Komedie o pěti aktech, napsaná podle Komedie o hrnci Římana Plauta. Děj se odehrává ve druhé polovině 17. století v Paříži.
Za hlavního hrdinu si autor vybral majetného vdovce Harpagona, který je ovládán nestárnoucí lidskou vlastností - lakomostí. Harpagon jedná pouze v zájmu svého majetku, aniž by bral ohled na své děti - Elišku a Kleanta - nebo na služebné. Bezohledně chce Elišku provdat za bohatého starce Anselma a Kleanta oženit s vdovou, přestože Eliška miluje Valéra a Kleant Marianu, do které je zamilován Harpagon.
Příběh se začíná vyvíjet v okamžiku, kdy se Harpagonovi ztratí 30000 dukátů. Ve skutečnosti je pouze schoval Čipera, sluha Kleanta. Nakonec Harpagon svolí ke sňatkům svých dětí s tím, koho si vybrali. Spokojí se s tím, že nemusí dávat věno a platit svatby, protože vyjde najevo, že Valér a Mariana jsou dětmi bohatého Anselma.
Moliére zde představil člověka, který svůj majetek miluje víc než rodinu a veškeré hodnoty. Hra působí vesele a živě, přestože má být kritikou a výsměchem lidem, kteří se podobají Harpagonovi. Autor dodržel jednotu místa, času a děje, ale napsal Lakomce v próze, což odporovalo dobovému vkusu.
Ve své době nebyla hra nijak zvláště úspěšná.
— 1 —
Příběh hamižného lichváře, jehož cílem jsou jen a jen peníze a jenž pro lesk zlata dovede obětovat děti, čest i pohodlí.
Hlavní postavou komedie, která se odehrává v Paříži roku 1670, je lakomý Harpagon. Harpagon má dvě dospělé děti: Elišku a Kleanta. Eliška je zamilovaná do Valéra a chtějí se vzít. Kleantovou vyvolenou je Mariana. Oba sourozenci jdou za otcem. Ten jim oznámí, že pro každého má už partnera vybraného: pro Elišku bohatého pana Anselma a pro Kleanta nějakou velice zámožnou dámu.
Harpagon se rozhodne, že si vezme krásnou Marianu, a tak ji pozve na večeři k sobě domů. Na večeři je pozván také pan Anselm. Mezitím Harpagonovi ukradne Kleantův sluha Čipera skříňku s penězi. Harpagon okamžitě zavolá konstábla, aby mu našel jeho milované penízky. Sluha Jakub schválně Harpagonovi namluví, že jeho peníze ukradl Valér. Valér však vysvětlí, že krást peníze nemá zapotřebí, protože ve skutečnosti je synem hraběte Tomáše d'Alburciho, jenž s Valérovou matkou a sestrou údajně zahynul na moři. Valér posléze zjistí, že Mariana je jeho sestra a pan Anselm jeho otec, ve skutečnosti Tomáš d'Alburci. Všichni jsou z toho shledání šťastní až na Harpagona, který nemůže bez svých peněz žít.
Kleant se otci přizná, že jeho peníze má on. Slíbí, že mu je vrátí, když si bude moci vzít Marianu za ženu. Tomáš d'Alburci vystrojí oběma párům svatbu a Harpagon se spokojeně vrátí ke své milované kasičce.
— 2 —
Děj se odehrává v Paříži roku 1670. Jedná se o komedii o pěti dějstvích.
Obsah
Na začátku příběhu se domlouvá Eliška, Harpagonova dcera, s Valérem, že se vezmou a hodlají to oznámit otci. Kleantes, Harpagovnův syn, si chce vzít mladou krásnou dívku Marianu.
Když to chtějí Harpagonovi povědět, řekne jim, že pro ně sám našel budoucí partnery. Elišce Anselma, bohatého muže, jenž je ochoten si ji vzít bez věna, což se lakomému Harpagonovi nejvíce zamlouvá. Řekl svým dětem, že se zamiloval do Mariany (do stejné dívky jako Kleantes) a že si ji chce vzít. Valér, protože se od začátku snaží Harpagonovi zalíbit, souhlasí se vším, co Harpagon řekne či udělá. Proto se naoko přimlouvá k tomu, aby si Eliška vzala Anselma.
Kleantes pověřil sluhu Čiperu, aby mu sehnal člověka, od něhož by si mohl půjčit peníze na věno pro Marianu. Nakonec se ukázalo, že to bylo domluvené s Harpagonem.
Harpagon pověřil služebnou Frosinu, aby se seznámila s Marianou a vylíčila ho v co nejlepší barvě. Frosina toho zneužívá, podlézá Harpagonovi a snaží se z něho vymámit nějaké peníze. Harpagon o tom však nechce ani slyšet a plánuje, že večer provdá svoji dceru za Anselma.
Harpagon pozve Marianu, ona se ho však zděsí a Harpagon se jí zprotiví. Pozná Kleanta a oba se otci vysmívají, on to však nechápe. Při chystání večeře kuchař nabízí menu, Harpagon ho však zarazí a vynadá mu, aby tolik nerozhazoval. Do toho vstoupí falešný Valér a opět mu podlézá.
Klenates se neustále hádá s Harpagonem kvůli Marianě. Frosina se rozhodla, že bude držet s dětmi a pro jejich šťastnou lásku udělá cokoliv. Čipera ukradne Harpagonovi jeho truhlu s penězi a Harpagon je připraven udělat vše pro to, aby ji našel.
Harpagon začal vyšetřovat ztrátu pokladničky a obviňuje všechny, i svoje děti. Ukázalo se, že Mariana a Valér jsou sourozenci a že Anselm je jejich otec.
Kleantes využije ztracené truhly a řekne otci, že pokud mu povolí sňatek s Marianou, dostane peníze zpět. Harpagon mu to dovolí jen proto, že chce své peníze nazpátek.
Hlavní postavy
Harpagon - lakomec
Kleantes - Harpagonův syn
Eliška - Harpagonova dcera
Valér - bojuje o Elišku
Mariana - Valérova sestra, chce Kleanta, Marianu chce Harpagon
Anselm - Valérův a Marianin otec; Harpagon chce, aby si vzal Elišku
Frosina - dohazovačka
Čipera - Kleantův sluha
— 3 —
Lakomec je klasicistní charakterová komedie o pěti jednáních, která realisticky odráží život obyvatel Paříže v 17. století (přesně se děj odehrává v roce 1670).
Za předlohu této hry je považována Komedie o hrnci od antického dramatika Plauta.
Obsah
Hlavním hrdinou je lakomý vdovec, obchodník a lichvář Harpagon, jehož chtíč po penězích dosahuje takových hodnot, že dokonce plánuje co nejvýhodnější sňatek svých dětí, a to proti jejich vůli. Pro svou dceru Elišku vybral za vhodného ženicha postaršího bohatého šlechtice Anselma, pro syna Kleanta zvolil bohatou vdovu. Sám se přitom hodlá sobecky oženit s krásnou a mladou Marianou, jež je velmi chudá a stará se o svou nemocnou matku. V jeho úmyslech mu pomáhá dohazovačka Frosina.
Eliška a Kleant mají však jiné plány. Eliška je až po uši zamilovaná do otcova správce Valéra, jenž Harpagonovi na oko podlézá kdykoli se mu to hodí, a Kleant má v úmyslu požádat o ruku otcovu vyvolenou - Marianu. Kleantova volba se pochopitelně nelíbí Harpagonovi. Při jejich hádce ukradne sluha Čipera na Kleantův příkaz otcovu pokladničku s mnoha tisíci dukátů. Harpagon rázem ztrácí smysl svého života a jeho jedinou touhou se stává dostat peníze zpět. Je dokonce tak zoufalý, že chce za svou ztracenou truhlu vyměnit i Marianu.
Nakonec vyjde najevo, že Mariana a Valér jsou sourozenci a jejich otcem je Anselm. Všichni jsou tak nakonec šťastní - Harpagon má zpět své zlaťáky a oba mladé páry si mohou nerušeně říci ano.
Hlavní postavy
Harpagon je tragikomickou postavou. Představuje důkaz o tom, že peníze jsou schopny zničit charakter člověka. Je schopen pro své peníze čehokoli, protože pro něj znamenají jediný smysl života.
Jeho pravým opakem je Kleant, jemuž se příčí otcova přehnaná láska k penězům.
Moliérův Lakomec je velmi nadčasový - je aktuální v každé době, jelikož touha po penězích lidstvo snad nikdy neopustí.
— 4 —
Výstup 6
Kleant a Čipera
Čipera (přiběhne ze zahrady s pokladničkou pod paží): To je dobře, že váš vidím. Pojďte se mnou, honem!
Kleant: Co se stalo?
Čipera: Pojďte se mnou, vám povídám! Jsme z vody!
Kleant: Jak to?
Čipera: Tady to mám! To je ono! To jste potřeboval!
Kleant: Co?
Čipera: Od rána po tom pasu.
Kleant: Co to je?
Čipera: Kasička vašeho otce. Vyfouk jsem mu ji.
Kleant: Jak se ti to povedlo?
Čipera: Všechno vám povím. Ale teď: zachraň se, kdo můžeš. Již ho slyším křičet.
— 1 —
Výstup 7
Harpagon, sám
Harpagon (už ze zahrady je ho slyšet, jak křičí): Chyťte zloděje!
(Vběhne prostovlasý)
Chyťte zloděje! Chyťte zloděje! Chyťte vraha! Stráž! Panebože na nebi! Je po mně! Zabili mě! Podřezali mě! Ukradli mi moje peníze! Kdo to mohl být? Kam se propad? Kde se skrývá? Kam se vrtnout, abych ho našel? Kam běžet? Kam neběžet? Není tamhle? Nebo tady? Kdo je to? Stůj! Vrať mi mé peníze, padouchu!
(Popadne sebe samého za ruku)
Fuj, to jsem já. Jsem z toho celý tumpachový: už nevím, kdo jsem, ani co dělám. Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Jste pryč, a pryč je má opora, má útěcha, má radost! Pro mne je všemu konec! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával! Bez vás nemohu žít! To je hotová věc, prostě nemohu! Umírám, jsem nebožtík, jsem pod drnem. Copak se nenajde někdo, kdo by mě vzkřísil? Kdo by mi vrátil mé drahé peníze nebo aspoň mi řekl, kdo mi je vzal? Cože? Říkal jste něco? Nic. Nikdo ani muk! Ať to byl kdo byl, kdo mi je vzal, moc a moc dobře si to vyčíhal - zrovna, když jsem se domlouval s tím svým nezdarou. Vzhůru! Pryč! Přivedu policii a celou domácnost dám vzít na skřipec: služky, sluhy, syna, dceru, a sebe taky! Co to je za shromáždění lidu? Ať se podívám na koho se podívám, není tu človíčka, abych ho neměl v podezření, a v jednom každém z nich vidím toho, co mě okrad. Co? O čem si to tam povídají? O tom zloději? Proboha živého, kdybyste se něco o něm dověděli, na kolenou vás prosím, řekněte mi to! Neskrývá se mezi vámi? Všechno to kouká po mně a směje se mi. Všichni v tom máte prsty. Proto vzhůru! pro komisaře, pro dráby, soudce, mučidla, šibenice a katovy holomky! Všechny dám oběsit, a jestli se neshledám se svými penězi, oběsím se potom sám.
— 2 —
Mariana: Mě je vám divně, paní Frosino! Nejspíše strach z toho seznámení.
Frosina: Ale pročpak, děvenko? Čeho byste se bála?
Mariana: Ještě se ptejte! Copak si neumíte představit, jak je člověku, když ho vedou k šibenici, na které má viset?
Frosina: To já taky vím, že jsou příjemnější způsoby smrti než pan Harpagon. A vidím vám to na očích, že si pořád ještě teď trochu myslíte na toho mladého blonďáka, co jste mi o něm povídala.
Mariana: To víte, že myslím. K tomu se vám přiznám bez mučení, že ty návštěvy ve vší počestnosti, co u nás vykonal, ve mně zanechaly hluboký dojem.
— 3 —