S chilli byl očividně nějaký problém.
Po pivu i whisky se jenom zaprášilo, ale hrnec s chilli stále zůstával prakticky netknutý.
Danny a Stile setrvali v karavanu i poté, co ostatní hráči odešli, a pomohli Pellamovi s úklidem. Dariny se svým tlustým nosem, hladkou pletí devětadvacetiletého muže a havraními vlasy po ramena připomínal ze všeho nejvíce navažského bojovníka.
„Co jsi s tím chilli udělal?“ řekl Pellamovi, svraštil nos a vyklepal popelníky do odpadkového koše. Přestože často říkal lidem nepříjemné věci, jen málokdy se na něj někdo urazil.
S chilli?
Stile strčil lahve od piva do dalšího pytle a podrbal se ve štětinatém kníru. Ačkoliv byl Pellam - tedy alespoň podle rodinné historky - potomkem proslulého pistolníka Divokého Billa Hickoka, měl dojem, že pokud Divokému Billovi někdo jako by z oka vypadl, pak to není on, nýbrž právě Stile; byl vychrtlý a nosil špinavě blonďatý knírek vietnamského veterána. „Vzpomínám na jeden western, na kterém jsem kdysi dělal…,“ zasnil se nyní. „Už ani nevím pro koho. Měl jsem tam spadnout ze skály. Myslím, že mohla měřit tak pětadvacet metrů…, jenže se porouchal kompresor, takže nemohli nafouknout vzduchový vak tolik, jak si vedoucí štábu přál.“
„Hm,“ zamumlal Pellam a odešel do kuchyňky, aby se podíval na chilli. Snědl dvě misky obložené cibulí a plátky sýra. Připadalo mu úplně normální.
„Vlastně ne,“ pokračoval Stile. „Měřila čtyřicet metrů.“
„K věci,“ napomenul ho znuděný Danny. Jako scenárista s nominací na Oscara obvykle sedával v luxusních hotelových apartmá před notebookem NEC a psal scény, které posílaly lidi jako
Stile ze čtyřicetimetrových skal - Stileovo vyprávění na něj tudíž nemohlo udělat pražádný dojem.
„Člověče,“ pokračoval Stile, „byli jsme tam uprostřed pouště, v absolutně indiánském prostředí, chápeš, co tím chci říct?“
Co je s tím chilli?
Pellam ochutnal další lžíci. Jasně, je připálené. Kouřová chuť mu připomínala skotskou. Ale jinak na něm nebylo nic špatného. Připálenost přece mohla být tvůrčím záměrem, jako by zkoušel nový recept. Kdyby chilli chutnalo například jako hrách, nikdo by mu nic neřekl - snad jen: „To chilli je zatraceně dobré, Pellame.“
Pellam naskládal nádobí do malého dřezu a trochu ho opláchl ve vodě kapající z kohoutku.
„A když jsem dopadl, zabořil jsem tak hluboko, že moje přezky na opasku nechaly v zemi pod vakem otisky.“
„Eh. To se někdy stává,“ řekl Danny netečně.
Pellam otevřel dveře, aby v karavanu trochu vyvětral. A nebylo to jen kvůli připálenému chilli. Právník ze St. Louis si zapaloval jednu cigaretu od druhé. Pellam si již dříve všiml, že se lidem ze Středozápadu zřejmě ještě nedoneslo, že tenhle zlozvyk škodí zdraví.
Danny se Stilem se hádali, kdo má riskantnější život - zda Stile, který se vrhá z vysokých skal, anebo Danny, který musí smolit příběhy pro producenty a lidi z vývojového. Stile řekl, že to snad Danny nemyslí vážně, a pokoušel se ho přesvědčit, aby s ním někdy skočil.
„Žít a zemřít v L. A.,“ zašeptal Stile téměř nábožně. „Úděsná scéna. Myslím ten skok z mostu.“
Pellam, který byl stále u předních dveří, přimhouřil oči. V trávě nedaleko od místa, kde parkoval karavan, zahlédl hranatý stín. Co to je? Zaostřil zrak, ale příliš to nepomohlo. Vzpomněl si, že se na stejné místo díval již za světla - bylo to pole zarostlé plevelem. Co může v tuhle noční dobu postávat uprostřed tak zavšiveného pole? To je divné, ten stín vypadá úplně jako…
Stín začal vrnět.
… auto.
Vtom od jeho kol začala odlétávat hlína a štěrk a vůz se dal rychle do pohybu. Vycouval z trávy, a když zamířil na silnici, zachytil podvozkem o ostrý sráz.
Nejspíš milenci, pomyslel si Pellam. Ocucávají se. Nemohl si vzpomenout, kdy se sám naposledy muchlal s nějakou ženou. Dělají to lidé vůbec ještě? Na Středozápadě pravděpodobně ano. Pellam bydlel v Los Angeles a žádná žena, se kterou kdy chodil, to s ním nikdy nedělala.
Když se otočil zpátky ke karavanu, uvědomil si, že auto rozsvítilo světla až daleko na River Road. Díky tomu nemělo …
