Když v ráji pršelo (Jan Otčenášek)

4. července

Je to tak, už třetí den neuvěřitelně pálí slunce z neuvěřitelně modré oblohy, údolí je ho vrchovaté až po okraje hřebenů a já si v tom světelném jásotu připadám jako odvázané hříbě. Přes den bývá vedro, ale to tady není nikdy tak úmorné jako v rovinách, protože je ustavičně províváno větry nebo aspoň vánky, je to svěží vedro, které neubíjí. Při práci si prozpěvujeme v povážlivě rozklíženém duetu - Petr zpívá k popukání falešně, ale o to hlučněji a zaujatěji - žádné vznešené árie, jen šlágříky, které nám uvízly ještě z Prahy v paměti, jako třeba ten o motýlu, který si vzal do hlavy… a jemu podobné. I mezi námi se vyčasilo, koupeme se v milostné idylce, jen málokdy se mineme bez polibku nebo letmého pohlazení, ale jinak se dřeme, až z nás teče pot. Hodně se smějeme a cvokaříme. Základní pocit: všechno je snadné a jakoby na dosah! Řekla bych, že lidé v městech sotva tuší, jak hraje počasí na jejich pocity a nálady, že je oproti nám vnímají asi tak na dvacet procent, leda při úvaze - mám si vzít pršiplášt, nebo to vydrží? Jejich nálady jsou odvislé víc od novin, rozhlasu a televize, žijí v soustředěné palbě slov, v každodenních smrštích informací, v záplavách šramotů a hluků, které si už ani neuvědomují, v inflaci tónů a obrazů, v dobrovolně přijatém obklíčení drbů a krátkodechých panik, drobných trablů, nadějí, a radůstek, například když seženou maso na pravé roštěnky anebo pytlík citrónů. Nejsem si jista - zvláště ne v těchto dnech - že jim závidím. Tady se žije podstatně jinak, klidněji, jaksi loudavěji, a den se zdá mít víc než čtyřiadvacet hodin, informace o světě a jeho současných dějinách sem doléhají z dálky, jakoby zředěny a procezeny pásmy lesů, takže tu nepůsobí s onou bezprostřední a otřesnou naléhavostí jako v lidnatých centrech. Zato počasí tu má význam zcela mimořádný: začínám si uvědomovat, že jsme na něm až fatálně závislí, do značné míry jako každý živý tvor v těchhle pustinách - jako lesní zvěř. A to je červenec, jak to bude vypadat na podzim - v zimě!