21
Lana věděla, že existují ženy, jež úspěšně řídí firmu z domova. Obchodují, budují impéria, vychovávají šťastné, sebevědomé děti, které pak studují na Harvardu nebo se stanou světovými pianisty. Nejspíš obojí najednou.
A tyhle ženy ještě stihnou uvařit i skvělé teplé večeře, zařídí domy italskými starožitnostmi, dávají rozhovory časopisům Money a People a k tomu si udrží vynikající manželství, ideální váhu a plnohodnotný sexuální život. ‚ Bohužel o nich věděla, a kdyby měla pušku, vydala by se je v zájmu ostatních všechny postřílet jako toulavé kočky.
Ještě pořád si nesvlékla boxerky a tílko, ve kterých spala. Kulhala od chvíle, kdy šlápla na figurku Skywalkera, protože právě honila psa, který raději cupoval její nový sandál než masovou kost, a právě ukončila půlhodinové dohadování s instalatérem, který odmítal přijít opravit ucpaný záchod hned.
Tyler mezitím dokázal pomazat burákovým máslem sebe, Elmera i podlahu. Předtím ovšem spláchl do záchodu několik zlosynů z Hvězdných válek, což ji přimělo volat instalatéra. Ještě nebylo ani devět hodin.
Toužila po klidu na šálek kávy, svých nových letních botách a útulné kanceláři mimo domov.
Ale mohla si za to sama. To ona přece rozhodla, že není nutné vodit Tye k paní na hlídání, to ona velkoryse pustila asistentku na návštěvu k dceři, to ona si namlouvala, že všechno zvládne bez pomoci.
Teď její chlapeček nahoře plakal, protože na něj ječela, pes se jí ze stejného důvodu bál a k tomu si proti sobě poštvala instalatéra, což bylo snad ještě horší. Selhala jako matka, profesionálka i majitelka psa. Noha ji nepřestávala bolet a z toho všeho mohla obviňovat jedině sebe.
Když zazvonil telefon, měla tisíc chutí zacpat si uši. Jestli někdo věřil, že mu pomůže vyřešit nějaký problém, trpěl bludy.
Zhluboka se nadechla a zvedla sluchátko. „Lana Campbellová. Dobré ráno.“
Doug zaklepal, ale brzy pochopil, že ho přes rámus z Lanina domu nemůže nikdo slyšet. Opatrně otevřel a nakoukl dovnitř.
Pes právě štěkal jako smyslů zbavený, telefon zvonil, v televizi něco vybuchovalo a Tyler kvílel.
Do toho zaslechl Lanin zvýšený hlas. „Tyler Mark Campbell toho okamžitě nechá!“
„Já chci na návštěvu k Brockovi. Už tě nemám rád. Chci bydlet u Brocka.“
„Nepůjdeš k Brockovi, protože nemám čas tě tam odvést. A právě teď se mi taky moc nelíbíš, ale musím si tě nechat. A teď běž nahoru a nevracej se, dokud se nezačneš chovat jako civilizovaná lidská bytost. A vypni tu televizi.“
Doug málem vycouval. Při tom rámusu by si v domě nikdo nevšiml, kdyby se otočil a zbaběle prchl k autu. Život je už tak dost komplikovaný, proč si říkat o další malér.
„Jsi na mě zlá,“ vzlykal Tyler hlasitě a pes se k němu přidával dlouhým vytím. „Tatínek by na mě byl hodný. Chci tatínka místo tebe.“
„Ach, Tyi. Víš, že bych taky chtěla tatínka.“
A bylo to. Tylerův pláč a zoufalství v Lanině hlase Douga donutily vejít do domu.
Stejně to nejdřív zkusil přebít širokým úsměvem. „Tak co je to tady?!“
Otočila se. Ještě nikdy ji neviděl jinak než perfektně upravenou. Dokonce i po milování dokázala vypadat jako ze škatulky.
Teď jí vlasy na hlavě trčely v chomáčích, pod očima měla kruhy a na tričku s nápisem Světová mamina velkou skvrnu od kávy.
Okamžitě studem zčervenala a bezmocně zvedla ruce k vlasům.
Doug byl přitahován upravenou, noblesní právničkou. Svedla ho sebevědomá a vroucí žena. Zajímala ho jako vdova a matka-samoživitelka, která zdánlivě všechno zvládala s neuvěřitelnou lehkostí.
Ke svému úžasu se v té chvíli bezhlavě zamiloval do zničené, rozcuchané a nešťastné ženské s rozházenými hračkami u bosých nohou.
„Promiň.“ Lana se pokusila o úsměv. „Máme tady boží dopuštění. Asi není nejvhodnější doba na…“
„Křičela na mě.“ Ty se vrhl k Dougovi a dožadoval se soucitu tím, že ho objal kolem stehen. „Prej jsem strašně zlobivej.“
Doug zvedl chlapce do náruče. „Asi sis o to řekl, ne?“
Tylerovy rty se zachvěly. Zavrtěl hlavou a schoval tvář na Dougově rameni. „Nasekala mi na zadek.“
„Tylere.“ Lana měla doje…
