II.
Morgan dorazil na místo jako první.
Zabrzdil před Gypovou dílnou, když ručičky hodin na přístrojové desce buicku ukazovaly za deset minut osm.
Včera večer dělali on, Bleck a Gypo na tom voze, dokud nedošli k závěru, že je stoprocentně v pořádku, a Morgan si vůz hned vyzkoušel cestou do svého bytu.
Uviděl Gypa, jak kontroluje nářadí, které ukryl do příborníku uvnitř karavanu.
Okamžitě si všiml, že Gypo je bledý a že těžce oddychuje. Když ukládal nářadí, chvěly se mu ruce.
To by mělo přejít, pomyslel si Morgan. Musí to přejít.
Teď, když už byli tak blízko první etapy plánu, pociťoval také on určité napětí a v duchu Gypovi prominul jeho nervozitu, ale neměl v úmyslu mu to prominout, pokud by se neuklidnil a to dost rychle.
„Ahoj, Gypo,“ pozdravil. „Jsi v pořádku?“
„Jistě,“ odpověděl Gypo, ale uhnul pohledem. „Bude horkej den. Slunce je ale lepší než déšť, že jo?“
Do dílny vešla Ginny s košíkem jídla a v ruce měla svůj kufr.
Morgan si pomyslel, že dívka vypadá nevyspale. Pod očima měla stíny a přestože měla nalíčenou tvář, zdála se být bledá.
„Tak to bychom měli,“ prohodil Morgan a popošel k ní. „Máš starosti?“
Pohlédla na něj a její nazelenalé oči zůstaly neosobní a chladné.
„O nic víc než ty.“
Uculil se na ni.
„To znamená, že starosti máš,“ řekl.
Teď dorazil Kitson a za ním Bleck.
Morgan okamžitě pojal podezření, že Bleck pil. Tváře měl zarudlé a kráčel s okázalou nadutostí. Morgan pocítil první záchvěv nejistoty.
Kitson sice vypadal nervózně, ale ovládal se daleko lépe než Gypo nebo Bleck, což Morgana překvapilo.
Bylo už za dvě minuty osm a Morgan neviděl důvod k otálení a k dalšímu napínání už tak dost podrážděných nervů.
„Tak fajn, kamarádi, začneme,“ prohlásil stroze. „Vy tři vyvezte karavan. Ginny, ty si vezmi ten MG a jeď k agentuře.“
Šel s ní až k vozu a sledoval, jak nastupuje. Stál nad ní, díval se na ni, pomyslel si, jak chladně všechno bere, a obdivoval ji.
„Víš, co máš dělat, a určitě to uděláš dobře,“ podotkl. „Hodně štěstí.“
Kvitovala to s náznakem úsměvu a hned nastartovala motor.
Kitson rychle přiběhl.
„Hodně štěstí,“ řekl. „Při jízdě buď opatrná. Je to rychlej vůz.“
Podívala se na něj a přikývla.
„Děkuju, tobě taky hodně štěstí.“ Zařadila rychlost a vyjela z dílny.
O pět minut později vyrazil z dílny buick s připojeným karavanem.
Morgan a Bleck seděli na podlaze karavanu. Kitson řídil.
Gypo zavřel vrata dílny a nad visací zámek umístil nápis: Po dobu letní dovolené zavřeno.
Náhle ho přepadla předtucha, že už nikdy neuvidí tu svou barabiznu, ve které strávil patnáct let života. I když si v té dílně nijak moc nevydělal, začal ji postupně mít rád, asi jako může mít sentimentální Ital rád takovéhle místo, a když nastupoval do karavanu, měl slzy v očích.
„Co se děje, tlouštíku?“ zeptal se ho útočně Bleck. Sám už měl nervy nadranc. „Co tě to u všech čertů tak rozesmutnělo?“
„Sklapni!“ vyštěkl Morgan a uvolnil Gypovi místo. Při pohledu na jeho chladné, nebezpečné oči se Bleck odvrátil. Morgan pak lehce klepl Gypa do prsou a řekl: „Budeš mít něco mnohem lepšího než tohle. Vlastní vilu, vlastní vinnej sklep a doutníků, kolik se ti uráčí. Pomysli, co ženskejch se za tebou potáhne, až se dozvědí, že máš cenu dvou set tisíc babek!“
Gypo přikývl a přinutil se k neumělému úsměvu.
„To doufám, Franku. Dopadne to dobře, že jo?“
„Jistěže to dopadne dobře,“ ujistil ho Morgan. „Nech to na mně. Když jsem vás řídil já, tak to vždycky vyšlo, není to tak?“
Když přijeli k prašné cestě vedoucí k zúžení, byli tři muži v karavanu zpocení, rozmrzelí a netrpěliví. Předtím si neuvědomovali, že v uzavřeném prostoru pod střechou karavanu rozpalovanou sluncem bude takové vedro; také nečekali, že pérování karavanu nebude vyhovující.
Kitson řídil dost rychle, tři muži se uvnitř neměli čeho držet a těžce snášeli všechny otřesy špatně vypérovaných kol, která poskakovala po nerovném povrchu vozovky.
Gypo vystoupil s jednou dopravní značkou a kladivem. Nelíbilo se mu, že na místě bude odkázán sám na …
