19
„Same, mercedes jede po západní kowloonské dálnici.“
Hlas Frances Coenové zazní v mém uchu. Odpověď napíšu na OPSATu: jedu taxíkem, nemůžu mluvit. Komunikuj přes OPSAT, prosím.
Chytit u přístavu taxi nebyl žádný problém. V okolí je jich vždy dost, přivážejí a zase odvážejí dělníky i vedoucí pracovníky. Kam mercedes s Rusy zamíří, jsem odhadl už předem a nařídil řidiči, aby směřoval na jih, do Kowloonu.
Konečně mohu na OPSATu zobrazit satelitní mapu a sledovat mercedes sám. Posílám Coenové krátkou zprávu, aby věděla, že mám vůz na displeji. Ona mi popřeje štěstí, podotkne, že plukovník Lambert měl z rozhovoru mezi vůdci Krámu a Šťastnými draky, který se mi podařilo nahrát, velkou radost a pak linka ztichne. Uspěl jsem. Podařilo se mi prokázat spojení mezi profesorem Jeinsenem a triádou a – nepřímo – i mezi profesorem a Krámem. Nyní je záležitostí Washingtonu, aby rozhodl, co dál. Přemýšlím, zda se budu moci vrátit domů, ale po chvíli se na OPSATu objeví další zpráva: Zkus zjistit, co Krám v Hongkongu vlastně dělá. Co je – k čertu – operace Barakuda? L.
To je rozhodně otázka na místě. A rád bych se o ni zajímal, kdyby… kdyby se mi tak nechtělo domů.
Co asi dělá Káťa?
Mercedes odbočí z dálnice a sjede do Cim Ša Cui. Přikážu řidiči taxíku, aby udělal totéž. Už podruhé se mě čínsky ptá, kam vlastně jedu – mohl by to vzít nějakou zkratkou a vyhnout se zácpě. Říkám mu, že je to tak v pořádku a aby se prostě řídil mými pokyny.
Rusy dohoníme poblíž Harbour City. Černý mercedes je přímo před námi a zastavuje u chodníku kousek od terminálu Oceán. Přikáži řidiči taxíku, aby zastavil. Po chvíli Antipov a Herzog z mercedesu vystupují a dál pokračují pěšky. Řidič mercedesu opět nastartuje a pokračuje dál, patrně směrem k nějaké garáži. Rozhodnutí je jasné: budu sledovat Bolka a Lolka, vůdce našeho milého Krámu.
Zaplatím a vystoupím z taxíku. Když mám někoho pěšky sledovat, nemusím mít obavy – umím to docela dobře. Plížit se o samotě tmou je jedna věc, sledovat nenápadně někoho na zalidněné ulici druhá. Musíte splynout s davem, nevyvolávat podezření a plynule měnit rytmus chůze. Je důležité udržovat mezi sebou a sledovaným cílem konstantní vzdálenost a příliš nespěchat. Občas cíl zastaví, vy musíte taky. A musíte předstírat, že se něčím zaobíráte, dokud se cíl opět nedá do pohybu. A někdy je důležité se současně ujišťovat, že nikdo nesleduje vás. Což není jednoduché. V tuto chvíli jsem si jistý, že za mnou není nikdo. Oba Rusové jsou ovšem velice bezstarostní, sledovat by je mohl i začátečník. Zdá se, že svému okolí nevěnují pozornost. Vůbec se o svět nezajímají.
Míří – jak jsem očekával – k přívozu. I já se nalodím, jen chvíli počkám a nastoupím jako součást davu čínských i bílých podnikatelů a manažerů. Antipov a Herzog jsou na dolní palubě a posadí se. Jsou hluboce zabráni do rozhovoru, okolí ignorují. Já usednu na opačné straně místnosti a rozevřu si noviny. Vím, že je to děsivé klišé, nicméně přesně tak to funguje.
Cesta přívozem mezi Kowloonem a Hongkongem je vždy příjemná.
I přes nelibý pach přístavu bych si mohl projížďku hezky užít, kdybych tu nebyl služebně. V jednu chvíli Antipov vstane a ukáže na něco ven oknem. Herzog se tam podívá a kývne. Antipov se opět posadí a oba muži pak mlčí. Herzog zavře oči a po zbytek plavby se nehýbe.
Na břehu sleduji oba muže až ke stanovišti taxislužby. Zatraceně. Začíná se to komplikovat. Rychle změním svoji polohu tak, abych se ocitl přímo za nimi a mezi námi bylo několik dalších lidí. Nos zabořím do novin pro případ, že by se některý z nich ohlédl. Zapamatuji si číslo taxíku, do kterého nasednou, a chvíli čekám. Pak nasednu do taxíku i já. Vůz vezoucí oba Rusy naštěstí uvízl v zácpě, takže stačí ukázat prstem. Řidič chápe a kývne hlavou. Nastartuje a odlepí se od chodníku. A naprosto v rozporu s pravidly silničního provozu předjede několik vozů před sebou, aby se vmáčkl do řady téměř násilím. Tolik tedy k nenápadnosti.
Ale je to dobrý řidič. Jakmile se doprava pohne, ocit…
