Část II
Odhalení
Proč hledáte živé mezi mrtvými?
Lukáš 24:5
11
Digger v promočených šatech urputně potahoval z cigarety, kterou vyžebral od jednoho ze šerifových zástupců. Kouřit přestal přesně před dvěma roky, třemi měsíci a dvaceti čtyřmi dny. Ale nález mrtvoly hned po ránu, kdy si chtěl na břehu rybníka ulevit, mu připadal jako dobrý důvod znovu začít.
„Prostě jsem tam skočil. Bez rozmyslu. Teprve když jsem ho z půlky vytáhl na břeh, jsem si všimnul, že má rozbitou hlavu. Dejchání z úst do úst by mu nepomohlo. Ha. Ani trochu.“
„Dělals, cos mohl.“ Callie ho objala kolem kostnatých ramen. „Měl by sis obléct něco suchého.“
„Říkali, že si se mnou budou muset znova promluvit.“ Vlasy mu padaly do tváře jako vlhké provazy. Ruka, kterou si držel cigaretu u rtů, se třásla. „Debaty s poldama nemám rád.“
„Kdo by taky měl.“
„Prohledávali mi přívěs.“
Callie se ohlédla k jeho špinavému příbytku a trhla sebou. „Nemáš tam snad trávu nebo něco, co by tě dostalo do maléru?“
„Ne. Nechal jsem toho ve stejnou chvíli jako kouření.“ Smutně se usmál na cigaretu dohořelou téměř k filtru. „Asi s obojím začnu znova. Ježíši, Cal, oni si asi myslej, že jsem to udělal já.“ Digger pocítil tlak v žaludku.
„Jenom zjišťují situaci. Ale jestli máš obavy, zavoláme právníka. Třeba Lanu Campbellovou.“
Zavrtěl hlavou. „Ne, jen ať hledají. Stejně nenajdou nic, co by mě s tím spojovalo. Kdybych chtěl někoho zabít, udělám to líp. Vždyť jsem toho ubožáka ani neznal.“
„Víš co? Někam si sedni. Já zkusím zjistit, co se děje.“
Přikývl a vzal to doslova. Posadil se na zem přímo tam, kde stál, a zíral na cáry mlhy, stoupající ze Šimonovy díry.
Callie kývla na Rosie, aby Diggerovi dělala společnost, a zašla za Jakem. „Co říkají?“
„Moc toho neřeknou, ale člověk si to dá dohromady.“
Rozhlédl se po pozemku. Šerif a jeho tři zástupci už obehnali sekce B-10 až D-15 policejní páskou. Dolanovo tělo leželo stále tam, kde ho Digger zanechal – tváří dolů na sešlapané trávě na břehu rybníka. Na hlavě měl už bezkrevnou ránu, která deformovala tvar jeho lebky. Musel ji způsobit velký kámen, kterým ho někdo praštil oběma rukama zezadu.
Callie si všimla krvavých stop od místa, kde Dolan padl, až dolů k vodě. Břeh rybníka se hemžil šlápotami, z nichž některé musely být její, některé Jakea a zbytku týmu. Uviděla i mělčí otisky bosých nohou, jak Digger mířil k rybníku, a pak jiné, hlubší, mnohem dál od sebe, jak běžel zpět k přívěsu.
Poldové si toho musí všimnout také, uvažovala. Digger vytáhl tělo z vody a běžel zavolat na tísňovou linku. Ihned také pochopí, proč Ron Dolan na naleziště přišel. V sekci B-14 stále ležel odpadkový pytel, z něhož vykukovaly ohryzané kosti.
„Přijel nám sem nasypat ty kosti, chudák. Naštvaný na to byl dost. Chtěl dělat problémy,“ zašeptala. „Asi doufal, že nás to nějak zdiskredituje. Jenže pak ho někdo praštil po hlavě. Kdo to mohl udělat? Kdyby s sebou někoho vzal, určitě by to byl přítel, člověk, kterému může věřit.“
„Nevím.“ Jake se ohlédl na Diggera, který ve společnosti Rosie usrkával kávu.
„Je na tom zle,“ poznamenala Callie. „Bojí se, že to budou chtít hodit na něj.“
„To by neprošlo. Dolana vůbec neznal a každý odpřisáhne, že by nebyl schopný zabíjet. Proboha, když mu před týdnem skočila pod kola veverka, byl z toho špatný ještě celou hodinu.“
„Tak proč vypadáš tak ustaraně?“
„Vražda to snad udělá s každým. A mrtvola na nalezišti určitě způsobí víc problémů a delší zdržení než rozsypané kosti.“
Otevřela a zase zavřela ústa. „Ježíši, ty si myslíš, že někdo zabil Dolana, aby nám způsobil problémy? To je šílené.“
„Vražda je šílená vždycky.“ Jake instinktivně chytil Callie za rameno, když viděl, že k nim přichází šerif Hewitt.
Byl to obrovský chlap a pohyboval se pomalu, přímo se valil. V hnědé uniformě působil trochu jako dobrácký medvěd.
„Doktorko Dunbrooková,“ pokynul jí. „Chtěl bych vám položit pár otázek.“
„Nevím, co bych vám k tomu řekla.“
„Začneme třeba tím, co jste dělala včera. Jen pro představu.…
