4
Začátku nového výkopu se nemohlo nic vyrovnat. Byla to doba neomezených možností a představ. Callie dostala k ruce párek nadšených studentů, kteří nepůsobili jako potížisté. Pracovali zadarmo a spolu s nimi dorazil z univerzity i menší grant.
Ještě čekala na geoložku Rose Jordánovou, kterou měla ráda i uznávala. K dispozici byla Leova laboratoř a on sám jako poradce. Jakmile dorazí ještě antropolog Nick Long, bude tým úplný a Callie ve svém živlu.
Zatím stihla vybrat mohutný dub se dvěma kmeny jako orientační bod, k němuž budou vztahovat horizontální i vertikální polohu všech nálezů. V noci dokončila plány povrchu naleziště a dnes se chystala rozparcelovat ho provazovými plůtky na sektory o rozloze jednoho čtverečního metru.
Pak teprve začne všechna legrace.
Studená fronta srazila teplotu na snesitelnou míru. Včerejší déšť sice změnil tuhou půdu v kluzké bláto, že jím měla boty i ruce obalené, k tomu byla cítit potem a eukalyptovým olejem proti hmyzu. Přesto se nemohla cítit líp.
Vyrušení v podobě klaxonu auta teď ale přivítala s úsměvem. Tušila, že Leo nezůstane stranou dlouho.
„Odkrývejte to opatrně,“ zavolala na studenty. „Všechno prosívejte a zapisujte.“
Vydala se Leovi naproti. „Nacházíme úlomky ryolitu v každé lopatce,“ oznámila mu na uvítanou. „Mám dojem, že jsme narazili na místo, kde opracovávali kámen.“ Mávla směrem k pracujícím studentům. „To musí potvrdit Rosie. Nejspíš tady brousili špičky šípů, oštěpů a nářadí. Hlouběji určitě najdeme kamenný odpad.“
„Rosie dorazí odpoledne.“
„Bezva.“
„Co ti dva studenti?“
„Jsou docela šikovní. Zvlášť ta dívka – Sonya. Bob je až příliš aktivní. Ale to se časem usměrní. Ale víš, co mě napadlo? Každou chvíli sem přijde nějaký zvědavec. Takových lidí by se ten kluk mohl ujmout.“
Ohlédla se. „Má na to dobrý obličej. Bude z něj prima průvodce. Já se nemůžu pořád zvedat od práce, abych zájemcům vysvětlovala, co a proč děláme.“
„Dneska se o to postarám já.“
„To bude fajn. Chci to tu ještě rozparcelovat a označit.“
Pohlédla na své starožitné hodinky a pak na tabulku s plánem prací. „Leo, budu potřebovat kontejnery. Nechci nálezy skladovat jen tak na vzduchu. Pak dusík a suchý led a další nářadí, lopatky, síta, kbelíky. A další pracovní síly.“
„Budeš je mít. Stát Maryland ti na tenhle projekt přidělil slušný grant.“
„Fakt?“ Callie popadla Lea za ramena. „Já tě vážně miluju.“ Hlučně ho políbila na ústa.
„To jsem rád.“ Plácl ji po ruce a trochu odstoupil. „Je totiž čas promluvit si o dalším důležitém členovi týmu. Předtím ti chci znova připomenout, že na tomhle významném projektu budou brzy pracovat vědci z celého světa a že tu nejsme jako soukromé osoby, ale jako schopní profesionálové.“
„Nechápu, kam tím míříš, Leo, ale ten tón se mi nelíbí.“
„Callie…“ Odkašlal si. „Tenhle nález je důležitý jak z archeologického, tak z antropologického hlediska. Takže bys měla s hlavním antropologem úzce spolupracovat.“
„Proboha, copak to nevím?“ Vytáhla menší láhev s vodou z poutka na opasku a zhluboka se napila. „S Nickem si prostě rozdělíme kompetence. Vyžádala jsem si ho právě proto, že spolu dobře vycházíme.“
„No, ano…“ Leo se odmlčel, protože zaslechl zvuk přijíždějícího auta. Na jeho tváři se usadil téměř bolestný úsměv. „Nemůže být vždycky po tvém.“
Nejdřív se dostavil šok. Démonicky černé terénní auto poznala okamžitě. Pak se objevil ještě oprýskaný červenomodrý pick-up s přívěsem, obrázkem vrčícího dobrmana a nápisem DIGGER.
Příval emocí Callie docela stáhl hrdlo a vyrazil dech z plic.
„Než něco řekneš…,“ ozval se Leo.
„Tos mi nemohl udělat,“ polkla ztěžka. „Musel jsem.“
„Ach, Leo, to ne. Kruci, chtěla jsem přece Nicka.“
„Ten je bohužel v Jižní Americe. A tenhle projekt vyžaduje ty nejlepší. Graystone je nejlepší.“ Leo skoro uskočil, když se prudce otočila. „A ty to víš. Osobní spory musí stranou. On i Digger sem patří. Jen spojení vašich jmen pomohlo protlačit ten grant. Očekávám, že se budeš chovat profesionálně.“
Vycenila na Lea zuby. „Taky nemůže být v…
