TŘETÍ KAPITOLA
Struan spal jen málo. Jídla na stole se ani nedotkl. Skrz dveře stanu hleděl na zakotvené lodě. Sluneční svit slábl a nízko nad obzorem se objevil zamlžený měsíc. Většinu oblohy zakrývaly bílé kupovité oblaky. Vítr přinášel příslib bouře.
Tchi-sen, opakoval si stále. Tchi-sen. Nikdo jiný tě nemůže zachránit. Ano, ale zradil bys tím vše, v co věříš a oč se snažíš.
McKay vstoupil s rozsvícenou lampou a postavil ji na stůl. Stan byl velký a pohodlný a kamenitou půdu zakrývaly koberce.
“Brockova veslice se blíží ke břehu, pane.”
“Seberte lidi a zmizte z doslechu, McKayi.”
“Ano, pane.”
“Neslyšel jste, jestli už našli Ramseyho?”
“Ne, pane.”
“Kde je?”
“Nevím, pane.”
Struan bezděčně pokývl hlavou. “Zítra nasaďte všechny špehy a pokuste se zjistit, kde je.”
“Jestli dovolíte, pane, už jsem to udělal.” McKay se snažil překonat nervozitu. “Kdybychom ho měli palubě, bylo by to nějaké spiknutí.” Pak dodal. “Je mi líto, co se stalo s kapitánem Perrym.”
Struanův pohled náhle ztvrdl. “Máš patnáct dní na to, abys dokázal, že jsem měl s Isaakem pravdu. Patnáct dní, jinak máš také vyhazov.”
“Ano, pane.” McKayovi projela od varlat celým břichem křeč. Nadával si, že vůbec otevřel ústa. Copak se nikdy nepoučíš, ty hloupý blázne?
Na břehu se ozvaly těžké Brockovy kroky. Pak se objevil ve dvířkách stanu. “Souhlas se vstupem na palubu, Dirku?”
“Jak říkáš, Tylere.”
McKay odešel. Brock usedl u stolu a Struan mu nalil velkou sklenici brandy.
“Je zlé, že jsi ztratil rodinu, Dirku. Vím, jak ti je. Mně samotnému zemřely při porodu dvě ženy i s dětmi. Je to zlé.”
“Ano.”
“Moc skvělý přístav tu tedy nemáš,” prohodil Brock a prohlížel si stan.
“Máš hlad?” Struan ukázal na stůl.
“Děkuji uctivě.” Brock si vzal kuře, roztrhl je a vytrhl polovinu bílého masa. Na malíčku měl smaragd zasazený v zlatě. “Vypadá to, že se už joss od Vznešeného domu odvrátil.”
“Joss je velké slovo.”
Brock se zasmál. “Ale, Dirku. Tvá společnost musí mít stříbro, aby jim pokryla dluhy. Dokonce i Vznešený dům.”
“Ano.”
“Vynaložil jsem hodně času a hodně peněz, abych se o tobě dozvěděl co nejvíc.” Brock odtrhl druhou půlku kuřecích prsou a zhltl ji. “Máš dobrého kuchaře. Vyřiď mu, že mu dám práci.”
“Je spokojen s tou, kterou má.”
“Když nejsou peníze, není ani práce, příteli. Žádná banka, žádný úvěr, žádné lodě, nic.” Brock roztrhl další kuře. “Máš tady šampaňské? Řekl bych, že tohle je zvláštní příležitost.”
Struan klidně otevřel láhev a naplnil čisté sklenice pro Brocka i pro sebe.
“Správně vychlazené, chlapče. Tak akorát.” Brock si olízl rty. “Dvacet pět tisíc za milion moc není, viď?”
Struan neřekl nic. Jeho obličej vypadal netečně.
“Prý je to šest pencí za libru. Napsali mi to v dopisu, který jsem včera dostal. Já přišel o deset tisíc. Je špatné, moc špatné, když banka hazarduje s penězi zákazníků.” Brock se tiše zachechtal. “Čistě náhodou jsem narazil na toho čmuchala Skinnera. Také povídal, že je to špatné. Prý o tom napíše článek - na první stranu. To mě podrž. Ale je to tak správné.”
Uřízl si kus jablečného koláče a s chutí se do něj pustil. “A mimochodem, Dirku, mám za osm set tisíc směnek tvé společnosti. Sháněl jsem je už šest měsíců. Tedy můj syn Morgan a mí agenti v Londýně.”
“Dobrá investice, Tylere. Velmi dobrá.”
“Ano. Skinner to také říkal, Dirku, chlapče. Moc ho tvůj špatný joss překvapil, ale pověděl jsem mu, že tvým lodím nechám jejich jména. Špatný joss je přejmenovávat. Ale pod mou vlajkou se vylepší.”
“To je ale musíš nejdřív dostat.”
“Za třicet dní je budu mít, chlapče. Až budou směnky splatné. Všichni to budou vědět. Na Dálném východě ti nikdo nepůjčí. Jsi odepsaný, chlapče.”
“Třeba radši lodě potopím, než bych ti je dal.”
“Ty ne, Dirku. Na to tě dobře znám. Jiní by to možná udělali, ale ty ne. V tom jsme oba stejní. Lodě jsou něco zvláštního. Lepší než nějaká děvka.” Dopil své šampaňské. Struan mu nalil znovu.
Brock si hlasitě říhnul. “Pardon.” Potom se napil znovu. “Šampaňské je hotová krkavá voda, že jo?”…
