OSM
Po koupeli se Dillon převlékl do pohodlné teplákové soupravy a uvelebil se do křesla u ohně naproti Hannah Bernsteinové. Právě dokončil výčet svých dnešních zážitků. Ferguson naléval pití u skříňky v rohu.
„Co si dáte, vrchní inspektorko?“
„Nic, děkuji, pane.“
„Dobrá, ale náš hoch jistě brandy neodmítne.“
„Mám za sebou pěkně dlouhou procházku,“ řekl Dillon a přijal nabízenou sklenici. „Tak, co si o něm myslíte?“
„O Morganovi? Že ví, kdo jsme. Z naší krátké výměny zdvořilostí to bylo naprosto jasné.“
„Tak jaký bude jeho další tah?“ zeptala se Hannah.
„Nejsem si jistý, uvidíme, co přinese zítřek.“ Ferguson se posadil. „Je to zajímavá situace. Mimochodem něco k tomu lovu a rybaření. Kim vyprávěl, že když den předtím než jsme dorazili, rybařil v jezeře, objevili se tam nějací darebáci. Pracují pro toho správce Murdocha jako hajní a nevybíravým způsobem vyzvali Kima, aby odešel.“
„A co jsou zač?“
„Zjistil jsem to. Takoví toulaví pobudové. Zbytky zničených klanů. Pozůstatek všech těch skotských romantických nesmyslů. Vandrují Skotskou vysočinou už od dob Cullodena. Starý Hector Munro a jeho potomstvo. Viděl jsem je včera v Ardnamurchanu, ve vesnici. Nic romantického na nich není. Je to banda otrhaných páchnoucích gaunerů. Starý Hector, Fergus...“
„S tím už jsem měl co dělat.“
„Potom další bratr, Rory, obrovský silák, hrubián a hulvát. Vlasy má stažené do ohonu. Proč to dělají, Dillone? A samozřejmě náušnice. Copak žijeme v sedmnáctém století?“
Hannah vyprskla smíchy a Dillon prohlásil: „Vidím, generále, že vás pořádně popudili. Říkáte, že odtamtud Kima vyhnali?“
„Ano, poslal jsem ho do sídla s ostrým dopisem tomu chlápkovi, správci Murdochovi. Napsal jsem, že si budu stěžovat vrchnímu konstáblovi okresu.“
„A co bylo dál?“
„Murdoch přiletěl jako střela a byl samá omluva. Slíbil, že je udrží na uzdě a plácal něco o vzácných arktických ptácích, co hnízdí poblíž jezera. Prý se nesmějí plašit. Omlouval se a řekl, že těm chlapům nakope zadky a tak.“
Dillon poodešel, nalil si další sklenici a vrátil se k ohni. „Máme přece právo lovit v lese jeleny a v jezeře ryby?“
„Samozřejmě, že máme,“ řekl Ferguson. „I když se to Morganovi nelíbí.“
„Tak se tomu podíváme na zub. Zítra strčím tygrovi hlavu do tlamy. Máte všechno, co je potřeba k rybaření?“
„I ke střílení.“
„Dobře. Zkusím to ráno u jezera. Zdá se, že je tam hodně pstruhů, co?“
„Tuny, milý hochu. A pořádní mackové.“
„Dobrá, hned po snídani si vezmu prut.“
„Ta banda Munrů může být nepříjemná, když vás tam chytí, obzvlášť po tom střetu s Fergusem. Viděla jsem je s generálem ve vesnici. Šel z nich strach. Neřekla bych, že si nechají líbit, když je někdo zbije.“
„Já taky ne,“ řekl Dillon a dopil. „Uvidíme se u snídaně,“ rozloučil se a šel nahoru do postele.
Ve stejné době seděla Asta proti Morganovi u ohně ve velké hale sídla, když se objevil Marco s kusem papíru v ruce.
„Fax z Londýna, signore.“
Morgan rychle přečetl text a hlasitě se rozesmál. „No tohle, poslouchejte. Ta Bernsteinová je vrchní inspektorka zvláštního oddělení Scotland Yardu, ale hlavní lahůdka je Dillon. Sean Dillon, absolvent herectví na Královské akademii dramatického umění, hrál v Národním divadle, vynikající lingvista, mluví mnoha jazyky. Špičkový pilot a expert na potápění. Proboha, pracoval pro Izrael v Bejrútu.“
„Ale co tam dělal?“
„Potápěl lodě Organizace pro osvobození Palestiny. Náš pan Dillon není vybíravý. Sloužil snad komukoli včetně KGB.“
„Chceš říct, že je to prostě žoldák?“
„Jen v určitém smyslu, protože předtím byl několik let jednou z nejobávanějších opor IRA. Existuje dokonce podezření, že stál za pokusem o atentát na britského premiéra během války v zálivu.“
„Proč by potom pracoval pro Fergusona?“
„Předpokládám, že Britové byli jediní, komu nesloužil. A víš dobře, jak jsou bezohlední. Pro své záměry využijí každého.“
„Nebezpečný muž,“ řekla tiše Asta. „To je vzrušující.“
Morgan podal fax Marcovi. „S takovými jsme si už poradili nejednou, nemám pravdu, Marco…
