BEJRÚT
1994
6
Libanon by se dal nazvat arabským Belfastem, nebo také místem zkázy, která neměla v moderních dějinách světa obdoby. Bývaly doby, kdy tuhle zemi právem nazývali Švýcarskem Středního východu. Hlavní město Bejrút bylo mezi bohatými tohoto světa stejně populární jako jih Francie. Ale od roku 1975, falangistů a Muslimskou milicí, následovala už jen smrt a zkáza.
V pokoji ve čtvrtém patře hotelu Al Bustan si Sean Dillon nalil trochu Bushmills z lahve, kterou si přivezl. Musel whiskou šetřit. Když do ní přidal trochu minerálky, ozvalo se zaťukání na dveře. Odložil sklenici na stůl a šel otevřít. Stála tam Hannah Bernsteinová v plátěném kalhotovém kostýmu béžové barvy a slunečních brýlích.
„Á, slečna Cooperová,“ řekl.
„Dobrý den, pane Gaunte.“
„Pojďte dál.“
Vzal si své pití, vrátil se zpět k oknu a ona se postavila vedle něho.
„Moc pěkné město,“ prohodila.
„Bývalo to nejexkluzivnější místo na Středním východě. Skoro tři miliony lidí, křesťané, muslimové a drúzové.“
„A čím se to pokazilo?“
„Nástupem arabského fundamentalismu. Původně tady měli silný vliv Francouzi, kteří sem přinesli rafinovanou kultivovanost. Potom v pětasedmdesátém se do sebe pustili křesťané s muslimy, přistěhovali se palestinští uprchlíci a situace se zhoršila. Potom Izraelci, Syřani, znovu Izraelci, ale jisté je, že arabský fundamentalismus nahlodal klid a pořádek na Středním východě. Nikdo neví, co s tím.“ Zvedl sklenici. „Konec přednášky.“
„Velmi depresivní. Chudáčku Dillone, vy jste muž činu a ne filozof. Nezapomínejte na to a vyrovnejte se s tím.“
„Udělám, co bude v mých silách.“
„Teď na sebe hoďte sako a pojďte ke mně vedle do pokoje, Valid Chasan už jde nahoru.“
„Proč jste to neřekla?“
Vzal si lehké tmavomodré sáčko a šel za Hannah. Její hotelový pokoj byl úplně stejný. Dillon přistoupil k francouzskému oknu na terasu a otevřel ho. Ozvalo se klepání. Když Hannah otevřela, stál tam asi pětačtyřicetiletý muž v pomačkaném bílém obleku. Měl dlouhé černé vlasy a vrásčitou tvář s olivovou pletí.
„Dobré odpoledne. Jsem Valid Chasan,“ promluvil se silným cizím přízvukem.
„Amy Cooperová,“ představila se Hannah. „A tohle je Harry Gaunt. Jen pojďte dál.“
„Prosím vás, tohle je zbytečné,“ řekl host, když vešel a položil kufřík na stůl. „Moc dobře vím, kdo jste, slečno Bernsteinová. Vás, pane Dillone, znám taky.“ Zavřela dveře a Dillon začal plynnou arabštinou: „Tak Ferguson vás zasvětil úplně do všeho?“
„Ano, ale to dělá běžně,“ odpověděl mu Valid Chasan rovněž arabsky.
„Dobrá.“ Dillon přešel zpět do angličtiny. „Obávám se, že vrchní inspektorka arabštinu neovládá.“
„Jen hebrejštinu, bohužel,“ ozvala se Hannah.
Valid Chasan odpověděl plynule hebrejsky: „Já se hebrejsky domluvím, ale jinak v Bejrútu se to nedoporučuje. Izraelci tady nejsou populární.“
„To je velká škoda,“ řekla hebrejsky. „Samozřejmě, že si to zapamatuju. Máme dost svých problémů.“ Valid Chasan otevřel příruční kufřík a vyjmul dvě pistole walther s tlumiči a několik zásobníků s municí. „Věřím, že vám budou stačit. Mohu obstarat i těžší kalibry, když to bude zapotřebí. Ale museli byste si je objednat zvlášť.“
„V případě nutnosti to uděláme.“ Dillon si ověřil walthera a vsunul ho dozadu za opasek. Zásobník navíc dal do kapsy saka. Hannah si svou zbraň schovala do kabelky.
„Tak, a co naši přátelé z Belfastu?“ zeptal se Dillon.
Valid Chasan prošel francouzským oknem na terasu a posadil se do proutěného křesla. „Francis Callaghan bydlí tady o patro níž a používá své pravé jméno. Vystupuje jako obchodní zástupce jedné irské firmy s elektronikou. Prověřil jsem si to a ta firma skutečně existuje. Dodává hotelům bezpečnostní zařízení a tak podobně.“ Hannah se opřela o zábradlí a Dillon usedl proti Chasanovi. „A Quinn?“
„Viděl jsem ho jen jednou a tady určitě nebydlí.“
„Jak to bylo?“ zeptala se Hannah.
„Nechal jsem Callaghana sledovat svými lidmi. Vypadá to, že tráví čas jako běžný turista. Navštěvuje historické památky, chodí po nákupech.“ Usmál se. „Možn…
