Rosemary má děťátko (Ira Levin)

Podpořte LD sdílením:

Share

Anotace

Hlavní hrdinkou napínavého příběhu autora Iry Levina je mladá, atraktivní Američanka Rosemary, jejíž potřeby se zdají zcela normální a přirozené pro její postavení. Touží bydlet v krásném starém domě a mít děti. Její muž Guy je ale natolik zaneprázdněný, že rodičovství odkládá. Se založením rodiny váhá také proto, že si přeje svému dítěti poskytnout co nejvyšší úroveň života. Chce vydělat co nejvíce peněz, a veškeré svoje úsilí proto věnuje naplno práci herce. Mladí manželé se nastěhují do bytu ve vytouženém domě ve čtvrti Bramford a nehledí na varování přítele Hutche, který je odrazuje od bydlení v této pověstmi opředené části New Yorku. Snaží se je přesvědčit, že v domě, kam se stěhují, se dějí divné, až hrůzu nahánějící věci.

Se strašlivou nehodou se Rosemary poprvé setká tváří v tvář, když její nová mladičká kamarádka a sousedka Terry spáchá sebevraždu skokem z okna. Záhadou ale je, proč se upřímná a spokojeně vypadající Terry rozhodla pro tento čin. Tato otázka ale v knize není vyřešena, čtenář si proto smí sám domyslet, co se ve zranitelné duši mladé slečny odehrávalo, když se zabila. Můžeme si také pohrávat s myšlenkou, že se vůbec nejednalo o sebevraždu. Terry byla vyléčená narkomanka, kterou opět do normálního života přivedl starší manželský pár. Od té doby, co Terry žila u milých manželů Castevetových v domě v Bramfordu, vrátil se jí zase úsměv na tvář. Její \"náhradní prarodiče\" o ni s láskou pečovali a dávali jí opět chuť do života.

Když se Rosemary a Guy spřátelí s Castevetovými, nastává pro Rosemary nejpodivnější čas jejího života. Rosemary připadají starší manželé nejprve směšní. Působí jako z jiné planety. Postrádají cit pro volbu oblečení, jejich byt je zařízený s divným nevkusem. Ale přesto jsou neuvěřitelně milí, což v Rosemary probouzí soucit. Jejich společné návštěvy se stávají denní rutinou. Rosemary se se vším svěřuje paní Castevetové a nevědomky ji přijímá jako svoji matku.

Zdá se, že všechno v jejím životě je ideální. Guy dostává čím dál prestižnější nabídky, tisk o něm básní a všechny náhody hrají v Guyův prospěch. I když nevyhrál konkurs, přesto získal roli ve hře. Důvodem bylo to, že herec, který získal hlavní roli, najednou záhadně oslepl.

Guy se rozhodne mít s Rosemary dítě a ona je velmi šťastná. Avšak nikdy by od svého manžela neočekávala, jakým nemorálním způsobem potomka počnou. Rosemary jako by u početí ani nebyla, protože spala a noc si nepamatuje. Všechno nasvědčuje tomu, že ji manžel brutálním způsobem v noci znásilnil. Rosemary je šokovaná, ale protože zjistila, že je těhotná, její nadšení zvítězí nad chmurnými myšlenkami. Nejprve si tuto novinku, o které tak dlouho snila, užívá, ale později se trápí mnoha problémy a nejasnostmi, které se během těhotenství objeví. Lékař, kterého jí doporučila paní Castevetová, ji zve příliš často na kontrolu. Rosemary podstupuje různé testy. Má dlouhodobé úporné bolesti. Hubne a slábne. Ztrácí svoji krásu. Doktor, manžel i Castevetovi jí ale vždy tvrdí, že vše je v nejlepším pořádku. Rosemary ale tuší, že něco nehraje. Když upadne do bezvědomí a následně zemře její přítel Hutch právě v den, kdy se spolu měli po dlouhé době setkat a něco důležitého prohovořit, uvědomuje si, že je ona i její děťátko v nebezpečí. Ocitá se v bludném kruhu, ze kterého jí nikdo nepomůže. Věci, o kterých si myslela, že neexistují, obklopily její život a rozbíjí její představu o realitě. Všichni její nejbližší včetně manžela se proti ní spikli. Nikdo jí nepomůže, neboť jí nikdo její fantastické příběhy nevěří. Jsou totiž příliš hororové na to, aby byly pravdivé. Rosemary je odkázána sama na sebe. Nemá čas váhat nebo dlouho sbírat odvahu. Musí bojovat rychle. Jde přece o život jejího děťátka.

 

Na knize mě fascinoval dramatický přelom, kdy se z obyčejného příběhu s náznakem menších záhad stal hororový román. Hrůzu nahánějící věci, které zahltily život hlavní postavy, na mě působily velmi intenzivně, protože v knize byl kladen důraz na psychologii Rosemary. Čtenář se proto může snadno vžít do role hlavní hrdinky, která uvízla ve spiknutí mezi zradou a podvody a musí najít cestu ven.

Román v sobě zahrnuje čtivý, psychologický popis, dramatickou, hororovou zápletku i zajímavý příběh. Všechny 233 stránky knihy jsou napínavé a lehce stravitelné i pro méně náročnějšího čtenáře.

— 1 —


Novomanželé Guy a Rosemary Woodhousovi se přestěhovali do Bramfordu v New Yorku. Jejich kamarád Hutch je před tímto místem varoval, protože zde v minulosti žily podivné osoby a je zde větší počet sebevražd a zločinů, ale jejich rozhodnutí neovlivnil.

Rosemary se seznámila s mladou dívkou Terry Gionoffriovou, která bydlela u manželů Castevetových, kteří se o ni starali. Díky jejich péči se vyléčila z drogové závislosti, ale za několik dní spáchala sebevraždu. Woodhousovi se seznámili se starým párem, Rosemary se moc nezamlouvali, ale Guy u nich začal trávit stále více času. Do jejich bytu přicházela podivná společnost a ozývala se odtud jakoby rituální hudba.

Rosemary otěhotněla za podivných okolností, zdálo se jí, že ji znásilnil ďábel. Začala docházet k lékaři, kterého jí doporučili Castevetovi, ale její stav provázely silné bolesti, které trvaly několik měsíců.

Guy nebyl příliš úspěšný herec, ale pak znenadání oslepl jeho kolega Donald a Guy převzal jeho roli. Hutch se seznámil s Castevetovými a připadali mu podezřelí. Následující den však upadl do kómatu, ze kterého už se neprobral. Odkázal jí knihu Všichni čarodějníci a čarodějnice a jeho poslední slova zněla: "To jméno je anagram". Rosemary přeskupila písmenka jedné kapitoly a vyšlo jí jméno Roman Castevet - syn Stevena Marcata. Dále zjistila, že tito lidé používají krev novorozence a začala mít strach o své dítě. Pravděpodobně způsobili smrt Guyova konkurenta a Hutche. Vydala se na útěk ke svému původnímu doktorovi, ten jí ale nevěřil a zavolal Guyovi. Rosemary začala mít porodní bolesti, tak ji uspali.

Když se probrala, řekli jí, že dítě při porodu zemřelo. O něco později zjistila, že děťátko žije ve vedlejším bytě a se zděšením zjistila, že jeho oči jsou žluté. Satanisti jí oznámili, že se jmenuje Adrian a jeho otcem je Satan. Rosemary byla šokovaná a přemýšlela, že i s dítětem vyskočí z okna. Pak si ale uvědomila, že nemůže zabít své miminko a rozhodla se, že ho bude mít ráda...

— 2 —


Příběh se odehrává koncem šedesátých let dvacátého století v New Yorku. Novomanželé Rosemary a Guy se nastěhují do velkého bytu v Bamfordu -do starého velkého domu s temnou pověstí. Guy je začínající herec a Rosemary si ze všeho nejvíc přeje stát se matkou. Téměř ihned po jjich zabydlení v tomto domě se přihodí nehoda nájemnice Terry z vedlejšího bytu,s kterou se shodou okolností Rosemary zrovna spřátelila. Spáchá sebevraždu vyskočením z okna. Což Rosemary nemůže pochopit, protože když s ní mluvila naposledy vypadala jako velmi radostné děvče, které nic netrápí. Brzy po této události se Rosemary s Guyem spřátelí se sousedy Castevetovými, u kterých zesnulá dívka Terry bydlela.

Rosemary má jednoho večera podivný sen(či to byla skutečnost?). Ve snu byla připoutaná na lůžko a jejího těla se zmocnila podivná osoba se žlutě žhnoucími oči, obrovskou postavou, která byla celá v kůži a cítila z něj síru a tanis. krátce po tomto snu Rosemary otěhotní. Těhotenství je, ale bohužel velmi komplikované a Rosemary má o své nenarozené děťátko velkou obavu. V knize je opět vylíčeno pár velmi podivných okolností, kdy například Guy získá svou vysněnou roli, ale jen díky náhlemu oslepnutí herce, který ji měl hrát původně. Dokonce jednoho dne Rosemaryin přítel Hutch upadne do kómatu právě ve chvíly, kdy si přál Rosemary něco důležitého říct. Jednoho dne se Hutch nachvilku probudí, aby z posledních sil mohl Rosemary předat knihu o čarodějnictví a poté zemře. Rosemary díky knize pochopí, že jejich sousedi Roman a Minnie Castevetovi, patří do jakési sekty čarodějů, a že Roman Castevet je potomek Adriana Marcata, o kterém ji Hutch vyprávěl než se přestěhovala s Guyem do Banfordu. Její podezření, že, co je v knize napsáno je slutečné pravda sílí a dokonce se začne obávat, že do sekty patří i její manžel Guy i její porodní doktor Sapirstein a i téměř celé nájemnictvo domu.

Po porodu je Rosemary řečeno, že děťátko umřelo, ale s tím se Rosemary nedokáže smířit jelikož, když leží v posteli ve svém bytě slyší křik miminka. A proč po ní sousedky chtějí, aby odsávala své mléko a pak s lahvičkou odcházejí pryč?? Rozhodne se jednat a jednoho dne s nožem v ruce zavítá do bytu Castevetových. Najde sešlost nájemníků sedících v kruhu(včetně jejího manžela) okolo černé kolébky v níž leží děťátko. Přistoupí k němu a pohlédne do jeho očí.Ty jsou zářivě žluté, na hlavičce mu vystupují růžky na rukou má drápky a vlastní ocásek. Rosemary se v zoufalství ptá, co s ním provedli a následně je jí vysvětleno, že počala dítě se Satanem.

Konec se mi opravdu příliš nelíbil, jelikož já nejsem zrovna příliš věřící na bytosti jako je například Satan, ale abych se toho konce, alespoň trochu zastala, je v něm nádherně popsána mateřská síla lásky, neboť Rosemary chvíli přemýšlí nad tím, že dítě zabije, ale pak ho pohladí po tvářičce a snaží se svoje miminko rozesmát.

— 3 —

Ukázky

Už stála v klenutém výklenku, už viděla police na knihy a registratury a karetní stolky s kupami novin a spoustou obálek. Čarodějníci a čarodějnice seděli na druhém konci pokoje, chechtali se a tiše hovořili. Ve sklenicích cinkaly kostičky ledu.

Stiskla nůž pevněji a pokročila v před. Zastavila se a upřeně se zadívala na jedno místo.

Naproti v prostorném arkýři stála černá proutěná kolébka. Černočerná. Po stranách zdobená girlandovými závěsy z černého organtýnu. Na černé stuze, připevněné k černé stříšce, se točila stříbrná ozdoba.

Mrtvé? Ale ne, ještě tu hroznou myšlenku ani nedomyslela, když tu se organtýn zachvěl a stříbrná ozdoba zahoupala.

Je tam. V té příšerné, obludné čarodějnické kolébce.

Ta stříbrná ozdoba byl křížek s Kristem, visícím hlavou dolů, s černou stuhou ovinutou a zauzlovanou kolem kotníků.

Pomyšlení na to, že tam její děťátko leží tak bezmocně v té svatokrádežné hrůze, vehnalo Rosemary slzy do očí a najednou ji popadla touha nepodnikat nic, jen se tam zhroutit a plakat a úplně se podrobit tomu důmyslnému, nevýslovnému zlu. Ale vzchopila se. Pevně semkla oči, aby zadržela slzy, rychle se v duchu pomodlila zdrávas a sebrala v sobě veškerou odhodlanost a taky veškerou nenávist; nenávist k Minnie, Romanovi, Guyovi, doktoru Sapirsteinovi – ke všem, kteří se spikli, aby jí Andyho ukradli a použili ho k svým odporným záměrům. Otřela si ruce o župan, trhnutím hlavy si odhodila vlasy z očí, uchopila silnou střenku nože pevněji a pokročila vpřed, aby ji všichni viděli. Ať vědí, že přišla.

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023