11. ČERNÝ PASAŽÉR
Bylo to o něco víc jak měsíc předtím, než se dalo říci, že začalo léto. To znamená, že Homir Munn sepsal finanční zprávu za berní rok, zjistil, že jeho náhradník, kterého zajišťovala vláda, je důkladně zapracován - mimochodem ten loňský ho vůbec neuspokojil - a vytáhnul svoji malou loď Unimaru, která nese jméno představitelky již dvacet let staré, choulostivé epizodky a oprášil ji od zimních pavučin.
Když opouštěl Terminus, byl rozmrzelý. Nikdo ho nepřišel na letiště vyprovodit. Nebylo by to přirozené, protože ani v uplynulých letech tam nikdo nechodil. Věděl velmi dobře, že je nutné, aby se tato cesta ničím nelišila od těch minulých, ale přesto ho to otrávilo. On, Homir Munn, nasazoval svůj krk v dobrodružství neznajícím hranic a odlétal úplně sám. Aspoň si to myslel.
A myslel si to špatně, jak ukázal následující den, který naplnil zmatkem Unimaru i úzkoprsou domácnost dr. Darella.
Nejprve vznikl u dr. Darella, a to dík Poly, služce, jejíž měsíční dovolená už byla nenávratně součástí minulosti. Maximálně vzrušena seběhla ze schodů.
Střetla se s doktorem a marně zkoušela najít pro své emoce slova, nakonec mu vrazila do ruky list papíru a nějaký čtvercový předmět.
Bezděčně je přijal a řekl: "Děje se něco, Poly?"
"Je pryč, doktore."
"Kdo je pryč?"
"Arkádie! " "Co to znamená pryč? Kde pryč? O čem to mluvíte?"
Podrážděně si dupla. "Nevím. Je pryč a s ní kufr a nějaké oblečení a tady je dopis. Proč si ho nepřečtete, místo toho postávání?
Vy muži!"
Doktor Darell pokrčil rameny a otevřel obálku. Dopis nebyl dlouhý a kromě signatury 'Arkady' byl psán ozdobným rukopisem Arkádiina přepisovače.
Drahý otče, loučit se s tebou osobně by bylo nad mé síly. Brečela bych jako malá holka a ty by ses za mě musel stydět. Tak raději píšu dopis, abych ti řekla, jak moc mi chybíš, a to dokonce i během tak báječných prázdnin jako jsou tyto se strýčkem Homirem.
Budu na sebe opatrná a nebude to dlouho trvat a budu zase doma.
Zatím ti nechávám něco, co je úplně moje. Můžeš to teď mít u sebe.
Tvá milující dcera Arkady.
Přečetl si to několikrát a po každém přečtení ještě o trošku zblednul. Strnule řekl: "Už jste to četla, Poly?"
Poly byla okamžitě v obraně. "Nemůžu za to, doktore.
Obálka byla navrchu nadepsána 'Poly', nemohla jsem tušit, že uvnitř je dopis pro vás. Nejsem žádný čmuchal a za ty roky, co..."
Darell pozvedl uklidňující ruku. "Dobrá, Poly. Není to důležité.
Chtěl jsem se pouze ujistit, že chápete, co se přihodilo."
Rychle uvažoval. Vzhledem k nepříteli, slovo "zapomenout" bylo nesmyslné a mohlo jen celé záležitosti přidat na závažnosti, a mělo by tedy opačný efekt.
Místo toho řekl: "Je to zvláštní dívka, jak víte. Velmi romantická.
Od té doby, co jsme jí zajistili na toto léto výlet do vesmíru, byla celá vzrušená."
"A proč mi nikdo o tom vesmírném výletu nepověděl?"
"Zařídili jsme to, když jste byla pryč a pak se na to zapomnělo.
Nic složitého na tom není."
Polyiny původní emoce se nyní soustředily do jednoho velkého rozhořčení: "Takže je to jednoduché. To ubohé kuřátko vyrazilo s jedním kufříkem bez slušného oblečení a navíc samo.
Jak dlouho bude pryč?"
"Nechci, abyste se tím teď zatěžovala, Poly. Na lodi bude mít spoustu šatů. Vše bylo zařízeno. Řekněte, prosím, panu Anthorovi, že ho chci vidět? Oh, ale nejdřív - je toto předmět, který tu pro mne nechala Arkádie?" Převrátil ho v dlani.
Poly pohodila hlavou. "To nemohu vědět. Dopis na tom ležel, to je vše, co mohu říct. Zapomněla mi to povědět. Kdyby její matka byla naživu..."
Darell ji přerušil. "Zavolejte prosím Anthora."
Anthorův názor na celou záležitost se radikálně lišil od názoru Arkádiina otce. Hned na začátku své řeči proložil slova zaťatými pěstmi a naznačoval trhání si vlasů, pak už byl jeho projev spíše zatrpklý.
"Vesmíre, a na co čekáte? Na co teď oba čekáme? Musíme se s nimi prostřednictvím sledovače spojit."
"Jen klid, Pelleasi, je to moje dcera."
"Ale není to vaše Galaxie."
"Počkejte. Ona je inteligentní dívka, Pel…
