25/
»Ještě trochu kaviáru, Vaše Excelence? Prosím, naberte si, jen si naberte,« prosil Jakub o půl hodiny později.
»Zaplať Pánbůh,« řekl fialový abbé a nabral si ještě pár lžic kaviáru z křišťálové misky, kterou před ním držel číšník.
Pot, který zaléval účastníky obřadu, již mezitím oschl a všichni nyní hodovali u tří dlouhých stolů pod hvězdným nočním nebem. Jakub ještě předtím pořádně vynadal všem třem kapelám, protože žádná neměla harmonium. Taková nehoráznost! Ti šumaři snad chtějí fialovému abbé hrát »La cuccaracca« nebo »Iťs awful nice«? Člověk, aby pamatoval sám na všechno!
Fialový abbé ho uklidnil. »Ale prosím vás, pane Formanne! Já miluji džez. Skutečně! Církev drží krok s dobou. To přece musí…«
»Opravdu? Ach to se mi ulevilo. A co posloucháte, nejctihodnější Excelence, nejraději?«
»Nuže, synu, nejraději mám písničky Franka Sinatry,« zněla odpověď fialového abbé. Jako moje slepice, pomyslel si Jakub s údivem a vydal příslušné pokyny. Fialovému hodnostáři se dostalo tolika Sinatrových písní, kolik jen specialisté na rhythm and soul měli v zásobě, a měli jich spoustu. Nezpíval je bohužel Frankie-boy osobně, ale velmi slavná evropská hvězda.
»Kdybych byl tušil, Excelence, kdybych byl jen tušil… samozřejmě by teď stál tady na pódiu Frank Sinatra,« řekl Jakub.
»Prosím vás, synu,« odvětil fialový abbé, pojídaje kaviár, »tento signore je také vynikající.« A napil se řádným douškem vína značky »Dom Perignon«. »Promiňte, milá dcero, ještě jste mi to nedopověděla. Jen vyprávějte, prosím, vyprávějte!« Fialový abbé, sedící v čele stolu, se obrátil k přezbožné Rézince Woditschkové – pardon, nyní paní Marii Terulliové, choti ředitele italských historických sbírek, která – následkem reorganizace zasedacího pořádku, kterou provedla milá Nataša – seděla naproti Jakubovi, po druhém boku fialového abbé, a napovídala mu toho už spoustu o svém působení jako učitelka náboženství.
To je neuvěřitelné, pomyslel si Jakub, ne, ne, ne, tomu by prostě člověk nevěřil, co ta striptérka, která v Bruselu každý večer ukazovala, co měla, teď tomu fialovému vykládá a jak ctnostně klopí oči!
»Ach, nejdůstojnější Excelence, to nové povolání mě zcela naplňuje…« tenkrát v Bruselu jsem tě zcela naplňoval já, myslel si konsternovaný Jakub, tak, žes ráno potom ani chodit nemohla! a teď…
»… a skýtá mi nesmírné potěšení!«
»Učíte na nějaké škole, milá dcero?«
»Ne, nejdůstojnější Excelence. Nejprve jsem chtěla. Ale pak jsem poznala skupinu stejně smýšlejících žen, které si vzaly za úkol být s Boží pomocí oporou jiným lidem a šířit lásku k bližnímu. K těmto ženám jsem se připojila…«
»Blahopřeji vám, milá dcero. Ano, prosím, dolijte mi, synu,« pravil fialový abbé číšníkovi. »Ten „Dom Perignon“ je výtečný. Lidé jako vy, milá dcero, jsou v dnešní době tolik potřební! Ah, to je lahoda! Na zdraví, milý synu…«
Ten má ale splávek – radost pohledět! myslel si Jakub a pokynul číšníkovi, aby hned zase fialovému abbé dolil. Jakub sám pil, ze zvyku a z opatrnosti, jen minerálku »Perrier«. Připil proměněné Rézince Woditschkové a fialovému abbé.
Rézinka (opravdu si na mě vůbec nepamatuje, nebo jednoduše nechce, aby se mluvilo o její minulosti? hloubal Jakub. Asi nechce. Chvála bohu) pokračovala se zanícením: »Konečně jsem, nejdůstojnější Excelence, našla činnost, která mi připadá hluboce smysluplná a které věnuji všechny své síly a čas.«
»Pečujete o jednotlivce, o chudé, postižené, zoufalé, milá dcero?«
»Ano, nejdůstojnější Excelence. Ani na okamžik jsem nezalitovala, že jsem zanechala hereckého povolání. Pomáhat druhým lidem, přivádět je blíž k Bohu všemohoucímu, je nesrovnatelně důležitější než kariéra a sláva. Stojí za to žít jen kvůli tomu, co mě nyní naplňuje. Je tak strašně mnoho bídy na světě…«
»To je bohužel pravda,« řekl fialový abbé, zatímco druhý číšník mu vyměňoval talíře a servíroval zapečené langusty. »0 kolik.víc bychom mohli vykonat, kdybychom měli víc peněz! Přitom je tolik velmi bohatých lidí, pro které by to byla maličkost, kdyby něč…
