Sophiina volba (William Styron)

* * *

Oči měla ještě zavřené, celá rozespalá, a slyší Nathana, jak se chechtá. "Tak se zvedej a jdem na to!"

Slyší jeho slova. "Schoenthal má pravdu. Když se to může stát tam, nemůže se to stát taky tady? Kozáci jedou! A tady už čeká Židáček a vyráží na venkov do přírody!"

Probouzí se. Předvídala, že ji ihned obejme, a uvažuje, jestli nezapomněla na pesar, než šla spát, a uvědomila si, že ne, takže teď se jen lenivě přitulila a ospale se na něho na pozdrav usmála. Vzpommíná si, jak bývá po těch drogách hladově vášnivý. Vzpomíná si na to až s jakýmsi rozkošnickým potěšením - na všecko -‚ nejen na tu počáteční nenasytnou něhu, na prsty sahající nejdřív po bradavkách, a pak něžně, ale neodbytně hledající v jejím klíně, a vůbec na všechno ostatní dohromady, a zvlášť na jedno, co očekává s hladovou, konečně osvobozenou (Adieu, Krakove), nespoutanou spalující touhou: musí totiž myslet na jeho zvlášť podivuhodnou schopnost vyvolat v ní orgasmus, ne jednou nebo dvakrát, ale znovu a znovu, dokud se nakonec záhadně neztratí sama v sobě, vypadá to, jako by ji do sebe vtáhla smrt, jako sestup do podzemních jeskyní, během něhož vlastně nedovede říct, zda se ztratila sama v sobě nebo v něm, jako by ji strhával temný spodní vír do hlubin nerozdělitelnosti těl. (Je to vlastně už jediná chvíle, kdy myslí a mluví ještě polsky a šeptá mu do ucha "Wez mnie, wez mnie"‚ což zní tak záhadně a bezprostředně a znamená "Vezmi si mě, vezmi si mě", i když jednou v žertu na Nathanův dotaz odpověděla, že to znamená "Píchej, píchej". Je to prostě, jak někdy nakonec Nathan vyčerpán poznamenává, "Superpich 20. století - jen si pomysli, jak nijaké bylo to lidské souložení po celá staletí, než vynalezli benzedrin". Svíjí se a protahuje se jako kočka, natahuje po něm ruku a zve ho do postele. Nathan neříká nic. "Tak dělej. Zvedni se, jdem na to! Tenhle Židáček tě vezme na výlet do přírody!" Začíná: "Ale Nathane…" Jeho hlas, podrážděný i plný vzrušení, ji naráz přeruší. "Dělej, dělej, musíme vyrazit!" Projede jí zklamání, ale zároveň ji jakási vzpomínka na dávno minulé patřičné mores (Bonjour, Krakove!) bodne hanbou nad tou úpornou a nezřízenou žádostí. "Dělej!" poroučí. Nahá vstane z postele, zvedne oči a vidí Nathana, jak mžourá do grošované záře ranního slunce a z dolarové bankovny šňupe - ihned to poznala - kokain…

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF, MOBI):