34
Mělo to být poklidné sobotní ráno, které chtěl strávit s dětmi. Jason McThune zkoumavě hleděl na svoje nohy na koberci u postele a snažil se zaostřit zrak na nástěnné hodiny u dveří do koupelny. Bylo skoro šest ráno, venku ještě tma a oči měl dosud zaražené od láhve vína, kterou vypil pozdě v noci. Manželka se od něho v posteli odtáhla a zamumlala něco, čemu nerozuměl.
O dvacet minut později ji zavrtanou v přikrývkách políbil na rozloučenou a zašeptal jí, že se možná vrátí domů až za týden; pochyboval však, že ho slyšela. Práce o sobotách a pobyty mimo město nebyly pro něho něčím neobvyklým. Oba si na to už zvykli.
Dnešek však byl přece jen mimořádný. Otevřel dveře a pustil psa na zadní dvorek. Jak ten jedenáctiletý chlapec dokázal zmizet? Memphiská policie o tom neměla sebemenší představu. Úplně se prý vypařil, jak ho informoval poručík.
Když mířil autem k federální budově v centru města, nepřekvapilo ho, že provoz byl před úsvitem ještě slabý. Začal vyťukávat čísla na telefonu. Agenty Brennera, Latcheeho a Durstona vytrhl ze spánku a přikázal jim, aby za ním okamžitě přijeli. Pak zalistoval v černé knížce - kapesním telefonním seznamu funkcionářů FBI a našel číslo K. O. Lewise v Alexandrii.
K. O. Lewis nespal, ale ani se netvářil příliš nadšeně, když ho vyrušil. Právě snídal ovesné vločky, pochutnával si na kávě a povídal si s manželkou. Zeptal se Jasona, jak by k sakru jedenáctiletý kluk mohl zmizet z policejní vazby. McThune mu řekl vše, co věděl, což se rovnalo nule, a požádal ho, aby se připravil k odjezdu do Memphisu. Mohl by z toho být prodloužený víkend. K. O. odpověděl, že musí zavolat na pár míst, pak že si sežene tryskáč a zavolá mu do kanceláře.
Z kanceláře zavolal McThune Larrymu Trumannovi do New Orleansu a kochal se tím, jak rozespalý Trumann blábolil do telefonu. Byl to ale Trumannův případ, přestože na něm McThune pracoval už celý týden. A jen tak z legrace zavolal i Georgi Ordovi a požádal ho, aby za ním přišel se zbytkem svého gangu. McThune mu vysvětlil, že je hladový, a poprosil George, aby mu přinesl pár vdolečků od McDonalda.
Kolem sedmé hodiny už Brenner s Latcheem a Durstonem popíjeli v jeho kanceláři kávu a vášnivě se přeli. Ord přišel brzy nato, bohužel bez vdolečků. Potom na dveře kanceláře zaklepali dva memphiští uniformovaní policisté. Byl s nimi Ray Trimble, zástupce náčelníka policie a legendární postava memphiských orgánů zabezpečujících zákonnost.
Shromáždili se v McThunově kanceláři a Trimble plynule policejním jazykem hovořil přímo k věci: "Subjekt byl transportován ze Střediska pro vazbu mladistvých na ambulanci nemocnice U svatého Petra kolem deseti třiceti včera večer. Subjekt byl protokolárně předán zdravotníky pohotovosti U svatého Petra a poté zdravotníci odjeli. Nikdo z městské policie či personálu věznice subjekt nedoprovázel. Zdravotníci si jsou naprosto jisti, že ošetřovatelka, jistá Gloria Wattsová, žena, běloška, protokolárně subjekt převzala, ale žádné doklady se nenašly. Paní Wattsová prohlásila, že subjekt byl v přijímací kanceláři pohotovostní služby, když byla odvolána a musela se na necelých deset minut z neznámých důvodů vzdálit. Po svém návratu tam již subjekt nenalezla. Zmizely i dokumenty, a tak paní Wattsová usoudila, že subjekt byl převezen na pohotovost k vyšetření a léčbě." Trimble poněkud zpomalil a odkašlal si, jako by se chystal pronést něco nepříjemného. "Dnes ráno přibližně v pět hodin se paní Wattsová připravovala k ukončení směny a prohlédla ještě seznamy o příjmech. Vzpomněla si na subjekt a začala se po něm poptávat. Subjekt se na pohotovosti nenalézal a v příjmu nebyl ani záznam o jeho příchodu. Byla povolána nemocniční bezpečnostní služba a potom memphiská policie. V této chvíli probíhá důkladná prohlídka nemocnice."
"Šest hodin!" řekl McThune nevěřícně.
"Promiňte?" otázal se Trimble.
"Trvalo celých šest hodin, než se přišlo na to, že ten kluk je pryč?"
"Ano, pane, ale my, jak víte, neručíme za chod nemocnice."
"Proč byl chlapec p…
