KENT
OPATSTVÍ DRUMGOOLE
ARDMORE HOUSE
LONDÝN
15
Bylo okolo jedné po půlnoci, když Grace Browningová dorazila do vesnice Coldwater. Minula hospodu U Jiřího a draka a po čtvrt míle zahlédla ukazatel odbočky na malé letiště. Zabočila do úzké uličky, zaparkovala na travnatém okraji a vypnula světla.
Z přihrádky na rukavice vytáhla malou baterku a dál pro jistotu pokračovala pěšky. Na okraji ranveje se zastavila. Nad dveřmi hangáru, kde s Tomem obhlíželi malé letadlo Cessnu Conquest, zahlédla proužek světla.
Chvíli vyčkávala a krčila se ve stínu. Přešla k hangáru a zamířila k obytné boudě. Když nahlédla oknem dovnitř, viděla stůl s rozloženou mapou, u kterého seděl Carson s velkým hrnkem v ruce. To ji uklidnilo a tak se vrátila přes ranvej do svého vozu. Zapnula světla, znovu nastartovala a dojela po betonové ploše až před boudu, kde vypnula motor a čekala uvnitř vozu. Dveře se otevřely a objevil se Carson.
„Kdo je tam?“
„To jsem já,“ řekla. Vystoupila z auta a pohlédla na něj. „Jste tady brzo. Kde je váš přítel?“
„Změna plánu. Nepřijde. Přijela jsem raději o něco dřív. Pro případ, kdyby počasí zlobilo.“
„Tak radši pojďte dovnitř.“
V místnosti sálalo teplo od sporáku, na kterém stála stará kávová konvice.
„Kafe je čerstvý. Jestli chcete, poslužte si.“ Neměl na sobě leteckou bundu, jen černou kombinézu a jeho plnovous byl rozježený ještě víc než minule. Posadil se ke stolu a zapálil si cigaretu. Našla volný hrnek, nalila si kávu a přikročila ke stolu. Pohlédla na mapu Irska. „Opakujete si trasu?“
„Snad už popátý. Nikdy nenechávám nic náhodě. Lítám už pěkně dlouho a vždycky se mi to vyplatilo. Díky tomu jsem pořád ještě naživu.“
„Já jsem si to všechno znovu promyslela,“ řekla. „Ráda bych byla v Kilbegu v jedenáct. Mluvila jsem s plukovníkem Bělovem. Slíbil, že vůz bude na místě.“
„Tak to budeme muset vzlítnout nejpozdějc v sedm.“
„Já jsem pro.“ Upila trochu kávy. „Kde jsou mé kufry?“
„Na posteli ve vedlejší místnosti.“
„Otevřel jste je?“
„Ne, proč bych to dělal?“ zareagoval dotčeně. „Do toho mi nic není. Nezajímám se, vo co vám jde. Jak jsem říkal, jsem jen najatá síla. Slušně jste mi zaplatili a o víc se nestarám.“ Věděla, že lže, ale klidně přikývla a upíjela kávu. „Dobře. Myslím, že si na chvíli lehnu.“
„Jen se natáhněte.“ Otevřela dveře do další místnosti. „Víte,“ ozval se, když byla na prahu, „jako bych vás vodněkud znal.“ Ohlédla se a zavrtěla hlavou. „To není možné, pane Carsone. Pamatovala bych si vás.“ Vešla do ložnice a zavřela dveře.
Curryho kufr s kněžskou sutanou byl teď k ničemu. Zasunula ho nohou pod postel. Otevřela druhý, přehodila hábit jeptišky přes postel a vytáhla samopal AK-47 i berretu. Vyjmula zásobníky a napáskovala je střelivem. V kufru byly pro každou zbraň ještě dva náhradní zásobníky a prostorný batůžek z měkké černé kůže. Vytáhla z kapes kabátu dva tisíce liber a uložila je na dno kufru pod převlek jeptišky. Vsunula samopal se sklopenou pažbou do batohu a ten vrátila zpět do kufru.
Postavila kufr ke zdi, svlékla plášť a v teplákách, s rukou na berretě, ulehla na postel. Světlo bylo tak slabé, že ho ani nevypnula. V žádném případě nestála o naprostou tmu, ve které by ho znovu uviděla. Tu temnou postavu, která zvedá ruku se zbraní. Oči se jí po chvíli proti její vůli zavřely a Grace usnula neklidným přerušovaným spánkem.
Za Atlantikem na letecké základně Andrews dojel přes letištní plochu k čekajícímu gulfstreamu černý sedan.
V Anglii byly tři hodiny ráno, ale vzhledem k pětihodinovému časovému rozdílu, tady, v Americe, teprve deset hodin večer. Až na řidiče, příslušníka vojenského letectva, byl Patrick Keogh ve voze úplně sám. Velitel základny, který čekal u letadla, mu otevřel dveře.
„Tenhle stroj je kvalitní a soukromý, senátore, jak jste požadoval, ale posádka je vojenská.“ Tři její členové v modrých leteckých uniformách bez distinkcí už stáli vedle sebe. „Kapitáni Harris a Ford mají na starosti let, seržant Black se bude věnovat vám.“ Keogh podal každému ze tří muž…
