1946
»Hospodářský zázrak« se nikdy nekonal!
profesor dr. ALEX MOLLER bývalý ministr financí Spolkové republiky Německo
1/
Na poklidném stanovišti, s názorem »polibte mi všichni šos«, stál Jakub Formann na stráži před plotem z ostnatého drátu vedle vjezdu A americké letecké základny Hörsching nedaleko Lince.. Postával tam v 17 hodin 30 minut 3. listopadu 1946 a už dlouho naslouchal hřmění motorů »létající pevnosti«, která vytrvale opisovala kruhy nad letištěm.
Zpočátku měl Jakub zdviženou hlavu a sledoval »létající pevnosti«, ale brzy mu to začalo připadat příliš náročné. Jestli byli piloti letadla namazaní nebo se zbláznili anebo obojí – jemu to bylo jedno. Měl za sebou Třetí říši, válku v Rusku a řadu dalších životu nebezpečných zážitků a mezitím zjistil, že ve světě, jako je tenhle, nemá cenu být z někoho rozhořčený, nadšený, smutný, potěšený, udivený, užaslý, jinými slovy: být nějak citově angažovaný, nemá cenu kvůli někomu nebo něčemu ztrácet dech, neřkuli hlavu. Jakub Formann už léta byl – a jak si propočítal, zřejmě ještě řadu let bude – zcela vytížen snahou přežít. Toto poznání mu vyneslo tichý názor »polibte mi všichni šos«.
»Létající pevnost« opisovala i nadále své kruhy. Burácela nad ležérně postávajícím »civilian guard« Jakubem Formannem, ponořeným do četby inzertní části NOVÉHO RAKOUSKA. Inzertní část zabírala nejvíc místa v novinách o rozsahu pouhých osmi stran. Jakub si se zájmem pročítal, co kdo hledá a nabízí… Hledá se: politicky bezúhonný mezzosoprán; černé jezdecké kalhoty a jezdecké boty (no ne, pomyslel si Jakub) za pánské kolo; levá pánská polobotka (42) pro muže s amputovanou nohou za pravou polobotku; plstěný klobouk za pekáč; fotoaparát za dětský kočárek; elektrický vařič za střešní tašky; Kristus na hoře Olivetské (dřevěná soška) za stavební materiál; šatník za 16 m dekorační látky; skříň na kolečkách za břitvu; 15 m lana za sekyru (no tedy, pomyslel si Jakub); věřící syn rolníka chce touto cestou zjistit, jestli Pánbůh pro něho nemá středně velký zemědělský závod v americké zóně Rakouska, přip. na splátky; 3500 plynových masek za…
Ve strážním domku u vchodu A americké letecké základny Hörsching se rozřinčel telefon. Do prčic, pomyslel si Jakub, zas žádný kabát. Nechal telefon chvíli řinčet a tiše doufal, že zmlkne. Rozsáhlé prostranství letiště se všemi budovami, věží, stroji a hangáry i s plotem z ostnatého drátu, nahoře nabitého elektrickým proudem, bylo v noci jasně osvětleno silnými reflektory. Ještě nebyla noc. Zima 1946/47 měla být daleko horší než katastrofální zima 1945/46, ale zatím si dávala načas.
Město Linec leželo v americké zóně Rakouska, nedaleko demarkační linie se sovětskou zónou, a jeho okolí tenkrát vypadalo mimořádně bezútěšně. Nejbezútěšněji to vypadalo kolem letištní základny Hörsching, což přivedlo leckterého vítěze z Nového světa do špitálu. Podle zažloutlé statistiky z tohoto roku to bylo v Hrschingu sedmašedesát vítězů: třiašedesát kvůli kapavce (depresívní duševní stav, promiskuitní pohlavní styk) a čtyři pro duševní defekty (depresívní neurózy). Nálada u službu konajícího personálu a u velitelů byla agresívní a ponurá.
Telefon pořád zvonil.
Jakub Formann se rozvážnými kroky ubíral po asfaltové cestě ke strážnímu domku; i cesta byla po obou stranách lemována elektricky nabitým ostnatým drátem. Asi o dvě stě metrů dál stál větší domek, vyhlížející přívětivěji. V něm konala službu vojenská policie, před ním byla závora. Teprve za ní začínal vlastní prostor letecké základny.
Jakub vešel do dřevěné budky velikosti klozetu, jež byla určena pro rakouské strážce letiště, přiložil sluchátko k uchu a ohlásil se bezchybnou angličtinou: »Entrance A, civilian guard Jakub Formann speaking!«
Všechno další se vyřizovalo anglicky.
Roztřesený mužský hlas pronikl do Jakubova ucha: »U telefonu colonel Hobson!«
Ke všemu tenhle kretén, pomyslel si Jakub a v ležérním postoji, s řízností pouze v hlase, odpověděl: »Yessir?«
»Goddammit, konečně! Okamžitě přijďte sem ke mn…
