1943-1944
8
Během října Harry pracoval pro Westa jako inspektor. Prováděl kontrolu připravenosti perutí pro případnou invazi do Evropy, s kterou se počítalo v roce 1944. Byla to nudná, ale zcela nezbytná práce. Podivnou shodou okolností stejnou práci odváděl i Max pro Gallanda. Kontroloval opevnění ve Francii, i když notnou část své služby trávil v Berlíně. Stejně tak jako Harry i Max nebyl spokojen se svěřenými úkoly, ale Galland ho uklidňoval, že jeho létání zase přijde.
Elsa už také příliš trpělivá nebyla. Na začátku roku se gestapo vrhlo na židovské manžely německých žen zaměstnaných ve válečném průmyslu. Ne všichni byli zatčeni, ale na konci října vojáci SS a agenti gestapa vpochodovali do laboratoří, kanceláří, konstrukčních ateliérů a pozatýkali všechny. Muži ze smíšených manželství byli drženi v židovské komunitě na Rosenstrasse.
Následovala opravdu neobvyklá událost. Přes tři sta německých žen uspořádalo demonstraci přímo před kancelářemi gestapa na Prinz Albrechtstrasse. V samém čele stála baronka Elsa von Halderová společně se svou služebnou Rosou Steinovou.
Himmler se díval z okna, Hartmann stál vedle něho.
„Pořádné německé ženy by se nikdy k takové exhibici nepropůjčily,“ mračil se a zuřil říšský vůdce. „Je to potupné. Baronka jednoho z německých šlechtických rodů je ještě podporuje! Odporné! Jako by nestačilo, že si ty ženské vzaly Židy. To už samo o sobě bylo hanbou!“ Bubi Hartmann neměl proti Židům ani jedinou výhradu. Dlužno podotknout, že i on měl svůj až dosud dobře utajený škraloup. Jeho laskavá a mateřská babička byla Židovkou. Nikdo to ale o něm nevěděl a zatím vše zůstávalo skryto v jeho rodokmenu.
„Nezapomínejme ale, že i průmyslníci protestovali proti podobnému postupu,“ řekl Bubi neutrálně. „Všichni zatčení jsou odborníci a významně přispívali k rozkvětu Říše. Pane reichsführere, doufám, že jste o jejich užitečnosti informoval našeho vůdce.“ Himmler neochotně přikývl. „Máte pravdu. Jsou to sice zvířata, ale pokud pro ně máme nějaké uplatnění, tak se hodí…“ Pokrčil rameny. „Goebbels je blázen,“ ušklíbl se. „Nikdy neudělá nic pořádně.“
„Führer nebude zvlášť potěšen. Mohu se s vámi podělit o svůj názor, pane reichsführere? Popovídejte si o tom s Hitlerem. Ať ta černá skvrna zůstane na Goebbelsovi!“
„Hartmanne, máte pravdu. Je to dobrá záminka dostat se k němu. Musím s vůdcem probrat ještě nějaké jiné záležitosti.“
„Samozřejmě, pane reichsführere.“
Hartmann se měl k odchodu, ale Himmler ho zarazil. „Ještě jednu věc,“ řekl. „Přítomnost baronky von Halderové na té demonstraci jen přilila oleje do ohně. Zatlouká si hřebíky do vlastní rakve. Už jsem vám říkal, že se paktuje se špatnou společností. Skutečnost, že její syn je válečným hrdinou ji ale sotva může zachránit.“ Bubimu vyschlo v ústech. „Chápu.“
„Určitě víte, že jsem vytvořil zvláštní pátrací oddíl, který sleduje ty zrádcovské generály. Není to sice vaše věc, plukovníku, ale jedno vám povím. Každý je nahraditelný, varuji vás. Vím, že von Halder je váš přítel, ale buďte ve vztahu s ním opatrný. Cením si vašich služeb a nerad bych o vás přišel.“
„Jsem vám povděčen za upozornění, pane reichsführere.“
Bubi urychleně opustil jeho kancelář, vběhl do své a zničeně se posadil za stůl. Ze zásuvky vytáhl koňak a nalil si velkého panáka.
Trudi ihned poznala, že přišel nějaký malér. „Co se děje?“ zeptala se starostlivě.
Řekl jí to.
„Co bude následovat?“ zeptala se.
„Ten skrček Goebbels bude muset přiznat chybu a všechno vrátit zpátky.“
„Vážně?“
„Jednoznačně. Himmlerovi se tak podaří z něho před Hitlerem udělat blázna, což stejně je.“
„A co bude s baronkou?“
Hartmann pokrčil rameny. „Měla vždy silnou vůli. Von Halderové šli pokaždé svou vlastní cestou. Časy se ale změnily.“
„Řekněte jí to. Max von Halder je přece vaším přítelem.“
„To mám strčit hlavu na špalek?“ řekl až nezvykle hrubě. „Nechme toho, máte svou práci, ne?“ Zavrtěla hlavou. „Bubi, jste správný chlap. Jen máte úplně blbou práci.“
Téhož večera limuzína Abe Kelsoa …
