DEVĚTADVACÁTÁ KAPITOLA
Během letního slunovratu propadlo Happy Valley naprostému zoufalství. Malárie se dále šířila, ale vypadalo to, jako kdyby epidemie neměla žádná pravidla. Obvykle neonemocněli všichni lidé v domě. Nebyly ani postiženy všechny domy na stejném místě.
Nosiči nepřicházeli do Happy Valley, dokud slunce nevystoupilo vysoko na oblohu, a vraceli se na Tai Ping Shan ještě před setměním. Struan, Brock ani ostatní obchodníci nevěděli, co přinese příští den. Nemohli nic podniknout, jen si najít jiný byt, ale stěhování by znamenalo katastrofu. Kdyby zůstali, mohla by je potkat katastrofa ještě horší. A přestože mnozí tvrdili, že malárii přece nemůže přenášet otrávená půda a špatný noční vzduch, onemocněli pouze ti, kdo v údolí přespávali. Bohabojní věřili podobně jako Culum, že horečku na ně seslal Bůh, a proto se zdvojnásobili své modlitby k nebesům, aby je ochránila, zatímco bezbožníci, stejně vyděšení, jen krčili rameny a hovořili o “jossu”. Z potůčku rodin stěhujících se zpět na lodi se stal silný proud a Queen’s Town se změnil v mrtvé město.
* * *
Toto zoufalství se však nedotklo Longstaffa. Minulého večera se vrátil na vlajkové lodi z Kantonu, zářil spokojeností nad dosaženým úspěchem, a jelikož žil na palubě a nehodlal se usídlit v Happy Valley, byl si jist, že je mimo dosah jedovatých nočních plynů.
Dosáhl všeho, co zamýšlel, a ještě něčeho navíc.
Den poté, co jeho vojska dorazila do Kantonu, mu bylo vyplaceno plných šest milionů taelů výkupného, které požadoval, a proto odvolal útok. Zároveň přikázal, aby byla okamžitě zahájeny přípravy k rozsáhlému válečnému tažení na sever. A tentokrát se nezastaví - dokud nebude smlouva ratifikována. Slíbené posily z Indie dorazí za pár týdnů. A pak celé loďstvo znovu vyrazí k Pej-che - do Pekingu - a Dálný východ se jednou provždy otevře cizincům.
“Ano, přesně tam,” zasmál se Longstaff. Seděl sám ve svém lodním apartmá na palubě válečného korábu Vengeance a se zalíbením se prohlížel v zrcadle. “Jsi docela mazaný, drahý příteli,” říkal si nahlas. “Ano, opravdu. Jsi mnohem chytřejší než tchajpan a ten je vychytralost sama.” Uklidil zrcadlo, potřel si obličej kolínskou vodou a podíval se na své kapesní hodinky. Struan měl přijít za několik minut. “Ale stejně není nutné, aby tvá pravá ruka věděla, co dělá levá, co?” Zachechtal se.
Longstaff dosud nemohl uvěřit, jak snadno se mu podařilo sehnat semínka čajovníku. Ovšem, připomněl si spokojeně, vlastně to zařídil Horatio. Rád bych věděl, proč toho člověka tak rozzuřilo, že se jeho sestra chce vdát za Glessinga. Řekl bych, že je to pro ni skvělá partie. Konec konců, není na ní nic zvláštního, je to taková myška, i když na tom plesu vypadala skvěle. Ale stejně mám štěstí, že ten člověk Glessinga tolik nenávidí, co? A zatracené štěstí navíc, že vždycky nenáviděl obchod s opiem. A taky se mi zatraceně nápaditě podařilo docílit, aby přijal mou myšlenku za svou - a chytit ho na udičku, že bych mohl Glessinga odvolat.
“Na moutě, Horatio,” řekl mu před týdnem v Kantonu, “je to ale zatracený obchod s tím opiem, co? A to všechno kvůli tomu, že musíme platit za čaj stříbrem. Škoda, že ho nepěstujeme v Britské Indii. Pak bychom opium nepotřebovali. Prostě bychom ho zakázali a pohani by mohli pro nás dělat něco lepšího, co? Vyset mezi ně semena dobroty místo téhle prokleté drogy. Potom by se námořnictvo mohlo konečně vrátit domů a my bychom tu žili ve věčném míru a klidu.”
Před dvěma dny si ho Horatio odvedl stranou a nadšeně mu vysvětlil svůj nápad, jak sehnat semínka čajovníku a poslat je do Indie. S patřičnou dávkou údivu se od Horatia nechal přesvědčit, že by se ta myšlenka mohla uskutečnit.
“Ale, dobrý bože,” divil se, “kde bys, Horatio, ta semínka sehnal?”
“Mám takový plán: promluvím si důvěrně s místodržícím Ťing-suoem, Vaše Excelence. Namluvím mu, že jste vášnivý zahradník a že byste chtěl z Hongkongu udělat jednu velkou zahradu. Požádám o padesát liber od všech semen - moruší, bavlníku, jarní rýže, kamélií a j…
