TŘINÁCTÁ KAPITOLA
Ráno si Santiago zaplaval v moři, pak se usadil pod přístřešek na zádi Maria Blanco a posnídal kávu s toastem a trochu hroznového vína. Algaro stál trpělivě u zábradlí a mlčel.
„Přemýšlím, co se nepovedlo,“ řekl Santiago. „Ty přece neděláš chyby, Algaro!“
„Vím co dělám, seňore, věřte mi, že jsem udělal všechno, co bylo třeba.“
V té chvíli se objevil kapitán Serra. „Zrovna mně volal můj člověk z Cruz Bay, seňore. Podle něj se včera v noci cessna zřítila do Reef Bay, to je na jih od St. Johnu. Skončila na dně asi patnáct metrů pod hladinou. Ferguson, Carney i Dillon to přežili.“
„Čert aby je vzal!“ zaklel Algaro.
„Už se dočkáš,“ mínil Santiago.
„Máte nějaké rozkazy, seňore“? ptal se Serra.
„Ano.“ Santiago se otočil na Algara. „Po obědě si s Guerrou vezmi motorový člun a zajeď do Cruz Bay. To děvče se tam má objevit kolem šesté.“
„Mám ji přivést sem, seňore?“
„To není třeba. Prostě zjisti, co ví – jsem přesvědčený, že to zvládneš.“
„Vaše přání je mi rozkazem, seňore,“ ušklíbl se zlověstně Algaro a odešel.
Serra trpělivě čekal, až si Santiago nalije další kávu. „Jak dlouho jim to potrvá tím člunem?“ zeptal se Santiago po chvíli.
„Podle počasí, ale tak dvě až dvě a půl hodiny, seňore.“
„Takže tam pojedou stejně dlouho jako my s Maria Blanco?“
„Ano, seňore.“
„Možná, že se někdy během noci přesuneme na naše místo poblíž Paradise. Uvidíme, podle toho, jak se věci vyvinou. Každopádně mi zavolej Londýn, Sira Francise.“
Serrovi to trvalo asi dvacet minut, než Pamera konečně dohonil na shromáždění v Dorchesteru. Když Pamer došel k telefonu, byl zjevně značně namíchnutý.
„Kdo je to? Doufám, že to je něco důležitého, mám za chvíli projev!“
„Ale Francisi, jsem přesvědčený, že ty to zvládneš dokonale!“
Pamer chvilku přemýšlel, pak řekl: „To jste vy, Maxi? Jak to vypadá?“
„Podařilo se nám najít toho starýho pána, o kterým ses zmínil, Jacksona. Úžasná paměť, pamatoval si o těch věcech v pětačtyřicátém každou podrobnost, neuvěřitelné!“
„Panebože!“ zaúpěl Pamer.
Santiago, který nikdy nezavíral oči před fakty, pokračoval: „Naštěstí pro tebe měl nehodu, když vyměňoval pneumatiku u svého vozu, takže se odebral na lepší svět.“
„Maxi, prosím vás, tyhle věci já nechci vědět!“
„Vzchop se, Francisi, teď přišla doba, kdy musíš mít pevný nervy. Zvlášť, když ten starý dobrák pověděl všechno co věděl Fergusonovi ještě dřív, než mu můj člověk pomohl na onen svět. Smůla.“
„Takže Ferguson to ví?“ Pamer měl pocit, že se dusí a horečně si uvolňoval vázanku. „O matce, o otci, o Bormannovi a Samson Cay?“
„Bohužel ano.“
„Co teď můžeme udělat?“
„Musíme se zbavit Fergusona, Dillona i Carneyho, to je jasné. To děvče se vrací dneska večer a podle mých informací ví, kde ta ponorka je.“
„Pro Kristovy rány,“ zaúpěl náhle Pamer. „Teď jsem si na něco vzpomněl. Dneska ráno se mě sekretářka ptala, jestli mám nějaké finanční potíže. Když jsem se divil, tak mi řekla, že si všimla, že na počítači běží program, který to prověřuje. Nic zlého mě nenapadlo, když je člověk ve vládě, pořád kolem něho prověřují kde co, kvůli jeho vlastní bezpečnosti.“
„Dobře,“ řekl Santiago. „Hned to ověř a dej mně vědět!“
Santiago vrátil telefon Serrovi a poznamenal: „Víš, vždycky znovu mě udivuje, jak často musím jednat s hlupákama!“
Když Ferguson, Dillon a Carney dorazili džípem k zálivu Reef Bay, uviděli, že cessna, zavěšena na velkém jeřábu, už odpočívá na zádi mohutného záchranného plavidla. Na palubě byli tři muži v potápěčských kombinézách a další muž, který měl džíny, džínovou košili a špičatou čapku. Carney zahvízdnul, muž se otočil a zamával na něj. Pak nasedl do nafukovacího člunu a zamířil ke břehu.
Když šel přes pláž k nim, uviděli, že nese v ruce Fergusonovu bojovou hůl. „Patří to někomu z vás?“
Ferguson se po holi radostně natáhl. „Jsem vám hluboce zavázán, příteli. Tahle hůlka má pro mě velkou cenu!“
Carney vzájemně představil přítomné a pak se zvědavé zeptal: „K jakému závěru jste došli? Nebo jste ještě neměli čas?“
„…
