8. KAPITOLA
Toots dělaly nejvíc starostí vzdálenosti.
„Nevím,“ řekla Warrenovi, „proč vůbec tak řádila…“
„Jestli to byla ona,“ odpověděl Warren.
„Musíme věřit, že ne.“
„Amen,“ řekl Warren.
„Ale jestli ano, proč tak daleko…“
„Co tím myslíš?“ odpověděl Warren otázkou.
„Je to moc roztahané, nezdá se ti? Proč jezdila tak daleko?“
„Proč asi?“
„Podívej se na tu mapu,“ řekl.
Byli spolu na večeři na Jižní Tamianské stezce. Seděli v boxu poblíž dveří. Celý den se snažili najít něco, co by svědčilo proti Charlottě Carmodyové. Dosud neměli nic. Ale to nic vypadalo líp nad dobrou večeří. Warren si objednal hamburgery a sklenici piva.
Toots krůtí roládu s rýží, bez majonézy, zato hodně hořčice. K tomu sklenici mléka. Co přestala s kokainem, přestala taky pít alkohol.
Fetování je fetování. Tak ji poučili a ona tomu věřila. Jídelna byla vánočně vyzdobená. Na třpytivých zelených a červených stuhách natažených od rohu k rohu visely červené a zelené zvonečky.
Omšelý, umělý maličký vánoční stromek s umělým světlem stál na pultě nedaleko pokladny. Moc vánočně to tu nevypadalo. Warren se divil, že se s výzdobou vůbec namáhali. Podíval se na mapu.
Sommerset, kde žila malá Jenny Lou Williamsová, než zmizela, byl vzdálen od Calusy asi devadesát osm mil. Toots označila město číslem 1 v kroužku. Bylo to blízko Orlího jezera, přitažlivého výletního místa, jehož předností byla blízkost jezer v Osceole, jedné z nejkouzelnějších končin na Floridě. Navíc silnice číslo 17, hlavní severojižní spojka, umožňovala snadný přístup k ostatním částem Floridy.
„Další holčičku sebrala v Alietamu,“ řekla Toots a položila prst na kroužek s číslem 2. „Kimberly Holtová. Asi čtyřicet mil od Calusy.“ stavby, připomínající narychlo postavené chudinské domky z třicátých let. Ve skutečnosti byly vystavěny až koncem padesátých let, kdy Calusa prožívala náhlý rozkvět a z ospalé rybářské osady se proměnila v město s více než padesáti tisíci obyvatel.
Navzdory svému jménu nebyla Půlměsíční zátoka u moře.
Kdyby měla to štěstí, staly by se místní domy pravými poklady, byly by prodávány, bourány a nahrazovány rezidencemi dražšími než půl milionu dolarů. Jediné, co bylo ve státě Florida cennější než kokain, bylo moře. „Zátoka“ v názvu čtvrti vznikla jaksi žertem. A „půlměsíc“ souvisel s jejím tvarem, skutečně připomínala srpek měsíce. Vnější okraj čtvrti měl víc domů než vnitřní. Vnitřnímu se říkalo pro jeho útulnost „Dvůr“. Jediný zajímavější dům na Půlměsíční zátoce patřil Mary Bartonové. Zvláštním jej činila ovšem jen ona zahrada, v níž byla slunného zářijového dne nalezena mrtvá děvčátka. Ve Dvoře stálo v půlkruhu pět domů. Ve všech pěti teď svítila světla.
S pátráním začali u nejbližších sousedů Mary Bartonové a pilně se činili několik dní, až se dostali do středu malého sídliště. Mnoho domů už nezbývalo a jim se stále nedařilo nalézt něco, co by mohl Matthew Hope použít proti Charlottě Carmodyové, až ji státní zástupce pozve na stupínek svědků. Vzhledem k Atkinsovu chronologickému postupu doufali, že to nebude tak hned. Ale kdyby změnil plán a rozhodl se předvolat ji hned zítra…
„Dívají se na televizi,“ řekla Toots a kývla k domu před nimi.
Usuzovala tak z toho, že světlo, které viděli v jedné z předních místností, pravděpodobně v obývacím pokoji, bylo namodralé.
Warren jí to nevymlouval, přestože věděl, že když chcete zmást lupiče a vzbudit dojem, že jste doma a sedíte u televize, stačí zašroubovat do některé lampy modrou žárovku a stáhnout rolety.
Máte pak aspoň trochu jistoty, že když odejdete do města, nevykradou vás.
Bylo úterý večer, na ulicích v Caluse nebyl žádný ruch, nť ot dneska jen málo lidí chodí večeřet ven. Dokonce i v sobotu večer zůstávají lidé doma. Pustí si video a pošlou si pro pizzu, to je tak všechno, co si mohou dovolit. Mnozí lidé však nesedí doma jen proto, že na restauraci nemají. Jinde zas nevycházejí, protože se bojí, aby je někdo na ulici nepřepadl. V obývácích po celé Americe svítí večer tisíce světel. Stalo se to zvy…
