Ukázky z knihy:
Georgeova teorie (on má hodně teorií a dokonce vedl i kurzy meditování, koneckonců je to mladý laický kazatel japonského buddhismu) je, že Buddha neodmítal vášnivou lásku k jeho ženě a k harému, protože ho sex nezajímal, ale právě naopak, měl to nejlepší vzdělání v nejvyšším umění milování a erotiky, jaké bylo možné v té době v Indii získat, a to ještě v době, kdy začaly vznikat takové svazky jako Kama Sutra, které ti dají návod na každý akt, manévr, přístup, moment, trik, líz, sevření, bing a beng a mlasknutí a na všechny způsoby lásky s druhou bytostí ”ženou nebo mužem”, trvá na svém George “Nebylo nic, co by nevěděl o sexu, takže když opustil svět slastí, aby se v lesích stal asketou, všichni samozřejmě věděli, že to neudělal z nedostatku zkušeností--- Což pomohlo k tomu, že lidé tehdejší doby k jeho slovům cítili ohromný respekt --- A on nebyl žádný nezkušený Casanova s několika bezvýznamnými aférami během let, člověče, ten to měl dotažený, měl ministry a eunuchy a zvláštní ženy, které ho učily lásce, byly mu přinášeny panny, byl seznámen s každým aspektem perverzit i neperverzit, a jak víš, byl taky vynikající lučišník, jezdec, měl úplný trénink ve všech druzích umění života, což bylo zaranžováno jeho otce, který chtěl mít jistotu, že NIKDY neopustí palác ---Užili každičký trik z knih, aby ho nalákali na život v radovánkách, a jak víš, tak ho taky šťastně oženili s krásnou dívkou, která se jmenovala Yasodhara, měl s ní syna Rahula a k tomu měl svůj harém, kde byli tančící hoši a všechno, co je v knihách”, a pak George zachází do každičkého detailu, který zná, jako “On věděl, že phallus se drží rukou a pohybuje se s ním ve vagíně otáčivým pohybem, což ale byla jen první z několika variací, pak se objevuje snižování dívčiných boků tak, aby se vagína vzdálila, a pak je phallus zaveden rychlým pohybem, jako by to bylo štípnutí vosy, nebo další, kdy je vystrčena vyzdvižením boků tak vysoko, že člen je pohřben s náhlým spěchem tak hluboko, až je v úplné podstatě lůna a pak může škádlivě vystupovat nebo se soustředit na pravou, nebo levou stranu --- A pak, on znal všechna ta gesta, slovíčka, výrazy, co udělat s květinou, co neudělat s květinou, jak pít z úst při různém druhu líbání nebo jak drtit polibky nebo jak líbat měkce, člověče, to byl génius v začátcích”… a tak dál George pokračovat až do šesti do rána, byl to jeden z nejfantastičtějších Buddha Charitas, kterého jsem kdy slyšel, končící s Georgovou dokonalou citaci zákonu Dvanácti Nirdán, kde Buddha logicky rozložil celé stvoření a představil ho v celé své nahotě pod stromem Bo tak, jak je, jako řetěz iluzí ---
str. 75
— 1 —
Zločinci společnosti jsou, ve snaze je přísně potrestat, posíláni za bezpečné zdi, a tím je jim umožněno nabrat větší sílu pro budoucí krutou slávu a naopak.
str. 89
— 2 —
Celou noc zpíváme a řveme písničky při lampě, což by šlo, ale pak přijde ráno, flaška je prázdná a já se zase probouzím s ”finálním hororem”, přesně s tím, s jakým jsem se octnul ve smradlavém hotelovém pokoji ve Frisku, než jsem před tím stihl utéct sem, ale už mě to zase dohnalo a já slyším svoje fňukání ”Bože, proč mě tak mučíš” --- A já vím, že nikdo, kdo neměl delirium tremens aspoň v počátečních fázích, nemůže rozumět, že to není ani tak fyzická bolest, jako jsou to hrůzná psychická muka nepopsatelná těm ignorantům, kteří nepijí a kteří obviňují opilce z nezodpovědnosti --- Psychická muka jsou tak intenzivní, že jsi zradil své narození, zradil jsi snahu své matky překonat bolesti, když tě přiváděla na svět, zradil jsi všechno úsilí svého otce, které vynaložil na to, aby tě nakrmil a vychoval, udělal z tebe chlapa, a Bože můj, ještě ti dal vzdělání pro ”život”, ty teď cejtíš svoje provinění tak hluboko, že se ztotožňuješ s ďáble a vypadá to, že tě Bůh opustil a nechal tě tady tvému nechutnému hlupáctví --- Cejtíš se nemocnej v tom pravým slova smyslu, dejchání bez víry v dejchání, hnushnushnus, tvoje duše sténá, díváš se na svoje bezmocné ruce, jako by byly v ohni, ale nemůžeš se ani pohnout, abys pomoh’, díváš se na svět mrtvýma očima, máš trpitelský výraz asi jako anděl na mraku, který má zácpu --- Ve skutečnosti je to zdevastovaný pohled, který házíš na svět skrz hnědošedivou deku přehozenou přes hlavu --- Tvůj jazyk je bílý a odporný, tvoje zuby zažloutlé, vlasy vypadají, jako by přes noc vyschly, velké odporné ospalky v koutcích očí, mastnota na nose, pěna v koutku pusy: zkrátka celou tuto odpornou a důvěrně známou ohavnost zná každý, kdo opilý procházel nuznými ulicemi světa --- Ale v tom všem není ani kouska radosti, lidi řeknou ”Je opilej a šťastnej, nechte ho se z toho vyspat” --- A zatím ten chudák opilec brečí --- Brečí za svou mámou a tátou, za svou starší sestrou a bratrem a za svým nejlepším kámošem, on volá o pomoc --- Snaží se vzpamatovat, posune si botu blíž k noze, ale ani to není dost dobře možné, upustí botu, něco zvrhne a udělá další marný pokus a zase brečí --- Chtěl by složit hlavu do dlaní a naříkat pro smilování, i když ví, že žádný není --- Nejen proto, že si ho nezaslouží, ale že taková věc prostě není --- Protože se podívá nahoru na modrou oblohu a nevidí nic než prázdnej prostor, kterej na něj dělá ksichty --- Dívá se na svět, kterej na něj vyplazuje jazyk, a když si sundá masku, tak se na něj dívá velkýma prázdnýma červenýma očima, jako má on sám --- Možná že vidí, jak se země pohne, ale není tady nic, co by potvrdilo jeho vidinu --- Nenadálý zvuk za jeho zády ho přivede k vzteklému zavrčení – Stáhne a zastrčí si vetchou a špinavou košili --- Cítí, že by si chtěl setřít obličej, ale není čím. Jeho ponožky jsou dva tlusté unavené navlhlé hnusy --- Vousy na tvářích štípají stékajícím potem a otravují vyprahlá ústa – Je tady vyždímaný pocit už nikdy-víc, nikdy-znova --- Co bylo čisté a krásné včera, se nesmyslně a nevypočitatelně změnilo v zasrané nic --- Vlasy na jeho prstech na něj civí jako vlasy mrtvého --- Košile a kalhoty se na něj přilepily, jako by měl být opilý napořád --- Bolest výčitky klesá níž a níž, jako by ji někdo seshora tlačil --- Krásná bílá oblaka způsobují nic než bolest očím --- Jediná věc, která se dá udělat, je lehnout si obličejem dolů a plakat --- Ústa jsou tak zničená, že ani není šance skřípat zuby --- Nenachází se ani síla trhat si vlasy.
str. 108
— 3 —
Ačkoliv vy mladí nové generace bydlíte ve městech zamořených zákeřným osudem, spojení s pravdou stále přetrvává.
Milarepa r. 890
str. 118
— 4 —
To dítě nechce spát v postýlce, ale musí přijít sem a producírovat se a koukat na nás, jak se milujem na posteli, ale Billie říká ”To je dobře, aspoň se přiučí, jak jinak by se to kdy naučil?” --- Bylo mně z toho trapně, ale protože Billie je tam se mnou a je matka, tak bych se měl podřídit a nedělat si s tím starost --- Další zlověstný fakt --- V jednu chvíli tomu chudákovi dítěti teče dlouhá slina od pusy, jak na nás kouká, já vykřiknu ”Billie, koukej na něj, to pro něj není dobrý,” ale ona znovu říká ”Cokoliv chce, to má mít, dokonce i nás.” ”Ale holka, to není fér, proč proboha nespí?” --- ”On nechce spát, chce bejt s náma” --- ”Bože.” a mně dochází, že Billie je šílená, a já nejsem tak šílenej, jak jsem si myslel, a že tady něco není v pořádku.
str. 153
— 5 —
--- ”Seš vlkodlak?” --- ”Jasně, proč ne” --- ”Mám rád vlkodlaky, který mě nechaj spát” --- ”Duluozi, v určitym směru bys měl pít, protože seš za střízliva úplně nemožnej”
str. 158
— 6 —
Cejtím se vinej bejt členem lidské společnosti. … … ale kdybych já nepsal o tom, co se děje na tomhle nešťastným glóbu, kterej je kulatě konturovanej mojí umrlčí lebkou, tak bych si myslel, že jsem byl Bohem poslanej na zem pro nic --- Ale když jsem teď Fantom opery, tak proč by mě to mělo vzrušovat? --- V mládí jsem si beznadějně opíral čelo o psací stroj a říkal jsem si, proč je Bůh? --- Nebo jsem si kousal rty v hnědém přítmí předpokoje v křesle, ve kterém umřel můj otec a my všichni milionem smrtí --- Jenom Fagan může rozumět, ale ten je v autobuse --- A když Billie s Elliottem přijdou domů, tak se usmívám a sedám si do křesla, ale to se pode mnou úplně rozpadne, bing bang, jsem rozpláclej na podlaze v překvapení; je po křesle. ”Jak se to mohlo stát?” diví se Billie a současně se oba podíváme na zlaté rybičky, obě jsou břichem nahoru, plavou mrtvé na hladině. Seděl jsem na tom křesle u skleněný koule s rybičkami tejden, pil jsem a kouřil jsem a vedl hovory, a teď jsou zlaté rybičky mrtvé. ”Co je mohlo zabít” --- ”Já nevím” --- ”Zabil jsem je, protože jsem jim dal pár Kelloggovejch kukuřičnejch lupínků?” --- ”Možná že by se jim nemělo dávat nic, než rybí žrádlo” --- ”Ale já jsem si myslel, že maj hlad, tak jsem jim pár kukuřičnejch lupínků dal” --- ”No tak já nevím, co je zabilo”--- ”Ale prč to nikdo neví? co se stalo? proč to dělaj? vydry a myši a každá pitomá věc umírá na všech stranách, Billie, já to nemůžu vydržet, pokaždé je to moje pitomá vina!” --- ”Kdo řek, že je to tvoje vina, miláčku?” --- ”Miláčku? Ty mě říkáš miláčku? Proč mně říkáš miláčku?” --- ”Dovol mě tě milovat” (líbá mě) ”jen proto že si to nezasloužíš” --- (Potrestán) ”Proč si to nezasloužím” --- ”Proto žes to řek…” --- ”Ale co ty ryby” --- ”Já fakt nevím” --- ”Je to proto, že jsem seděl celej tejden v tom polorozpadlým křesle a foukal kouř do jejich vody? a všichni ti ostatní, co tu kouřili, a všechny ty diskuse” --- Ale malej Elliott přijde a škrábe se na maminčin klín a začíná se vyptávat ”Billie,” tak jí říká, ”Billie, Billie, Billie,” a dotýká se jejího obličeje, můžu se z toho všeho smutku zbláznit
str. 162
— 7 —
Najednou kouknu na rybu a je mi nanic, zase je zpátky ten symbol smrti, a já teď vnořím svoje zdravé anglosaské zuby a ponížím ji na politováníhodné maso, které bylo malý žíváček, ještě před hodinou si plavat šťastně v moři a vlastně i Dejv na tohle myslí a říká: ”Já vím, tenhle otvírající se čumáček se slepě krmil vším v radostných vodách života, a teď se na to povívej, tady se usekla hlava, nemusíš se koukat, a my, velký opilecký hříšníci to teď použijeme jako obětní večeři, takže až to uděláme, tak přednesu indiánskou motlitbu, a jen doufám, že je to stejná motlitba, kterou používají místní indiáni --- Jacku, dyť to tady můžem roztočit a udělat si krásnej tejden!” --- ”Tejden?” --- ”Já jsem myslel, že jsme sem přijeli na tejden” --- ”Jo, já jsem to řek, že… je mi ze všeho nanic… Nemyslím si, že bych to vydržel… Jde mi na nervy Billie a Elliott a já… možná budu muset, možná budem muset odjet nebo něco, myslím si, že tu umřu”
str. 189
— 8 —
Dejv se snaží udělat pohodu, jak se dá, lítá sem a tam po srubu, připravuje kukuřičnou mouku a rozpaluje kukuřičnej olej na pánvi, Romana se taky snaží, dělá obrovskou mísu výbornýho salátu s hodně majonézou a chudák Billie jim mlčky pomáhá prostřít a chlapeček si tiše prozpěvuje u kamen, náhle je to téměř jako šťastná rodinná idylka --- Akorát že já to pozoruju z verandy s hrůzou v očích --- Taky protože se jejich stíny od lampy odrážejí na stěny a vypadají jako obrovské obludy, jako příšery, jako čarodějové, jsem v lesích sám se šťastnými duchy --- Se zapadajícím sluncem začíná kvílet vítr, tak jdu dovnitř, ale hned vypadnu jako šílenec ven a jdu k potoku, vždycky si myslím, že sám potok mi dá vodu, která ze mě všechno spláchne a vrátí mi jistotu (taky jsem si v mém rozrušení vzpomněl na radu Edgara Cayce ”Pij hodně vody”), ale ”Ve vodě je petrolej!” zařvu do větru, nikdo mě neslyší --- nejraději bych potok nakopnul a řval --- Otočím se a vidím srub v jeho útulnosti, všichni vevnitř mlčí a jsou na pohled otrávení, protože nemůžou pochopit, co je s tím bláznem, kterej chodí sem a tam, ze srubu k potoku, beze slova, bledý, otupený, chvějící se a potící se, jako by byl letní slunovrat, a přitom je chladno --- Sedím v křesle zády ke dveřím a dívám se na Dejva, jak hrdinně přednáší.
str. 191
— 9 —
”Ty musíš JÍST,” ona a Dejv do mě furt klavírujou, já nechci jíst, ale přesto pořád držej u mý pusy tyhle sousta, až se zamračím a říkám si ”Co jsou všechny tyhle sousta, který na mě valej, jed? a co se děje s mejma očima, panenky mám celý rozšířený, jako bych byl na drogách, a přitom jsem měl jen víno, dal mi do vína Dejv drogy nebo něco? že by myslel, že to pomůže nebo něco? nebo jsou členové tajné společnosti, která tajně lidi dopuje, aby je osvítila nebo něco?
str. 192
— 10 —
Ale jed v mé krvi je a-sexuální a a-sociální a a-všechno.
str. 193
— 11 —
