55.
Nebe bylo takřka bez mraků, ale bylo světle modré, jako by bylo ve výšce opředeno řídkou mlhou. To, pomyslel si Seldon, je dobrý nápad, ale náhle se mu zastesklo po slunci. Nikdo na Trantoru nemohl spatřit přirozené slunce planety, pokud nevystoupil nahoru, a i potom jen tehdy, když se protrhla vrstva mraků.
Scházelo slunce i rodilým Trantořanům? Pomysleli na to vůbec někdy? Když některý z nich navštívil jiný svět, díval se tam do slunce, napůl oslepený, v úžasu?
Proč, pomyslel si, tak mnoho lidí prožije celý život, aniž by se pokoušeli hledat odpovědi na otázky, aniž by je ty otázky vůbec napadaly? Copak v životě je něco více vzrušujícího, než hledat odpovědi na otázky?
Podíval se na zem. Široká cesta byla lemována nízkými budovami, většina z nich byly obchody. Množství osobních vozidel se pohybovalo po cestě v obou směrech, každé se drželo při pravé straně silnice. Vozidla vypadala jako sbírka starožitností, ale byla poháněna elektřinou a jezdila naprosto bezhlučně. Seldona napadlo, zda slovo starožitný musí vždy vzbuzovat soucitný úšklebek. Možná, že menší rychlost byla jen cenou, kterou bylo třeba zaplatit za dokonalé ticho. Konec konců, je v životě opravdu potřeba spěchat?
Na chodnících bylo všude mnoho dětí a Seldon zklamaně stiskl rty. Dlouhověkost v Mykogenu zřejmě neexistovala, ledaže by byli Mykogeňané smíření se zabíjením dětí. Děti obou pohlaví (nebylo snadné je od sebe rozlišit) nosily kirtly jen těsně pod kolena, čímž byla usnadněna divoká dětská aktivita.
Děti dosud měly vlasy, které byly nakrátko ostříhané a nikdy nebyly delší než palec, přesto starší děti nosily kapuce nasazené na hlavách a tím zakrývaly celý vršek své hlavy. Zdálo se, jako by už byly natolik staré, že pohled na jejich vlasy začínal být mírně obscénní – a nebo natolik staré, že si samy přály je ukrýt a těšily se na rituál dospělosti, při kterém budou jejich vlasy trvale odstraněny. Seldona náhle něco napadlo. Řekl: "Dors, když jsi byla nakupovat, kdo platil? Ty, nebo Dešťové kapky?"
"Samozřejmě, že já. Dešťové kapky ani jednou nevytáhly úvěrové karty. Proč by to dělaly? Nakupovaly jsme pro naši potřebu a ne pro jejich."
"Ale ty máš trantorskou úvěrovou kartu… domorodskou."
"Samozřejmě, ale to nebyl problém. Lidé v Mykogenu si mohou udržovat svou původní kulturu a své zvyky, mohou si odstraňovat vlasy a nosit kirtly, ale musí se přizpůsobit světové měně. Kdyby to neudělali, jejich obchod by to zadusilo a o to nemůže stát žádný rozumný člověk. Kredity jsou všemocné, Hari." Zdvihla ruku, jako by v ní držela neviditelnou úvěrovou kartu.
"A tvou úvěrovou kartu tedy všude přijali?"
"Nikdo se o ní nezmínil jako o něčem zvláštním. A nepadlo ani slovo o mé čapce. Peníze dokážou smířit se vším."
"Tak to je dobře. Můžu si koupit …"
"Ne. Nákupy obstarám já. Peníze sice smiřují se vším, ale smiřování se s domorodkou bude lehčí. Jsou tak zvyklí nevšímat si vlastních žen, že si automaticky nevšímají ani mě. Tady je ten obchod, kde jsme byly."
"Počkám tady. Kup mi pěknou červenou šerpu, nějakou, která bude vypadat působivě."
"Nesnaž se předstírat, žes zapomněl, jak jsme se domluvili. Koupím dvě. A další bílý kirtl… takový, aby mi padl."
"Nebude se jim zdát divné, že žena kupuje bílý kirtl?"
"Jistě, že ne. Budou předpokládat, že ho kupuji pro svého druha, který je náhodou stejně velký jako já. Vlastně si spíš myslím, že nebudou předpokládat nic, alespoň do té doby, dokud bude moje úvěrová karta v pořádku."
Seldon čekal, napůl očekával, že jej někdo osloví – nebo ještě spíš napadne – jako domoroda, ale nestalo se nic.
Kolemjdoucí jej míjeli bez povšimnutí a dokonce i ti, kteří se na něj podívali, pokračovali bez zájmu v cestě. Obzvlášť nervózní se cítil z šedých kirtlů – žen – kráčejících kolem v párech nebo, ještě hůř, v doprovodu muže. Byly ponížené, nikým nepovšimnuté, unavené. Jak lépe si zajistit alespoň chvilkovou pozornost, než jekotem při spatření domoroda? Ale i ženy jej míjely bez zájmu.
Nečekají, že by mohli uvidět dom…
