Celá e-kniha Případ šokovaných dědiců ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA DVACÁTÁ
Della Streetová seděla proti Perry Masonovi a starostlivě na něj hleděla.
Advokát jedl grilovaný steak tak mechanicky, že snad ani nevěděl, co dává do úst. Teď popíjel černou kávu s očima upřenýma na tančící páry, klouzající po parketu. Ale nevnímal žádnou z těch dvojic, hleděl skrze ně do velkého okna sálu na moře světel dole v údolí.
Ruka Delly Streetové se zvolna sunula přes stůl, až spočinula povzbudivým stiskem na advokátově ruce.
„Starosti?“ otázala se měkce.
Zvedl k ní oči, ale přivřel víčka, když se jejich pohledy střetly, a teple se na ni usmál. „Jenom přemýšlím, Dello, nic víc.“
„Starosti?“ opakovala docela tiše.
„Tak dobře. Mám starosti.“
„O klientku, nebo o sebe?“
„Obojí.“
„Neměl byste si to tak připouštět,“ řekla s rukou spočívající dosud na jeho ruce.
Mason pravil: „Advokát je v jiné situaci než lékař. Lékař má stovky pacientů, některé mladé, s vyléčitelnými neduhy, některé staré a sužované nevyléčitelnými chorobami. Život je zařízen tak, že se lidé pohybují v časovém proudu od narození ke smrti. Lékař se nemůže natolik ztotožnit s pacienty, aby trpěl s nimi.
U advokáta je tomu jinak. Má relativně málo klientů. Většina jejich potíží je vyléčitelná, jestliže advokát přesně ví, co má dělat. Ale ať jsou klientovy potíže vyléčitelné nebo ne, advokát může vždycky klientovo postavení zlepšit, dokáže-li správně kombinovat.“
„A jak je to s vámi?“ zeptala se.
Mason se ušklíbl a řekl: „Nebyl jsem dost opatrný. Bylo mi samozřejmě jasné, že si někdo ‚půjčil‘ Virginiin vůz a způsobil jím havárii. Pochopitelně jsem si myslel, že někdo nastražil na Virginii nějakou další léčku a chce ji z něčeho falešně obvinit.
Kdyby tomu tak bylo, bylo by naprosto omluvitelné, co jsem udělal.
Ono je to vlastně omluvitelné v každém případě. Nevěděl jsem, že byl spáchán zločin. Ale věděl jsem, že byl krátce předtím učiněn pokus křivě obvinit Virginii ze zločinu. Snažil jsem se ji chránit. Kdybych byl ovšem věděl, že byl spáchán zločin a že Virginiin vůz v tom sehrál svou roli, pak by moje počínání bylo trestné. Koneckonců je to otázka úmyslu.“
Advokát se opět zadíval na taneční parket, chvíli sledoval očima tančící pár a pak zase hleděl do dálky nepřítomným pohledem.
Náhle se otočil k Delle Streetové a sevřel jí ruku. „Děkuji vám, Dello, za vaši loajalitu,“ řekl. „Já to tak neumím vyjádřit slovy. Snad že to, jaká ke mně jste, beru jako samozřejmost, jako vzduch, který dýchám, a vodu, kterou piju. Ale to neznamená, že neoceňuji, co pro mě děláte.“
Hladil ji po prstech ruky.
„Máte tak báječně uklidňující ruce,“ řekl. „Obratné, jemné a přitom silné ruce.“
Rozpačitě se zasmála. „Dlouholetým psaním na stroji mi zesílily prsty,“ řekla.
„A dlouholetou loajalitou zesílila vaše cena.“
Rychle mu stiskla ruku. Potom, vidouc, že začínají budit pozornost, ruku kvapně odtáhla.
Mason se opět zahleděl na vzdálené moře světel, a náhle mu blýsklo v očích.
„Něco vás napadlo?“ zeptala se.
„Pane na nebi,“ řekl. Chvíli mlčel a pak dodal. „Díky za inspiraci, Dello.“
„Čím jsem vás inspirovala?“ podivila se.
„Tím, že jste se zmínila o psaní na stroji.“
„Když hrajete na klavír, taky vám zesílí ruce a prsty,“ řekla.
Mason řekl: „Na naši druhou otázku, proč chtěli, aby byla Virginia Baxterová usvědčena ze zločinu, jsem vám dal nesprávnou odpověď.“
„To bych neřekla. Je to ta nejlogičtější odpověď, jaká může být.
Připadá mi, že to byl jediný důvod, který pro to mohli mít; kdyby byla odsouzena, ztratilo by její případné svědectví váhu –“
Mason jí vpadl do řeči: „Neměli zájem na tom, aby byla odsouzena. Chtěli si být jisti, že jim nebude v cestě.“
„Jak to myslíte?“
„Chtěli se dostat do jejího bytu, k jejímu psacímu stroji a k úředním papírům s Bannockovou firmou.“
„Ale vždyť věděli, že letí letadlem a –“
Mason zavrtěl hlavou. „Asi se to dozvěděli pozdě,“ přerušil ji Mason. „Letěla jen do San Franciska a jenom přes noc. A oni potřebovali mít stoprocentní jistotu, že se nevrátí domů, dokud nebudou se vším hotovi.“…
