41/
»Určitě vás to bude zajímat, mister Fletcher,» řekl nejelegantnější ze tří elegantních nočních vrátných právě tak elegantního hotelu CINQ CONTINENTS v Paříži o sedmdesát dvě hodiny později Jakubovi Formannovi, který se momentálně jmenoval Jerome Howard Fletcher, »že v tomto apartmá bydlela ještě včera miss Rita Hayworthová.«
Orient-expres dorazil na Východní nádraží ve tři hodiny čtyřicet pět minut zrána. Teď byly čtyři hodiny deset a noční vrátný hotelu CINQ CONTINENTES vypadal jak ze škatulky.
»Ta milá stará Rita,« poznamenala Hilda Kornová, která se již delší dobu nazývala Mrs. Laureen Fletcherová, a bolestínsky se usmála, »žije ještě pořád s Orsonem?«
»Samozřejmě, madame.«
»No, tak samozřejmé to zas není. Dlouho to trvat nebude, jak Ritu znám.«
»O tom, madame, mi samozřejmě nepřísluší soudit. Ty nádherné orchideje‘… Hned se sám postarám o vázu!« Noční vrátný vzal z něžné ručky paní Fletcherové opravdu impozantní kytici katlejí a Venušiných střevíčků a poctil Mr. Fletchera pohledem plným uznání. »Skutečně nádhera, sire! Má-li panstvo žízeň… Ředitelství si dovolilo malou pozornost…« Decentně pohlédl ke stolku, kde stál velký koš s ovocem, váza plná čajových růží a láhev se šampaňským ve stříbrném kbelíku. »Skleničky jsou na příborníku, madame, sire…«
Jakub se poprvé v životě octl v takovýchto nadzemských sférách. Ale bylo mu to srdečně fuk, jinak by to nebyl Jakub Formann.
»Oh,« prohodil (hovor se vedl anglicky), »how very kind. Jenomže, bohužel, já nepiji alkohol. Kdybych mohl dostat trochu Preblaueru…«
»Preblauerská minerálka!… Ale, sire, pardon me, to je přece rakouský výrobek…«
Kruci, obezřetněji! Pomyslel si Jakub a řekl: »Piji ji nejraději, proto si ji nechávám všude posílat. Takový můj rozmar. Rozmary mají snad i jiní lidé, ne? Anglický král si všude na cesty bere jen zaručeně anglickou vodu pro svůj čaj, nebo ne?«
»Zajisté, mister Fletchere. Proboha, to nebyla výčitka!« Tak tedy. »Jenom – nemáme Preblauerskou.«
»Čtyřhvězdičkový hotel a nemá Preblauerskou,« pronesl Jakub tónem takzvané klasické ironie.
»Ve Francii se pije Perrierská, sire. Je také… hrm… velmi zdravá a oblíbená.«
»Tak dobrá,« zabrumlal Jakub.
»Ovšem… hrm… teď je půl páté ráno, sire. Je mi to hrozně líto, ale touto dobou ani v takovém hotelu, jako je náš, už není nikdo… Samozřejmě pro vás osobně obstarám pár lahviček Perrierské,« sliboval noční vrátný a schoval si velkou bankovku, kterou mu podal Jakub. Vzdálil se pozpátku. Vysoké, zlatobílé dveře předsálí k salónu se za ním tiše zaklaply.
»Kdo to je, ta Rita Hayworthová?« vyptával se Jakub. »Kdo je Orson?«
»Orson Welles je světoznámý americký filmový herec. Rita Hayworthová je světoznámá americká filmová herečka. Přece mi nechceš tvrdit, že si o těch dvou nikdy neslyšel!«
»Ale ano,« odporoval Jakub, »chci«.
Ozvalo se zaklepání na dveře a tři hoteloví sluhové přinesli dva skříňové kufry, dvě krabice na klobouky, kufřík na šperky, samozřejmě zamčený na číselný zámek, což byla zavazadla, která patřila Laureen, a pak diplomatický kufřík a pět kufrů z vepřovice, které vlastnil Jakub. Už celou půl hodinu. Jakub srdečně a vydatně potřásl pánům rukou. Pánové popřáli příjemný pobyt a zmizeli. Krátce nato se objevil onen noční portýr jak z módního žurnálu s křišťálovou vázou pro orchideje a s druhým stříbrným kbelíkem. V něm pluly mezi kousky ledu čtyři láhve Perrieru. Gentleman popřál nerušenou dobrou noc a opět pozpátku se vytratil.
Jakub si znuděně obhlédl obrovitý salón a přešel k oknu. Otevřel je a vyhlédl ven. Apartmá se nacházelo ve čtvrtém patře. Jakub se díval na Avenue de cinq Continents. Byla úplně pustá a temná. Pouliční osvětlení nesvítilo. I Francouzi se uvítězili napůl k smrti. Často se vypínalo světlo, ještě pořád byly potravinové lístky, existoval obrovský černý trh a velmi mnoho chudých lidí.
»Fm, fm,« pronesl Jakub.
»Co fm, fm?« vyptávala se Laureen za jeho zády.
»Fm, fm, tak tohle je tedy to město světel na Seině,« řekl Jakub a pohladil si límec své bílé hed…
