ČÁST DRUHÁ
9
Když 13. března dopoledne přistál John Preston na letišti Jana Smutse, čekal ho tam již místní náčelník stanice, vysoký, hubený blondýn jménem Dennis Grey. Z vyhlídkové terasy pozorovali jeho přílet dva muži jihoafrické bezpečnostní organizace NIS, ale nesnažili se s ním navázat kontakt.
Celní a pasové formality proběhly bez problémů a za třicet minut po přistání uháněli oba Angličané na sever do Pretorie. Preston si zvědavě prohlížel jihoafrickou travnatou vysočinu, jeho dojmy se neshodovaly s představami, které měl dříve o Africe - šeštiproudá moderní dálnice s černým povrchem ubíhala po holé planině lemována moderními farmami a továrnami v evropském stylu.
„Ubytování jsem vám zajistil v hotelu Burgerspark,“ řekl Grey. „Ve středňí Pretorii. Slyšel jsem, že raději bydlíte v hotelu než v rezidenci.“
„Ano,“ odpověděl Preston. „Děkuju vám.“
„Nejdřív se ubytujte. V jedenáct máme schůzku se ,Zvířetem`.“
Tuto nepříliš lichotivou přezdívku dostal původně policejní generál Van Den Berg, náčelník dřívější Státní bezpečnosti neboli BOSS. Po takzvaném Muldergatově skandálu v roce 1979 bylo nešťastné manželství mezi jihoafrickou státní zpravodajskou organizací a bezpečnostní policií rozvedeno. Stalo se tak k velké úlevě profesionálních zpravodajských důstojníků a zahraniční služby, které boxerská taktika lidí z organizace BOSS soustavně otravovala.
Zpravodajská organizace byla reorganizována pod názvem NIS a do jejího čela byl jmenován generál Henry Pienaar, který byl doposud náčelníkem vojenského zpravodajství. Ne byl generálem u policie, ale v armádě, a třebaže nestrávil celý život ve zpravodajské službě jako sir Nigel Irvine, léta plodné vojenské zpravodajské služby ho poučila, že existuje více způsobů, jak zabít kočku, než jen utlučení tupým předmětem. Generál Van Den Berg odešel do důchodu, ochoten sdělit každému, kdo mu chtěl naslouchat, že na něm spočívá „boží ruka“. Britové velmi nelaskavě přenesli jeho přezdívku na generála Pienaara.
Preston se zapsal do hotelové knihy na Van Der Walt Street, uložil zavazadla, rychle se umyl, oholil a v půl jedenácté se sešel dole v hale s Greyem. Společně odjeli do budovy Jednoty.
Sídlem většiny jihoafrických ministerstev je tříposchoďový, obrovský, dlouhý, okrově hnědý blok s průčelím dlouhým čtyři sta yardů, přerušovaným čtyřmi výčnělky kolonád. Stojí ve středu Pretorie na pahorku a hledí k jihu přes. údolí, podél kterého běží Kerk Straat, promenáda před budovou skýtá panoramatický pohled na údolí až k hnědým kopcům travnaté jihoafrické vysočiny na jihu, zakončené nízkým čtvercovým masívem Voortrekker Monument.
Dennis Grey předložil v recepči svůj průkaz a zmínil se o schůzce s náčelníkem zpravodajství. Za několik minut se objevil mladý úředník a zavedl je do kanceláře generála Pienaara. Hlavní stan šéfa organizace NIS je umístěn v nejvyšším poschodí na západním konci budovy. Grey a Preston kráčeli po nekonečných chodbách vyzdobených obvyklým motivem jihoafrické civilní služby v barvě smetanové a hnědé se silným důrazem na panely z tmavého dřeva. Generálova kancelář na konci poslední chodby ve třetím poschodí sousedí po pravé straně s kanceláří se dvěma sekretářkami a vlevo s kanceláří se dvěma personálními pracovníky.
Úředník zaklepal na poslední dveře, vyčkal, až se ozvalo drsné vyzvání ke vstupu, a uvedl britské návštěvníky dovnitř. Byla to dosti šerá, střízlivým dojmem působící kancelář. Obsahovala velký, přehledně uklizený psací stůl proti dveřím a čtyři kožené klubovky seskupené kolem nízkého stolku u oken, která vedla směrem na Kerk Straat a přes údolí dále ke kopcům. Na stěnách viselo několik operačních map cudně zakrytých zelenými závěsy.
Generál Pienaar byl velký, mohutný muž. Když vstoupili, zvedl se, vyšel jim v ústrety a podal jim ruku. Grey představil Prestona a generál jim oběma pokynul, aby se posadili do klubovek. Podávala se káva, ale konverzace se nevymykala z běžňé konvenční bezvýznamnosti. Grey porozuměl, rozloučil se a odešel. Generál…
