Celá e-kniha Smrt na Nilu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
15. kapitola
Hercule Poirot se ve svém pozorování nemýlil. Na stolku vedle lůžka Linnet Doylové nebyly žádné perly.
Louisa Bourgetová byla vybídnuta, aby prohledala Linnetiny věci. Podle jejího názoru bylo všechno na svém místě. Jen perly zmizely.
Když se vynořili z kajuty, čekal na ně steward a oznámil, že k snídani je prostřeno v kuřárně. Když přecházeli po palubě, Race se zastavil a pohlédl přes zábradlí.
„Aha! Vidím, co vás napadlo, příteli!“
„Ano. Když se Fanthorp zmínil, že měl dojem, jako by slyšel něco šplouchnout, náhle mě napadlo, že i já jsem se jednu chvíli v noci vzbudil, a to šplouchnutím. Je dokonale možné, že vrah po činu hodil pistoli přes palubu.“
„Opravdu to považujete za možné, milý příteli?“ protáhl Poirot. Race pokrčil rameny.
„Je to dohad. Konečně, v kajutě pistole nikde nebyla. Pistole byla první věc, kterou jsem hledal.“
„Ale i tak je neuvěřitelné, že by měla být hozena přes palubu,“ pochyboval Poirot.
„Kde tedy je?“ zeptal se Race.
„Není-li v kajutě paní Doylové,“ zamyšleně odpověděl Poirot, je logicky jen jediné místo, kde by mohla být.“
„A kde?“
„V kajutě slečny de Bellefortové.“
„Ano. Chápu –“ zadumaně přisvědčil Race.
Náhle se zastavil.
„Slečna je pryč z kajuty. Zajdeme se tam podívat?“
„Ne, příteli,“ zavrtěl hlavou Poirot, „bylo by to předčasné. Pistole by tam dosud nemusela být podstrčena.“
„A co okamžitá prohlídka celé lodi?“
„Jen bychom vyložili své karty. Musíme pracovat nejvýš obezřetně. Naše postavení v této chvíli je velice delikátní. Prodiskutujeme si situaci při jídle.“
Race souhlasil. Vešli do kuřárny.
„Nuže,“ řekl Race, když si nalil šálek kávy, „máme dvě definitivní vodítka. Zmizení perel. A toho chlapíka Fleetwooda. Pokud jde o perly, zdají se naznačovat loupež – ale – nevím, jestli se mnou budete souhlasit –“
Poirot mu rychle vpadl do řeči. „Ale byl k tomu vybrán podivný okamžik?“
„Přesně. Krádež perel v takové chvíli vynucuje prohlídku všech na palubě. Jakpak mohl zloděj doufat, že se svou kořistí unikne?“
„Mohl odejít na břeh a ukrýt ji.“
„Společnost má na břehu trvale hlídače.“
„Pak to není proveditelné. Byla vražda spáchána proto, aby odvedla pozornost od loupeže? Ale to nedává smysl, je to hluboce neuspokojivé. Ovšem za předpokladu, že se paní Doylová probudila a dopadla zloděje při činu?“
„A proto ji zloděj zastřelil? Byla přece zastřelena ve spánku.“
„Takže to také nedává smysl... Víte, o těch perlách mám jakousi domněnku... a přece... ne, to je nemožné. Protože, je-li má domněnka správná, perly by nezmizely. Povězte mi, co si myslíte o té komorné?“
„Rád bych věděl,“ zvolna pronesl Race, „jestli neví víc, než říká.“
„Ach, měl jste také takový dojem?“
„Rozhodně to není hodné děvče,“ usoudil Race.
„Ano, ani já bych jí nevěřil,“ přisvědčil Poirot.
„Myslíte, že má něco společného s vraždou?“
„Ne, neřekl bych.“
„Tedy s krádeží perel?“
„To je pravděpodobnější. Byla u paní Doylové krátkou dobu. Může být členkou bandy, která se specializuje na krádeže klenotů. V takovém případě jde zhusta o služebnou s vynikajícími doporučeními. Naneštěstí nejsme v situaci, abychom mohli v těchto bodech shánět informace. A přece mě tohle vysvětlení neuspokojuje úplně... Ty perly – ah, sacré, můj malý nápad by měl být správný. Přece by nikdo nebyl tak pitomý –“ přerušil se.
„Co ten muž – ten Fleetwood?“
„Musíme se ho vyptat. Je možné, že tam je řešení. Jestli je výpověď Louisy Bourgetové pravdivá, pak měl rozhodně důvod k pomstě. Mohl vyslechnout scénu mezi Jacquelinou a panem Doylem, a když odešli ze salónu – mohl vběhnout dovnitř a vzít si zbraň. Ano, všechno je docela možné. A písmeno J, naškrábané krví. To by také souhlasilo s jednoduchou, dost hrubou povahou.“
„Opravdu, není právě on osoba, kterou hledáme?“
„Ano – až na –“ Poirot si podrbal nos. S lehkým úsměškem dodal: „Víte, uznávám své slabosti. Říkává se o mně, že případ rád zamotávám. Řešení, které mi předkládáte, je příliš jednoduché, příliš snadné. Nemám pocit, že se to stalo skutečně takhle. …
