SEDMÁ KAPITOLA
Pomalu otevřel oči. V první chvíli vůbec nechápal, kde je a co tady dělá. S námahou se nadzvedl na lokti a cítil v duši panický strach.
Ležel na úzké posteli v rohu tmavé místnosti bez oken. Uprostřed stropu blikalo světlo olejové lampy, zavěšené na řetězech, a osvětlovalo množství tváří bohů a démonů, celý buddhistický panteon. Ti pronásledovali jeden druhého, tančili a bojovali spolu na starobylých gobelínech, které pokrývaly zdi.
Přivřel oči, aby se nemusel dívat na tlamy bizarních netvorů, a najednou si uvědomil, že slyší hluboký monotónní hlas. Když je znovu otevřel, všiml si mnicha, který seděl u zdi. Měl na sobě šafránově žlutou kutnu a kuželovitou čapku. Slova tiché modlitby byla podbarvena chrastěním kamínků růžence.
Když se Chavasse pohnul, stařík přerušil modlitbu, vstal a přistoupil k posteli. Vypadal neuvěřitelně staře, pergamenově žlutý obličej protínaly tisíce vrásek. Najednou se usmál, rozhrnul gobelíny poblíž postele a prošel do sousední místnosti.
Chavasse se cítil mimořádně dobře, jako po vydatném odpočinku, bolest hlavy zmizela. Odhodil přikrývku z ovčí kožešiny a spustil nohy na podlahu. Ve stejném okamžiku se gobelíny znovu pohnuly a do místnosti vstoupil Joro.
Tibeťan měl na sobě hnědou suknici a ovčí kožíšek bez rukávů, stejně jako na palubě letadla. Usmíval se, byl to jiný Joro, nepodobal se vrahovi, který měl na obličeji masku krále pekel.
„Jak se cítíte?“ zeptal se.
„Když to vezmu kolem dokola, tak docela dobře,“ odpověděl Chavasse. „Nechápu, co jsem to tam na nádvoří vyváděl. Myslím, že jsem měl horečku nebo tak něco.“
„Jen horskou nemoc, nic víc. Kdo ji dostane, občas vyvádí. Opat vám podal lék, když jste spal.“
„Ta lest s maskami démonů se vám povedla,“ řekl Chavasse uznale.
Joro pokrčil rameny. „Měli kulomet, tak jsme si museli něco vymyslet. Jsem rád, že se to podařilo. Šel jsem pěšky skoro celou noc, abych se sem dostal včas. Ale věděl jsem, že vás budou převážet do Čangu a že se klášteru nevyhnou.“
„Co se stalo s tím Rusem? Je po smrti?“
Joro přikývl. „Samozřejmě. Pro naše lidi jsou Rusové i Číňané jednoduše dvě strany stejné mince. Tady máte vaši zbraň. Našel jsem ji u něj v kapse.“
Chavasse si povzdechl a cítil upřímnou lítost. „Byl to prima chlap, každý ho musel mít rád.“
„Ne, my ne,“ nesouhlasil Joro. „Pro mě to byl nepřítel a my proti nim vedeme válku. Je to jednoduché. A vůbec, i kdybych chtěl, copak jsem mohl zastavit dav? Měl jsem co dělat, abych zachránil vás, když jste se vrhl mezi ně.“
„Díky.“
Joro potřásl hlavou. „Nemusíte mi děkovat. Jen jsem vám splatil dluh. Kdybyste byl tam u jezera pomalejší, byl bych už po smrti.“
„Předpokládám, že jste našel zbraně,“ řekl Chavasse. „Byly v zadní části džípu.“
Joro přikývl. „Moji lidi je čistí a připravují k použití v sousední místnosti. Nechcete se podívat? Hoří tam krb, vaříme čaj. Sice tibetský, ale vy byste si na něj už měl zvyknout.“
Odhrnul závěs a Chavasse ho následoval do mnohem větší místnosti s nízkým drsným stropem a malými okénky. Zbraně ležely na velkém dřevěném stole a tři tibetští bojovníci je zručně čistili.
„Koukám, že se vyznají,“ poznamenal Chavasse uznale.
Joro přikývl. „Naši lidé jsou učenliví – na rozdíl od Číňanů.“
Jací trus hořel ve velkém primitivním krbu a vydával zářivý oheň. Chavasse se díval, jak Joro vzal několik slisovaných cihliček čaje, hodil je do velkého kotle vařící vody, osolil a přidal máslo.
„Cigaretu asi nemáte, co?“ zeptal se Chavasse.
Joro pokynul hlavou směrem ke stolu. „Jeden z mých lidí vybral Rusovi kapsy. Tamhle jsou jeho věci. Myslím, že měl i tři nebo čtyři balíčky cigaret.“
Chavasse přistoupil ke stolu a zadíval se na pár věcí, které zbyly po lidské bytosti. Peněženka, cestovní doklady a tři balíčky cigaret.
Pomalu si zapálil a vrátil se k ohni s peněženkou a cestovními doklady v ruce. Posadil se na hrubě opracovanou dřevěnou lavici.
V peněžence našel svazek čínských bankovek, několik dopisů, zřejmě od přátel v Rusku, a členskou legitimaci mos…
