Hurá, ještě žijeme (Johannes M. Simmel)

18/

V letech 1951 až 1956 nakoupil Jakub Formann pomocí peněz z paragrafu 7 d nejdřív dvě hamburská rejdařství a pak v nich dal postavit – opět pomocí peněz z paragrafu 7 d – flotilu pětačtyřiceti moderních zámořských lodí s celkovou tonáží tři sta osmdesát dva tisíc BRT.

Stavební náklady lodí jsou nyní ovšem tak vysoké, že pro takový obrovský projekt Jakubovy milióny nestačily. Ovšem nebylo pro něho nikdy ani trochu problém sehnat chybějící sumy. Použil při tom jednoduchý a zároveň geniální trik, na který přišel sám (a proto na něj byl obzvlášť hrdý): shromáždil peníze ze sedmičky dé od ostatních firem, které rovněž pociťovaly žhavé přání – tehdy v boomu německého poválečného hospodářství – »vytěsnit zisky«, jak zněl příslušný slangový výraz. Jakub zkasíroval přibližně dvě stě firem. Mezi nimi bylo nemálo podniků, u nichž Jakub vlastnil velké balíky akcií. Většina z oněch dvou set firem, jimž k jejich obrovskému ulehčení takto ulehčil, vyráběla zboží, které pak později dopravovaly na lodích Jakuba Formanna do zámoří, hlavně do severní, střední a jižní Ameriky. A na tom vydělal Jakub po třetí!

Taková zaječí pacička existovala na celém širém světě jen jednou!