64.
Casilie Tisalverová doširoka rozevřela oči. "Jámař? Ne v mém apartmá!"
"Proč ne? Kromě toho, přijde do mého pokoje. Ve 14.00."
"To nesnesu," řekla paní Tisalverová. "Tak to dopadá, když jde člověk dolů do jámy. Jirad byl hlupák."
"Ale vůbec ne, paní Tisalverová. Šli jsme proto, že jsem ho o to požádal, a byl jsem naprosto fascinován. Musím se setkat s tím mladým mužem, protože je to nezbytné pro mou vědeckou práci."
"Pokud je to skutečně nezbytné, velmi mě to mrzí, ale to prostě nestrpím."
Dors zdvihla ruku. "Hari, já se o to postarám. Paní Tisalverová, pokud doktor Seldon musí přijmout někoho ve svém pokoji, je to dodatečná osoba a to přirozeně znamená i dodatečný nájem. To samozřejmě chápeme. Pro dnešek bude tedy, samozřejmě nájemné za pokoj doktora Seldona dvojnásobné." Paní Tisalverová si to promýšlela.
"Víte, to je od vás slušné, ale nejde jen o peníze. Musím také myslet na sousedy. Zpocený, smradlavý jámař…"
"Pochybuji, že by byl zpocený a páchnoucí ve 14.00, paní Tisalverová, ale nechte mě, prosím, pokračovat. Protože se s ním doktor Seldon musí setkat, potom tedy, když se s ním nesetká tady, bude se s ním muset setkat jinde, ale nemůžeme neustále pobíhat sem a tam, to by bylo velice nepohodlné. Proto si tedy budeme muset najmout pokoj jinde. Nebude to jednoduché. A nechceme to dělat, ale budeme muset. Takže vám zaplatíme nájemné až do dneška a odejdeme a samozřejmě budeme muset vysvětlit panu Humminovi, z jakého důvodu jsme museli změnit ubytování, které nám tak laskavě zařídil."
"Počkejte," tvář paní Tisalverové se náhle změnila v modelovou studii výpočtu. "Neradi bychom zklamali pana Hummina… nebo vás dva. Jak dlouho tady ta osoba zůstane?"
"Přijde ve 14.00. V práci musí být v 16.00. Bude tu méně než dvě hodiny, možná podstatně méně. Setkáme se s ním venku, oba dva, a přivedeme ho do pokoje pana Seldona. Každý soused, který nás uvidí, si bude myslet, že je to náš přítel z vnějších světů."
Paní Tisalverová přikývla: "Dobrá, uděláme to, jak říkáte. Za dnešek dvojitý nájem za pokoj pana Seldona a jámař přijde na návštěvu jen tentokrát, projednou."
"Jen projednou," řekla Dors.
Ale, později, když Seldon a Dors seděli v jejím pokoji, Dors řekla: "Proč je tak nutné, aby ses s ním setkal, Hari? Je rozhovor s jámařem tak důležitý pro psychohistorii?"
Seldon měl pocit, že v jejím hlase zaslechl náznak sarkasmu, a řekl upjatě: "Nemusím přece všechno, co dělám, vztahovat ke svému projektu, ke kterému mám ostatně velmi málo důvěry. Jsem také člověk a nechybí mi normální lidská zvědavost. Byli jsme dole v jámě celé hodiny a vidělas, jak vypadají lidé, kteří tam pracují. Jsou zcela zjevně nevzdělaní. Jsou to lidé na nízké úrovni, tím nemám na mysli nějakou slovní hříčku, ale přece se tam našel jeden, který mě poznal. Musel mě vidět v holovizi při příležitosti Výročního kongresu matematiků a zapamatoval si slovo psychohistorie. To mi připadá neobvyklé; naprosto mimo rámec tamních lidí, a rád bych si s ním promluvil."
"Protože to lechtá tvou ješitnost, že jsi tak známý po celém světě, až do jam v Dahlu?"
"No, možná. Ale také to vzbuzuje mou zvědavost"
"A jak víš, že nebyl instruován a že neplánuje nějakou nepříjemnost, do které by tě chtěl dostat, jak už se to stalo předtím?"
Seldon zamrkal: "Nepustím si ho tak blízko k tělu. V každém případě jsme teď daleko připravenější než předtím, nebo ne? A jsem si jist, že budeš se mnou. Chci říci, nechala jsi mě jít nahoru samotného, nechalas mě jít samotného s Dešťovou kapkou čtyřicet tři do mikrofarem, ale určitě mě nenecháš už nikdy jít někam samotného. Nemám pravdu?"
"Můžeš si být naprosto jist, že nenechám," řekla Dors.
"Tak dobrá, promluvím si s tím mladíkem a ty můžeš dávat pozor na pasti, které by na mě líčil. Mám v tebe úplnou důvěru."
