18
Callie seděla na okraji neobdělaného pole, nad hlavou nebe plné jasných hvězd. Ve vzduchu byl cítit první závan podzimu, který se stěhoval do hor. Hmyz bzučel, z farmy odnaproti občas zaštěkal pes, zneklidněný neobvyklým nočním ruchem.
I pan a paní Farmářovi, jak si je Callie v duchu nazvala, se přišli podívat, co způsobilo hluk na výkopech, a třebaže už zašli zpět do domu, stále se u nich svítilo.
Callie s Jakem vyrazili na cestu minutu po tom telefonátu, s Leem a Rosie v patách. Dokonce o pár minut předběhli policii. Pro Billyho McDowella však stejně bylo pozdě.
Teď jim nezbylo, než dívat se a čekat.
Sonya seděla vedle ní a usedavě plakala s tváří na kolenou. Ostatní členové týmu po předchozím šokovaném hovoru jen ztrápeně mlčeli.
Policajti s baterkami pročesávali nedaleký les. Tu a tam bylo slyšet jejich zvýšené hlasy. Archeologové občas jen něco zašeptali.
Co bude dál?
Otázky Jak se to mohlo stát?‘ už vyčerpali. Ale co teď?
Callie cítila, že odpověď hledají u ní. Jake mluvil s Diggerem v přívěsu a Leo pomáhal policii. Byla pro tým v tu chvíli jedinou autoritou, ale odpověď neznala.
„Tohle nezvládnu,“ plakala Sonya. „Nevydržím to. Jak může být jen tak zničehonic mrtvý? Ještě před chvílí jsme tady seděli a povídali si. Ani jsem si nevšimla, že odešel k rybníku.“
„Já jo,“ ozval se Bob. „Prohodil pár slov s Diggerem a pak šel asi na záchod. Nezdál se mi ani moc opilý, tak jsem tomu nevěnoval pozornost.“
„Já taky ne, nikdo,“ vložila se do hovoru Dory. „Skoro jsem spala. Ještě jsem slyšela, jak Digger říká: ‚Hlavně abys nespadl do rybníka.‘ A smála jsem se tomu,“ dodala s pláčem na krajíčku. „Panebože, já se tomu smála.“
„Všichni si z něj dělali legraci. Když on byl takový kašpárek,“ promluvil Bob.
Dory si otírala tváře. „Ty za to nemůžeš,“ řekla. „Nenašli bychom ho tak brzo, kdyby sis nevšiml, kudy odcházel. Ještě teď by ležel v té vodě…“
„Já chci domů,“ Sonya se rozplakala znovu. „Tohle znova nevydržím.“
„Půjdeš se vyspat do našeho domu,“ navrhla Callie. „Jen co to šerif dovolí. A ráno se rozhodneš.“
Callie pohlédla na Dory, pak ukázala na svoje místo vedle Sonyi a vstala. Nechala je plakat si v náruči. Sama však slzy neměla.
V
přívěsu postavil Jake před Diggera další hrnek kávy. „Vypij to.“
„Já žádný blbý kafe nechci. Proboha, Jakeu, ten kluk je po smrti!“
„Už mu nepomůžeš. A sobě taky ne, dokud nevystřízlivíš a nezačneš přemýšlet.“
„O čem asi? Nechal jsem ho odejít samotného, aby mohl spadnout do rybníka a utopit se. Měl jsem to tady na starost a neuhlídal jsem ho.“
„Nejsi žádná chůva, za tohle neneseš odpovědnost.“
„Bože, Jakeu, vždyť jsou to všechno ještě děti.“
„Já vím.“ Jake se opřel hlavou o kuchyňskou skříňku, aby získal rovnováhu, a teprve po chvíli našel hrnek i pro sebe.
Kolikrát právě tohoto kluka popichoval a rozčiloval jen tak pro zábavu?
„On byl přece dost starý, aby tady mohl pracovat, aby mohl pít alkohol. Ty máš jen hlídat naleziště. Ne dělat dozor kolegům.“
„A pak mi tady kluk plave v rybníku hlavou dolů. Kde jsou cigára?“
Jake zvedl pomačkanou krabičku z linky a hodil ji Diggerovi. „Vypij to kafe, zapal si a řekni mi konečně, co se přesně stalo. Brečet můžeš až potom.“
„Pan Citlivý se dal do práce, co?“ řekla Callie, která vstoupila dovnitř.
„Jen se mě snaží dát do kupy,“ bránil ho Digger. Strhl si z hlavy šátek a hlasitě se do něj vysmrkal.
„Hm a kdyby ti strčil hlavu do hnoje, řekl bys, že je to speciální pleťová maska.“
Vzala Diggera kolem ramen a pohladila ho po dlouhých, rozcuchaných vlasech.
„Zrovna jsem si šel ulevit a taky rozesílat a pustit muziku pro případ, že k něčemu přemluvím Sonyu. Věděl jsem, že je opilý. Vypil sotva dvě piva, ale bylo to na něm znát. I tak jsem je všechny hlídal, aby nedělali blbosti. Jenže všichni byli v klidu.“
S povzdechem se přitiskl tváří ke Callie. „Matt hrál na kytaru, sice špatně, ale to je vždycky dobrý. Ti dva z Virginie, Frannie a Chuck, si chystali spaní. Bob něco psal a měl přitom baterku na klobouku jako nějakej ho…
