92.
Když vešel Pelorat, zastihl je ještě v objetí. Zarazil se uprostřed kroku: "Co se stalo?"
Bliss uvolnila ruku a zapátrala po malém kapesníčku, aby si mohla utřít oči. Potřásla hlavou a Pelorat se znovu ustaraně zeptal: "Copak se tu přihodilo?"
"Fallomo, odpočiň si chvilku. Vymyslím něco, aby se ti ulevilo.
Nezapomeň - mám tě ráda stejně jako Jemby," snažila se Bliss zachránit, co se dá.
Uchopila Pelorata za loket a postrčila ho ven do společenské místnosti se slovy: "To nic není, Pele... Vůbec nic."
"Přece jen se něco stalo. S Fallomou, že? Pořád se jí stýská po Jembym?"
"Strašně. A my s tím nemůžeme nic udělat. Mohu jí říci, že ji mám ráda - a opravdu mám. Jak by člověk mohl nemilovat tak inteligentní a citlivé dítě... Hrozně inteligentní. Trevize si myslí, že příliš inteligentní. Na Solarii se vídala s Banderem - lépe řečeno, vídala jeho holografický obraz. Ale ta vzpomínka ji nedojímá; vyjadřovala se o něm dost chladně a naprosto věcně a já chápu důvod. Kromě skutečnosti, že byl Bander vlastníkem državy a Falloma jejím příštím vlastníkem, je nespojoval vůbec žádný vztah."
"Chápe Falloma, že Bander byl jejím otcem?"
"Její matkou. Když jsme se dohodli, že budeme Fallomu považovat za ženu, tak to platí i pro Bandera."
"Ať už je to jakkoliv, drahoušku, uvědomuje si Falloma ten rodičovský poměr?"
"Nevím, jestli by pochopila, co to je. Samozřejmě je možné, že ano, ale nijak to neprojevila. Jenže, Pele, ona si dala dohromady, že je Bander mrtvý. Došlo jí, že zastavení Jembyho muselo být způsobeno odpojením proudu, a protože proud dodával Bander... Nahání mi to strach."
Pelorat zamyšleně řekl: "Pročpak, Bliss? Je to jen logické uvažování."
"Další logická dedukce může být odvozena z jeho smrti. Pro Solarii s jejími dlouhověkými Intermitentními je určitě smrt v nejasné dálce a úmrtí zcela výjimečná událost. Přirozená smrt je řídkým zážitkem pro každého z nich a je pravděpodobně naprosto neznámá jejich dětem ve Fallomině věku. Jestli bude Falloma dál přemýšlet o Banderově smrti, začne uvažovat, proč Bander zemřel, a vědomí, že se to stalo, když jsme na planetě byli my, cizinci, ji jistě povede k zřejmé příčině a následku."
"Že jsme zabili Bandera my?"
"Ne ‚my', Pele. Já ho zabila."
"To nemůže uhádnout."
"Ale já jí to budu muset povědět. Už takhle je na Trevize naštvaná a on je jednoznačně vůdcem naší expedice. Myslela by si, že právě on zavinil smrt Bandera; a jak bych mohla připustit, aby Trevize nesl vinu neprávem?"
"Co by na tom záleželo, Bliss. To dítě necítí k svému - své matce vůbec nic. Má rádo svého robota Jembyho."
"Ale smrt jeho matky zavinila také smrt robota. Téměř jsem se ke své odpovědnosti za to přiznala. Byla jsem v hrozném pokušení."
"Abych jí to mohla vysvětlit po svém. Abych ji mohla utišit a předejít tomu, že objeví pravdu logickými úvahami a dopracuje se k ní takovým způsobem, který neposkytne žádnou omluvu pro můj čin."
"Ale vždyť byl vynucený. Bylo to v sebeobraně. Kdybys nezasáhla, byli bychom všichni za okamžik mrtví."
"Tohle bych jí byla pověděla, jenže jsem se nedokázala odhodlat k vysvětlování. Bála jsem se, že by mi nevěřila."
Pelorat zakroutil hlavou a povzdechl si: "Myslíš, že by bývalo bylo lepší, kdybychom ji s sebou nebrali? Tolik se tou situací trápíš."
"Ne," řekla Bliss rozzlobeně, "takhle nemluv. Byla bych nesrovnatelně nešťastnější, kdybych teď tady musela sedět s vědomím, že jsme opustili nevinné dítě, které bude nemilosrdně zavražděno za to, co jsme udělali."
"Takhle to ve Fallomině světě chodí."
"Ne, Pele, nepřejímej Trevizův způsob uvažování. Izolovaní jsou schopni takové věci přijmout a už o nich nepřemýšlet. Ale na Gaie je zvykem život zachraňovat, a ne ničit nebo nečinně sedět, když ho někdo ničí. Životy různých forem musí, jak všichni víme, neustále končit, aby přetrval další život,jenže nikdy ne zbytečně, nikdy marně. Banderovu smrt, i když nebylo vyhnutí, nesu velmi těžce.
Smrt Fallomy by však byla zcela neúnosná."
"Asi máš pravdu," řekl Pelorat. "…
