„Já to věděl!“ prohlásil dramaticky Bleskový Podrs. „Je to jed!“
„Ne ne! To se nejí. Tím si třete kůži,“ vysvětloval pan Čabajka. „Dívejte se. A budete to, čemu se v civilizaci říká čistí.“
Většina hordy stála po pás v teplé vodě, každý muž paže stydlivě ovinuty kolem vlastního hrudníku. Bláznivý Humoš odmítl opustit bezpečí svého kolečkového křesla, a proto mu z vody vyčnívala jen hlava.
„Ono to dělá bublinky,“ hlásil Cohen, „a olupujou se mi kusy kůže a rozpouštěj se.“
„To není kůže,“ uklidňoval ho pan Čabajka. „Copak z vás opravdu ještě ani jeden neviděl lázně?“
„Já jo,“ hlásil se Cucák Vilda. „Já v jedny zabil Šílenýho biskupa z Pseudopolisu. Jsou tam -“ nakrčil obočí, „bublinky a takový věci. A patnáct nahatejch panen.“
„So řiká?“
„Na tom trvám. Patnáct. Dobře si to pamatuju.“
„Jo, to by se mi líbilo víc. Jediný, čím se tady může člověk zabavit, je mejdlo, Co si šmydlá po kůži,“ stěžoval si Caleb Rozparovač.
Císaře podle rituálu do koupele doprovází dvaadvacet lazebnic,“ pochlubil se Šest blahodárných větrů. „Mohl bych skočit do harému a nařídit eunuchům, aby dámy vzbudili, jestli chcete. Myslím, že bychom to mohli zařadit pod reprezentaci.“
Výběrčí daní se začal rozehřívat pro své nové zaměstnání. Usoudil, že i když barbarští hrdinové jako jednotlivci získali během své kariéry obrovské sumy, přišli téměř o všechno díky svým vedlejším činnostem (v duchu je zařadil do oblasti public relations) , bez nichž by prakticky jejich zaměstnání nebylo možné, a proto mají nárok na opravdu vysoký rabat.
Skutečnost, že nebyli registrováni u žádné[30] instituce zabývající se poplatky, byla zcela podřadná. Tady šlo o princip. A o zájmy klienta, samozřejmě.
„Ne, žádné mladé dámy,“ zamračil se pan Čabajka. „Na tom musím trvat. „Teď se koupou kvůli tomu, aby byli čistí. Na mladé dámy bude spousta času potom.“
„Až tady skončíme, mám rande,“ ozval se poněkud stydlivě Caleb Rozparovač a toužebně si vzpomněl na těch několik málo žen, se kterými si mohl v životě popovídat. „Má vlastní farmu a možná že bych se tam měl líp než ty kachny.“
„Vsadím se, že tohle se Profimu nelíbí,“ přetrhl jeho úvahy Cucák Vilda. „Vsadím se, že řekne, že se to jmenuje vodní drůbež, a já říkám, aby sis dal pozor, aby tě nakonec jako kachnu taky nepodřízla.“
„Hur, hur, hur!“
„So řiká?“
Šest blahodárných větrů se nenápadně přesunul k učiteli, zatímco horda zkoumala olej do koupele, a to hlavně tak, že ho jeden po druhém ochutnávali.
„Už jsem přišel na to, co chcete uloupit,“ řekl.
„Ale? Vážně?“ řekl pan Čabajka se zájmem. Pozoroval právě Caleba, který zřejmě došel k názoru, že jeho přístup k životu možná nebyl až dosud tak úplně správný, a z toho důvodu si teď pokoušel udělat svým mečem manikúru.
„Je to legendární diamantová rakev, v níž byl pohřben Hu’š Ven!“ triumfoval Šest blahodárných větrů.
„Ne, zase jste neuhodl.“
„Och.“
„Tak z koupele, pánové,“ zvolal učitel. „Myslím… ano… zvládli jste obchod, společenské vztahy -“
„- hur, hur, hur… pardon -“
„- a základní principy zdanění,“ pokračoval pan Čabajka.
„Fakt? A co to je?“ zeptal se Cohen.
„No, to znamená, že všem, koho potkáš, sebereš skoro všechny peníze, co má,“ vysvětlil mu Šest blahodárných větrů a podal mu ručník.
„Tohle? Tak to jo, to dělám celý roky!“
„To ne, tys jim bral všechny peníze,“ zarazil ho pan Čabajka. „Právě v tom jsi dělal velkou chybu, příliš mnoho jsi jich zabil a ty, co jsi nezabil, jsi ožebračil.“
„Tak to se mi strašlivě líbí,“ řekl Bleskový Podrs, zatímco se pokoušel vydolovat obsah dna své ušní šachty. „Chudáci obchodníci - my boháči.“
„Ne ne ne!“
„Ne ne ne?“
„Jistě. To není civilizované!“
„Je to jako s ovcí,“ vysvětloval Šest blahodárných větrů. „Tu taky přece hned napoprvé nezabiješ a nestáhneš jí kůži. Naopak, rok co rok jí ostříháš vlnu.“ Horda se tvářila nechápavě.
„Jsou to lovci,“ zabručel po chvíli pan Čabajka. „To bylo nevhodné přirovnání.“
„Je to tedy onen úžasný Zpívající meč Wongů, co chcete ukrást, že?“ zašeptal Šest blahodárných větrů.…
