28.
Trevize byl rád, že stojí opět v pilotní kabině Vzdálené hvězdy.
Na místnost byla snad příliš stísněná, ale i kdyby nebyla ničím víc než pouhou bublinou v nekonečném prostoru, ve které by byl uvězněn, byla dobře známá, přátelská a bylo v ní teplo.
"Jsem ráda; že jsi konečně na palubě. Už jsem si myslela, že tam chceš trčet s ministryní věčně," řekla Bliss "Kdepak," zaprotestoval Trevize. "Je tam zima."
"Zdálo se mi," pokračovala Bliss, "že s ní máš v úmyslu zůstat a pátrání po Zemi odložit. Nechtěla jsem zkoumat tvoje myšlenky, ale dělalo mi to starosti. To pokušení, jehož ses stal obětí, na mě, zdá se, přeskočilo."
Trevize přitakal: "Máš pravdu. Chvilku jsem pokušení cítil. Ministryně je pozoruhodná žena, nikdy jsem nikoho takového nepotkal.
- Posílilas moji odolnost, Bliss?"
"Už jsem ti mockrát vysvětlovala, že nesmím a nebudu do tvého vědomí žádným způsobem zasahovat, Trevizi. Domnívám se, že jsi to pokušení ovládl svým silným smyslem pro povinnost."
"Ne, to si nemyslím," usmál se ironicky. "Nic tak dramatického a ušlechtilého v tom nebylo. Mou odolnost posílila jednak skutečnost, že tu je zima, a pak smutné zjištění, že by mě ministryně brzy zničila. Nedokázal bych s ní držet krok."
"Hlavně že jsi v bezpečí na palubě," ozval se Pelorat. "Co uděláme teď?"
"V nejbližší budoucnosti vyrazíme svižným tempem ven z tohoto planetárního systému, a to do takové vzdálenosti od comporellonského slunce, abychom mohli udělat skok."
"Myslíš, že nás budou stavět nebo sledovat?"
"Ne, jsem přesvědčen, že ministryně chce jen to, abychom byli co nejdříve pryč a nevraceli se, aby pomsta Toho, Který Trestá nedolehla na její planetu. V podstatě... Ona věří, že ta pomsta nutně dopadne na nás. Je pevně přesvědčena, že nás už nikdy neuvidí. Toto, důrazně podotýkám, není důsledek odhadu pravděpodobného stupně mé nevěrnosti, kterou neměla příležitost posoudit. Měla na mysli, že Země je tak strašný zdroj neštěstí, že každý, kdo ji hledá, musí nutně zemřít dřív, než ji objeví."
"Kolik lidí už opustilo Comporellon, aby pátralo po Zemi, že může tvrdit takové věci?" zeptala se Bliss.
"Pochybuji, že se vůbec kdy nějaký Comporelloňan na takovou pouť vydal. Řekl jsem jí, že se bojí pověr."
"Víš jistě, že tomu věříš, nebo ses nechal zviklat?"
"Vím, že její obavy tak, jak o nich mluví, nepramení z ničeho jiného než z pověry, ale může být těžké je vyvrátit."
"Chceš snad říct, že nás zabije radioaktivita, když se tam pokusíme přistát?"
"Nevěřím, že je Země radioaktivní. Myslím však, že se chrání.
Jen si vzpomeň na zmizení všech materiálů o Zemi z Galaktické Knihovny na Trantoru. Vzpomeň, že úžasná Gaiská paměť, na které se podílí celá planeta - od kamenité povrchové vrstvy až po roztavené kovové jádro -, není schopna proniknout dostatečně daleko do minulosti, aby nám prozradila cokoliv o Zemi.
Pokud je Země tak silná, aby dokázala tohle, je jasné, že by mohla být schopna nastavit vědomí lidí tak, aby v nich vyvolala přesvědčení, že je radioaktivní, a tím předešla každé snaze objevit ji.
Toto je v případě Comporellonu - snad proto, že pro Zemi představuje svou blízkostí zvláštní nebezpečí je ještě dále posíleno utlumením zvědavosti. Deniador, který je Skeptik a vědec, je pevně přesvědčen, že pátrat po Zemi nemá smysl. Říká, že Zemi nelze nalézt. A to je důvod, proč je těžké pověru ministryně vyvrátit. Je-li Země tak odhodlaná se skrývat, nemyslíš, že nás spíš zabije nebo zmate, než by nám dovolila, abychom ji našli?"
Bliss se zamračila a řekla: "Gaia...
Trevize ji rychle přerušil: "Neříkej, že nás Gaia ochrání. Vzhledem k tomu, že Země dokázala zničit staré gaiské záznamy, je jasné, že vyhraje každý konflikt, který by mezi ní a Gaiou nastal."
Bliss pronesla mrazivě: "Jak víš, že ty záznamy byly zničeny?
Mohlo to přeci být prostě tak, že vyvinutí planetární paměti zabralo Gaie jistý čas a že se tedy teď nemůžeme dostat na cestě zpět dál než do okamžiku, kdy tento vývoj skončil. A pokud ty záznamy skutečně byly zničeny, jak si m…
