České moře (Jiří Žáček)

České moře

České moře, dárek od Shakespeara,
pohádkový omyl, který potěší,
cosi jako láska, naděje a víra,
moře pro neplavce, moře pro pěší,

moře bez vody a bez příboje,
nekonečné moře všeho, co bys chtěl,
moře mrtvých mýtů, moře nepokoje,
moře utonulé v buňkách našich těl,

moře sebeklamů, moře nebezpečí,
moře, které mumlá vyhynulou řečí,
zamořené moře, moře našich dob,

moře, z něhož zbyly útesy a břehy,
zkamenělé moře milosti a něhy,
moře hoře, naše kolébka i hrob.

— 1 —

---

Vesnická zabijačka

Za provaz na krku ho vlečou na popravu,
ještě se vzpírá, ještě naříká,
sám proti všem, sám obklíčený v davu,
až všecko ukončí nůž v ruce řezníka.

Kouří se z masa, z cigaret a z grogu,
z chalupy řinčí kastroly a smích.
Není-li prase hodno nekrologu,
proč sněží peří z křídel andělských?

Řezník si dýchá do dlaní: je leden.
Pes brousí kolem, žebrá o kližku.
Silnější přežijí – a slabší bude sněden.
Tak jako v džungli, svatý Františku.

— 2 —

---

Několik možností

Bůh se měl zjevit 13. dubna v 19,30
na 18. kanále všech televizorů.
100 milionů nažhavených diváků
však na svých nažhavených obrazovkách
spatřilo pouze zrnění.
Možná že někdo spletl datum.
Možná že není žádný bůh.
Možná chce, abychom si mysleli, že není.
Možná si to bůh rozmyslel.
Možná že nemohl.
Možná že právě sledoval
na 17. kanále
další díl seriálu Dallas,
který je věčný.
A možná že bůh je
emisí fotonů, jež našim očím připomíná
zrnění obrazovky.

— 3 —

---

Basketbalový zápas

Řev publika div nevyvrátí dveře.
Z dresů a z tenisek čpí čerstvý pot.
Rozhodčí vždycky píská pro soupeře.
Tím líp. Ať běží o život.

Začíná rituál a hráči křepčí, dupou.
Supění, heslo, jásot, hvizd.
Pupeční šňůrou srostlí se svou tlupou,
pravěcí lovci rvou se o kořist.

Když spící vulkán rozběsní se v těle,
vrcholí vlna rozkoše.
Uchop míč jako hlavu nepřítele,
zasmečuj do koše!

Je to jak orgasmus, to vzepětí, to chvění –
Ty, srdce, bubnuj na tamtamy žil,
ať pruží každý sval a řeka krve pění
pro krátkou závrať, že jsi žil!

— 4 —

---

Jehla a nit

Zatímco muži, zběsilí a zpití
zpěněnou krví, chtivou zabíjet,
teď v noci leží K.O. v ringu bytí,
neznámé ženské ruce režnou nití
zas mlčky scelí pukající svět.

— 5 —

---

Prostopravdy

Kde jsou Robinsoni, objevíš i Pátky.
Člověk stojí za víc, nežli vydělá.
Kdo se bojí zítřka, obrací se zpátky.
Živá růže zvadne dřív než umělá.
Nikdo neví, kde se protnou mimoběžky.
Opera je božská, ale blues je blues.
Na nejvyšší hory musíš šlapat pěšky.
Lež má krátké nohy, ale rychlý vůz.
Svět je ring, kde schytáš svoje vlastní rány.
Chybovat je lidské – díky za chyby.
Díky za náhody – maří hloupé plány.
Gauner mívá vždycky dobré alibi.
Vidíš-li svět černý, zbav se tmavých brýlí.
Zítra minus včera nerovná se dnes.
Básník nikdy nelže, ani když se mýlí.
Nejvěrnější přítel člověka je stres.

— 6 —

---

Domov důchodců

Čekají, sami v osamělém davu,
na jaro, na víkend, na pana doktora;
mají tu teplo, klid a pravidelnou stravu,
na stole květiny a výhled do dvora.
Čekají, až z nich zase budou děti.
Jak se máš, Andulko? Usměj se, nebo plač.
Pokorně čekají a bloudí v nepaměti,
pořád jen čekají a nevědí už nač.                

— 7 —