23.
Dál nic neříkala; nedívala se na něj. Její paže pomalu klesly dolů, její nohy se svezly ze strany postele, posadila se zády k němu.
Trevize zůstal ležet, nehybně, jako zkoprnělý. V paměti uslyšel slova, která mu říkal Munn Li Compor, když stáli v prázdném cestovním středisku na Sayshellu. Slyšel ho, jak mluví o planetě svých vlastních předků - o té, na které byl Trevize nyní - "Jsou přesvědčeni, že to slovo přináší neštěstí. Aby ho odvrátili, zvednou pokaždé, když ho vyřknou, obě ruce se zkříženým ukazovákem a prostředníkem."
Jak zbytečné uvědomovat si to, když už je pozdě!
"Co jsem řekl, Mitzo?" zamumlal.
Zakroutila nepatrně hlavou, vstala, udělala pár kroků a prošla dveřmi. Ty se za ní zavřely a za okamžik bylo slyšet zvuk tekoucí vody.
Neměl jinou možnost než čekat; bos a zbaven vší důstojnosti.
Chvíli uvažoval, jestli má jít za ní do sprchy, pak se rozhodl, že radši ne. Vzápětí se jej zmocnil nesmyslný pocit, že je mu sprcha jaksi upírána, a o to více po ní zatoužil. Lizalor se konečně vynořila a počala si vybírat oblečení. "Nebude ti vadit, když se..." zkusil se opatrně zeptat. Neodpověděla a on přijal její mlčení jako souhlas. Vkročil do sprchy mužně a rázně, ale cítil se nepřirozeně jako tehdy, když ho matka, uražena jakýmsi nevhodným chováním z jeho strany, potrestala mlčením, jež v něm vyvolalo nepříjemný třes.
Přejel pohledem hladké stěny místnůstky; byly holé - na prosto holé. Podíval se pečlivěji. - Nebylo tam nic. Otevřel opět dveře, vystrčil hlavu a řekl: "Poslyš, jak se spouští sprcha?"
Položila dezodorant (Trevize se alespoň dohadoval, že by to mohlo být něco takového), vstoupila do sprchy a stálé bez jediného pohledu na Trevize pozvedla paži. Pohlédl tím směrem a všiml si skvrny na zdi, okrouhlé a světle růžové, jen nepatrně zbarvené, jako kdyby osoba, která ji navrhovala, nesla nelibě, že musí narušit strohost bílé, a jako by tato bělost bez poskvrnky byla z nějakého důvodu důležitější než označení funkce.
Trevize pokrčil maličko rameny, naklonil se ke zdi a dotkl se skvrny. Zřejmě bylo právě toto potřeba udělat, protože za okamžik ho ze všech stran zasáhl příval jemně rozstřikované vody. Lapaje po dechu, dotkl se znovu skvrny a voda přestala téci.
Otevřel dveře s vědomím, že jeho vzhled je ještě méně důstojný než prve. Zaskřehotal: "Jak se pouští teplá?" Teď se na něj podívala a jeho vzezření zřejmě překonalo její zlobu (nebo strach či jakýkoliv pocit kterému propadla), protože se zachichotala a pak bez jediného varování propukla v hlasitý smích.
"Co? Teplá voda? To si myslíš, že bychom mrhali energií na ohřívání vody k mytí? Máš tam odraženou vodu, vodu, která je příjemně vlažná. Co bys ještě chtěl? Vy měkkýši z Terminu! - Padej zpátky a umyj se!"
Trevize váhal, ale jen krátce, protože pochopil, že nemá na vybranou.
Se zjevnou nechutí se opět dotkl růžové skvrny a tentokrát se na ledovou tříšť připravil. Vlažná voda? Všiml si, že se mu na těle tvoří mýdlová pěna. Domyslel si, že jde o mycí cyklus, který asi nebude trvat dlouho, a začal se spěšně drbat tady, tam, všude.
Pak přišel oplachovací cyklus. Á teplá... No, ne přímo teplá, ale ani tak studená a pro jeho promrzlé tělo rozhodně příjemně hřejivá.
Pak, právě když se chystal zastavit vodu opětovným dotykem kontaktní skvrny a uvažoval, jak je možné, že Lizalor vyšla suchá, přestože tam není naprosto žádný ručník nebo nějaká jeho náhrada, voda se zastavila. Následoval proud vzduchu, který, kdyby nepřicházel rovnoměrně ze všech stran, by ho jistě porazil.
Byl horký; skoro až moc horký. Trevize věděl že k ohřevu vzduchu je třeba daleko méně energie než k ohřevu vody. Voda z jeho těla se v teplém vzduchu rychle odpařila, takže za pár minut mohl opustit sprchu tak suchý, jako by se s vodou nikdy v životě nesetkal.
Zdálo se, že Lizalor je už ve své obvyklé náladě. "Jak ti je?"
"Úplně dokonale," řekl Trevize. Cítil se překvapivě příjemně.
"Jediné, co jsem potřeboval, bylo připravit se na tu teplotu. Neupozornila jsi mě..."
"Měkkýš…
