KAPITOLA ČTVRTÁ
Já ty volby neuznávám – Odvaha se nedokazuje jenom pěstmi, ale také hlavou – Martin dává k dobru jeden návrh – Hynek se sám vyřazuje – Musíme myslet na zásoby – 61 housek se salámem, 33 kyselých okurek a 67 vajíček natvrdo – Na Josefínu se málem zapomnělo – Kája má strašný sen – Chlápci rozestavují hlídky – Teta Beáta už nemůže – Pan Houžvička spatří světlo a dostane pusu – „Tady městská nemocnice!“ – Hynek uskutečňuje svůj plán – Jablka a housky se salámem leží ve sněhu
Oba chlapci stáli proti sobě a oba chvíli mlčeli. Pak se Tomáš zeptal: „Co tím chceš říct?“
Ostatní děti se kolem zvědavě shlukly. Hynek pohodil hlavou: „Tím jsem chtěl říct, že mi můžeš vlízt na záda! Na tvoje rozkazy ti kašlu. Pro mě seš vzduch!“
Tlusťoch Martin se vztekle zachechtal. „Máš zlost, že jsme tě nezvolili, viď?“ vykřikl.
„Bylo by lepší, kdybyste to byli udělali,“ ucedil Hynek.
„A to jako proč?“
„Protože já jsem silnější a větší než tenhleten,“ řekl Hynek a ukázal na Tomáše. „A taky odvážnější,“ dodal ještě.
„Odvaha se nedokazuje jenom svaly,“ opáčil Tomáš s klidem. „Na to potřebuješ taky hlavu!“
Hynek si stoupl před něj a přivřenýma očima ho pozoroval.
„Takže ty seš taky odvážnej, jo?“
„Myslím, že jo,“ řekl Tomáš.
Hynek kývl. „Dobrá,“ řekl, „tak ti něco navrhuju. Budeme zápasit. Přitom můžeš ukázat, jak seš odvážnej. Když mě porazíš, tak tě uznám jako zástupce tety Beáty. Když mě ale neporazíš, budu tady rozkazovat já!“ Díval se vyzývavě na Tomáše a taky ostatní děti zvědavě přihlížely. Ale Tomáš zavrtěl klidně hlavou. „Ne,“ řekl.
„Co ne?“
„Nebudu se s tebou prát.“
Hynek se rozesmál. „Však jsem si to myslel! Seš prostě zbabělec!“
„To nemá se zbabělostí nic společnýho,“ odpověděl Tomáš.
„Ale má!“ křičel Hynek.
„Ne,“ řekl Tomáš. „To nemá co dělat se zbabělostí. Ostatní si mě zvolili. Mohli přece klidně zvolit tebe. Ale neudělali to. Ty volby jsou mnohem důležitější než naše rvačka. Je možný, že budeš silnější než já a že mě porazíš, když se budeme prát. Ale tím se nic nedokáže. Protože pak by například mohl přijít Martin, prát se s tebou, porazit tě a potom…“
„To by teda nemohl!“ křičel Hynek.
„Ha, ha,“ ozval se Martin ironicky.
„Nechte toho,“ řekl Tomáš. „Je úplně jedno, jestli by mohl nebo ne. Ty volby přece nebyly určený k tomu, abysme se tady začli prát. Takže já se prostě prát nebudu.“ Pak se otočil k ostatním: „Jestli chcete radši Hynka, tak to klidně můžete říct!“
„Ne!“ křičely děti. „Chceme tebe, Tomáši!“
„Tak to vidíš,“ řekl Tomáš Hynkovi. „Nemůžeš sám sebe zvolit, když tě ostatní nechtějí. Leda že bys to udělal tak, že by ses popral se všema dohromady a tím se zvolil. To jsme tady potom ale fakt nemuseli žádný volby dělat.“
„To bych teda chtěl viděl, jak by se tu s náma se všema pral!“ vykřikl nějaký kluk.
Tlusťoch Martin se naklonil dopředu. „Tomáši,“ řekl, „mám nápad. Já si to s Hynkem rozdám jako tvůj podzástupce. Nemusíš si s ním špinit ruce a strach mít taky nemusíš. Toho vyřídím levou zadní!“
Hynek se zachechtal. „To jsem teda zvědavej!“
Tomáš nesouhlasil. „Ne! Tady se nikdo prát nebude.“
„A můžu se zeptat proč?“
„Protože rvačkou se nic nevyřeší, můj milej,“ řekl Tomáš. „S tím se prostě budeš muset smířit. A když ne, tak si dělej, co chceš!“
Hynek si stoupl před Tomáše: „To mi nemusíš říkat dvakrát!“ křičel. „Taky že si budu dělat, co budu chtít!“ Otočil se a podíval se na ostatní. „Však uvidíte, kam to s tím vaším Tomášem dotáhnete! Jestli bude po jeho, budete tu trčet ještě za týden! Já ale nejsem takovej blázen, abych se od něj nechal komandovat!“
„Tak už konečně sklapni,“ řekl mu Martin. „Lezeš mi na nervy!“
„Však budeš ještě nervóznější,“ odbyl ho Hynek a rozhlédl se kolem sebe. „Tak, prckové, a teď bych chtěl zpátky svou deku a jídlo. Pro tenhle spolek idiotů už nehnu prstem.“ Pohlédl na Tomáše: „To ti asi není moc příjemný, co?“
„Je mi to úplně fuk,“ řekl Tomáš. „Klidně si vem, co ti patří. Bez tvýho jídla se taky obejdeme.“
Tomáš šel k sedadlu, na které děti shromáždi…
