Modrá rokle (Jaroslav Foglar)

14. Znovu do zaslíbeného kraje

Toho středečního večera, když tak nečekaně získal otcovo svolení k třídenní výpravě, uléhal Denny radostí rozrušen jako málokdy předtím. Zlatý Roman - jak to s tátou pěkně zařídil ... Dlouho nemohl usnout, v duchu opět prožíval celou schůzku, a to ještě netušil, co všechno zažije v dalších dnech. Ted'ještě v polospánku, když už přece jen zvolna usínal, slyšel, jak se rodiče v kuchyni o jeho třídenní výpravě dohadují a radí. Kupodivu obavy a starost projevovala spíše maminka, kdežto otec, sám bývalý voják, vodák a tramp, ji uklidňoval: "Jen ať se naučí být trochu samostatný, nemůžeme ho pořád držet jako malého kluka doma na provázku. Ve škole se dobře učí, tak co?" A maminka hartusila: "Jen ho ještě v tom toulání podporuj!" Neříkala to ale nijak hněvivě. A potom už Denny usnul - s vědomím, že má vyhráno a že se zákazem Saturnu ho doma nebudou věčně strašit.

Celý čtvrtek před třídenním volnem byl zase tak nádherný jako středa, kdy vznikl len úžasný Romanův nápad. Od časného rána Denny poslouchal rozhlas, aby se dozvěděl, jaké bude v příštích dnech počasí, a předpověď byla vesměs dobrá: jasno, teplota vzduchu dvacet i více. Denny si vzpomněl na Altarovo středeční ujišťování, že se bude v Modrém jezírku určitě koupat. Ve škole dostala třída několik úkolů a opakování, aby se nahradil volný pátek. Hoši se bouřili, ale Denny mlčel, aby si nepokazil u třídní učitelky dobrou pověst. I tak byl pro něj celý den naplněn horečnými přípravami na výpravu. Nákup konzerv, chleba, shánění a hledání výzbroje, to vše mu zabralo několik drahocenných čtvrtečních hodin času. A všude v obchodech bylo plno lidí, všude se čekalo a byl velký shon.

V Dennyho pokojíku se vršily v koutě u torny jedna věc za druhou, jak je sem Denny postupně snášel. Spací pytel, pokrývka, jídelní miska, příbor, konzervy, mýdlo, ručník, tepláky, zásobní ponožky, tenisky, Krabička poslední záchrany, nechyběl ani svazek svíček a zápalky, kdoví zdá je nebudou potřebovat! Otec i ustaraná maminka stáli nad tou hromadou potřeb v němém úžasu a tatínek jen nabádal: "Takhle to nezabalíš nikdy! Zvykni si dávat věci vždycky na stejné místo a ne jednou sem a jednou zase tam!"

Denny se té radě musel až trochu smát a dovolil si zažertovat: "A nešlo by, táti, dát to jednou tam a potom sem?" Otec se začal smát taky a maminka řekla: "Já se na to nemůžu dívat. A ty legrácky si Denny nech, budeš je možná na výpravě potřebovat!" Netušil, jak blízko byla pravdě!