Chápeš? Navštívili nás, když jsme se sem nastěhovali. Nikdy jsme jim návštěvu neoplatili, ani jsme je nepozvali.“
„Nepozvali! Ujídají nám naše jídlo, pijí nám naše pití a vydýchají nám vzduch.“
„Dávám ti svolení, abys s nimi zatočila. Udělej, co považuješ za nutné.“
Objala ho. „To nemůžu. Ani ty to nemůžeš udělat. Musíme to nějak přežít.“
„Ber to sportovně. Třeba s námi tenhle barák ulítne.“
„Prosím tě, nedělej hloupé vtipy. Pořád se to horší. Víš o tom? Asi to není ani možné, ale je to tak, pořád horší. Přisámbůh.“
„Nám se nic nestane.“
„Měli jsme vypadnout.“
„A nechat tady tvou matku?“
„Promiň.“
„Za to nemůžeš, že je u nás a že se vůbec nehne z lůžka. A nemůžeš za to, že jsem obvolal patnáct nemocnic a sanatorií a nikde ji nechtěli vzít. Nemohli jsme ji odvézt s sebou ani do motelu, ani do krytu. Ale co jiného jsme měli proboha dělat? Uložit ji k zimnímu spánku jako medvěda?“
„Radši se na ni půjdu podívat. Ten rámus ji děsí. A mě taky. Ale ty tvoje zatracené Jeffreyovy ne.“
„Moje?“
„Nikde není dost vzduchu. Nikde se nedá dýchat.“
Když se hladina vody v zátoce zvedla až tam, kde se příkré krátké vlny valily přes velikou terasu a narážely na dům ze strany, začal Marty Liss věnovat uragánu Ella mnohem víc pozornosti. Jako stavební podnikatel věděl, jak vysoko nad hladinou dům stojí. Zařídil si výjimku z ustanovení o podlaží nad dosahem středně vysokého přílivu. Dostal povolení stavět o šedesát centimetrů níž. Teď v dlouhém obývacím pokoji stálo přes půl metru vody. Naplňovalo ho hrůzou pomyšlení, jak to asi vypadá na ostrůvcích Fiddler a Seagrape. Nejen že tam mají vodu, ale dovnitř se přivalí vlny vyšší než vodní hladina. Pod hlubokým duněním vichru jako by slyšel temnější hřmění příboje, který rozbíjel ostrůvek napadrť.
Snad měli nakonec pravdu ti zatracení prokletí škarohlídi. Brečeli, kvíleli a lomili rukama, že je přímo zločinecky nebezpečné stavět na těch krásných ostrůvcích. Tvrdili, že je to přechodná země. Krucinál, větší část Fiddleru má stejný obrys jako v třicátých letech. Trh ospravedlňoval riziko v každé situaci. Když musíte zaplatit pět tisíc za čtvereční metr u pláže, pak víte, že riziko je malé. Kdyby bylo riziko velké, pak by to dostal za babku. To přece všichni vědí. A žít v domech u moře, to přece umožňovalo báječný životní styl. Otoč klíčem a bezstarostně si vypluješ na hezký výlet na moře, nebo si zahraješ tenis a zaplaveš si, aby ses udržel v kondici. Koupíš si malý člun a uložíš ho ve vlastní loděnici, vypluješ s ním do Zálivu a chytej si veliké stříbrné královské ryby.
Tu vlny a vichr prolomily francouzské dveře do jídelny a dovnitř vnikla voda. Zíral bezradně na proud, který se řítil dovnitř. Až voda opadne, zůstane tady pěkný svinčík. Ze zařízení tu nic nezbude. Klimatizace, telefon, rozhlas, všechno bude v trapu.
Skoro ho to pobavilo. Všechno ostatní je v čudu, tak proč ne taky tenhle barák? Marty Liss, břídil. Přišijte mu taky uragán, když už jste u toho. Hoďte mu všechno na hrb, ať ho to zavalí. Všichni tihle nafoukaní blbci potřebují obětního beránka. Marty je po ruce. Vyhovuje perfektně. Zkrachlo mu všechno, čeho se v životě dotkl. Manželství, fakani, domov, kšeft. Marty, mistr vysokých sklizní. Jeho kostka teči pokaždé dopadne na jedničku. Zrádci číhají. Zrádci ho zakousnou.
Francie ho náhle chytila za paži a smýkla jím tak, aby jí viděl do obličeje. Ječela na něho, kalhoty, košili a vlasy měla vodou těsně přilepené na tělo. Ukazovala na sebe, svírala pěsti a dupala do vody. Nerozuměl jedinému slovu, které na něj křičela. Ať už po něm chce cokoliv, věděl předem, že to neudělá.
Aby ji rozzlobil, schválně jí podával ochable prst. Bez nejmenšího zaváhání se pokusila ho kopnout do slabin a snad by se jí to i podařilo, kdyby voda ten její zběsilý útok nezpomalila. Právě včas se obrátil, takže ho kopla do stehna. V duchu se mu promítal film o ní a mladém tenistovi. Tyto představy dodaly zvláštní sílu políčku, který jí uštědřil. Udeřil ji hřbetem ruky do čelisti. Klesla oblič…
