Celá e-kniha Hoši od Bobří řeky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
44. Zelená příšera
Celý případ se svítícím dřevem tedy dobře dopadl.
Rikitan Pirátovi ani Grizzlymu už nic nevytýkal, ani neztratili jeho přátelství za to, že nedbali jeho přání.
Ale od ostatních hochů zkusili dost smíchu, že se Rikitan dostal do jejich stanu přes všechna hřmotící zařízení, aniž se probudili!
"Kdyby tak v noci náhle přišla velká voda," prorokoval Větrník, "utopíte se ve stanu jako myši a snad o tom ani nebudete vědět."
"Já být vámi," smočil si šťoura, "tak se budu bát, že mě v noci někdo ukradne …"
"Zkuste dostat se do mého stanu," smál se Rikitan. "Lapím vás při tom - a ani nebudu mít na dvířkách šálek, který by mě hlukem probudil."
A skutečně! Několikrát se hoši umluvili, že podniknou v noci k Rikitanovi loupežnou výpravu, ale Rikitan je vždy přivítal bdělý a se smíchem; posvítil si na ně a poslal je spát. Nebylo opravdu možné dostat se k němu v noci, aniž by nebyl vzhůru.
Bylo k neuvěření, jak lehký měl spánek! Hoši si někdy myslili, že vůbec nespí. Zato když někdy podnikli podobnou výpravu do druhých stanů, spáči se nikdy neprobudili.
Kdyby jen byli Hoši od Bobří řeky tušili, co se stane! Nikdo si s tím neměl zahrávat, s těmi nočními výpravami...
Stalo se to asi čtrnáct dnů po tom, co Rikitan objevil u Grizzlyho a Piráta svítící dřevo.
Vítr hvízdal Sluneční zátokou a opíral se do stanů.
A v té noci plné neklidu a šumu v korunách stromů dělo se něco divného v táboře!
V Rikitanově stanu cosi slabě zašustilo.
Pak ještě jednou a opět, jako by tam někdo s největší opatrností něco zabaloval do papíru.
Slabounce tam něco zasvítilo, jako rozškrtnutá zápalka. Ozval se lehký úder.
A opět šustění.
Pak se vše opět uklidnilo. Jen vítr venku hučel dále své zpěvy z nekonečných dálek.
Až pak ráno!
Rikitan, jindy veselý a hovorný, vyšel ráno ze stanu zamyšlený, hochům odpovídal jako ve snách a bylo víc než zřejmé, že se mu asi něco přihodilo nebo že nemá dobrou náladu. To nebyl ten Rikitan, jak ho chlapci znalí - spokojený a usměvavý!
Když vztyčili vlajku, promluvil Rikitan k hochům:
"Stala se mi podivná věc. Jistě se vám to bude zdát zvláštní. Ani byste tomu nevěřili. A přece je tomu tak. Opravdu - někdo z vás byl dnes v noci u mne ve stanu!" Hoši se rozhlučeli údivem. Rikitan pokračoval:
"Byl jistě velmi opatrný, že jsem se neprobudil. Ale co více:
Ten někdo si udělal ještě žert a zahrál si přitom na strašidlo.
Našel jsem totiž na stolku ve stanu dnes ráno dopis, na všech čtyřech stranách ohořelý. Je psán na mém zeleném papíru, jehož mám zásobu, a byl přibodnut ke stolku tímto zabijákem."
Ukázal hochům ohořelý zelený list papíru a ohromný zavírák.
Pak četl dopis:
"Rikitane, vypůjčila jsem si od tebe devatenáct těchto zelených papírů. Chlubil ses, že se k tobě do stanu nikdo v noci nedostane. Dokazuji ti, že to není pravda. Jsi-li k tomu dosti silný a nebojíš se, vypátrej mne!
Zelená příšera
"Hu - to je strašidelné," usmál se nuceně Drobeček.
"Z toho zabijáku jde opravdu hrůza," otřásl se Vilík. "U nikoho z nás jsem jej tady nikdy neviděl."
"Zelenou příšerou je zkrátka někdo z nás," usoudil posléze šťoura.
"Chce nás postrašit a po straně se bude tajně smát, jak budeme vyplašení. Větrníku, nejsi to snad ty?"
"A jak vypadá písmo?" zeptal se Stopař.
"Je dosti těžkopádné, s pravopisnými chybami," řekl Rikitan.
Dal dopis kolovat mezi hochy a ostře se na ně díval, nezjistí-li podle výrazu jejich tváří mezi nimi pisatele. "To je divné," kroutil hlavou Stopař. "Nikdo z nás takhle nepíše …"
Rikitan pak ještě dodal: "Mohl bych se vás ptát jednoho po druhém, zda jste to psali nebo ne. Ale to bych vše jen pokazil. Musím se toho dopátrat sám, nechci se to dovědět nějakým vynuceným přiznáním.
Rozhodně ale musím obdivovat toho, kdo to provedl. Neboť se mu podařilo to, co ještě nikomu jinému z vás: dostal se v noci do mého stanu, řádil tam jako myš v hokynářství, a já se přitom neprobudil ..."
