7. Tajemství modré hlíny vypátráno
Druhý den v úterý čekali Haryk s Mildou na mrňouse Fretku s hlínou marně. "Asi se mu ji už nepodařilo z Romanova dvorku ukrást jako minule," řekl chmurně Milda. "Nedá se nic dělat. Musíme pro ni zase k Romanovi, i když u něj je dražší," rozhodl Haryk.
Na jejich pronikavé pískání Roman otevřel okno a zvolal dolů do ulice: "Už jdu! Počkejte venku, přinesu ji ze sklepa!"
"Tak pořád nám ještě neřekneš, odkud ti dva hlínu berou?" zeptal se zvídavě Haryk, když jim Roman objemnou plechovku s hlínou předával.
"Já se na nic neplaní ani vás, na co ji potřebujete, ani jich, kde ji berou. Tak se neptejte taky," odbyl je Roman.
"Jen abys jednou nelitoval!" pohrozil při odchodu Milda. Roman se za nimi díval dost nechápavě. Čeho by měl litovat, když jim sám prokazuje dobrou službu a nic za ni nechce. Mávnul nad vším rukou a zašel zpět do domu.
Nadešla středa a s ní i odpolední volno. Denny si doma napsal školní úkoly na další den a oznámil: "Mami, ahoj, jdu do klubu na schůzku!"
"Moc ráda tě nepouštím. Dej na sebe pozor. A jací vůbec jsou ti hoši, co k nim chodíš?" zeptala se starostlivě na rozloučenou maminka.
"Buď bez starosti, mami, jsou to prima kamarádi. Neslyším tam jediné hrubé slovo a nikdo z nich taky nekouří!"
Když Denny přicházel k domu, kde měl Saturn klubovnu,zůstal překvapeně stát. U zídky, po které před nedávném slézal, se nahýbal malý chlapec dolů do hlubin dvora.
Vždyť je to ten lotr, co mě nechal dole na dvorku a vzal draka s plechovkou i s lanem - řekl si pro sebe Denny a rozběhl se k němu.
Když za sebou mrňous Fretka uslyšel dusot kroků, zvědavě se ohlédl a vzápětí spatřil nebezpečí. Dal se na útěk přes ulici i dál po schodech kamsi vzhůru.
"Stůj, nic ti neudělám, i když bys zasloužil pár pohlavků! " volal za ním v běhu Denny. Rozhodl se pronásledovat toho malého zrádce a dostihnout ho za každou cenu. Vtom spatřil nahoře nad schody Altara, kterému Fretka vbíhal takřka do náruče.
"Altare, zadrž ho! Chytni ho!"
"A jéjej - to je přece Fretka, co všechno vyčmuchá. Známý všude jako falešný peníz," zvolal Altar a nadběhl mu. Za chvilku již s Dennym svírali zmítajícího se Fretku mezi sebou.
"Pusťte mě, nic jsem vám neudělal!" bránil se Fretka.
"A to nebylo nic, jak jsi mě nechal dole na dvorku v bryndě a zmizel i s plechovkou? Ani provaz jsi mi zpátky nehodil. Přitom jsi musel vědět, že se bez něho nahoru nedostanu," zarazil Denny jeho protesty. "Teď půjdeš hezky s námi a řekneš, co jsi s tou plechovkou udělal?"
"Nic neřeknu, nic, nic!" zuřivě odporoval Fretka.
"Ale řekneš, hošíčku, řekneš!" Altar s Dennym Fretku ještě pevněji sevřeli. Když ho vzpouzejícího se odvedli k nedaleké ohradě, věděl už Fretka, že jde do tuhého, a stal se povolnější.
Ptám se tě naposledy, co jsi s tou plechovkou udělal?" řekl rozhodným hlasem Altar a přitiskl Fretku k ohradě.
Fretka se zlomil: "Dal jsem ji Harykovi a Mildovi," odpověděl odevzdaně, "mají v domě U černého koně ve dvoře kůlnu - a pořád tam něco kutej!"
"Měl bys dostat nařezáno, ale odpouštíme ti!" řekl Denny a uvolnil sevření.
"Teď už ale koukej mazat!" propustil zlodějíčka Altar. Fretka se dal bez dlouhého pobízení do běhu, šťastný, že z toho tak lacino vyvázl.
Když se potom všichni členové Saturnu usadili v klubovně kolem stolů a Roman zahájil schůzku, řekl Altar: "Máme před sebou tři záhady: zaprvé - kde Mínek a Olda kopou tu svou hlínu, zadruhé - o jakém díle mluvili, a zatřetí - nač Haryk s Mildou hlínu potřebují?"
"Ale ještě je záhada čtvrtá!" skočil mu do řeči Špuntík a pokračoval: "Kam vůbec Olda a Mínek za tou ohradou minule zmizeli?"
"Čím víc záhad, tím je to napínavější. Kterou ale začít?" řekl zadumáno Roman.
"Doporučoval bych začít s Oldou a Minkem. V sobotu si na ně můžeme počkat v úkrytu před ohradou a pak se za nimi vydat jako stíny!" navrhl Altar.
S jeho návrhem ostatní souhlasili a dali se do projednávání dalších různých klubovních záležitostí. Když se potom s nimi Roman po schůzce před domem loučil, př…
