Čtvrtý v pořadí (James Patterson)

Kapitola 77

KDYŽ JOE DOMLUVIL se svými známými u FBI, vzala jsem do ruky fix a Joe shrnul svoje poznámky.

„Žádná z obětí nevzbudila pozornost: žádné těžké zločiny, změněná jména, spojení s Dennisem Agnewem. Co se týče těch chlapů ze sexshopu,“ řekl Joe, „Ricardo Monteflore alias Rick Monte byl usvědčen z kuplířství, vzbuzování veřejného pohoršení a ublížení na těle.

Rocco Benuto, vyhazovač v tom obchodě, je lehká váha.

Jeden záznam za přechovávání drog a jeden za vloupání do samoobsluhy do New Jersey, když mu bylo devatenáct.

Nebyl ozbrojen.“

„To nevypadá na typický profil sériového vraha.“

Joe přikývl a pokračoval: „Všichni tři jsou známí jako poskokové menších a středních gangsterů. Chodili na jejich večírky, dodávali jim holky. O té vraždě, ze které byl obviněn Dennis Agnew, už víš.“

„Dostal ho z toho Ralph Brancusi.“

Joe znovu přikývl. „Obětí byla dvacetiletá pornoherečka z Urbany v Illinois. Byla závislá na heroinu a několikrát ji zavřeli za prostituci. A patřila mezi Agnewovy přítelkyně, než zmizela navždy.“

„Zmizela? Tělo se nenašlo?“

„Bohužel, Lindsay. Nenašlo.“

„Takže nevíme, jestli ji vrah podřízl.“

„Ne.“

Podepřela jsem si bradu dlaní. Znervózňovalo mě, že jsem tak blízko jádra toho hororu, a přesto nemám jedinou stopu, která by mi pomohla záhadu rozluštit.

Ale jedna souvislost byla zřejmá. K vraždám došlo na malém prostoru. Můj John Doe zemřel před deseti lety, Whittakerovi před osmi, Daltryovi před půldruhým měsícem. A teďdvě dvojnásobné vraždy v jednom týdnu.

Joe se posadil na stoličku vedle mě. Vzal mě za ruku a společně jsme si prohlíželi poznámky na nástěnce. Když jsem promluvila, můj hlas se nezvykle rozléhal malým dívčím pokojem.

„Zrychlují tempo, Joe. Právě teď plánují další akci.“

„Víš to jistě?“ zeptal se Joe.

„Vím. Cítím to.“