20
Vrchní policejní ínspektor Robin King nebyl příliš potěšen, když ho vzbudili ve tři hodiny ráno, ale když uslyšel, že na jeho policejní stanici je důstojník MI5 a žádá o pomoc, souhlasil, že hned přijde. Skutečně tam přišel za dvacet minut, neoholený a neučesaný. Pozorně poslouchal, zatímco mu Preston stručně vysvětloval podstatu celé záležitosti: že cizince, o kterém se předpokládalo, že je sovětský agent, sledovali až do domu na Compton Street, číslo doposud neznámé.
„Nevím, kdo v tom domě bydlí, ani proč jej náš podezřelý člověk navštívil. To všechno chci zjistit, ale v tomto okamžiku vylučuji zatčení. Dám dům střežit. Později během dnešního dopoledne můžeme prostřednictvím hlavního konstábla pro Derbyshire zajistit větší pravomoci, ale v tomto okamžiku je problém velice naléhavý. Mám v té ulici čtyři pozorovatele, ale až se rozední, budou tam trčet jako odřené prsty. Proto teď potřebuje vaši pomoc.“
„Co mohu, pane Prestone, pro vás bezprostředně udělat?“ zeptal se vyšší policejní důstojník.
„Máte například uzavřený vůz bez označení?“
„To nemám. Několik policejních vozů neoznačených a dva dopravní uzavřené vozy, ale s naším policejním označením.“
„Mohli bychom dostat uzavřený neoznačený vůz a zaparkovat ho v té ulici s mými lidmi uvnitř?“
Vrchní policejní inspektor zavolal seržanta ve službě. Položil mu stejnou otázku a chvíli poslouchal. „Zavolejte ho a požádejte, aby mi hned zatelefonoval,“ řekl.
A Prestonovi sdělil: „Jeden náš člověk má uzavřený vůz. Je v dost chatrném stavu - všichni si z něho kvůli tomu vozu utahují.“
Za třicet minut se ospalý strážník setkal s pozorovateli před hlavním vchodem na fotbalové hřiště. Dovnitř se nastěhoval Burkinshaw se svými muži, uzavřený vůz odejel na Compton Street a zaparkoval naproti podezřelému domu. Podle instrukcí z něho vystoupil jeden policista, protáhl se a odešel dolů po cestě jako člověk, který si odpracoval noční směnu a teď se těší na domov.
Burkinshaw nakoukl okénkem vzadu a rádiem se ohlásil Prestonovi. „Tady je to lepší,“ řekl, „máme dokonalý pohled na dům naproti v ulici. Mimochodem, je to číslo padesát devět.
„Vydržte tam chvilku,“ řekl Preston. „Pokusím se zařídit něco lepšího. Kdyby mezitím Winkler odešel z domu. Sleduj ho se dvěma muži a dva ponechej, aby střežili dům. Kdyby odejel autem, sledujte ho se svým vozem.“ Obrátil se na vrchního inspektora Kinga. „Budeme muset ten dům střežit asi delší dobu. To znamená, že potřebujeme zabrat jeden pokoj v poschodí v domě naproti. Najdeme v Compton Street někoho, kdo nám to umožmí?“
Šéf policie se zamyslil. „Znám jednoho obyvatele Compton Street,“ řekl. „Jsme oba zednáři, členové stejné lóže. Proto ho znám. Je to bývalý námořní poddůstojník, teď v důchodu. Bydlí v čísle šedesát osm. Ale nevím, kde přesně to v ulici je.“
Burkinshaw potvrdil, že číslo šedesát osm v Compton Street je naproti podezřelému domu o dvě budovy směrem nahoru. Okno z druhého poschodí, pravděpodobně ložnice, by poskytovalo dokonalý pohled na cíl. Vrchní inspektor King zatelefonoval svému příteli přímo ze stanice.
Na Prestonův návrh řekl ospalému majiteli domácnosti, nějakému Samu Roystonovi, že jde o úřední operaci - chtějí pozorovat možného podezřelého, který se uchýlil do domu naproti. Když Royston přišel k sobě, ukážalo se, že je na výši události. Jako občan ctící zákony zajisté dovolí policii, aby použila jeho přední pokoj.
Uzavřený vůz klidně projel kolem bloku do West Street, Burkinshaw s celým týmem proklouzli mezi domy, přelezli ploty u zahrad a vstoupili do Roystonova domu v Compton Street ze zadní zahrady. Právě v době, než slunce zaplavilo ulici, se tým pozorovatelů usadil v ložnici Roystonových za krajkovými záclonami, jimiž dům číslo padesát devět na druhé straně ulice dobře viděli.
Royston, škrobený, v županu z velbloudí srsti, naježený pýchou a důležitostí vlastence, ktérého požádali o pomoc policisté Jejího Veličenstva, koukal záclonami na dům naproti.
„Vyloupili banku? Nebo pašovali omamné látky?“
„Něco po…
