Celá e-kniha Hop nebo trop ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 7
Elsie Brandová řekla: „Ne, Donalde, nebyla tu celý den – ani nezatelefonovala.“
Posadil jsem se a nabídl jí cigaretu.
Zavrtěla hlavou. „Berta nerada vidí, když kouřím v pracovní době.“ Uklidnil jsem ji: „Jen si dej. Jsem teď partner.“
„To jsem slyšela.“
Na chvilku zaváhala, pak si vzala cigaretu a zapálila si. Chvilku jsme v tichu kouřili. „Myslím, že by nebylo špatné ti zvýšit plat,“ řekl jsem jí.
„Proč?“
„Protože pořád tak bušíš do toho psacího stroje.“
„Bertě by stoupnul tlak na dvě stě devadesát pět. Požádala jsem o přidání minulý měsíc, ale odmítla mě tak tvrdě, až jsem odlítla o pět metrů.“
„Kolik jsi chtěla?“
„O deset dolarů navíc.“
„Máš je mít,“ slíbil jsem ji.
„To přece nemůžeš udělat.“
„Proč?“
„Chci říct, že to přece neprosadíš.“
„Ale prosadím. Máš přidáno. A jak je to s tím rozbitým kolem? Už se něco stalo?“
„Ještě ne. Dneska ráno jsem volala do Autoklubu. Myslím, že na to je moc chytrá.“
„Zkus jim ještě brnknout,“ řekl jsem, „jen tak pro jistotu.“
Elsie si položila cigaretu na okraj popelníku, vytočila číslo, přála si s někým mluvit a po chvíli řekla: „Tady Brandová. Je něco nového s tím rozbitým kolem?“
Viděl jsem, jak se jí mění výraz v obličeji. Popadla tužku a zápisovala…
„Okamžik, prosím… Nollie Starrová, East Bendon Street 681… kolik chce?… Ano, asi to byla moje vina… Mnohokrát vám děkuji.“
Zavěsila sluchátko a vytrhla stránku ze zápisníku. „Tak prosím, tady to máme,“ řekla., Její správná adresa. Čekala s žádostí, dokud jí to kolo neopravili. Autoklub má účtenku za opravu. Je napsána přímo na ni na tuto adresu.“
Přeložil jsem papír a dal si ho do kapsy: „Radši na to dohlédni a ujisti se, že to Autoklub zaplatil. Nerad bych, aby slečna Starrová vystopovala tvou poznávací značku a začala si zjišťovat, kde pracuješ. Mohla by se taky přestěhovat.“
„Dobrá, zítra jim zavolám. Já…“
Dveře se rozrazily a do kanceláře vkráčela Berta Coolová.
Elsie schovala cigaretu do popelníku, uhasila ji a zhoupla se dozadu ke klávesnici psacího stroje. Berta Coolová učinila poloviční otáčku a zírala na nás. Hned jsem na ni uhodil „Kdepak se celý den touláš?“ zeptal jsem se.
Bertina přísná očička triumfálně zasvítila. „Rybařila jsem,“ oznámila. „Perfektní den na ryby, a nesnaž se z toho něco dělat. Varovala jsem tě, že si budu užívat života. Tak, nenechte se rušit ze svého důvěrného rozhovoru. Vím, Donalde, že jsi právoplatný partner v podniku. Dost přímočaře jsi mi to připomenul. Ale Elsie tu pracuje za plat. Zatím se ještě nepovažuje za dostatečně nepostradatelnou, aby vyžadovala plné partnerství.“
„Mluvili jsme s Elsou o pracovních záležitostech.“
„Aha, tak to jo.“
Přikývl jsem.
Začala hartusit, pak se zarazila, a když jí z očí částečně vymizela krvežíznivost, vzpamatovala se: „Aha, o tom kole?“
„Částečně o tom.“
„O čem ještě?“
Pustil jsem se do ní: „Elsie mi vyprávěla, jak je pro ni se stoupajícími životními náklady stále těžší vyjít s penězi.“
„Ano, plýtvala časem, když se snažila z tebe vydobýt soucit,“ řekla Berta s očima opět nemilosrdnýma a pronikavýma. „Zkoušela to na mě před měsícem a…“
„Ode mě se rovněž nedočkala soucitu,“ řekl jsem. I když byla Berta rozčilená jaksepatří, tohle jí vyrazilo dech.
„Dočkala se peněz,“ pokračoval jsem, „dostala přidáno deset dolarů.“
Berta se chystala spustit. Význam mé poznámky jí došel právě ve chvíli, kdy otvírala ústa. Její mozek zařadil zpátečku. Na vteřinu stála s otevřenými ústy, pak přišel příval slov. „Ty mizero jeden! Já vedu tuhle kancelář! Ty můžeš být partner, ale nemůžeš zvyšovat platy bez mého souhlasu. A co se toho týče, ty…“
Navrhl jsem: „Nebylo by lepší hádat se v naší kanceláři?“
Stála a dívala se na mě mžikajícíma očima. Z ničeho nic se sebrala a odkráčela do kanceláře. Následoval jsem ji a kopnutím jsem za sebou zavřel dveře.
Zoufale se snažila získat sebevládu. Začala: „Mohla jsem tušit, že to bude takhle. Ta holka má stejně tak nárok na desetidolarové přidání jako má právo na šoféra, který by ji vozil do práce …
