41. Tajemství Piráta a Grizzlyho
Vilík s Jirkou se nemohli dočkat večera.
Naštěstí šel tábor toho dne dosti brzo spát. Když se úplně setmělo, přivázali si oba hoši na zápěstí slabounký provázek,jehož druhý kanec předtím zavedli do sousedního stanu, kde bydlel Rikitan.
Rikitan držel provázek v ruce a občas jím trhl. Bylo to signální opatření a Rikitan jím mohl kdykoli zjistit, zda oba hoši ještě neusnuli. Musili každé jeho trhnutí opětovat.
V některých stanech ještě svítili. Světýlka však jedno po druhém zhasínala.
Jen Pirát s Grizzlym byli ještě vzhůru. Na osvětleném plátně se rýsovaly jejich strašidelné stíny.
Pak i tam světlo zhaslo a ve Sluneční zátoce se rozhostila naprostá tma.
Byla větrná noc.
Chvílemi se pohnul signální provaz. Vilík s Jirkou odpověděli trhnutím. Srdce jim bušilo rozčilením.
Pak se provaz přetrhl, když příliš prudce trhli. Byli odříznuti od Rikitana.
Zdálo se jim, že dlouho čekají.
"Třeba ani Rikitan nepřijde," mínil ospale Vilík. "Musí přece čekat, až usnou," namítal Jiřík. Chtělo se jim spát. Chvílemi dřímali …
Najednou je zamrazil proud chladného nočního vzduchu. Dvířka u jejich stanu slabě zašramotila a někdo stál u vchodu.
Byl to Rikitan. "Jste připraveni?"
"Ano," vydechli oba. Ospalost rázem zmizela. Rozčilení se jich opět zmocnilo.
Vylezli po čtyřech ze stanu. Jiřík zavadil bosou nohou o dvířka.
Dech se jim v prsou zatajil a znehybněli jako kamenné sochy.
Nic - nikdo se tím nevzbudil! Ze stanů se neslo klidné oddechování spících hochů.
Nebe bylo černé jako inkoust. Někde naproti v rákosí žbluňkala ondatra a z vody se vymrštila ryba.
Pak bylo zase hluboké ticho. Jen vítr hvízdal v korunách stromů.
Devět šrámů přiběhl a lísal se k Rikitanovi. Sevřeli mu čumák, což značilo "T i c h o!" Opět odběhl.
Neslyšně se dostali ke stanu Piráta a Grizzlyho. Plížili se po zemi.
Napjatě naslouchali dechu spících. Byl klidný a pravidelný. Ano - spali! Ale Vilík s Jirkou byli tak vzrušeni, že jim srdce tloukla jako zvon.
Těžce dýchali. Nevěděli, zda se třesou zimou či vzrušením. Zuby jim začaly jektat.
Pak Rikitan sáhl opatrně po dvířkách. Docela zlehka a neslyšně.
Vtom uvnitř stanu něco spadlo a zařinčelo!
Teprve teď si Vilík vzpomněl, že Pirát s Grizzlym si zavěšují na noc své jídelní misky zevnitř na dvířka, aby v případě nočního přepadení spadly při prvním nárazu do dvířek na zem a svým hlukem je probudily. V chlapcích by se byl krve nedořezal. Zdřevěněli a ani se nehnuli.
Ve stanu se něco pohnulo a pak se ozval ospalý hlas Piráta: "Hlas gongu zazněl - ahoj - ahoj - lodníci, na palubu …"
Bylo zřejmé, že mluví ze spaní a že cituje nějakou ze svých oblíbených pirátských knížek.
Chvíli se ještě vrtěl na lůžku a pak už zase bylo slyšet dvojí klidné oddechování.
Rikitan nekonečně pomalu odpínal od dřevěné stěny stanové plátno, tímto otvorem prostrčil ruku za dvířka, nahmatal tam druhý šálek a vyndal jej před stan.
Pak pomalu otvíral dvířka. Jako u všech stanů otvírala se ven. Byla zavěšena na kožených závěsech, takže neskřípala.
Rikitan se opatrně vsunul do stanu; oba hoši se divili, jak tiše si počínal.
Teď bylo vzrušení největší. Zdaří se Rikitanovi nalézt tu věc, aniž probudí Piráta a Grizzlyho?
Za chvíli vynesl Rikitan něco ven a hoši s úžasem viděli, že to slabě zeleně svítí.
Bylo to svítící dřevo z nebezpečného močálu, kam hoši neměli dovoleno chodit …
