22
V kapli bylo chladno a vlhko. Byla to okrouhlá stavba přilepená na stěnu mauzolea jako rakovinný nádor. Venku pršelo a dva televizní štáby z New Orleansu stály v hloučcích vedle svých přenosových vozů a schovávaly se pod deštníky.
Sešlo se důstojné shromáždění, přestože šlo o člověka bez rodiny. Pozůstatky byly delikátně uloženy v porcelánové urně stojící na mahagonovém stolku. Ze skrytých amplionů se shůry linul jeden pochmurný žalozpěv za druhým, zatímco advokáti, soudci a pár klientů přicházeli a usazovali se na místech blízko východu. Barry Kudla prošel kaplí s nosem nahoru a s dvěma zabijáky v závěsu. Byl jaksepatří oblečen do černého dvouřadového obleku s černou košilí i černou vázankou a na nohou měl černé střevíce z ještěrčí kůže. Ohon měl dokonale uhlazený. Přišel pozdě a měl radost, že vzbudil pozornost smutečních hostů. Koneckonců znal Jeroma Clifforda dlouhou dobu.
Čtyři řady za ním seděl vpravdě ctihodný Kazatel Roy Foltrigg s Wally Boxxem a mračil se na koňský ohon. Advokáti i soudci se dívali z Muldanna na Foltrigga a z Foltrigga na Muldanna. Bylo nezvyklé vidět je spolu na jednom místě.
Hudba zmlkla a u řečnického pultu za urnou se objevil duchovní jakési rodinné církve. Začal pronášet dlouhý nekrolog o Walteru Jeromu Cliffordovi, do něhož zamotal všechno možné, málem i jména jeho zvířecích miláčků z dětství. Předpokládalo se, že po skončení nekrologu nebude mít už stejně nikdo co říct.
Byl to krátký obřad, přesně takový, jaký si přál Romey v dopise na rozloučenou. Advokáti a soudci šilhali po hodinkách. Shůry znovu zazněly smuteční nářky a duchovní se se všemi rozloučil. Poslední loučení s Romeyem trvalo přesně čtvrthodinku. Nikdo neprolil ani slzu. I jeho sekretářka zůstala dokonale klidná. Dcera se pohřbu nezúčastnila. Bylo to smutné. Prožil čtyřiačtyřicet let, ale nikdo nakonec nad ním nezaplakal.
Foltrigg zůstal sedět a mračil se na Muldanna, když pyšně procházel síní a vypochodovával ze dveří. Foltrigg počkal, až se kaple vyprázdnila, a teprve pak vyšel s Wallym v patách. Kamery již čekaly přesně, tak, jak po tom toužil. Wally s malým předstihem naservíroval sdělovacím prostředkům coby chutný pamlsek zprávu, že se velký Roy Foltrigg osobně zúčastní pohřbu a že je šance, že tam bude i Barry Kudla Muldanno. Wally s Royem sice neměli sebemenší jistotu, že Muldanno skutečně přijde, ale šlo jen o únik informací, a tak kdo by se staral, zda jsou pravdivé. Zabralo to.
Jeden z reportérů poprosil Foltrigga o krátké interview, ale Kazatel se zachoval jako vždycky. Pohlédl na hodinky, zatvářil se, že je strašlivě zoufalý z tohohle vytržení z práce, a poslal Wallyho pro dodávku. Pak pronesl to, co obvykle: "Tak dobrá, ale pospěšte si. Musím být za čtvrt hodiny u soudu." Ve skutečnosti nebyl u soudu už tři týdny. Většinou tam chodil jen jednou za měsíc, ale když ho člověk poslouchal, nabyl dojmu, že v soudní síni bydlí, vede tam nepřetržitou bitvu se zločinci a chrání zájmy amerických daňových poplatníků. Zkrátka že je neúprosný pronásledovatel zločinu.
Schoval se pod deštník a pohlédl přímo do objektivu minikamery. Reportér mu strčil před nos mikrofon. "Jerome Clifford byl váš odpůrce. Proč jste mu přišel na pohřeb?"
Na okamžik zesmutněl. "Jerome byl výborný advokát a můj přítel. Často jsme stáli proti sobě, ale vždycky jsme se navzájem respektovali." To je přece ale chlapík! O mrtvých jen v dobrém. Ve skutečnosti nenáviděl Jeroma Clifforda stejně jako Jerome Clifford nenáviděl jeho, ale kamera zaznamenala jen zlomené srdce truchlícího kamaráda.
"Pan Muldanno si najal nového advokáta a podal návrh na odročení. Jak na to budete reagovat?"
"Jak víte, soudce Lamond stanovil přelíčení ve věci návrhu na odročení na zítřek dopoledne, na desátou hodinu. Rozhodnout musí on. Spojené státy jsou připraveny k procesu, jak jen soudce určí."
"Počítáte s tím, že tělo senátora Boyetta najdete ještě před procesem?"
"Ano. Myslím, že se k tomu blížíme."
"Je pravda, že jste byl v Memphisu sotva pár hodin po tom,…
