SEDMNÁCTÁ KAPITOLA
“Proč tak brzy, tchaj-pane?” podivila se Mej-mej a potlačila zívnutí. “Dvě hodiny spaní za noc ti nestačí. Ztrácíš sílu.”
“Nech toho, holčičko! Povídal jsem přece, abys na mě nečekala.” Struan odstrčil talíř se snídaní stranou a Mej-mej mu dolila do šálku čaj. Bylo krásné ráno. Skrz rolety zářilo slunce a kreslilo na podlaze jemné obrazce.
Mej-mej se snažila neposlouchat bušení kladiv a řezání pil z domů vyrůstajících po celém příbřežním úseku Happy Valley, ale nesvedla to. Nastěhovali se už před celými třemi dny, ale hluk od té chvíle neustal ve dne ani v noci.
“Mám hodně práce a chci se ujistit, že je všechno je připraveno na ples,” řekl Struan. “Začne hodinu po západu slunce.”
Mej-mej se zatetelila radostí, když si vzpomněla na své utajené šaty a jejich krásu. “Snídat za úsvitu je barbarskost.”
“Barbarství,” opravil ji. “A není žádný úsvit. Je devět hodin.”
“Ale cítím se, jako kdyby to úsvit byl.” Urovnala si světle žlutou hedvábnou noční košili a při tom ucítila, jak má ztuhlé bradavky. “Jak dlouho bude ten strašlivácký rámus ještě trvat?”
“Asi za měsíc se to uklidní. A v neděli se samozřejmě nepracuje,” dodal, ale poslouchal ji jen napůl, protože přemýšlel, co vše dnes musí zvládnout.
“Toho rámusu je příliš moc,” prohlásila. “S tímhle domem není něco v pořádku.”
“Co?” zeptal se bez přemýšlení.
“Zdá se být špatný, strašlivě špatný. Víš jistě, že feng-šuej je v pořádku, ej-ja?”
“Feng co?” Překvapeně se na ni podíval a soustředil se na její slova.
Mej-mej byla zděšená. “Vy jste tady neměli pána na feng-šuej?”
“Kdo to má být?”
“Při boží krvi, tchaj-pane?” zatvářila se zdrceně. “Vy stavíte dům a neporadíte se o feng-šuej? To je směšné bláznovství. Aj-ja. Ještě dnes to zařídím.”
“Co dělá ten pán na feng-šuej?” zeptal se Struan kysele, “kromě toho, že tahá lidem z kapsy peníze?”
“Pochopitelně zjistí, jestli je správný feng-šuej.”
“A co je, pro lásku boží, feng-šuej?”
“Když je feng-šuej špatný, do domu přicházejí zlí duchové, máš strašně špatný joss a hrozivé nemoci. Když je feng-šuej dobrý, tak žádní duchové nepřicházejí. Každý ví, co je feng-šuej.”
“Jsi dobrá křesťanka a na zlé duchy a podobné tlachy nevěříš.”
“Úplně souhlasím, tchaj-pane, ale pro domy je feng-šuej strašlivě důležitý. Nezapomeň, že tady je Čína a Čína je…”
“Dobrá, Mej-mej,” řekl odevzdaně. “Tak si pozvi pána na feng-šuej, aby to tu očaroval, když nedáš jinak.”
“On nic neočaruje,” odtušila významně. “Jen zjistí, jak dům umístili správně k proudům mezi nebesy, zemí a vzduchem. A jestli nestojí na dračím krku.”
“Cože?”
“Dobrý sladký bože, jak někdy říkáš. To by bylo hrozné, protože potom by drak, co bydlí v zemi, nespal klidně. Při boží krvi, jenom doufám, že nejsme na jeho krku! Nebo na hlavě! Copak ty bys mohl spát s domem na krku nebo na hlavě? Ovšem že ne. A když se ruší dračí spánek, pak se ovšem stanou ty nejfantastičtější zlé věci. Museli bychom se okamžitě vystěhovat!”
“To je k smíchu.”
“Fantasticky k smíchu, ale stejně bychom se přestěhovali. Já nás ochráním. No ano. Je moc důležité, aby žena chránila svého muže a rodinu. Jestli tady stojíme na draku, tak se odstěhujeme.”
“Tak to abys řekla tomu pánovi na feng-šuej, aby tady žádného draka radši nenašel, k čertu.”
Zvedla bradu. “Pánové na feng-šuej tě nepoučují, jak máš vést loď, tak proč ty je poučuješ o dracích, ej-ja? Je moc pěkně těžké být pánem na feng-šuej.” Struan byl šťastný, že se Mej-mej začíná vracet do starých kolejí. Od doby, kdy se vrátila z Macaa do Kantonu, a cestou do Hongkongu se mu zdála být podrážděná a příliš zamyšlená. Zvlášť v posledních několika dnech. A měla pravdu, hluk byl nesnesitelný.
“Tak já už půjdu.”
“Je v pořádku, když si pro dnešek pozvu Ma-ry Sinclair?”
“Ano. Ale nevím, kde je. Ani jestli už přijela.”
“Je na vlajkové lodi. Přijela včera se svou amah A-tchang a plesovými šaty. Jsou černé a moc hezké. Bude tě to stát dvě stě dolarů. Aj-ja, kdybys mě nechal zařídit šaty, ušetřil bys šedesát, sedmdesát dolarů, nevadí…
