DESET
Do sídla dorazili pár minut po sedmé. Dillon a Ferguson ve večerních oblecích a Hannah Bernsteinová v krémovém kalhotovém kostýmku z přírodního hedvábí. Dveře jim otevřel Marco v lesklé vestě a proužkovaných kalhotách. S kamennou tváři je uvedl do haly. Tam stál u hořícího krbu Morgan, zatímco Asta v zelených hedvábných šatech seděla na pohovce vedle lady Katherine Rose.
„Ááá, už jsou tady,“ zvolal Morgan žoviálně. „Račte dál. Myslím, že generála Fergusona už znáte, lady Katherine?“
„Ovšemže znám. Zavolal a přišel s touhle okouzlující mladou dívkou na čaj.“
Hannah pobaveně vzhlédla a Ferguson políbil staré dámě ruku. „Moc rád vás zase vidím. Dovolte mi představit mého synovce, Seana Dillona.“
„Pane Dillone.“
Dillon ji vzal za chladnou suchou ruku a okamžitě k ní pocítil sympatii. „Moc mě těší.“
„Ir?“ zeptala se. „Iry mám ráda. Většinou šarmantní lumpové, ale milí. Kouříte, mladý muži?“
„Má jediná neřest.“
„Vy lháři. Tak mi jednu dejte, ano?“
„Lady Katherine, moc se omlouvám,“ přistoupil Morgan se stříbrnou dózou na cigarety. „Netušil jsem.“
Vzala si jednu a nechala Dillona, aby jí připálil. „Kouřila jsem celý život, pane Morgane, teď už nemám důvod přestat.“
Objevil se Marco s podnosem, na kterém byl kbelík ledu se šampaňským a šest sklenek. Odložil všechno na servírovací stolek a řekl anglicky se silným přízvukem: „Mám otevřít láhev, pane?“
„Pro mě ne,“ zasáhla lady Katherine. „Poslední dobou mi nedělá dobře. Nejvíc mě uctíte vodkou a hodně suchým Martini. Díky tomu a cigaretám jsem přežila válku.“
„Já vám to namíchám,“ zvedla se Asta a šla k baru, zatímco Marco otvíral šampaňské.
„Vy jste sloužila ve válce, lady Katherine?“ zeptal se Ferguson.
„No to bych prosila. Prožila jsem si tenkrát celý ten nesmysl s létáním mladých děvčat, co by vojenských pilotek.“ Znechuceně odfrkla. „Pilotovala jsem od čtyřicátého v Pomocném vzdušném sboru. Říkali nám Attagirls.“
Asta podala staré paní pití a fascinovaná usedla vedle ní. „Ale co jste dělala?“
Lady Katherine ochutnala ze své sklenky. „Báječné, má drahá. Přepravovaly jsme bojové letouny z továren na vojenská letiště, aby byli piloti volní pro bojové akce. Létala jsem se vším, jako ostatní. Se spitfiry, hurricany a jednou i s bombardérem lancasterem. Pozemní posádka na vojenském letišti nevěřila svým očím, když jsem vylezla z letadla, sundala leteckou kuklu a oni uviděli moje vlasy.“
„Ale to všechno muselo být hrozně nebezpečné,“ řekla Hannah.
„Jednou jsem nouzově přistála s hurricanem, nebyla to moje vina, selhal motor. Jindy ve vzduchu explodoval dvojplošník a já musela seskočit padákem.“
„Kristepane!“ žasl Morgan. „To je ohromné.“
„Nebylo to snadné,“ pokračovala. „V mé jednotce to šestnáct žen nepřežilo, ale právě díky takovým obětem jsme tu válku vyhráli, že je to tak, generále?“
„Jistě, lady Katherine.“
Zvedla prázdnou sklenku. „Ještě poprosím o jednu a potom vás, mí drazí, opustím.“
Asta zamířila k baru a Morgan řekl: „Neříkejte mi, že s námi nechcete povečeřet.“
„V poslední době jím jako vrabec,“ zasmála se, vzala si od Asty sklenku a vzhlédla k Morganovi. „Tak co, už jste našel tu bibli?“
Ten sebou trhl jako opařený. „Bibli?“
„Ale no tak, pane Morgane, přece vím, že jste vzkázal služebnictvu, aby všechno obrátili vzhůru nohama. Proč je to tak důležité?“
Teď už byl Morgan ve střehu. „Lady Katherine, jedná se o pověst, která má pro vaši rodinu veliký význam. Domníval jsem se, že by bylo hezké tu bibli najít a odevzdat vám.“
Stará dáma se podívala na Hannah se zvláštním výrazem v očích. „Skutečně, ten náhlý zájem o bibli mě udivuje, nemohu si pomoct. Léta jsem ji neviděla. Stále si myslím, že se ztratila při tom leteckém neštěstí, které tak ošklivě poznamenalo mého bratra.“
Morgan střelil očima po Fergusonovi, ten se usmál a pokusil odvést hovor jiným směrem. „Povězte mi, lady Katherine, jak je vlastně zdejší sídlo staré?“
Asta vstala, zamířila k francouzskému oknu na konci haly, otevřela ho a vyšla na terasu. Dillon šel za ní.
Čerň …
