Bydlela s Brianem a Dodií ve velkém moderním domě v Los Angeles a Andy zrovna začínal mluvit (ačkoliv mu byly teprve čtyři měsíce), když vtom tam nakoukl doktor Hill a to už byla zase v jeho ordinaci a ležela na pohovce v příjemném chládku, vytvářeném klimatizací. Zastínila si oči rukou a usmála se na něho. "Usnula jsem," řekla.
Otevřel dveře dokořán a ustoupil stranou. Vkročil tam doktor Sapirstein s Guyem.
Rosemary se posadila a ruka jí klesla z očí.
Přistoupili těsně k ní. Guy měl kamennou, bezvýraznou tvář. Očima klouzal po stěnách, jen a jen po stěnách, o ni pohledem ani nezavadil. "Pojďte s námi klidně, Rosemary," řekl doktor Sapirstein. "Nevzpouzejte se a nedělejte scény, protože když budete ještě vykládat něco o čarodějnicích a čárech, tak vás budeme muset převézt na psychiatrii. A tam nejsou na porody zařízeni zrovna nejlíp. To přece nechcete, viďte? Tak se pěkně obujte."
"My tě teď jenom odvezeme domů," řekl Guy a konečně se na ni podíval. "Nikdo ti nechce ublížit."
"Ani dítěti," dodal doktor Sapirstein. "Vemte si střevíce," Sebral lahvičku s prášky, prohlédl si ji a vstrčil do kapsy.
Obula si sandály a doktor jí podal kabelku.
Vyšli ven. Doktor Sapirstein ji vedl pod paží a Guy ji lehce přidržoval za druhý loket.
Doktor Hill měl její kufřík. Podal ho Guyovi.
"Ted bude v pořádku," řekl doktor Sapirstein. "Pojedeme domů a maminka si pěkně odpočine."
Doktor Hill se na ni usmál. "Takhle to končívá v devíti případech z deseti," řekl.
Mlčky se na něho podívala.
"Díky, že jste se obtěžoval, pane kolego," řekl doktor Sapirstein a Guy dodal: "Je to trapné, takhle vás otravovat, že jste sem musel přijít a -"
"Jsem rád, že jsem mohl vypomoci, pane doktore," řekl doktor Hill doktoru Sapirsteinovi, když otvíral dveře na chodbu.
Dole čekal vůz. Za volantem seděl pan Gilmore. Rosemary usadili dozadu mezi Guye a doktora Sapirsteina. Nikdo nemluvil. Jeli k Bramfordu.
Zřízenec od výtahu se na ni usmál, když k němu kráčeli přes vestibul. Diego. Usmál se, protože mu byla sympatická, viděl ji raději než některé jiné nájemníky.
Ten úsměv, který jí připomněl její vlastní já, v ní cosi probudil, oživil.
Otevřela zámeček kabelky, kterou držela po boku, prostrčila nenápadně prst kroužkem na klíče a u výtahových dveří převrátila kabelku dnem vzhůru, takže se z ní všechno kromě klíčů vysypalo. Rozkutálela se rtěnka, mince, třepetaly se Guyovy deseti a dvacetidolary, všechno. Nechápavě se zadívala na zem.
Začali věci sbírat, Guy a doktor Sapirstein, zatímco ona tam stála mlčky, těhotensky bezmocná. Taky Diego vystoupil z výtahu a účastně pomlaskával. Shýbl se a pomáhal jim sbírat. Ustoupila do výtahu, aby jim nepřekážela, a nespouštějíc z nich oči, sešlápla velký kulatý knoflík na podlaze. Zasunovací dveře zapadly. Zatáhla i vnitřní mříž.
Diego hmátl po dveřích a jen taktak ucukl, aby mu nepřirazily prsty. Pleskl do nich zvenčí: "Hej, paní Woodhousová!"
Promiňte, Diego.
Hnula pákou a kabina vyrazila vzhůru.
Zavolá Brianovi. Nebo Joan nebo Elise nebo Grace Cardiffové. Někomu.
Ješté nás nevyřídili, Andy!
Zastavila kabinu v devátém podlaží, potom v šestém, pak na půl cestě za sedmým, a nakonec dost těsně u sedmého, takže mříž i dveře se daly otevřít, a sestoupila o malý schůdek níž.
Co nejrychleji kráčela klikatou chodbou. Měla stah, ale šla přesto pořád dál a nevšímala si ho.
Ukazatel u nákladního výtahu blikl ze čtvrtého patra do pátého. To je Guy s doktorem Sapirsteinem, jsou jí v patách.
Ne a ne se dostat klíčem do zámku.
Ale konečně se jí přece podařilo odemknout a už byla vevnitř a zabouchla za sebou dveře, právě když se výtah otevřel. Zatáhla řetízek přesně ve chvíli, kdy Guyův klíč vjel do zámku.
Zajistila dveře západkou, ale klíč ji okamžitě otočil zpátky. Dveře se pootevřely a zarazily o řetěz.
"Otevři, Ro," řekl Guy.
"Jdi k čertu," odsekla.
"Já ti přece neublížím, holčičko."
"Tys jim slíbil dítě, zmiz!"
"Nic jsem jim neslíbil," řekl. "O čem to mluvíš? Komu jsem měl co slíbit?"
"Rosemary," ozval…
