14
Předčasná smrt Ruperta Langa, náměstka ministra pro záležitosti Severního Irska, se objevila mezi nejdůležitějšími zprávami v televizi už v jednu hodinu. Tom Curry, který si právě připravoval v kuchyni na Dean Close sendvič, ohromeně zíral na obrazovku a nedokázal uvěřit tomu, co slyší. Celý se rozechvěl, doklopýtal k příborníku a nalil si pořádnou dávku skotské. Spolkl nazlátlou tekutinu jedním douškem a zamířil do obývacího pokoje, kde se schoulil do kouta pohovky.
„Ruperte! Ach bože, Ruperte! Co se to stalo?“ rozplakal se, když vzápětí zazvonil telefon. Nechal ho chvíli vyzvánět a potom ho pomalu zdvihl.
„Jsi tam, Tome?“ ptala se Grace.
„Rupert,“ ozval se zlomeným hlasem. „Rupert je mrtvý.“
„Ano, já vím. Zůstaň doma, jedu za tebou,“ ozvala se Grace a zavěsila.
Ale Curry nemohl udělat, o co ho žádala, protože doma přestalo existovat. Ještě nikdy v životě se necítil tak naprosto zničeně. Rupert odešel a Tom si zděšeně uvědomil, že nejdůležitější důvod jeho existence navždy zmizel. Nalil si ještě větší dávku whisky, rychle ji spolkl, vzal kabát a vyrazil do ulic.
Venku silně pršelo, ale on to ani nevnímal. Měl v duši děsivé prázdno a lhostejnost, celý jeho život najednou ležel v troskách. Déšť ho šlehal do tváře a on se potácel směrem k budově parlamentu.
Grace, která jela po Millbank, ho s překvapením zahlédla na chodníku. Snažila se zastavit, ale v hustém provozu to nešlo. Otočila se do protisměru a chvíli bezmocně stála uvězněná v dopravní zácpě.
Tom teď byl kus cesty před ní. Grace začala nervózně poklepávat prsty na volant. Po chvíli se kolona aut konečně pohnula. Současně zahlédla, jak z vedlejšího parkoviště vyjíždí dodávka, a prudce vjela na uvolněné místo. V rychlosti zamkla auto a utíkala po St. Margaret Street, až se dostala k Parliament Square.
Tam zastavila, zoufale se rozhlédla na všechny strany a zahlédla Toma až na rohu Bridge Street. Rozběhla se ještě rychleji a když dorazila na roh, uviděla Curryho na druhé straně ulice. Blížil se ke stanici metra Westminster. Vcházel do ní s davem lidí, zatímco ona kličkovala mezi projíždějícími auty, aby se dostala přes ulici.
Curry nevěděl, kam pojede, ani se nikam nechystal. Bezmyšlenkovitě hodil minci do automatu, vzal si lístek a prošel turniketem. Sjel plně obsazeným eskalátorem dolů, zamíchal se do davu lidí a šel podzemní chodbou, dokud se nedostal na staniční nástupiště. Byla tam tlačenice. Lidé stáli namačkáni těsně vedle sebe a on se prodíral davem dopředu, až stanul na samém okraji nástupní plochy.
Whisky vykonala své dílo. Ne, nebyl opilý, jen naprosto otupělý, nešťastný a zmatený. V tunelu zahučel vlak, přihnal se prudký závan vzduchu a do toho se ozval výkřik.
„Tome! Počkej na mě!“
Ohlédl se a spatřil Grace Browningovou, která se k němu prodírala davem. Prudce se otočil a vrhl se pod přijíždějící vlak.
Přibližně o čtyřicet minut později zabzučel v kanceláři Hannah Bernsteinové na ministerstvu obrany počítač. Vstala od pracovního stolu, přistoupila k tiskárně, odtrhla pruh papíru a četla.
„Bože můj!“ zašeptala a vykřikla: „Dillone! Kde jste?“ Poté zaklepala na Fergusonovy dveře a vstoupila dovnitř.
Generál, který seděl za stolem, zvedl oči. „Co se děje?“
V tom okamžiku vešel i Dillon. „Jde o profesora Toma Curryho,“ řekla Hannah. „Faxovala jsem do Ústřední evidence obyvatel, jestli nemají o něm něco nového. Před chvílí skočil na stanici Westminster pod vlak metra.“
„Je mrtev?“ zeptal se Ferguson.
„Ano. Okamžitě ho identifikovali podle průkazu v náprsní tašce. Policista to ohlásil do Ústřední evidence vysílačkou. Já jsem se s nimi spojila modemem…“
„Panenko skákavá.“ Dillon si zapálil cigaretu. „A proč to udělal?“
„Pravděpodobně kvůli Rupertu Langovi,“ usoudil Ferguson. „Žili spolu léta, Dillone. Langova smrt mu způsobila ránu, kterou prostě nevydržel.“
„Co z toho pro nás plyne, pane?“ zeptala se Hannah.
„Dva odpadli, zůstává jeden,“ řekl Dillon.
„Dva,“ opravil ho Ferguson. „Nezapomínejte, že na velvyslanectví ještě sedí Bělov…
