V celém svém vesmíru jsem neviděl žádný přírodní zákon, neměnný a neúprosný. Tento vesmír nabízí jen měnící se vztahy, v kterých krátce žijící vědomí občas vidí zákony. Tyto tělesné vjemy, kterým říkáme já, jsou jako jepice vysilující se kolem plamene nekonečna, prchavě si uvědomují dočasné podmínky, které omezují naše činnosti a mění se zároveň s nimi. Když už musíte absolutno nějak pojmenovat, užívejte jeho správného názvu: Dočasno.
UKRADENÉ DENÍKY
První si blížícího se průvodu všimla Nayla. Bylo poledne a ona se v tom žáru silně potila. Stála u jednoho z kamenných sloupů vyznačujících okraje Královské silnice. V dálce zahlédla nějaký odlesk. Zadívala se tím směrem, přimhouřila oči a najednou pochopila, že to, co vidí, je odraz slunce na voze Božského imperátora.
"Jedou!" zvolala.
Pak dostala hlad. Jak byli vzrušení a všichni soustředění na jednu věc, nikdo z nich nevzal s sebou žádné jídlo. Jen fremeni vzali vodu, a to jen proto, že "fremen s sebou vždycky bere vodu, když odchází ze síče". Byla to rutina.
Nayla se jedním prstem dotkla spouště laserpalu připnutého u boku. Most ležel necelých dvacet metrů před ní, jeho vznosné podpěry se klenuly přes propast jako nějaká podivná fantazie spojující dvě části pustiny.
To je šílenství, myslela si.
Ale Božský imperátor znova výslovně opakoval svůj rozkaz. Vyžadoval od své Nayly, aby Sionu ve všem poslechla.
Sioniny rozkazy byly jednoznačné, takže se jim nebylo možné vyhnout. A Nayla se tady nemohla nijak spojit se svým Božským imperátorem a zeptat se ho. Siona řekla: "Až bude jeho vůz v polovině mostu - v tom okamžiku to uděláš!"
"Ale proč?"
Stály spolu stranou od ostatních v chladném úsvitu na vrcholku Hraničního valu. Nayla se tam cítila nebezpečně izolovaná, vzdálená a zranitelná.
Sioniny vážné rysy, její tichý, naléhavý hlas - tomu se nedalo uniknout. "Myslíš, že můžeš ublížit Bohu?"
"Já…" Nayla dokázala jen pokrčit rameny.
"Musíš mě poslechnout!"
"Musím," souhlasila Nayla.
Nayla sledovala příjezd vzdáleného průvodu, všimla si barev, v nichž byli oblečeni dvořané, zahlédla velké ostrůvky modré, které označovaly místo jejích sester, Rybích mluvčích… lesklý povrch vozu jejího Pána.
Je to jen další zkouška, usoudila. Božský imperátor to pochopí. Bude vědět, jak oddáno mu je srdce jeho Nayly. Je to zkouška. Příkazů Božského imperátora je třeba ve všem poslechnout. To bylo první, co se v dětství mezi Rybími mluvčími naučila. Božský imperátor řekl, že Nayla musí poslechnout Sionu. Je to zkouška. Co jiného by to mohlo být?
Pohlédla ke čtyřem fremenům. Duncan Idaho je umístil přímo na silnici tak, že blokovali část výjezdu z mostu na této straně. Seděli zády k ní a dívali se přes most jako čtyři hnědé mohylky. Nayla slyšela, co jim Idaho říkal.
"Neodcházejte odtud. Musíte ho pozdravit tady. Až se k vám přiblíží, vstaňte a hluboce se ukloňte."
Pozdravit, ano.
Nayla sama pro sebe přikývla.
Tři ostatní Rybí mluvčí, které s ní vyšplhaly na Hraniční val, byly vyslány doprostřed mostu. Věděly jen to, co jim Siona v Naylině přítomnosti řekla. Mají počkat, až bude Královský vůz jen několik kroků před nimi, pak se mají obrátit a tančit pryč od vozu. Povedou tak celý průvod až na vyhlídku nad Tuonem.
Když laserpalem přetnu most, ty tři zemřou, pomyslela si Nayla. A s nimi všichni ti ostatní, kteří přicházejí s naším Pánem.
Nayla natáhla krk, aby viděla do propasti. Nezahlédla odtud řeku, ale slyšela, jak v dálce duní, jak strhává kameny.
Všichni zemřou!
Ledaže On způsobí zázrak.
To musí být ono. Siona připravuje scénu pro Svatý zázrak! Co jiného by teď mohla mít v úmyslu, když prošla zkouškou, když nosí uniformu velitelky Rybích mluvčích? Siona Božskému imperátorovi přísahala. Bůh ji zkoušel, když byli sami dva v Saríru.
Nayla se podívala doprava, na ty, kdo přivítání vymysleli. Siona a Idaho stáli bok po boku na silnici asi dvacet metrů vpravo od ní. Byli zabráni do rozhovoru, občas se jeden na druhého podívali a kývli.
Po chvíli se Idaho dotkl Sioniny pa…
