13. KAPITOLA
Byla učesaná, osprchovaná, oblečená, s namalovanými rty, když mě vzbudila, a řekla, že odchází domů a pak do obchodu.
Můj mozek byl jako lepidlo a já jsem přemýšlel, jestli kopíruji obvyklý výraz seržanta Goodbreada.
„Ale Hirsh nebude dnes chtít pracovat, určitě ne.“
„Samozřejmě, že ne, blázínku! Ale vždycky přijde nějaká pošta a mám nedodělané věci. A také se podívám, na čem pracovala Jane a co z toho je nutné dokončit. Neotevřu obchod. Připevním na dveře cedulku. Jestli se naskytne něco, co musí vyřešit Hirsh, zajdu k němu a zeptám se ho. Doufám, že se něco takového vyskytne. Měl by se zabýval rozhodováním.“
„Pozdrav ho ode mne.“
„Dospi se, miláčku. Vsadila bych se, že to potřebuješ.“
Pohladila mě, šla ke dveřím a vznášela se na svých olympijských nohou. Odemkla a odešla. Pamatoval jsem si, jak teprve předevčírem byly její propletené svaly na stehnech opatřené plovací blánou, byly vyduté, když plná napětí při slalomu svírala celé tělo. Jsou viditelné při takových příležitostech, ale nikdy zřejmé při milostném doteku, ani na ramenou, zádech, pažích či nohách. Pevnost ano. Ale tak sladce schované v pružné hebkosti vrstvy podkožního tuku. Při pevnějším doteku byly pevné svaly hmatatelné, klouzavé, citově naladěné a uvolněné. Tonus a ovládání atletických svalů byly zřetelné, kdykoliv se pohnula, sehnula, ohnula, zkroutila, zvedla, zřejmé v neúnavnosti opakování těchto pohybů.
Spal jsem trhavým spánkem, upadal jsem do něj a zase mu unikal, až jsem se konečně postavil a stovky svalů skřípaly v gargantuovském protažení, odešel jsem do sprchy a nastavil všechny čtyři trysky na silný tlak. Namydlil jsem se a opláchl, pustil studenou vodu, která mě teprve plně probudila. Vysušil jsem se novým froťákem, oholil novými žiletkami, natáhl ponožky, spodky, kalhoty, košili a boty z mého předešlého života, který jsem trávil někde na palubě, a sešel dolů, abych našel místo v hotelu, kde bych se mohl nasnídat. V kavárně byla světla jako na autobusové zastávce o půlnoci. Byl jsem uveden po vykobercované podlaze ke stolu u okna. Dostal jsem jídelní lístek, velký jako přední sklo vozidla a dvakrát tak velký, když byl otevřený. Čtyřem reklamním textařům způsobilo mdloby, jak se snažili popsat chuť míchaných vajec se srnčím. Když jsem položil jídelní lístek, Willy Nucci seděl naproti mně. Tak viditelně jsem se lekl, že řekl:
„Měl jsem mít zvonek jako malomocný.“
„Mohl jsem slyšet tvou košili.“
„Je to dárek, ručně tkaná z Guatemaly.“
„Papoušky?“
„Ty jsi dneska samá legrace. Bavíš mě.“
Přišel číšník, uklonil se a já jsem si objednal. Velký pomerančový džus. Borůvkové vafle. Slaninu a skořicové opékané pečivo. Kávu. Willy si objednal kávu. Když číšník odešel, Willy řekl:
„Z toho, co Alfred říká, budeš muset nabýt zase novou sílu.“
„Myslel jsem, že tě měl sledovat. Nevěděl jsem, že ti nosí zprávy.“ Nervózně se rozhlédl.
„Proč by měl být nasazený na mě? Je dobrý noční hlídač. Když si není něčím jist, konzultuje to se mnou. Dělám vtipy.“
„Ano? Cha, cha, cha. Co s tebou konzultoval?“
„Jestli rozkřikuješ moje jméno, nebo jak se ti daří, nebo jestli toho má nechat. Řekl jsem mu, ať toho nechá.“
„Co když jsem použil tvoje jméno zbytečně?“
„Nepřerušil by žádný románek. Jen pověřil jednoho taxikáře, aby se podíval, kam půjde, a pak by záleželo na tom, jestli by šla do města, nebo na pláž. Pár policistů by ji sebralo za nemravné návrhy, což by stálo buď sto dolarů a devadesát dní by byla uveřejněná její nabídka k práci, nebo by byl případ stažen, kdyby se přidala, platila poplatky a naučila se pravidlům.“
„A co když šlo o morální legitimní přítelkyni?“
To Willyho skoro rozesmálo.
„Nakonec, když má dobré konexe, nic se neděje. Když konexe má, vykřičí je v okamžiku, kdy ji seberou, a pak jde o to, jak se k tomu policajti postaví.“
„Jak ti ji popsal?“
„Dlouhé černé vlasy, modré oči a kozy až k jeho uším. Byla naštvaná, jak jednal, a neřekla své jméno. Popsal mi ji, protože se domníval, že ji už někde viděl.“
„Kde?“
„…
