Celá e-kniha Uragán Ella ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Věděl, že auto vzalo zasvé. Zaplatil je a teď je pryč. Snad je voda smetla z parkoviště přímo do zátoky. Bude muset žádat o náhradu. O úplné krytí škody. Nějaký moula žádost někam založí, nechá ho tři měsíce čekat a pak mu pošle šek na polovinu skutečné ceny vozu. A nenajde nikoho, kdo by mu píchl. Na to jsou předpisy, pane Branhammere. To je zákon, pane Branhammere. Taková jsou pravidla, pane Branhammere. Tady to podepište, prosím.
Znovu ho zachvátil strašný hněv. Celý svět by nej-radši rozdrtil vlastníma rukama. Nejradši by něco rozbil. Nikdy nic nedopadlo tak, jak si přál. Nikdy. Nic. Nikde.
Čelo uragánu prorazilo dům Martina Lisse, vyrazilo okna v horním poschodí, vyplavilo je dveřmi ložnice a neslo dolů halou kolem pokojů pro hosty a ven k arkýři, který byl obrácen k zakřivené příjezdové cestě a ke vchodu. Martinovi se podařilo odsunout se na stranu a zachytit se příčle kovového žebříku upevněného k boku domu, který vedl k ochozu nahoře, k fantastickému výtvoru architekta, jakémusi přímořskému kýči. Držel Francie za zápěstí a ani na chvíli nevěřil, že ji udrží proti náporu vody. Měl pocit, jako by mu někdo páčil ramena. Ale povedlo se mu to. Přitáhl si ji k sobě a pozvedl ji na žebříku před sebou. Nutil ji šplhat nahoru, aby se mohl dostat z vody ven. Úpěnlivě se držel žebříku a cítil nepatrné zlověstné chvění a posuny. Věděl určitě, že jeho dům už přišel o své základy, že by se na ně mohl velmi snadno zřítit, kdyby se dal do pohybu.
Francie poklesávala. Věděl, že jí stěží udrží hlavu nad hranou střechy, protože vítr by ji mohl sfouknout. Nemohli se k sobě přiblížit natolik, aby se dorozuměli křikem nebo signály a žebřík byl příliš úzký, než aby mohl šplhat vedle ní. Když Francie opět ochabla, podstrčil pravé rameno pod její měkký trup a vzal tak na sebe část její váhy.
Tak tedy – tolik toho můžu udělat já, pomyslel si. Malý, poloplešatý tlouštík může udělat aspoň tolik. Co jiného? Jestliže dům spadne, tak spadne. Dělám, co můžu.
Dům se opět pohnul. Voda, co teď do něho vtéká, musí přece z něho zas jednou vytéct, napadlo ho. Jenže bude unikat stále rychleji a dům to nevydrží. Takhle oslabený a posunutý dům to nevydrží. Musíme z něho zmizet, nebo za chvíli spadneme do zátoky a utopíme se. Francie ho strašně tížila. Silně ji štípl do zadnice a hned zase připlácí ruku na příčel. Okamžitě se od něho odlepila a pak už se tolik neopírala. Cítil, jak mu na rtech pohrává úsměv a napadlo ho: Copak ses zbláznil, Marty Lisse? Gromovi jsi posloužil jako volavka. Zničil tě. Půjdeš do kriminálu. Máš mladou ženu, která bere podivné hodiny v tenisu. Tvůj dům se hroutí. Nenapadá ti naprosto nic, jak by ses mohl zachránit, nohu ti svírá křeč, ona ti zase sedí na rameni plnou vahou a ty se usmíváš. Čemu?
Cole Kimber se už vzdal pokusů ujet přicházející bouři v maringotce koupené z druhé ruky. Bedlivě uvažoval o tom, kde najít bezpečné parkovací místo, kde by ho voda nemohla zatopit, kde by na něho nespadly žádné budovy a létající úlomky nepoškodily lesklý povrch jeho nového miláčka, vanilkově bílého s červeným lemováním. Velice si přál, aby Loretta maringotku uviděla, ale teď“ už měl o ni strach, že je tam venku na ostrůvku, zvlášť když telefony nešly a most uvízl v otevřené poloze. Vypadá to, že v neděli nevyjedou. Bude trvat tři dny, než tu dají všechno do pořádku a než vyklidí cesty.
Usoudil, že nejpříhodnější místo pro zaparkování je zadní trakt obchodního domu Gandey a Mason ve Školní ulici. Budova měla tvar velkého L, přičemž roh písmene L směřoval k západu. Před lety strhla bouře Bugu Masonovi starý obchodní dům. A když Bug zadával Colovi tuto stavbu, pojistil se, aby nový obchodní dům nikdy nespadl. Budova byla dost vysoká, aby uchránila vozidlo před vším, co přivane vítr. Jízda byla nebezpečná, ale ne nemožná. Bezpečně zacouval s vozidlem do chráněného koutku a vypnul motor. Generátor byl namontován v nákladním prostoru, který byl přístupný zezadu. Měl dost síly, aby dodával proud malému klimatizačnímu zařízení, vnit…
