Hoši od Bobří řeky (Jaroslav Foglar)

24. Vlastní prací

Rozumí se samo sebou, že se první noční výprava s táborovým ohněm a spaním v lese hochům velmi líbila a že ji chtěli opakovat. Rikitan však pravil: "Nemůžeme přece spát jen tak pod širým nebem! Co kdyby nás v noci překvapil lijavec? Takový krásný úkryt, jaký máme v Rokli úmluvy, hned tak nenajdete."

"A to už tedy víckrát v noci venku spát nebudeme?" ptal se zklamaně Vilík.

"Prozatím ne! Ale opatříme si stany a budeme každou noc ze soboty na neděli spát venku. Stany jsou nepromokavé a tak budeme chráněni proti každé nepohodě."

Ukázalo se však, že stany jsou velmi drahé a že jen velmi málo hochů by si je mohlo koupit.

"Proto přece nepřijdeme o potěšení konat večerní výpravy a spát v noci v lese," klidnil hochy Rikitan. "Vydělali jsme si na obleky, opatříme si tedy i stany. Jenomže tentokrát vám nebudu opatřovat výdělek já, nýbrž si jej musíte nalézt sami."

Hoši se umluvili, že si na stany budou střádat společně, a to ve dvojicích, protože se do jednoho stanu pohodlně vejdou právě jen dva hoši. Pak se ještě dohodli, kdo s kým bude stan obývat, a dali se do krušné práce opatřit si peníze.

Někteří se rozběhli do Vilové čtvrti po tenisových hřištích, kde sbírali za plat hráčům tenisové míčky, jiní obchodovali s poštovními známkami, které dávali do prodeje v trafikách a papírnických obchodech. Sháněli penízek k penízku. I své nové úspory k tomu připojili. Vilík nosil jisté paní každé ráno mléko a noviny a jiné rodině pomáhal po obědě mýt nádobí.

Jiřík běhal vedlejšímu obchodníkovi se vzkazy do tržnice a pomáhal mu ve volném čase v krámě. Večer vymýval v mlékárně sklenice a vytíral vlhkým hadrem podlahu.

Grizzly se nestyděl prodávat u tržnice noviny. Někdy také zaléval sousedovi zahradu.

Byly to docela čestně a poctivě vydělané peníze! Trvalo to sice poněkud déle než střádání na obleky. Ale přece se hoši dočkali, že jednou v pátek místo porady šli s Rikitanem do Nové čtvrti a nakoupili tam za své pracně nastřádané peníze sedm krásných nových stanů s kolíky a skládacími tyčemi. Sedmý stan byl pro Rikitana a on sám si jej zaplatil.

Ještě toho večera šli do Červeného dolíku, a třebaže se už stmívalo, učil je Rikitan, jak se stany staví, aby byly dobře napjaty.

Byla to jedna z mnoha radostí, jež chlapci prožili od té doby, co se stali Hochy od Bobří řeky.