Božský imperátor Duny (Frank Herbert)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Říkám to v naději, že vám to pomůže pochopit, proč jednám tak, jak jednám, i když jsem si plně vědom toho, že se v mém Impériu hromadí velké síly, které mají jen jediné přání - přání zničit mě. Vy, kdo čtete tato slova, nejspíš dobře víte, co se skutečně stalo, ale pochybuji, že to chápete.

UKRADENÉ DENÍKY

 

Obřad "Odhalování", jímž povstalci zahajovali svou schůzku, se Sioně nekonečně vlekl. Seděla v přední řadě a rozhlížela se kolem sebe, jen aby se nemusela dívat na Topriho, který prováděl obřad jen pár kroků od ní. Tuhle místnost v podzemních služebních prostorách pod Onnem ještě nikdy nepoužili, ale tak se podobala všem ostatním místům schůzek, že by se dala použít jako standardní model.

Povstalecká schůzovní místnost - třída B, napadlo ji.

Oficiálně to byl sklad a pevně uchycené luminy se nedaly naladit jinak než na tenhle prázdně bílý jas. Místnost byla asi třicet kroků dlouhá a o něco užší. Dalo se sem dojít jedině labyrintem podobných komor, z nichž v jedné byla příhodně složena zásoba tvrdých skládacích židlí určených do malých spacích komor obslužného personálu. Devatenáct Sioniných spolupovstalců teď kolem ní sedělo na těchto židlích a pár jich zbylo volných pro pozdní příchozí, kteří to snad na schůzku ještě stihnou.

Čas byl určen mezi půlnoční a ranní směnou, aby se utajil pohyb více lidí v servisních chodbách. Většina povstalců byla přestrojena za energetické dělníky - v tenkých šedých kalhotách a halenách na jedno použití. Několik, včetně Siony, jich mělo na sobě zelené kombinézy strojních kontrolorů.

Topriho hlas byl naléhavý a monotónní. Při obřadu vůbec nekvákal. Siona musela vlastně připustit, že to dělá docela dobře, zvlášť pokud jde o nováčky. Ale od Naylina kategorického prohlášení, že Toprimu nevěří, se na něj Siona dívala jinýma očima. Nayla dokázala mluvit s řezavou naivností, která odstraňovala masky. A od toho sporu se ostatně Siona o Toprim ještě ledacos dozvěděla.

Siona se konečně otočila a podívala se na něj. Chladné stříbrné světlo nesvědčilo Topriho bledé pleti. Používal při obřadu kopii krispelu, podloudně získanou kopii koupenou od muzejních fremenů. Když se Siona dívala na čepel v jeho rukou, vzpomínala na ten obchod. Byl to Topriho nápad a ona ho tenkrát považovala za dobrý. Vedl ji na schůzku v nějaké chatrči na předměstí, z Onnu vyšli za soumraku. Čekali dlouho do noci, dokud tma nezakryla příchod muzejních fremenů. Fremeni nesměli vycházet ze svého síče bez zvláštního povolení Božského imperátora.

Siona už to chtěla skoro vzdát, když se fremen objevil, vyklouzl z noční temnoty a nechal svého společníka na stráži u dveří. Topri a Siona čekali na hrubé lavici u vlhké zdi naprosto obyčejné místnosti. Jediné slabé světlo přicházelo ze žluté pochodně na tyči vražené do drolící se hliněné zdi.

Fremenova první slova naplnila Sionu obavami.

"Přinesli jste peníze?"

Jak Topri, tak Siona se při jeho příchodu zvedli. Topriho ta otázka zřejmě neznepokojila. Poklepal na měšec v záhybech svého roucha, až zacinkal.

"Mám je tady."

Fremen byl vysušený, ohnutý a zkřivený, měl na sobě kopii starého fremenského roucha a pod ním jakýsi lesklý oděv, což byla zřejmě jejich verze filtršatů. Kápi měl staženou dopředu, takže mu stínila obličej. Pochodeň mu vrhla do tváře tančící stíny.

Podíval se nejdřív na Topriho a pak na Sionu, než vytáhl zpod roucha cosi zabaleného v kusu látky.

"Je to věrná kopie, ale vyrobená z plastu," řekl. "Neuřízla by ani studené máslo."

Pak vytáhl konečně z obalu nůž a ukázal jim ho.

Sionu, která viděla krispely jen v muzeu nebo na těch vzácných starých obrazových záznamech v rodinných archivech, pohled na čepel podivně vzrušil a dojal. Cítila, jak se jí zmocňuje jakýsi atavistický pocit, a tohoto ubohého muzejního fremena s plastikovým krispelem si představila jako skutečného fremena ze starých dob. Ta věc, kterou držel, se náhle stala skutečným krispelem, jehož stříbrná čepel se leskla, ve žlutých stínech.

"Ručím za autentičnost nože, podle kterého jsme kopii vyrobili," řekl fremen. Mluvil tiše, bezvýrazně a právě tím kdo ví proč hrozivě.

Siona si to uvědomila, uvědomila si jed, který se skrývá pod těmi měkkými záhyby roucha, a zbystřila pozornost na nejvyšší míru.

"Zkus nějakou zradu a my tě zašlápneme jako hmyz," zasyčela.

Topri se na ni polekaně podíval.

Muzeální fremen jako by se přikrčil, stáhl do sebe. Nůž se mu v ruce zachvěl, ale ty pokřivené prsty jej stále svíraly, jako by rdousily něčí hrdlo.

"Zradu, paní? Ach ne. Ale napadlo nás, že jsme za tu kopii požadovali příliš málo. I když je ubohá, přece jen nás výroba a prodej přivádí do děsivého nebezpečí."

Siona se na něj zamračila a vzpomněla si na stará fremenská slova z Ústní historie: "Jakmile máš jednou duši trhovce, stane se súk celým tvým bytím."

"Kolik chceš?" zeptala se.

Vyslovil dvojnásobnou částku, než byla původně dohodnutá.

Topri zalapal po dechu.

Siona se na Topriho podívala. "Máš tolik?"

"Ne úplně, ale dohodli jsme se na…"

"Dej mu, co máš - všechno," přikázala Siona.

"Všechno?"

"Ty jsi mě neslyšel? Každou minci, co máš v tom měšci." Obrátila se k muzejnímu fremenovi. "Přijmeš tu platbu." Nebyla to otázka a stařec to také správně pochopil. Zabalil čepel do látky a podal jí ji.

Topri předal měšec a něco si přitom nespokojeně brumlal.

Siona oslovila muzejního fremena: "Známe tvé jméno. Jsi Teišár, pobočník Garuna z Tuona. Máš duši súku a musím se otřást odporem, když si uvědomím, co se to z fremenů stalo."

"Paní, všichni musíme žít!" protestoval.

"Ty nežiješ," odsekla. "Odejdi!"

Teišár se obrátil a odbelhal se. Měšec přitom pevně tiskl k hrudi.

Vzpomínka na tu noc tížila Sioninu mysl, když se dívala na Topriho, jak se ohání kopií krispelu při jejich povstaleckém ceremoniálu. Nejsme o nic lepší než Teišár, myslela si. Kopie je horší než nic. Topri mával tou pitomou čepelí nad hlavou, jak se obřad blížil k závěru.

Siona se podívala na Naylu, která seděla kus od ní vlevo. Nayla se nejdřív dívala jedním směrem a teď druhým. Zvláštní pozornost věnovala nováčkům, usazeným v zadní části místnosti. Nayla svou důvěru nerozdávala tak snadno. Siona nakrčila nos, jak k ní závan vzduchu přinesl pach mazadla. Podzemí Onnu vždycky páchlo nebezpečně mechanicky! Ušklíbla se. A tahle místnost! Místo jejich schůzky se jí nelíbilo. Klidně by to mohla být past. Stráže by mohly snadno odříznout vnější chodby a poslat dovnitř ozbrojené pátrače. Jejich vzpoura by tady také mohla skončit. Siona byla dvojnásob nesvá, protože věděla, že tuhle místnost vybral Topri. Jedna z mála Ulotových chyb, myslela si. To chudák nebožtík Ulot schválil Topriho přijetí ke vzpouře.

"Je to drobný úředníček v městských službách," vysvětloval Ulot. "Topri může najít spoustu užitečných míst, kde se budeme moci scházet a vyzbrojit se."

Topri už se dostal skoro ke konci obřadu. Vložil nůž do ozdobného pouzdra a to položil na podlahu vedle sebe.

"Má tvář je má záruka," řekl. Obrátil se profilem do místnosti, nejdřív z jedné strany, pak z druhé. "Ukazuji vám svou tvář, abyste mě kdekoli poznali a věděli, že jsem jeden z vás."

Pitomý obřad, myslela si Siona.

Ale netroufla si porušit zvyklosti. A když Topri vytáhl z kapsy černou gázovou masku a přetáhl si ji přes hlavu, vytáhla i ona svou masku a nasadila si ji. Všichni přítomní udělali totéž. V místnosti nastal pohyb. Většina přítomných byla upozorněna, že Topri přivedl zvláštního hosta. Siona si upevnila tkaničky masky za hlavou. Už se nemohla dočkat, až toho návštěvníka uvidí.

Topri vykročil k jediným dveřím do místnosti. Nastalo klapání a ruch, jak všichni vstávali, skládali židle a narovnávali je u protější stěny. Na Sionin signál zaklepal Topri třikrát na dveře, chvilku počkal a zaklepal čtyřikrát.

Dveře se otevřely a do místnosti vklouzl vysoký muž v tmavohnědém oficiálním trikotu. Neměl masku, jeho tvář mohli všichni vidět - hubenou a velitelskou, s úzkými ústy, ostrým nosem, tmavohnědýma očima zasazenýma hluboko pod hustým obočím. Tu tvář většina z přítomných poznala.

"Přátelé," začal Topri, "představuji vám Iyo Kobata, vyslance z Iksu."

"Bývalého vyslance," opravil ho Kobat. Hlas měl hrdelní a ovládaný. Postavil se zády ke zdi a čelem k maskovaným postavám v místnosti. "Dnes jsem obdržel příkazy našeho Božského imperátora, abych v nemilosti opustil Arrakis."

"Proč?"

Siona na něj tu otázku vystřelila bez jakýchkoli formalit.

Kobat trhl hlavou a rychlým pohybem se pohledem zastavil na Sioně. "Došlo k pokusu o atentát na Božského imperátora. Vystopoval zbraň až ke mně."

Sionini společníci ustoupili a vytvořili mezi Sionou a bývalým vyslancem prázdný prostor, čímž dali najevo, že jí ho přenechávají.

"Tak proč tě nezabil?" zeptala se.

"Myslím, že mi chce naznačit, že nestojím za zabití. Také mě používá k tomu, abych dovezl na Iks vzkaz."

"Jaký vzkaz?" Siona postoupila prázdným prostorem a zastavila se dva kroky od Kobata. Rozpoznala v něm sexuální zájem, jak si prohlížel její tělo.

"Ty jsi Moneova dcera," řekl.

V místnosti vybuchlo nehlučné napětí. Proč dal najevo, že ji poznal? Koho ještě poznal? Kobat nevypadal jako hlupák. Proč to udělal?

 

"Tvé tělo, tvůj hlas a tvé chování jsou tady v Onnu dobře známé," pokračoval Kobat. "Tvá maska je pošetilost."

Strhla si masku z obličeje a usmála se na něj. "Máš pravdu. Teď odpověz na mou otázku."

Slyšela, jak se Nayla postavila těsně po její levici; dva další pobočníci vybraní Naylou stáli hned za ní.

Siona viděla, že v té chvíli to Kobatovi došlo - uvědomil si, že zemře, pokud neudělá, co po něm Siona chce. Nepřestal ovládat hlas, ale promluvil pomaleji a pečlivěji volil slova.

"Božský imperátor mi řekl, že ví o dohodě mezi Iksem a Gildou. Snažíme se vyrobit mechanický zesilovač… těch gildovních navigačních schopností, které jsou dnes závislé na melanži."

"V téhle místnosti mu říkáme Červ," opravila ho Siona. "Co bude ten váš stroj dělat?"

"Víš, že navigátoři Gildy musejí dostat koření, než dokážou vidět bezpečnou cestu vesmírem?"

"Chcete nahradit navigátory strojem?"

"Mohlo by to jít."

"Jaký vzkaz máš doručit svým lidem ohledně toho stroje?"

"Mám vyřídit, že mohou pokračovat v práci, jen když mu budou denně posílat zprávy o svých pokrocích."

Zavrtěla hlavou. "Žádné takové zprávy nepotřebuje! To je hloupý vzkaz."

Kobat polkl. Už neskrýval svou nervozitu.

"Gilda a Sesterstvo jsou naším projektem nadšené," řekl. "Podílejí se na něm."

Siona přikývla. "A platí za tu účast tím, že se s Iksem dělí o koření."

Kobat se na ni zamračil. "Je to nákladná práce a potřebujeme koření ke srovnávacím testům s navigátory Gildy."

"To je lež a klam," odsekla. "Vaše zařízení nebude nikdy fungovat a Červ to ví."

"Jak si dovoluješ obviňovat nás z…"

"Mlč! Právě jsem ti řekla, jaký je skutečný vzkaz. Červ sděluje vám Iksanům, abyste klidně dál podváděli Gildu i Bene Gesserit. Baví ho to."

"Může to fungovat!" trval na svém Kobat.

Jen se na něj usmála. "Kdo se pokusil Červa zabít?"

"Duncan Idaho."

Nayla zalapala po dechu. V místnosti se objevily i jiné drobné známky překvapení, zamračení, prudký vdech.

"Je Idaho mrtvý?" zeptala se Siona.

"Předpokládám, ale… hm, Červ to odmítá potvrdit."

"Proč myslíš, že je mrtvý?"

"Z Tleilaxu poslali nového gholu."

"Aha."

Siona se obrátila a dala znamení Nayle, která zašla ke stěně místnosti a vrátila se s tenkým balíčkem v růžovém balicím papíru, takovém, jaký trhovci v súku používají na menší nákupy. Nayla podala balíček Sioně.

"Tohle je cena našeho mlčení," řekla Siona a podala balíček Kobatovi. "Proto jsme Toprimu dovolili, aby tě sem dnes přivedl."

Kobat převzal balíček a nespouštěl oči z její tváře.

"Mlčení?" zeptal se.

"Zavazujeme se, že nebudeme informovat Gildu a Sesterstvo, že je podvádíte."

"My je ne-"

"Nebuď blázen!"

Kobat se pokusil polknout vyschlým hrdlem. Bylo mu jasné, jak to myslí: ať je to pravda nebo ne, kdyby povstalci rozšířili takovou historku, všichni by jí věřili. To "dal zdravý rozum", jak s takovou oblibou říkal Topri.

Siona se podívala na Topriho, který stál těsně za Kobatem. Nikdo se nepřipojil k povstání proto, že to "dal zdravý rozum". Copak si Topri neuvědomil, že ho ten "zdravý rozum" může prozradit? Znova se soustředila na Kobata.

"Co je v tom balíčku?" zeptal se.

Podle toho, jak se zeptal, Siona poznala, že to už ví.

"Je v tom něco, co posílám na Iks. Ty mi to tam odvezeš. Jsou to kopie těch dvou svazků, které jsme odnesli z Červovy pevnosti."

Kobat se díval na balíček, který držel v rukou. Bylo zřejmé, že by ho nejraději upustil, že tahle výprava mezi povstalce ho obtížila mnohem nebezpečnějším břemenem, než očekával. Zamračil se na Topriho, jako by mu říkal: "Proč jsi mě nevaroval?"

"Co…" Podíval se znovu na Sionu, odkašlal si. "Co je v těch… svazcích?"

"To nám můžou říct vaši lidé. Myslíme si, že jsou to Červova vlastní slova, napsaná v šifře, kterou nedokážeme přečíst."

"A proč myslíte, že my.

"Vy Iksané jste v těchhle věcech dost schopní."

"A když neuspějeme?"

Pokrčila rameny. "Nebudeme vám to mít za zlé. Ovšem kdybyste snad chtěli použít ty svazky pro nějaký jiný účel nebo nám v úplnosti neohlásili úspěch…"

"Jak si může být někdo jistý, že my…"

"Nebudeme se spoléhat jen na vás. Kopie dostanou i jiní. Myslím, že Sesterstvo a Gilda nebudou váhat a pokusí se ty svazky rozšifrovat."

Kobat zastrčil balíček pod paži a přitiskl si ho k tělu.

"Proč si myslíte, že… Červ neví o vašich záměrech… že neví dokonce i o téhle schůzce?"

"Myslím, že ví mnoho takových věcí, že možná ví dokonce i to, kdo ty svazky vzal. Můj otec je přesvědčen, že má skutečně schopnost předvídání."

"Tvůj otec věří v Ústní historii!"

"Všichni, kdo jsou tady, v ni věří. Ústní historie se s Oficiální historií v důležitých věcech nerozchází."

"Proč proti vám Červ nezasáhne?"

Ukázala na svazky pod Kobatovou paží. "Třeba je odpověď v tomhle."

"Nebo ani vy, ani ty šifrované svazky pro něj nepředstavujete hrozbu!" Kobat se nesnažil skrýt svůj hněv. Neměl rád, když ho někdo nutil k rozhodnutí.

"Možná. Řekni mi, proč ses zmínil o Ústní historii."

Kobat znova slyšel v jejím hlase hrozbu.

"Říká se v ní, že Červ není schopen lidských citů."

"To není ten pravý důvod," řekla. "Dostaneš ještě jednu šanci, abys mi řekl pravdu."

Nayla postoupila o dva kroky blíž ke Kobatovi.

"Říkali… říkali mi, abych si prošel Ústní historii, dřív než sem půjdu, že vaši lidé…," pokrčil rameny.

"Že ji zpíváme?"

"Ano."

"Kdo ti to řekl?"

Kobat polkl, vrhl polekaný pohled na Topriho, pak se znova podíval na Sionu.

"Topri?" zeptala se Siona.

"Myslel jsem, že nás tak lépe pochopí," vysvětloval Topri.

"A řekl jsi mu jméno svého vůdce," obvinila ho Siona.

"Už ho znal!" zakvákal Topri.

"Které části Ústní historie sis měl zvlášť zopakovat?" zeptala se Siona.

"No… ehm, atreidskou rodovou linii."

"A teď si myslíš, že víš, proč se lidé k mé vzpouře přidávají."

"Ústní historie přesně dokládá, jak zachází s každým, kdo patří do atreidské linie!" řekl Kobat.

"Trochu nám popustí vodítko a pak si nás přitáhne zpátky?" zeptala se Siona. Její hlas byl klamně bezvýrazný.

"Tak to přece udělal i s tvým vlastním otcem," podotkl Kobat.

"A teď dovoluje mně hrát si na vzpouru?"

"Já jsem jen posel," řekl Kobat. "Když mě zabiješ, kdo doručí tvůj vzkaz?"

"Nebo Červův vzkaz," řekla Siona.

Kobat mlčel.

"Myslím, že nechápeš Ústní historii," řekla Siona. "Taky si myslím, že Červa příliš neznáš a že nerozumíš jeho vzkazům."

Kobat zrudl hněvem. "A co ti zabrání být stejná jako všichni Atreidové, jenom hezky poslušná součást…" Kobat se odmlčel, protože si náhle uvědomil, co v hněvu řekl.

"Další kandidát na funkci blízkého Červova poradce," doplnila Siona. "Přesně jako Duncani Idahové?"

Obrátila se a podívala se na Naylu. Dva pobočníci, Anúk a Taw, zpozorněli, ale Nayla se tvářila nezúčastněně.

Siona jednou kývla na Naylu.

Anúk a Taw se postavili před dveře, jak bylo jejich úkolem. Nayla obešla Sionu a postavila se vedle Topriho.

"Co… co se děje?" zeptal se Topri.

"Chceme znát všechno, co má nějaký význam a co nám bývalý vyslanec může sdělit," vysvětlila Siona. "Chceme celý vzkaz."

Topri se začal chvět. Kobatovi vyrazil na čele pot. Jednou se podíval na Topriho a pak se znova soustředil na Sionu. Tím jedním pohledem jako by odhrnul závoj, takže Siona nahlédla do pravé podstaty vztahu mezi těmi dvěma.

Usmála se. Jen se jí potvrdilo, co už věděla.

Kobat se ani nepohnul.

"Můžeš začít," pobídla ho Siona.

"Já… co ode mě…"

"Červ ti dal soukromý vzkaz pro tvé pány. Poslechnu si ho."

"Chce… chce další prodloužení svého vozu."

"To znamená, že čeká, že ještě poroste. Co dál?"

"Máme mu poslat velkou zásobu riduliánského krystalového papíru."

"K jakému účelu?"

"Nikdy své požadavky nevysvětluje."

"To zavání věcmi, které odpírá jiným," podotkla.

Kobat hořce odpověděl: "Sám sobě neodpírá nikdy nic!"

"Vyráběli jste pro něj zakázané hračky?"

"Nevím."

Lže, pomyslela si, ale rozhodla se nenaléhat. Stačilo, že se dozvěděla o další puklině v Červově brnění.

"Kdo tě nahradí?" zeptala se Siona.

"Posílají sem neteř Malkyho," odpověděl Kobat. "Možná si pamatujete, že byl -"

"Na Malkyho se pamatujeme," přerušila ho. "Proč se novou vyslankyní stává právě Malkyho neteř?"

"Nevím. Ale bylo to nařízeno ještě dřív, než mě Bož… než mě Červ propustil."

"Jak se jmenuje?"

"Hwi Nori."

"Hwi Nori si budeme pěstovat," řekla Siona. "Ty jsi za pěstování nestál. Tahle Hwi Nori může být jiný případ. Kdy se vracíš na Iks?"

"Okamžitě po Slavnosti, první lodí Gildy."

"Co řekneš svým pánům?"

"O čem?"

"O mém vzkazu!"

"Udělají, co žádáš."

"Já vím. Můžeš jít, bývalý vyslanče Kobate."

Kobat se skoro srazil se strážci u dveří, jak pospíchal, aby už byl pryč. Topri se ho pokusil následovat, ale Nayla ho chytila za paži a přidržela ho. Topri se polekaně podíval na svalnaté tělo Nayly a pak pohlédl na Sionu, která čekala, až se za Kobatem zavřou dveře, a teprve potom promluvila.

"Ten vzkaz nebyl určen jen Iksanům, ale také nám," řekla. "Červ nás vyzývá a sděluje nám pravidla bitvy."

Topri se pokoušel vykroutit z Naylina sevření. "Co si myslíš -"

"Topri!" okřikla ho Siona. "Já mohu také poslat vzkaz. Řekni mému otci, aby Červa informoval, že přijímáme."

Nayla pustila Topriho paži. Topri si ji mnul v místech, kde ho sevřela. "Přece si ne-"

"Zmiz, dokud můžeš, a nikdy se nevracej," řekla Siona.

"Nechceš snad říct, že mě pode-"

"Řekla jsem ti, abys zmizel! Jsi nešikovný, Topri. Většinu svého života jsem strávila ve škole Rybích mluvčích. Ty mě naučily poznat nešikovnost."

"Kobat odjíždí. Co je na tom špatného, že jsem…"

"Nejen že mě znal, věděl i to, co jsem ukradla z Citadely! Ale nevěděl, že po něm pošlu ten balíček na Iks. Tvoje činy mi řekly, že Červ si přeje, abych ty svazky na Iks poslala!"

Topri couvl od Siony ke dveřím. Anúk a Taw ho propustili, otevřeli doširoka dveře. Za ním letěl Sionin hlas.

"A netvrď mi, že s Kobatem o mně a mém balíčku mluvil Červ! Červ neposílá nešikovné vzkazy. Pověz mu, že jsem to řekla!"

Informace

Bibliografické údaje

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):

  • 13. 5. 2023