DRUHÁ KAPITOLA
V Karibském moři na východ od Portorika leží Panenské ostrovy. Jsou částečně britské, jako třeba Tortola nebo Virgin Gorda, a hned vedle, přes vodu, jsou americké Panenské ostrovy: St. Croix, St. Thomas a St. John. Jsou americké od roku 1917, kdy je Spojené státy koupily od Dánska za dvacet pět milionů dolarů.
St. John má reputaci ostrova, který objevil Kolumbus při druhé výpravě do Nového světa v roce 1493. Je to nepochybně nejidyličtější z karibských ostrovů, ale ne právě tuhle noc, kdy ho zasáhla tropická bouřka. Chvost hurikánu Able se přehnal starým městem, cloumal zakotvenými čluny v přístavu, bušil do střech a ozařoval nebe explozemi blesků.
Bobovi Carneyovi, který tvrdě spal ve svém domě v Chocolate Hole na druhé straně zálivu Great Cruz Bay, se hluk bouřky přeměnil v dunění děl. Zavrtěl se na posteli, jak prožíval svůj sen, který ho už léta pronásledoval: všude kolem dopadaly granáty, země se třásla a odevšad se ozýval nářek zraněných a umírajících. Někde ztratil helmu a tak si hlavu zakrýval alespoň rukama. Tiskl se k zemi, ani si nebyl vědom toho, že byl raněn, až teprve potom, když útok zeslábl a když se konečně mohl posadit. Ruce i nohy měl poraněny úlomky šrapnelů a ruce měl samou krev. A pak, jak se kouř rozptýlil, uviděl svého kamaráda z námořní pěchoty, jak se tiskne ke stromu a obě nohy má ustřelené nad koleny. Natahoval k němu roztřesené ruce jako by ho prosil o pomoc a vyděšený Carney hlasitě vykřikl a posadil se na posteli. Byl vzhůru.
Pořád tahle noční můra z Vietnamu, a přitom už to bylo tak dávno. Rozsvítil lampičku na nočním stolku a podíval se na hodinky. Bylo půl třetí ráno. Vstal, protáhl se a pak prošel setmělým domem do kuchyně. Rozsvítil si a vyndal z ledničky plechovku s pivem.
Carney byl do hněda opálený a blond vlasy měl vybledlé jak od slunce, tak od mořské vody. Byl kolem sto sedmdesáti pěti centimetrů vysoký a měl postavu atleta, což bylo celkem přirozené u muže, který býval kapitánem lodi a nyní už je řadu let profesionálním potápěčem. Bylo mu čtyřiačtyřicet, ale většina lidí by mu hádala o sedm či osm let méně.
Carney prošel do obývacího pokoje a otevřel okno na terasu. Ze střechy crčela voda a nad volným mořem viděl blesky. Pomalu dopil pivo a pak zase okno zavřel. Raději zkusí ještě trochu spát. V půl desáté měl v Caneel Bay vyzdvihnout skupinu rekreačních potápěčů, což znamenalo, že bude přes den potřebovat všechny své zkušenosti i koncentraci.
Když se vracel jídelnou, zastavil se na okamžik, aby vzal do ruky fotografii své ženy Karye s dětmi: synem Walkerem a malou Wallis. Žena s dětmi právě odjela na prázdniny ke svým rodičům na Floridu. Takže se stal na měsíc slaměným vdovcem. Pomyslel si, že mu budou všichni docela chybět, a šel si znovu lehnout.
V téže chvíli seděl Henry Baker v pracovně svého domu na okraji Cruz Bay, v Gallows Point. Dveře na terasu měl otevřené, protože měl rád déšť a vůni moře, vzrušovaly ho a připomínaly mu jeho mládí a dvouletou službu u námořnictva v době korejské války. Vypracoval se až na poručíka a dokonce byl vyznamenán Bronzovou hvězdou. Kdyby byl chtěl, mohl u námořnictva udělat kariéru, dokonce ho k tomu přemlouvali. Ale musel převzít rodinné nakladatelství, a doma na něj čekala dívka, kterou si měl vzít.
Nelitoval, že se k ní vrátil. Neměli sice děti, ale žil s ní spokojeně až do jejích padesáti let, kdy zemřela na rakovinu. Po její smrti téměř zcela ztratil zájem o podnikání a tak bez váhání přijal nabídku na prodej nakladatelství. Ve svých osmapadesáti letech se tak ocitl bohatý, ale bez jakéhokoliv zázemí. Nakonec ho zachránila návštěva ostrova St. John. Bydlel v Caneel Bay, v proslaveném středisku Rock Resort, na sever od Cruz Bay. Tam si také poprvé pod vedením Boba Carneye vyzkoušel sportovní potápění a zamiloval se do něj. Nakonec prodal dům ve Spojených státech a přestěhoval se na St. John. Bylo mu teď třiašedesát a život mu připadal úžasný; velký podíl na tom ovšem měla i Jenny.
Natáhl se pro její fotograf…
