Jacques Prévert

Ostatní

• Divadelní hříčky, 1967 (Spectacle a La Pluie et le Beau Temps, 1951)

Říkají-li ti druzí, že srdce není nic jiného než sval, říkám já, že mozek není nic jiného než klubko nervů. Pochopitelně začnou křičet, že ne.

Proč je nehezká, když je zamilovaná? To není spravedlivé. 

Není pět nebo šest divů světa, ale jen jeden: LÁSKA. 

Rozcupovaná, utahaná slova, jako je Pravda, Myšlenka, už nemohou stát proti lži. Ptám se stále, co je pravda, a kdyby bylo jen to, co není lež, je to už mnoho, velice mnoho.

Příteli Slunce, nemyslíš, že je pitomost na dvakrát takový krásný den šéfovi darovat?  

To nezpívám já, ale květy které jsem spatřil. To se nesměju já, ale víno které jsem vypil. To nepláču já, ale láska kterou jsem ztratil.

Hloupost je zvláštní nemoc, kterou netrpí nemocní, ale všichni kolem.  

Kdyby mluviti bylo stříbro a mlčeti zlato, pak výkřik srdce by byl pestrobarevným diamantem.

I když tě štěstí zapomene, ty ho nikdy úplně nezapomeň.

Pokusme se být šťastni, už jen pro příklad ostatním.

Dogmata okrádají člověka o život. K čemu by mu byl život, kdyby uvěřil, že bude-li dělat to a to, přijde do nebe, spáchá-li hřích, přijde do pekla… Mohlo by mu být jedno, kdy a jak zemře.

Byl jsem nešťasten jen tehdy, když ti, které jsem měl rád, nebyli tak šťastni jako já.

I železné zdraví nakonec zrezaví.

Dobře vychovaná kočička si nehraje s myší, která jí nebyla představena.

Naříká se nad konzumní společností, ale to mě ponechává chladným proti společnosti konzumující myšlenky, tohle vede k pravé degeneraci člověka.

Humor je mnohem vážnější věc, než se všeobecně připouští.

Až všichni všechny povraždí, počítače budou vyprávět o lidech, tak jako lidé vyprávěli o bozích.
Kdysi lidé nejen psali, ale také žili. Byli sami románovými postavami: Dostojevskij je románová postava, Victor Hugo je románová postava, Balzac, kterého nemám moc rád, je románová postava, dokonce i Eugène Sue… Dnes jsou spisovatelé úředníky intelektu, nikdy nic neprožili, ale píšou o tom, co prožili. Přesně tak jak to řekl Lautréamont: Úctyhodná kupa bezvýznamnosti.

Je mi úplně jedno, co se děje v literárním světě. Kromě Michauxe jiného spisovatele ani pořádně neznám… Ani jejich názory, hodnocení, diskuse… Když mi řeknou: To, co děláte, není žádná poezie…, odpovídám jim: Skutečně, máte pravdu, tušil jsem to už dávno a teď to vím bezpečně, zařídím se podle toho.

Jacques Prévert