Celá e-kniha Proč nepožádali Evanse? ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA XXXII.
Evans
Frankie zalapala po dechu.
Bobbyho hlas nabral vzrušením na síle.
„Chápeš? Položila jsi stejnou otázku jako Carstairs. Proč nepožádali služebnou? Proč nepožádali Evansovou? Jen s tím rozdílem, že Carstairs nestihl tu větu doříct celou.“
„Bobby, konečně se blížíme k cíli!“
„To samé muselo napadnout Carstairse. Čmuchal okolo, protože stejně jako my cítil nějakou levotu. A tohle ho zarazilo stejně jako nás. A kvůli tomu se, podle mě, vydal do Walesu. Gladys Evansová je velšské jméno, Evansová bylo pravděpodobně velšské děvče. Vysledoval ji až do Marchboltu. A někdo zase sledoval jeho. Proto se tam už nikdy nedostal.“
„Proč nepožádali Evansovou?“ řekla Frankie. „Museli k tomu mít nějaký důvod. Je to taková hloupost, a přitom tak důležitá. V domě jsou dvě služebné, tak proč poslali pro zahradníka?“
„Třeba proto, že Chudleighová i Albert Mere byli hlupáci, kdežto Evansová mohla být bystré děvče.“
„Muselo v tom být něco víc. Pan Elford je také dost bystrý — a byl tam. Ach, Bobby. Tohle je jádro pudla, já to vím! Kdybychom jenom přišli na ten důvod. Evansová. Proč Chudleighová s Merem, a ne Evansová?“ Najednou se zarazila a zakryla si oběma rukama oči. „Už to bude,“ řekla. „Jako by se mi rozsvěcelo. Ještě chviličku.“
Ještě nějakou chvíli nehybně stála, pak sundala ruce z očí, ve kterých se teď zračilo podivné jiskření, a podívala se na svého společníka.
„Bobby,“ řekla, „když máš v domě dvě služebné, které dáváš spropitné?“
„Panské, samozřejmě,“ odpověděl překvapený Bobby. „Kuchařce se přece spropitné nedává. Už proto, že ji člověk ani nikdy nevidí.“
„Přesně tak. A ona zase nevídá tebe. Nanejvýš by tě mohla tu a tam zahlédnout — kdybys tam pobýval delší dobu. Panská tě ale obsluhuje u stolu a nosí ti kávu.“
„Kam tím míříš, Frankie?“
„Nemohli zavolat Evansovou jako svědka, protože by poznala, že ten, kdo podepisuje závěť, není pan Savage.“
„Panebože, Frankie, jak to myslíš? Kdo to tedy byl?“
„Bassington-ffrench, samozřejmě! Copak nechápeš, že se vydával za Savage? Klidně se vsadím, že to Bassington-ffrench šel k doktorovi a nadělal spoustu povyku kvůli rakovině. Pak pošlou pro právníka — cizího člověka, který pana Savage nezná, ale bude moct odpřísáhnout, že ho viděl podepisovat jeho poslední vůli za přítomnosti dvou dalších svědků, z nichž jeden pana Savage nikdy předtím neviděl a druhý je tak starý, že už je nejspíš skoro slepý a se Savagem se zřejmě také nikdy nesetkal. Už to chápeš?“
„Kde byl ale celou tu dobu skutečný Savage?“
„Ach! Ten se v pořádku vrátil z Londýna a mám takové podezření, že ho něčím uspali a schovali na půdu a tam ho nejspíš drželi oněch dvanáct hodin, po kterých se za něj Bassington-ffrench vydával. Potom ho uložili zpátky do postele, dali mu chloral a Evansová ho ráno našla mrtvého.“
„Můj ty bože, Frankie, mám pocit, že jsi na to kápla. Můžeme to ale dokázat?“
„Ano — ne — nevím. Snad kdyby Rose Chudleighové, tedy paní Prattové, ukázali fotografii skutečného Savage? Byla by schopná říct ‚Ne, to není ten muž, co podepsal tu závěť‘?“
„O tom pochybuju,“ řekl Bobby. „Je úplně mimo.“
„To byl také zřejmě důvod, proč si ji vybrali. Je tu ale ještě jedna možnost. Odborník by měl poznat, že ten podpis je falzifikát.“
„Zatím to nikdo nepoznal.“
„Protože to nikoho nenapadlo. Působilo to tak, že k padělání vlastně ani nebyla příležitost. Teď je ale situace jiná.“
„Jednu věc musíme udělat za každou cenu,“ řekl Bobby. „Najít Evansovou. Třeba nám toho má hodně co říct. Nezapomínej, že sloužila u Templetonových půl roku.“
Frankie vzdychla.
„To všechno jenom zkomplikuje.“
„Co pošta?“ napadlo Bobbyho.
Právě kolem jedné procházeli. Navenek vypadala spíše jako konzum než pošta.
Frankie vběhla dovnitř a zahájila operaci. Uvnitř nebyl nikdo kromě poštmistrové, mladé ženy se zvídavým nosem.
Frankie si koupila sadu známek za dva šilinky, okomentovala počasí a pak zaútočila:
„Řekla bych, že vy tu máte vždy hezčí počasí než tam u nás. Já jsem z Walesu — z Marchboltu. Nevěřila…
