19
Jednotka digitálního zobrazování byla jednou z podskupin oddělení vědeckého vyšetřování a stále sídlila ve starém policejním ústředí v Parker Center. Bosch překonal dva bloky mezi starou a novou budovou jako člověk, který spěchá na letadlo. Než vběhl prosklenými dveřmi do budovy, kde strávil velkou část kariéry detektiva, byl už celý zadýchaný a na čele se mu leskl pot. Ukázal recepční odznak a vyjel výtahem na třetí podlaží.
Oddělení vědeckého vyšetřování se právě připravovalo na stěhování do nové budovy. Staré stoly a pracovní pulty setrvávaly na původních místech, ale vybavení, záznamy a osobní věci se ukládaly do boxů. Celý proces byl pečlivě organizován a ještě více zpomaloval již tak plahočivou roli vědy při potírání zločinnosti.
Jednotka digitálního zobrazování měla vyčleněny dvě spojené místnosti vzadu. Bosch vstoupil dovnitř a spatřil na jedné straně první místnosti nejméně dvanáct lepenkových krabic. Na stěnách nevisely žádné fotografie ani mapy a spousta regálů byla prázdná. V zadní laboratoři pracovala u stolu jedna technička.
Barbara Starkeyová byla veteránka, která během téměř čtyřiceti let na vědecké vyšetřovačce vystřídala řadu různých specializací. Bosch se s ní seznámil, když ještě jako zelenáč střežil ohořelé zbytky domu, kde se strhla obrovská přestřelka mezi policií a členy Symbionské osvobozenecké armády. Ozbrojení radikálové se totiž přihlásili k únosu Patty Hearstové, dědičky tiskového magnáta Williama Hearsta. Starkeyová tehdy pracovala v kriminalistickém týmu, který měl stanovit, zda se v kouřících troskách domu nacházejí ostatky Patty Hearstové. V té době bylo u policie obvyklou praxí umísťovat uchazečky na pozice, kde existovalo minimální riziko fyzických střetů a minimální potřeba nosit služební zbraň. Starkeyová chtěla být policistkou. Nakonec skončila na vědecké vyšetřovačce, kde měla možnost být přímým svědkem raketového růstu využívání moderních technologií při vyšetřování trestných činů. A jak s oblibou říkala novopečeným technikům, když na kriminalistice začínala ona, byla DNA jen tři písmenka abecedy. Dnes byla expertkou téměř na všechny oblasti soudní kriminalistiky a její syn Michael pracoval na oddělení také – stal se z něj odborník na krevní stopy.
Starkeyová zvedla hlavu od počítače napojeného na dva monitory, na nichž právě běžel zrnitý videozáznam jakési bankovní loupeže. Na obou monitorech – na jednom byl obraz ostřejší než na druhém – figuroval muž s pistolí namířenou na přepážku pokladníka.
„Harry Bosch! Náš boschský detektiv.“
Bosch neměl na nezávazné plkání čas. Přistoupil k Starkeyové a přešel rovnou k věci.
„Potřebuju tvou pomoc, Barb.“
Starkeyová postřehla naléhavost v jeho hlase a zamračila se.
„Copak je, drahoušku?“
Bosch zvedl svůj telefon.
„Mám v telefonu videosekvenci. Potřebuju ji zvětšit a zpomalit, abych zjistil, jestli se mi nepodaří identifikovat lokalitu. Jde o únos.“
Starkeyová ukázala na monitory a řekla: „Zrovna tady řeším jedno přepadení v západním…“
„Obětí je moje dcera, Barbaro. Potřebuju tvou pomoc hned.“
Tentokrát Starkeyová nezaváhala.
„Ukaž mi to.“
Bosch odklopil telefon, pustil video a podal přístroj techničce. Ta si nahrávku beze slova prohlédla a potlačila v obličeji veškeré osobní reakce. Bosch viděl, jak se její tělo napjalo a obklopilo se aurou profesionální naléhavosti.
„Dobře, můžeš mi to poslat?“
„Já nevím. Uměl bych ti to poslat do telefonu.“
„A nemůžeš mi to připojit jako přílohu k e-mailu?“
„E-mail odeslat umím, ale s přílohou si nejsem jistý. Nikdy jsem to nezkoušel.“
Starkeyová s ním absolvovala všechny potřebné úkony a Bosch jí nakonec poslal e-mail s videosouborem v příloze.
„Dobrá, a teď počkáme, až mi to přijde.“
Než se Bosch stačil zeptat, jak dlouho to potrvá, ozvalo se v je jím počítači cinknutí.
„Máme to tady.“
Starkeyová zavřela dokument pojednávající o bankovní loupeži, přepnula na poštovního klienta a stáhla si videozáznam, který se vzápětí objevil v přehrávači na levém monitoru. Při roztažení p…
