3
Poté, co jsem vpustil návštěvu do domu a Buhla s Anne Gorenovou vypustil ven, sedl jsem si se zápisníkem ke svému stolu. Brzy jsem nabyl dojmu, že vyšetřování úmrtí, které překvapilo ošetřujícího lékaře, se zvrhne ve zkoumání metod jistého obchodníka s realitami, pokud jde o dvoření se ženám – takovou práci by Wolfe nikdy neuznal za hodnou svého génia, bez ohledu na výši honoráře, a tak jsem se na to docela těšil.
Na první pohled Paul nevyhlížel nijak zajímavě. Byl o dobrých osm palců menší než já, rozložitý, trochu vypasený, a nejspíš si myslel, že vypadá jako Napoleon. Možná tak opravdu vypadal, ovšem až na modřinu na levém oku a na oděrky po obou stranách oteklé čelisti. Johnny Arrow zřejmě použil obou pěstí. Paul a Tuttleovi seděli v jedné řadě v křeslech před Wolfovým stolem a červené křeslo přepustili Davidovi.
Louise byla vyšší než oba bratři a také pohlednější. Na ženskou ve středních letech vůbec nevypadala špatně, i když snad byla trochu kostnatá a vlasy měla ostříhané příliš nakrátko. Její manžel, Tuttle, měl vlasů prostě nedostatek. Jeho zářící kopule, vybíhající do špičky, ovládala celou scénu a takové podrobnosti, jako jsou oči a nos, v porovnání s ní nebyly důležité. Člověk se musel soustředit, chtěl-li si jich všimnout.
Když jsem vyprovodil Buhla s Anne Gorenovou, vrátil jsem se a posadil se. Wolfe právě říkal: „… a doktor Buhl prohlásil, že podle jeho mínění váš bratr zemřel na zápal plic bez jakýchkoliv podezřelých okolností. Protože už mezitím vystavil úmrtní list, jsme tam, kde jsme byli.“ Zaměřil se na Paula. „Jak jsem porozuměl, vy trváte na tom, aby tu záležitost vyšetřila policie. Je to tak?“
„Ano. To si pište, že je to tak.“ Mluvil barytonem a nešetřil dechem.
„A ostatní s tím nesouhlasí.“ Wolfe pootočil hlavou. „Vy jste také proti, pane?“
„Jak jsem už řekl.“ David vypadal a mluvil ještě unaveněji než kdy předtím. „Ano. Jsem proti.“
„A vy, paní Tuttleová?“
„Samozřejmě, že jsem proti.“ Odsekávala slova, pronesená vysokým, tenkým hláskem. „Nemyslím, že bychom si měli koledovat o problémy. A můj muž si to taky nemyslí.“ Trhavě pootočila hlavou. „Vinci?“
„Máš pravdu, miláčku,“ zabrumlal Tuttle. „Vždycky s tebou souhlasím – i když jsem proti, ale tentokrát jsem pro.“
Wolfe se obrátil zpět k Paulovi. „Takže je to zřejmě na vás. Pokud půjdete na policii, co jim chcete povědět?“
„Mám toho spoustu.“ Ve světle lustru se Paulova modřina na oku zdála ještě zlověstnější, než doopravdy byla. „Povím jim, že když doktor Buhl v sobotu večer odcházel, ujistil nás, že Bertův stav je uspokojivý, že se klidně můžeme jít pobavit do divadla, a za pár hodin byl Bert mrtvý. Povím jim, že Arrow běhal za tou ošetřovatelkou a ona po něm taky házela očkem, takže si mohl najít příležitost předat jí něco, co by Bertovi podala místo morfia. Doktor Buhl tvrdil, že mu píchá morfium. Taky jim povím, že se Arrow chystá shrábnout sedm miliónů babek, ke kterým by nikdy neměl šanci se dostat, kdyby byl Bert naživu. A ještě jim povím, že si Arrow uvědomil, jak s námi Bert vychází, že jsme zase jedna rodina, a to se mu nelíbilo a on to také dával najevo.“
Paul se odmlčel a jemně si špičkami prstů ohmatal nateklou čelist. „Když mluvím, bolí mě to,“ postěžoval si. „Zatracenej chuligán. Koukejte, nechci si hrát na neviňátko. Mohl byste se mě zeptat, jestli jsem byl opatrovníkem svého bratra; to tedy ne. Nevycházel jsem s Bertem nijak zvlášť, ani když jsme byli kluci, a pak jsem ho dvacet let neviděl, tak co. Ale tohle vám klidně můžu říct: Vrah nesmí mít ze svého činu prospěch, a pokud ho Arrow zabil, je ta jejich smlouva v háji, takže to všechno bude součástí dědictví po Bertovi a dostaneme to my. To je přece jasné, tak proč bych to neřekl? A policii to ani nebudu muset říkat, protože ti už to vědí.“
„Takhle bys neměl mluvit, Paule,“ okřikl ho ostře David.
„To je fakt,“ přidal se Tuttle. „To bys neměl.“
„Ále, jdi se bodnout,“ odsekl Paul švagrovi. „Co je tobě do toho?“
„Je to můj manžel,“ vyštěkla Louise. „A mohl by t…
