94.
Dors řekla: "Palác už je prázdný. Rashelle nepřijde k žádné fyzické újmě. A ty se vrátíš do Císařského sektoru, Hari."
"A ty, Dors?" řekl Seldon tichým, napjatým hlasem.
"Nejspíš se vrátím zpátky na univerzitu. Zanedbávala jsem práci i studenty."
"Ne, Dors, máš před sebou větší úkol."
"Jaký?"
"Psychohistorii. Nemohu se s tím projektem bez tebe vypořádat."
"Samozřejmě, že můžeš. V matematice jsem naprostý analfabet."
"A já v historii. A budeme potřebovat obojí."
Dors se zasmála. "Mám pocit, že ty jsi naprosto vyjímečný matematik. Já jsem jen průměrná historička, rozhodně ne vynikající. Najdeš libovolný počet historiků, kteří budou splňovat požadavky psychohistorie lépe než já."
"V tom případě se ti pokusím vysvětlit, že psychohistorie potřebuje víc než jen matematika a historika. Potřebuje také vůli snažit se uspět v něčem, co pravděpodobně zabere celý život. Bez tebe tuto vůli mít nebudu."
"Ale samozřejmě, že budeš."
"Pokud nebudeš se mnou, Dors, nebudu ji chtít mít."
Dors se na Seldona zamyšleně podívala. "Toto je naprosto nesmyslný rozhovor, Hari. Rozhodnutí bude zcela jistě na Humminovi. Pokud mne pošle zpátky na univerzitu…"
"Nepošle."
"Jak si tím můžeš být jistý?"
"Protože mu to jasně řeknu. Pokud tě pošle zpátky na univerzitu, půjdu zpátky na Helicon a Říše ať se klidně zhroutí."
"To nemůžeš myslet vážně."
"Samozřejmě, že to myslím vážně."
"Copak si neuvědomuješ, že Hummin dokáže změnit tvé city tak, že na psychohistorii budeš pracovat i beze mne?"
Seldon zavrtěl hlavou. "Hummin by takovou věc nikdy neudělal. Mluvil jsem s ním. Neodvažuje se provádět v lidských myslích příliš velké změny, brání mu v tom něco, čemu říká zákony robotiky. Aby mohl změnit mé city natolik, že bych tě nechtěl mít u sebe, byla by to tak velká změna, že si nedovolí na sebe vzít takové riziko. Na druhou stranu, pokud mě nechá být a ty se přidáš k projektu, bude mít, co chce… reálnou šanci na psychohistorii. Proč by se s tím neměl spokojit?"
Dors zavrtěla hlavou. "Může mít nějaké vlastní důvody."
"Proč by měl nesouhlasit? Tvým úkolem bylo mě chránit. Copak Hummin tento požadavek stáhl?"
"Ne."
"Proto chce, abys ve svém úkolu pokračovala. A já to chci také."
"Proti čemu? Teď jsi pod Humminovou ochranou, jak v jeho Demerzelovské, tak v jeho Daneelovské pozici, a to je jistě vše, co potřebuješ."
"I kdybych měl ochranu od každé osoby a každé síly v Galaxii, stále ještě by to byla tvá, kterou bych chtěl."
"Takže mě nechceš kvůli psychohistorii, chceš mě kvůli ochraně."
"Ne!" vyjel Seldon. "Proč se snažíš překroutit má slova? Proč mě nutíš, abych říkal to, co dávno musíš vědět? To není ani psychohistorie, ani ochrana, proč tě chci. To jsou jen výmluvy a vymyslím si jakékoli jiné, pokud to bude potřeba. Chci tebe, prostě tebe. A pokud chceš znát pravý důvod, je to proto, že ty jsi ty."
"Vždyť mě ani neznáš."
"Na tom nezáleží. Nestarám se o to. A kromě toho tě určitým způsobem znám. Lépe než si myslíš."
"Skutečně?"
"Samozřejmě. Posloucháš rozkazy a riskuješ kvůli mě svůj život bez zaváhání a bez zjevného zájmu o následky. Tak rychle ses naučila hrát tenis. Ještě rychleji ses naučila používat nože a naprosto dokonale ses vypořádala se situací, která vznikla při potyčce s Marronem. Řekl bych, že až nelidsky. Tvé svaly jsou úžasně silné a tvé reakce jsou úžasně rychlé. Dokážeš poznat, že místnost je odposlouchávána, a můžeš být s Humminem v kontaktu nějakým způsobem, který nevyžaduje žádné zařízení."
Dors řekla: "A co z toho všeho vyvozuješ?"
"Napadlo mě, že Hummin ve své osobnosti jako R. Daneel Olivaw stojí před nesplnitelným úkolem. Jak by se jeden robot mohl pokoušet řídit Říši? Musí mít pomocníky."
"To je zřejmé. Řekla bych, že jich má miliony. Já jsem jeho pomocník. Ty jsi jeho pomocník, Malý Raych je jeho pomocník."
"Ty jsi ale jiný typ pomocníka."
"Jakým způsobem? Hari, vyslov to. Až se uslyšíš, jak to říkáš, uvědomíš si, jak je to bláznivé."
Seldon se na ni dlouze zadíval a potom řekl tichým hlasem:
…
