XII
Když jsem si vedl nevěstu z toho kopce, držel jsem ji kolem pasu; Rufo nám pomohl na koně beze slova. Ale nemohl si nevšimnout, že mě teď Star oslovuje „Milorde muži“. Nasedl a doprovázel nás. Jel za námi v uctivé vzdálenosti na doslech.
Jeli jsme ruku v ruce nejmíň hodinu. Kdykoli jsem se na ni podíval, usmívala se; když zachytila můj pohled, na tvářích se jí objevily dolíčky. Zeptal jsem se: „Jak brzy se musíme mít na pozoru?“
„Dokud jsme na cestě, je to v pořádku, milorde muži.“
To znamenalo ještě jednu míli. Konečně řekla nesměle: „Milorde muži?“
„Ano, ženo?“
„Pořád si ještě myslíš, že jsem 'studená a neohrabaná holka‘?“
„No…“ odpověděl jsem zamyšleně, „'studená' – to bych nemohl tvrdit, že studená. Ale 'neohrabaná' – no, ve srovnání s takovou umělkyní jako je Muri, řekněme –“
„Milorde muži!“
„Ano? Říkal jsem –“
„Koleduješ si o to, abych ti uštědřila kopanec do břicha?“ A dodala: „Američane!“
„Ženo… ty bys mě kopla do břicha?“
Odpovídala pomalu a velmi hlubokým hlasem. „Ne, milorde muži. Nikdy.“
„To rád slyším. Ale kdybys to udělala, co by se stalo?“
„Tak, tak bys mi naplácal. Mým vlastním mečem. Ale ne tvým. Prosím tě, nikdy tvým mečem… muži můj.“
„Ani tvým ne. Jenom rukou. Tvrdě. Napřed bych ti naplácal. A potom –“
„A potom co?“
Řekl jsem jí to. „Ale nikdy nezavdávej příčinu. Protože podle plánu bych mel bojovat později. A příště mě nepřerušuj.“
„Ano, milorde muži.“
„Výborně. Tak, a teď stanovíme počet bodů pro Muri, abychom vás dvě zhodnotili. Výchozí počet pro Muri bude deset bodů. V tom případě bys ty dosáhla – počkej, nech mě přemýšlet.“
„Tři nebo čtyři, asi tak? Nebo dokonce pět?“
„Tiše. Řekl bych tak tisíc. Jo, tisíc. Plus mínus jeden. Abych dodržoval pravidla.“
„Teda, miláčku, ty jsi ale zvíře! Nakloň se ke mně, dám ti pusu – a počkej, až to řeknu Muri.“
„Ty Muri nic říkat nebudeš, nevěsto moje, jinak to slízneš. A nesnaž se ze mně vymáčknout další lichotky. Sama sebe dobře znáš, ty holko, co skáčeš přes meč.“
„A jaká tedy jsem?“
„Jsi moje princezna.“
„Ó.“
„A norek s ocáskem v ohni – a ty to víš,“
„To je dobře? Studovala jsem nejpečlivěji americké idiomy, ale někdy pořád tápu.“
„To jako, že jsi na tom nejlíp. Je to takový slovní obrat, já takhle norka nikdy neviděl. Tak, teď začneme myslet na něco jinýho, nebo se ti taky může stát, že v den své svatby ovdovíš. Říkáš draci?“
„Ale ne před setměním, milorde muži – a ve skutečnosti to draci nejsou.“
„Tak jak jsi je popsala, můžou se hodně lišit jen od jiných draků. Osm stop výška po ramena, každej váží několik tun a všechny zuby mají dlouhý jako moje předloktí – jediný, co jim schází, je chrlení ohně.“
„Ale oni chrlí oheň! Já jsem ti to neřekla?“
Vzdychl jsem. „Ne, tos mi neříkala.“
„Oni tak doslova ten oheň nechrlí. To by je zabilo. Při vypouštění plamenů zadržují dech. Je to zkapalněný plyn – metan – ze zažívacího traktu. Jedná se vlastně o ovládané výbuchy s hyperbolickým efektem z enzymů vylučovaných mezi první a druhou řadou zubů. Plyn se vznítí, když vychází z tlamy.“
„To je mi jedno, jak to dělají; v každém případě chrlí oheň. Takže, jak s nimi mám bojovat?“
„Doufala jsem, že ty budeš mít nějakou představu. Víš,“ dodala omluvně, „tohle jsem neměla v plánu. Nečekala jsem, že to takhle dopadne.“
„No, ženo, tak pojď, vrátíme se do vesnice. A rozdáme si to s naším přítelem vykladačem – vsadím se, že bysme ho ukecali.“
„Milorde muži!“
„No nic. Jestli chceš, abych zabíjel draky každou středu a sobotu, jsem pro. Ten hořící metan – vypouští ho z obou stran?“
„Ne, jen zpředu. Z obou by to nešlo.“
„Tak je to snadný. Tak se podíváme na model příštího roku. A teď buď ticho; přemýšlím nad taktikou. Budu potřebovat Rufa. Předpokládám, že už někdy předtím draky zabíjel.“
„Nevím, jestli vůbec kdy člověk zabil draka, milorde muži.“
„Aha. Princezno moje, důvěra, kterou mi vyjadřuješ, mi lichotí. Anebo je to zoufalství? Neodpovídej mi, nechci to vědět. Buď zticha a nech mě přemýšlet.“
Když jsme dojeli k dalšímu stavení, posl…
