo zrcadlo. Při pití se navzájem otec a syn pozorovali. „Je to zrcadlo opravdu tak mizerné?“ zeptal se baron Trotta, „anebo skutečně tak špatně vypadáš?“ – „Opravdu jsi tak zešedivěl?“ měl na jazyku Karel Josef, neboť v otcových tmavých licousech i na skráních zahlédl hodně stříbra. „Ukaž, ať si tě prohlédnu!“ pokračoval okresní hejtman. „To ovšem není zrcadlem. To asi dělá ta služba zde! Je to tu zlé?“ Okresní hejtman zjišťoval, že syn nevypadá tak, jak má vypadat mladý poručík. „Snad je nemocen,“ pomyslil si. Kromě nemo…
