Slova (Jacques Prévert)

Jak namalovat portrét ptáka
(Else Henriquezové)

Musíte nejdřív namalovat klec
s otevřenými dvířky
pak namalovat
pro ptáka
něco krásného
a prostého
a milého
co ptáka přiláká
postavit plátno poblíž stromu
na zahradě
v hájku
nebo v lese
ukrýt se za strom
a mlčet
nehnout ani brvou...
Někdy pták přiletí hned se vší kuráží
a jindy váhá celé roky
než se odváží
Nesmíte ztratit trpělivost
čekat
čekat třeba celou věčnost
Čas čekání
však není nijak úměrný
kvalitě obrazu
Když konečně pták přiletí
pokud přiletí že
musíte mlčet z hloubi duše
počkat až vletí do klece
a když je uvnitř
musíte zlehka zavřít štetcem dvířka
a potom
smazat všecky mříže
a dávat pozor abyste mu nezkřivili ani pírko
Musíte namalovat strom
a najít ptáka
tu nejkrásnější větev
a namalovat listí na větvích a svěží vánek
sluneční paprsky
a bzukot hmyzu v žáru léta
a potom čekat až pták začne zpívat
Jestliže nezpívá
je to zlé znamení
znamení že obraz není k ničemu než k vyhození
Když zpívá je to dobré znamení
znamení že obraz je bez kazu
Zlehýnka vytrhněte
jedno z ptačích per
a napište své jméno v rohu obrazu.

— 1 —

---

Náměstí Carrousel

Tam na náměstí Carrousel
jednoho krásného večera
stál vypřažený
zkrvavený kůň
Krev tekla
na dlažbu
a kůň tam stál
bez hnutí
na třech nohách
A čtvrtá noha
visela mu
z těla vyrvaná
A vedle koně
bez hnutí
stál mlčky kočí
a odpojený vůz
tak zbytečný jak polámané hodinky
Kůň mlčel
kůň si nenaříkal
ba ani nezaržál
jen stál
a čekal dál
tak ztepilý tak smutný a tak nevinný
tak rozumný
že vytryskly mně slzy z očí.

Ó
zahrady ztracené
studánky zapomenuté
a louky prosluněné
ó slzo na víčku
ruleto temných neštěstí
krvavý červánku
raněná
kráso
bratříčku.

— 2 —

---

Paris at night

Tři sirky jedna po druhé škrtnutá do noci
První abych viděl tvůj celý obličej
Druhá abych viděl tvé oči
Poslední abych viděl tvá ústa
A tma pustopustá aby to vše mi připomněla
když ležíš v objetí mého těla.

— 3 —

---

Píseň žalářníkova

Kam krásný žalářníku kam
s těmihle klíči od krve?
Tu kterou rád mám pustím k vám
není-li ještě pozdě
tu kterou uvěznil jsem tam
s něhou a ukrutností
tam v nejtajnějším koutku toužení
v hlubinách svého trápení
v mámení budoucnosti
v hloupostech planých přísah
chci odtamtud ji pustit k vám
chci aby navždy byla volná
chci aby na mě zapomněla
chci aby odešla
chci aby přišla zpátky
a mne zas ráda měla
anebo třeba jiného
líbí-li se jí někdo jiný
a zůstanu-li sám
a ona bude ode mě
zbude mi potom jedině
zbude mi potom do skonání
v mých prázdných osiřelých dlaních
jen teplo ňader které láska vydechla.

— 4 —

---

Ulice de Seine

V ulici de Seine v půl jedenácté
v noci
na rohu k jiné ulici
vrávorá muž... mladý muž
v klobouku
v nepromokavém plášti
žena jím lomcuje...
lomcuje jím
mluví na něho
a on klátí hlavou
klobouk má nakřivo
i ženin klobouk hrozí přepadnout
oba jsou velice bledí
muž hledí odejít...
má sto chutí ztratit se... zemřít
ale žena má zběsilou touhu žít
a její hlas
její hlas který šeptá
není možné jej neslyšet
nářek je to...
rozkaz...
výkřik...
tak lačný je ten hlas...
i smutný
i živý
nemocné zrozeňátko roztřesené na hrobě
na hřbitově v zimě
výkřik člověka s prsty uskřípnutými ve dveřích....
písnička
věta
stále stejná
věta
opakovaná...
bez přestávky
bez odpovědi...
muž uhýbá ženě očima
máchá kolem sebe rukama
jako tonoucí
a věta se vrací
v ulici de Seine na rohu k jiné ulici
a žena má pořád co říci
neúnavně...
a opakuje svou naléhavou otázku
rána již nelze ošetřit
Petře řekni mi pravdu
Petře řekni mi pravdu
chci vědět všechno
řekni mi pravdu...
otázka hloupá i velkolepá
Petr neví co odpovědět
je ztracen
ten jenž se jmenuje Petr...
usmívá se a chtěl by snad aby ten úsměv byl něžný
a stále říká
podívej se uklidni se ty jsi blázen
a neví ani že je tomu tak
ani nevidí
nemůže vidět jak
se jeho mužská ústa v úsměvu zkroutila...
dusí se jako kdyby
nalehl na něho celý svět
který ho dusí
je vězeň
zaklínovaný svými sliby...
a chce se po něm aby skládal účty...
proti němu bez ustání...
stroj na počítání
stroj na psaní milostných dopisů
stroj na utrpení
se ho zmocňuje...
věří se na něho...
Petře řekni mi pravdu.

— 5 —

---

Ta láska

Ta láska
tak prudká
tak křehká
tak něžná
tak zoufalá
Ta láska
krásná jako den
a špatná jako počasí
když počasí je špatné
Ta láska tak pravdivá
ta láska tak nádherná
tak šťastná
tak veselá
a tak nicotná
třesoucí se strachem jako dítě když je tma
a sama sebou si tak jistá
jako muž v noci vědomý si svého místa
Ta láska která jiné strašila
že ji pomlouvali
že z ní celí zbledli
Ta láska vyčíhaná
protože my na ni číhali
Uštvaná zraněná podupaná ubitá zapřená zapomenutá
protože my je štvali zraňovali udupávali ubíjeli zapírali zapomínali
Ta láska úplně celá
pořád tak živá
a naplňená sluncem
To je láska tvá
to je láska má
ta co byla
Ta věc každý den nová
která se nikdy nezměnila
opravdová jak rostlina
tak rozechvělá jako pták
tak horká tak živá jako léto
Můžeme oba dva
odejít a vrátit se
Můžeme zapomenout
a pak znovu spát
probudit se trpět zestárnout
znovu spát
snít o smrti
vzbudit se usmát se a smát
a omládnout
Naše láska zůstane tady
paličitá jak mezek
živější než touha
krutější než paměť
hloupější než lítost
něžnější než vzpomínka
chladnější než mramor
krásnější než den
křehčí než dítě
Dívá se na nás s úsměvem
a mluví k nám bez řečí
Já ji poslouchám a chvěju se
a křičím
křičím za tebe
křičím za sebe
Tolik tě prosím
za tebe za sebe za každého kdo miluje
za každého kdo miloval
Ano já křičím na ni
za tebe za sebe za všechny ostatní
které znám
Zůstaň tady
tam kde jsi
tam kdes byla dřív
Zůstaň tam
Nehýbej se
Neodcházej
My co jsme milováni
my na tebe zapomněli
Ty na nás nezapomeň
Jenom tebe nám dala země
Nenechej nás žít chladně a temně
O mnoho dále vždy
a není důležité kde
dej nám o sobě vědět
O mnoho později na kraji lesa
v pralese paměti zas
vynoř se náhle z šumu a hluku
podej nám ruku
a zas nás spas.

— 6 —

---

Zahrada

Ani tisíce a tisíce let
nestačí
vypovědět
vteřinku věčnosti
kdy jsi mě políbila
kdy jsem tě políbil
jednoho rána ve svítivé zimě
v parku Montsouris v Paříži
v Paříži
ne zemi
na zemi která je hvězdou.

— 7 —

---

Písmo Svaté

Pavlovi a Viržinii 
hmoždince a vyrtané díře 
koze a zelíčku 
slámce a břevnu 
podmáslí a smetaně 
Svatému Petrovi a Miguelovi 
jednomu a druhému 
pavoukovi a včeličce 
takovému a makovému 
na Vaše zdraví a na Moje 
v dobrém a ve zlém 
Bohu Ďáblovi 
Laurelu a Hardymu 

Bůh je velký králík 
bydlí mnohem výš než země 
úplně nejvýš nahoře v nebi 
ve svém velkém oblačném pozemku. 
Ďábel je velký červený zajíc 
s kovoě šedou puškou 
aby mohl střílet chráněn nocí 
ale Bůh je velký králík 
a má uši aby mohl naslouchat světu 
vyzná se v hudbě 
jednou mel velkého syna 
hravého králíka 
a poslal ho na naši zem 
aby králíky spasil tam dole 
a jeho syn byl rychle vyřízen 
a říká se tomu králičí načerno 
Je jasné že prožil opravdu nejhorší okamžiky 
a potom se oblékl do srsti zvířete 
vrátil kosti na místo 
ledviny hřbet hlavu a všechno 
a udělal zázračný skok 
a vidíme ho červeného králíka 
vyskočeného až do nebe 
vpravo a vlevo 
velkého králíka všemohoucího 
A ďábel stažený do stínu 
se vrací každou noc a brebentí 
nic co bych dal do spižírny na maso 
nic co bych dal pod zámek 
a popad ho velký vztek 
strhl čepici co měl na hlavě 
a cupá dupe v prachu 
a potom se ocitá daleko vpředu 
a je nuce položit 
všechnny dny králíkem stvořené 
svůj klobouk 
to je králíka přízrak 
šílený oheň továren 
a dělá šprýmy žertuje 
to je proto že ďábel nemá nikdy svůj klobouk na hlavě 
ani ve sváteční dny 
ale vedle své hlavy 
nad svou hlavou 
anebo takhle za hlavou 
ano 
přesně deset nebo patnáct centimetrů
za svou hlavou
takže migréna od ledového větru
ho sužuje v každý čas
a příušnice má zas a zas
Když potkává Boha
je velmi otrávený
protože ho musí pozdravit
to je nařízení
jelikož je to Bůh stvořitel
země a nebes
zatímco on je jenom vynálezce
křesadla
a Bůh mu říká
Prosím vás o jedno můj příteli nechejte na hlavě
ale ďábel nemůže
nesmekejte dejte klobouk kam se patří
ale jeho klobouk není tam kde má být
tak tedy si uvědomuje
že je poněkud směšný
a tak se otočí a utíká domů
a plačky zapálí veliký oheň
a dívá se do zrcadla ve dveřích skříně
dělaje grimasy
a potom popadne sk říň
začne vybuchovat
praskat a prskat
rázem se mu změní nálada a dobře se baví
a lehne si na výheň
odkud vyšlehuje velký bílý plamen
a ten má jako polštář
a začne tiše chrápat
přede jako oheň
přede jako kočky když jsou šťastné
a šťastně se mu zdá
že si právě hraje na dobrého Boha

Bůh má také zastavárnu a půjčuje
je starý lichvář
skrývá se v chatrné pevnosti
úplně nahoře své hory ze zbožnosti
a je připraven na krátký pracovní týden
na měsíc staletí a věčnost
a ti co sestupují s trochou peněz
dolů do údolí čeká jen ďábel
sebere jim prachy
všechno jim ukradne
a odchází a prozpěvuje si ať prší nebo svítí slunce
Bůh je také veliký cestovatel
a když cestuje
žadným způsobem
si nemůžete rezervovat místo
usedne do všech vagonů
ubytuje se ve všech hotelích najednou
a v těchto chvílích
všichni cestující kráčejí pěšky
a spí pod širým nebem
a ďábel přichází
a vyvolává
Polštáře pokrývky
a všichni ho upozorňují
Pst...Pst...PSt
ale on se chová jak mu to vyhovuje
aby je ještě víc nasral
má na práci něco jiného
než aby se opravdu postaral o tyhle lidi
protože se nachladili
uspokojuje ho to jenom moc málo

Bůh je také tučný vánoční krocan
připravovaným a pojídaný bohatými
aby uctili narození svého syna.
A tak lokty opřené o svatý stůl
ďábel se dívá Bohu do tváře
s postranním úsměvem
a zahání anděly a Bůh je pěkně naštvaný.

— 8 —

---

Mlátička

Mlátička přijela
mlátička odjela

Bubnovali
klepali koberce
ždímali prádlo
pověsili je
vyžehlili
ušlehali smetanu a převrhli ji
našlehali také trochu svým dětem
rozhoupali zvony
podřezali prase
upražili kávu
našťípali dříví
roztloukli vajíčka
udusili telecí se zeleným hráškem
ožehovali omeletu zapáleným rumem
rozčtvrtili krocana
zakroutili krkem kuřatům
stahovali králíky z kůže
narazili velké sudy s vínem
utopili ve víně smutek
bouchali dveřma a dalněmi bouchali ženské
přes zadek
dávali si rány pěstí
vraceli kopance
převrátili stůl
strhli ubrus
spustili písničku
škrtili se dusili a svíjeli smíchem
rozbili karafu s odraženou vodou
vylili sraženou smetanu
štípali děvčata
povalili je do příkopu
pokousali v prachu
zmlátili venkovanku
dupali nohama
dupali nohama dupali rukama
křičeli řvali zpívali
tancovali
tancovali okolo sýpek s obilím kde obilí bylo zavřené

Kde obilí bylo zavřené vydrolené uchvácené poražené
vymlácené.

— 9 —