Putování mořského koně (Petr Šabach)

Přišel proces. Vili versus já. Ačkoliv jsem měl advokáta ex offo, nemůžu říci, že by ke mně přistupoval nějak unaveně a bez zájmu. Měl dokonce několik skvělých momentů. Bylo na něm vidět, že emancipaci a všechny ty krámy kolem by nejraději sprovodil ze světa. Marie mi šla na ruku, jak to jen bylo možné. Vili dopadl jako obyčejný mazaný rozvratník šťastného manželství, což mimochodem přesně odpovídá, seděl proti mně a pohledem mi sděloval, že vůbec nic nechápe. Doktor přednesl fundovanou analýzu mého duševního stavu, nad hlavu zvedl rozpáraného Oskara a pak s lišáckým výrazem opustil soudní místnost. Předseda senátu si mě celou dobu živě a se zájmem prohlížel a jen párkrát přerušil něčí řeč, a to jen proto, aby udržel výpovědi ve správném tempu. Pak se všichni poradili a vynesli rozsudek. Byl to zřejmě ten nejmírnější trest, jaký zdejší stěny pamatují. Odcházel jsem jako morální vítěz. Vili, stále ještě pokulhávající, si hryzal nehet. Marie mě zulíbala ze všech stran. Bylo to prostě vynikající. Šli jsme to s Marií oslavit. Pozvali jsme i doktora a advokáta ex offo, ale oba odmítli, takže jsme doma odbouchli láhev šampusu jen tak, ve dvou. No, ale přece jen – jako by se nad naším znovu nalezeným štěstím mihl stín. Marie uprostřed mé nějaké šťastně blábolivé věty prakticky poznamenala, že nedovolí, abych se vrátil do svého nočního zaměstnání. Neměl jsem ani chuť, ani sílu se s ní v té chvíli přít, tak jsem tu poznámku nechal odplout, ale nesouhlasil jsem s tím úplně. Peníze jsou peníze. S tím nikdo nepohne. A pak mi vyrazila dech. Chytla mě za ruce, upřeně se mi zadívala do očí a řekla, že se pevně rozhodla nechat všeho a zůstat doma s Pepínem a vzít na sebe mateřské povinnosti. Nevěřícně jsem na ni zíral. Díval jsem se stranou, najednou mi vadilo i to, že mě takhle drží. Ne že bych neocenil její návrh. Ne že bych nevěděl, co pro ni těchhle pár vět znamená. Já jsem si v té chvíli prostě uvědomil jen to, že nic kromě hlídání Pepína neumím, že mi chce někdo vzít to, co na světě miluju nejvíc. Došlo mi, že jsem vždycky byl a jsem jen a jen obyčejný mořský kůň.