V ÚKRYTU
DAVAN… V neklidných časech, doprovázejících poslední století První Galaktické říše, byli obvyklým zdrojem nepokojů političtí a vojenští vůdcové, kteří se snažili uchvátit nejvyšší moc (byla to ovšem moc, která se s každým desetiletím stávala pochybnější). Jen velmi vzácně se vyskytlo něco, čemu by se dalo říkat lidové hnutí. V této souvislosti takřka jediný výrazný příklad v sobě zahrnuje osoba Davana, o kterém je známo jen velmi málo opravdových faktů, ale který se zřejmě setkal s Hari Seldonem v období kdy…
ENCYCLOPEDIA GALACTICA
72.
Jak Hari Seldon, tak Dors Venabili se vykoupali s velkou chutí a pečlivostí, využili do poslední možnosti trochu primitivní zařízení, které bylo v domácnosti Tisalverových. Převlékli se a byli v Seldonově pokoji, když se vrátil Jirad Tisalver. Jeho signál u dveří byl (nebo se zdál) trochu neurčitý. Zvonění netrvalo dlouho.
Seldon otevřel dveře a řekl příjemně: "Dobrý večer, pane Tisalvere. A paní."
Stála přímo za svým mužem, čelo svraštělé v zmateném zamračení.
Tisalver řekl zkoumavě, jako by si nebyl jist situací: "Jste vy i paní Venabiliová v pořádku?" Kývl hlavou, jako by se pokoušel získat kladnou odpověď pomocí mimo slovní komunikace.
"Naprosto v pořádku. Byli jsme v Billibottonu a vrátili jsme se z něj bez potíží a jsme umytí a převlečení. Veškerého zápachu jsme se zbavili." Seldon zvedl bradu, když to říkal, usmíval se, tuto větu směřoval přes Tisalverovo rameno k jeho ženě.
Popotáhla hlasitě nosem, jako by se chtěla přesvědčit o jeho slovech. Tisalver, stále ještě trochu nejistě, řekl: "Vyrozuměl jsem, že došlo k boji na nože."
Seldon zdvihl obočí: "To se říká?"
"Vy a paní proti stovce násilníků, tak jsme to slyšeli, a vy jste je všechny zabili. Je to tak?" V jeho hlase bylo slyšet zdráhavý, ale hluboký respekt.
"Naprosto ne," vstoupila Dors do hovoru v náhlém roztrpčení. "To je nesmysl. Za koho nás máte? Za masové vrahy? A myslíte, že by sto hrdlořezů zůstalo na místě a čekalo celou tu dobu, než na ně přijde řada, abych… abychom je mohli všechny zabít? Chci tím říct, proč o tom nezkusíte trochu přemýšlet?"
"To je to, co se říká," řekla Casilie Tisalverová se stručnou, ale pevnou a nepřívětivou tváří. "Takovéhle věci ve svém domě nemůžeme trpět."
"Za prvé," řekl Seldon, "se to nestalo v tomto domě. Za druhé, nebylo to sto mužů, ale deset. Za třetí, nikdo nebyl zabit. Došlo tam k nějaké rozepři a po ní oni odešli a my jsme si také šli svou cestou."
"Oni jen tak odešli. Myslíte, že tomu budu věřit, cizinci?" vyštěkla paní Tisalverová vznětlivě.
Seldon vzdychl. Při nejmenším napětí zřejmě lidé tíhnou k tomu, aby se začali rozdělovat do protichůdných skupin. Řekl: "Dobrá, máte pravdu, že jeden z nich byl trochu zraněn. Ne vážně."
"A vám se nestalo vůbec nic?" řekl Tisalver. Obdiv v jeho hlase byl tentokrát zřetelnější.
"Ani škrábnutí," řekl Seldon. "Paní Venabiliová zachází s dvěma noži velmi zručně."
"To asi ano," řekla paní Tisalverová a loupla očima poopasku, který měla Dors kolem pasu, "a to není to, co bych chtěla, aby se tu dělo."
Dors řekla pevně: "Dokud nás tady nikdo nenapadne, tak tady nic takového mít nebudete."
"Ale kvůli vám," řekla paní Tisalverová, "nám u prahu stojí spousta těch pouličních povalečů."
"Má drahá," řekl Tisalver uklidňujícím tónem, "snažme se vyhnout zbytečnému hněvu…"
"Proč?" vyplivla jeho žena nespokojeně. "Bojíš se jejích nožů? Ráda bych ji viděla, jak je tady tasí."
"Naprosto neplánuji jejich použití ve vašem domě," řekla Dors s tak hlasitým popotažením, jaké se kdy podařilo vyloudit paní Tisalverové. "O jakých pouličních povalečích to mluvíte?"
Tisalver řekl: "Moje žena má na mysli to, že u našich dveří stojí nějaký chlapec z Billibottonu, to jsme alespoň usoudili z jeho zjevu, chce s vámi mluvit, a v naší čtvrti nejsme zvyklí na takovéto věci. Poškozuje to naše společenské postavení," řekl omluvně.
Seldon řekl: "Dobrá, pane Tisalvere, půjdeme ven, zjistíme, co chce, a pošleme ho zase pryč tak rychle, jak…"
…