Lunapark v hlavě (Lawrence Ferlinghetti)

A takhle to vždycky je a takhle to

A takhle to vždycky je a takhle to
vždycky končí a oheň a růže jedno jsou
a vždycky ta stejná scéna a vždycky ten
jako již od počátku jako již v bibli
nebo na Fiestě která začíná Robert Cohn
byl školním přeborníkem v boxu ve střední váze
ale potom jsme přišli o jeho koule a už jsme zas tam
a zase jsme u toho a zase ten prastarý námět
a zase ta scéna se všemi občany a se všemi
osobami a všichni se za tím plahočí hned
od začátku se že jediná věc kterou
vůbec myslí je To dělat a v dobré půlce
všech případů vůbec nezáleží na tom s kým ale
v té druhé na tom záleží víc než na čem
jiném Ó sladké horečky lásky ano a vždycky
jsou s tím komplikace jako třeba že on se
nelíbí jí nebo ona se nelíbí jemu nebo podobně
nebo něco jiného jim stojí v cestě jako třeba
její matka nebo jeho otec nebo někdo takový
ale oni to přesto chtějí dostat a neohlížejí
se napravo ani nalevo pořád jako v Shakespearovi
nebo v Pusté zemi nebo v Proustovi hledajícím
Ztracený čas nebo kdekoli A tak se všichni snaží
dostat se k obě nebo jeden druhého honí
jako ty mramorové dívky na Řecké váze nebo
kdekoli na trhu na ulici nebo na kolotoči
který se s nimi točí a točí a všichni štvou
lásku jak lovci a většinu toho hladového času
lásku jak lovci a většinu toho hladového času
ani přesně nevědí co je to vlastně sžírá jako Robin
kráčejí ulicemi jejího Nightwoodu ačkoli tak
tak docela jednoduché to zase není jako by všechno
co ona potřebuje byl dobrý doutníka pět centů
ó ne a ti kdo na lovu nebyli nemohou znát
váhání lovce a potom jestřábi kroužící tam
kde je ukryto srdce a ržání hladových koní
a kamenní andělé a nebe a peklo a Yerma
se slepými prsty pod šaty a potom Kryštof
Kolumbus vyplouvající hledat Rudolph
Valentino a Julie a Romeo a John
Barrymore a Anna Livia irská růžička
a podobně Dobrou noc milý princi to všechno
znova a kdekdo a každý se přitom směje a
pláče kdekoli ve dne a v noci a v zimě a
v létě a zjara a zítra jak Anna Kareninová
ztracená v závějích a pokřik lovců ve velkém lese
a přichází vojáci a Freud a Odysseus
stále na hladových cestách za týmž horkým
grálem jako král Artuš se svým rytíře noci
a každý by rád věděl kde a jak to všechno
skončí jako v biografu nebo v románu plném
přeludů noci ano v přeludech noci Ano řekla jsem
Ano chci a on řekl že jsem jeho andalúzská
růže a já řekla Ano a srdce mi bušilo jak
zběsilé a tak končí Odysseus jako všechno
vždycky končí když ten lovící úd nakonec
vykřikne a prožije chvíli své slávy bože
a potom se ozvou rány z višňového sadu
a stromy padají a klesá meč sladkého údu
chřadnoucí na krásných bojištích těla
konečně osamělý a milovaný a ztracený a
nalezený na říčním břehu u řekoběhu
kde to všechno začalo a kde to znovu začíná