25
Znovu se shromáždili za přísného dohledu soudního zřízence, muže jménem Grinder, a usedli na svá místa. Fink plný obav a nejistoty se rozhlížel kolem sebe. Nevěděl, zda se má posadit nebo zůstat stát, mluvit či zalézt pod stůl. Ord si okusoval kůžičku u nehtu na palci. Baxter McLemore si odsunul židli co nejdále od Finkovy.
Jeho Ctihodnost dopíjela zbytek čaje a čekala, až se všichni uklidní. "Do protokolu," promluvil k zapisovatelce. "Paní Loveová, rád bych věděl, zda malý Mark bude svědčit."
Seděla půl metru za svým klientem a pozorovala jeho tvář z profilu. Oči měl dosud vlhké.
"Za těchto okolností," prohlásila, "nemá na vybranou."
"Znamená to ano, nebo ne?"
"Budu souhlasit s tím, aby svědčil," řekla, "ale nepřipustím, aby mu pan Fink dával urážlivé otázky."
"Vaše Ctihodnosti, prosím," protestoval Fink.
"Klid, pane Finku. Pamatujte na pravidlo číslo jedna: nemluvit, dokud nebudete osloven."
Fink se zamračil na Reggii. "To je ohromně jednoduché," zavrčel.
"Nechte toho, pane Finku," řekl Harry. Všichni ztichli.
Hlas Jeho Ctihodnosti byl náhle plný vroucnosti a na tváři se mu objevil úsměv. "Marku, chci, abys zůstal na židli vedle své advokátky, až ti budu klást otázky."
Fink mrkl na Orda. Konečně ten kluk promluví, konečně nastane rozhodný okamžik.
"Zvedni pravou ruku, Marku," řekla Jeho Ctihodnost a Mark pomalu uposlechl. Pravá ruka, stejně jako levá, se mu třásla.
Starší dáma stála před Markem a nechala ho řádně přísahat. Nevstal, ale pomaloučku se přisunul ještě blíž k Reggii.
"A teď ti, Marku, položím pár otázek. Kdybys něčemu, na co se tě budu ptát, nerozuměl, neměj strach a promluv si se svou advokátkou. Jasné?"
"Ano, pane."
Fink se otočil na židli čelem k Markovi a tvářil se jako hladové štěně čekající na misku se žrádlem. Ord si přestal onipovat nehty a byl připraven s právnickým blokem a perem v ruce.
Harry se na vteřinu znovu zahloubal do svých poznámek a potom se usmál na svědka. "Tak, Marku, chci, abys mi přesně popsal, jak jste s bratrem našli v pondělí pana Clifforda."
Mark křečovitě zaťal prsty do opěrek židle a odkašlal si. Nikdy dosud neviděl film, v němž by sám soudce kladl otázky.
"Šli jsme do lesa za parkovištěm přívěsů, chtěli jsme si zakouřit," začal a pomalu se ve vyprávění blížil k bodu, kdy Romey poprvé zastrčil hadici do výfuku auta a pak do něho nastoupil.
"Co jste udělali potom?" otázala se Jeho Ctihodnost zvědavě.
"Vytáhl jsem hadici z výfuku," řekl a líčil své cesty porostem tam a zpět, aby zneškodnil Romeyho sebevražedné zařízení. Přestože to již vyprávěl dříve, jednou či dvakrát matce a doktoru Greenwayovi a jednou nebo dvakrát Reggii, vůbec mu to nepřipadalo zábavné. Když to však vyprávěl nyní, soudci se zajiskřilo v očích a na tváři se mu rozlil úsměv. Tiše se pochechtával. Také soudní zřízenec nabyl dojmu, že je to docela legrační. Soudní zapisovatelka, doposud duchem zcela nepřítomná, se bavila, stejně jako stará dáma u psacího stolu, která začala naslouchat a poprvé od začátku jednání se usmála.
Legrace přestala, když Mark začal líčit, jak ho pan Clifford chytil, jak ho ztloukl a hodil do auta. Tvář měl strnulou, oči upřené na hnědé lodičky soudní zapisovatelky a znovu všechno prožíval.
"Takže ty jsi byl v autě s panem Cliffordem, než zemřel?" zeptala se Jeho Ctihodnost velice opatrně a nesmíme vážně.
"Ano, pane."
"A co udělal, když tě dostal do auta?"
"Ještě několikrát mě udeřil a chvíli na mě křičel a vyhrožoval mi." Mark řekl všechno, co si pamatoval o pistoli, láhvi whisky a prášcích.
"Vystřelil z pistole?" zeptal se soudce Roosevelt.
"Ano, pane," odpověděl a vylíčil, jak se to seběhlo.
Když skončil tuto část příběhu, čekal na další otázku. Harry o ní dlouho přemýšlel.
"Kde byl zatím Ricky?"
"Schovával se v křoví. Viděl jsem, jak se plíží porostem, a napadlo mě, že znovu vytáhl tu hadici. Jak jsem později zjistil, skutečně to udělal. Pan Clifford stále opakoval, že cítí plyn, a znovu a znovu se mě ptal, jestli ho taky cítím. Myslím, že jsem mu…
