ČÁST II - NADACE PÁTRÁ
7. ARKÁDIE
DARELL, ARKADY romanopiskyně narozená 11.5.362 P.Ř., zemřela 1.7.443 P.Ř. Ačkoli je hlavně pisatelkou fikcí, Arkady Darell se proslavila biografií své babičky Bayty Darellové.
Založena na informacích z prvé ruky byla po staletí představována jako hlavní Zdroj informací o Mezkovi a jeho době... Stejně jako "Odemčené paměti" je i její román "Nekonečnost času" strhující reflekcí skvělé kalganské společnosti na počátku Bezvládí, je založen, jak už bylo řečeno, na její osobní návštěvě Kalganu...
Encyclopedia Galactica
Arcadie Darellová pečlivě vyslovovala do mluvítka svého přepisovače: "Budoucnost Seldonova plánu od A. Darellové" - a pak si v skrytu duše pomyslela, že snad přijde den, kdy bude velkou spisovatelkou a kdy bude svá díla podepisovat pseudonymem Arkady.
Jenom Arkady. Nic víc.
"A. Darell" bude jednou z těch věcí, které musela předstírat ve svých školních slohových cvičeních - kompozičně a rétoricky tak fádních. Všechny děti něco předstírají, kromě Olyntha Dama, který třídu rozesmál když se o to jednou pokoušel. A "Arkádie" bylo holčičí jméno, které jí bylo přisouzeno, protože se tak jmenovala její velká babička. Její rodiče neměli vůbec žádnou fantazii.
Nyní, když jí je už dva dny čtrnáct let myslela by si, že oni zpozorují jistý náznak dospělosti a budou ji oslovovat Arkady.
Její rty ztuhly, když si vybavila svého otce, jak vzhlédnul od svého čtecího přístroje, přesně na tak dlouho, aby jí stačil říct: "Ale pokud hodláš předstírat, že je ti devatenáct, co budeš Arkádie dělat, až ti bude dvacet pět a všichni kluci si budou myslet, že je ti třicet?"
Ze svého speciálního hlubokého křesla, ve kterém se rozvalovala se zkříženýma rukama, se mohla vidět v zrcadle na toaletním stolku. Její noha jí v pohledu trochu překážela, protože se jí bačkora kývala na špičce nohy a tu pak opticky zvětšovala.
Nasadila si ji pořádně a nepřirozeně upjatě se usadila. S královskou důstojností natáhla krk a cítila, jak jí zeštíhlel a protáhl se o dobré tři centimetry.
Chvíli jí připadala její tvář příliš tlustá. Nechala poklesnout čelist o necelý centimetr a rty přitom měla sevřené. Výsledkem byla nepřirozená vyzáblost z každého úhlu, který v zrcadle zachytila.
Rychlým pohybem jazyka si tedy olízla rty a nechala je našpulené, vlhké a vláčné. Pak nechala unaveně, světácky poklesnout víčka - oh, kdyby jen její tváře nebyly tak hloupě růžové.
Vložila si prsty do vnějších koutků oka a snažila se natáhnout oční víčka tak, aby získala ten tajemný exotický výraz žen z vnitřních hvězdných systémů, ale ruce jí překážely a neviděla si dobře do tváře.
Pak povytáhla bradu a zachytila se z poloprofilu, oči se trochu namáhaly nepřirozeným úhlem pohledu a svaly na krku jí nepatrně bolely, řekla hlasem o oktávu nižším než normálně: "Opravdu tati, jestli si myslíš, že mě nějací přestárlí kluci přinutí, abych..."
Uvědomila si, že přepisovač v její ruce je ještě stále zapnutý a bezvýrazně řekla: "Jémine," a vypla ho.
Tenký fialový papír s broskvovou okrajovou linkou na levé straně měl nahoře napsáno: "BUDOUCNOST SELDONOVA PLÁNU" "Opravdu tati, jestli si myslíš, že mě nějací přestárlí kluci přinutí, abych...
Jémine."
Podrážděně vytáhla list papíru ze stroje a další tam obratně zacvakla.
Z tváře jí zmizelo podráždění a trošku široká ústa se roztáhla samolibým úsměvem. Jemně natáhla vůni papíru. Bylo to ono. Elegance a šarm. Spisovatelství bude určitě její poslední slovo.
Ten stroj jim dodali dva dny před jejími prvními dospělými narozeninami. Říkala už předtím: "Ale tati, každý, úplně každý v naší třídě, kdo chce někým být, už ho má. Nikdo kromě nějakých žabařů nepoužívá ručního stroje..."
Obchodník říkal: "Žádný jiný model není tak kompaktní a adaptabilní zároveň. Hláskuje a znamínkuje přesně podle smyslu věty. Skutečně je to veliký přínos pro vzdělanost. Dodává uživateli odvahu používat pečlivé formulace a významové jemnosti s tím, že zaručuje jejich správné napsání i správnou interpunkci."
Dok…
