Meč Damoklův (Jaroslav Vrchlický)

Večerní obraz

Ční vpravo komín továrny 
jak pozvednutý prst 
a z nízké pod ním kovárny 
dští jisker žhavých hrst.

Ty cestou mou se míhají 
jak hvězdné jepice, 
se stíhají a sbíhají 
a hasnou záříce.

A nové v těsném chomáči 
jdou vzápětí zas jim, 
co kraj se do tmy obláčí, 
spjat v saze, kouř a dým.

Na prahu chaty u dveří 
hra stínů mlhavá, 
máť ve komínu zášeří 
své dítě uspává.

Jak jisker déšť se nachýlí, 
zřím mladou její tvář, 
když osvětlí ji ve chvíli 
ta přelétavá zář.

Z té jedné světlé vteřiny 
mně obraz v duši pad 
a kouzlem něhy matčiny 
tam svítí napořád.