KAPITOLA PÁTÁ
Mason vedl Virginii Baxterovou k jejímu místu v soudní síni.
„A nebuďte nervózní,“ domlouval jí.
„To je, jako byste radil člověku, kterému je zima, aby nedrkotal zuby. Jsem nervózní, nemůžu za to, třesu se jak osika a žaludek mám až v krku,“ naříkala Virginia.
Mason řekl chlácholivě: „Bude to jen předběžné jednání. Obvykle se při něm postupuje tak, že soudce zajistí obžalovanou osobu kaucí pro přelíčení u vyšší instance. Ale velmi často se při tom stává, že soudce kauci zvýší. Někdy až tak vysoko, že ji tím prakticky znemožní. Počítejte i s touto eventualitou.“
„Víc peněz na kauci bych stejně nesehnala, víc už nemám. Ledaže bych prodala se ztrátou svůj nemovitý majetek v Hollywoodu.“
„Já vím,“ zabručel Mason, „já vás pouze upozorňuji na to, co by se mohlo stát. Ovšem sama okolnost, že vlastníte nemovitost, může soudce ovlivnit při stanovení výše kauce.“
„Vy moc nevěříte, že byste mě… mohl z toho dostat už teď, při předběžném jednání, viďte?“
„Jestliže chce žalobce případ postoupit vyšší instanci,“ řekl Mason, „pak soudce zpravidla zaváže obžalovaného kaucí. Někdy se nám to ovšem podaří zvrátit.
Stává se sice málokdy, aby byl obžalovaný postaven na stanoviště svědků při předběžném projednávání, ale bude-li podle mého názoru určitá, i sebemenší naděje, že by vás soudce mohl zprostit obžaloby, pak vás do svědecké lavice zavolám. Aspoň si vás soudce bude moci lépe prohlédnout a udělat si o vás svůj názor.“
„Ale ten příšerný článek v novinách,“ zaúpěla, „– a ta fotka!“
„Ze stanoviska šéfredaktora je to výtečný snímek,“ namítl.
„Vypadáte na něm tak užasle a vyděšeně, že vám ta fotka vlastně může jen a jen prospět.“
„Připravila mě o mou dobrou pověst,“ zakňourala, „přátelé se mi obloukem vyhýbají.“
Mason chtěl právě něco říci, ale zarazil se, když se otevřely dveře ze soudcovy kanceláře.
„Stoupněte si!“ pobídl Virginii.
Celá soudní síň vstala, a když soudce Cortland Albert usedal do soudcovského křesla, vrhl zkoumavý pohled na obžalovanou.
„Nastal čas určený pro předběžné přelíčení případu občané versus Virginia Baxterová. Jste připraveni?“
„Obhajoba je připravena,“ oznámil Mason.
Jerry Caswell, jeden z mladších procesních náměstků, kterého často posílali na předběžná jednání a který se ze všech sil snažil upoutat k sobě pozornost nadřízených, svižně vyskočil ze židle.
„Obžaloba je vždy připravena,“ prohlásil pateticky. Chvíli čekal a pak si zase sedl.
„Předvolejte prvního svědka,“ řekl soudce Albert.
Caswell zavolal nosiče z letiště.
„Znáte obžalovanou?“
„Ano, pane. Viděl jsem ji už.“
„Bylo to sedmnáctého tohoto měsíce?“
„Ano, pane.“
„Jste jedním z letištních nosičů?“
„Ano, pane.“
„Živíte se tím, že nosíte pasažérům zavazadla?“
„Ano, pane.“
„Řekněte nám, zda vám obžalovaná sedmnáctého dne tohoto měsíce označila jeden kufr?“
„Ano, pane.“
„Poznal byste ten kufr, kdybyste ho znovu uviděl?“
„Ano, pane. Poznal.“
Caswell dal znamení policistovi a ten přistoupil blíž s kufrem.
„Je to ten kufr?“
„Ano, pane. Je.“
„Žádám, aby byl tento kufr označen jako ‚doličný předmět obžaloby A‘,“ ohlásil Caswell.
„Bude provedeno,“ rozhodl soudce.
„Řekla vám obžalovaná, že je to její kufr?“
„Ano, pane.“
„Když byl kufr otevřen, bylo v něm kromě šatstva ještě něco jiného?“
„Byly v něm balíčky v igelitovém obalu.“
„Kolik jich bylo? Víte to?“
„Já je nepočítal. Ale bylo jich dost.“
„To je všechno,“ pravil Caswell. „Můžete přistoupit ke křížovému výslechu.“
„Označila obžalovaná tento kufr za svůj?“ zeptal se Mason.
„Ano, pane.“
„Dala vám zavazadlový lístek?“
„Ano, pane. Dala.“
„Porovnal jste čísla na zavazadlovém lístku, který vám dala obžalovaná, s číslem na kufru?“
„Ano, pane.“
„Kolik zavazadlových lístků vám obžalovaná dala?“
„Vlastně mi dala dva.“
„Nač byl ten druhý lístek?“
„Ten byl na příruční tašku. Tu jsem pro ni taky vzal.“
„Byla též otevřena?“
„Ano, pane.“
„A teď soustřeďte pozornost na kufr a na to, co se dělo předtím, než byl otevřen. Došlo k nějaké konverzaci s mužem…
