36
Takzvaná Bitva o Tchaj-wan netrvala ani čtyři hodiny. První dvě hodiny patřily generálovi Lan Tunovi a jeho malé, nicméně dobře vyzbrojené armádě a námořnictvu. Palebná síla lodí byla dostačující, ale letecká podpora, která měla přijít z Kuej-čou, nikdy nedorazila. Dopad ostřelování z lodních děl média pěkně nafoukla. V prvních zprávách se hovořilo o desetitisících mrtvých a zničeném městě. Ve skutečnosti činily ztráty nakonec jen několik set životů a zasaženo bylo jen dvacet procent metropole. Ve chvíli, kdy se generálovy invazní jednotky vylodily na pobřeží, tchajwanské jednotky již byly připraveny odrazit invazi. Tun stál na palubě jednoho z křižníků třídy Luda a minutu za minutou sledoval, jak se jeho plány hroutí a s nimi i naděje, že se stane národním hrdinou.
Pak se do celé záležitosti – bez ohledu na jeho varování, že disponuje mocnou zbraní – zapojily i jednotky americké armády. Námořnictvo už nějakou dobu hlídkovalo ve vodách v okolí ostrova a čekalo jen na rozkazy z Washingtonu. Tun varoval vládu Spojených států, že jakýkoliv pokus zabránit invazi bude mít za následek ztrátu jednoho z velkých amerických měst. V průběhu prvních dvou hodin proto Američané nedělali nic. Jakmile ale začalo být zřejmé, že generálova armáda si nedokázala vybudovat a získat předmostí, přešlo námořnictvo do akce a zahájilo palbu na generálovo loďstvo. Rozkaz byl ve skutečnosti vydán dřív, než nalezli v Santa Monica Bay MRUUV, a jen náhodou do sebe události nakonec tak zapadly.
Panikařící generál Tun vydal ponorce Mao rozkaz, aby aktivovala jadernou bombu. Zařízení bylo naprogramováno tak, aby exploze nastala po desetiminutovém diagnostickém testu. Ponorka Mao, která se nacházela v bezpečí v hlubinách Pacifiku, neměla žádný důvod se obávat odvetného zásahu. Stačilo jen použít bombu.
Závěrečnou ranou v celé pohromě musel být pro generála Tuna fakt, že bomba skutečně explodovala – míle od kalifornského pobřeží a hluboko pod hladinou. Nemohl pochopit, proč se MRUUV nedostal blíž k pobřeží. Co se stalo? Plán byl bezchybný. I když podle letmých zpráv v důsledku exploze utrpělo Los Angeles zemětřesení a došlo ke škodám, neodehrálo se to, v co Tun doufal.
Na pokraji zoufalství se generál Tun obrátil na Peking a požádal o podporu zbytku armády. Ústřední výbor odmítnul. Generál Tun zůstal sám. Čínská vláda se za něj nepostavila. Několik vysoce postavených vojenských činitelů proti rozhodnutí ÚV protestovalo, ale víc udělat nemohli – leda by se k Tunovi připojili na svou vlastní pěst a přidali se do boje na jeho straně. Což by ovšem každého důstojníka zničilo. Zpočátku vše vypadalo tak, že přehnaně sebevědomý syn vlasti činí to, co je nezbytné, když vede útok na Tchaj-wan, ale na konci upadl do hanby a bylo potřeba se jej zříci.
Tun také nemohl vědět, že čínský prezident dal Spojeným státům svůj souhlas, aby generála zastavily. Ústřední výbor tento krok musel učinit, aby si před zbytkem světa zachoval tvář. Jaderné bomby explodující poblíž pobřeží nejsou akceptovatelnou formou diplomacie. Čína obvinila generála Tuna z „neočekávaného selhání“ a tím jej vydala napospas globální spravedlnosti. V průběhu čtvrté hodiny celého konfliktu potopily torpédoborce amerického námořnictva generálovu loď. Šla ke dnu s generálem i celým jeho velením. Krátce nato byla jeho pěchota na pláži obklíčena. Americké jednotky pomohly tchajwanské armádě a zajatce následně předaly čínským úřadům. Většinu z nich čekal tribunál a obvinění z velezrady.
Zatímco probíhaly veškeré tyto události, ležel Andrej Zdrok v nemocnici ve Fu-čou. Krátce na to, co mu Sam Fisher roztříštil lebku, upadl do komatu a v tomto kritickém stavu setrval. Tamější nemocnice nebyla pro podobné případy dostatečně vybavena, nicméně i tak učinili doktoři vše, co bylo v jejich silách, aby zachránili Zdrokův život.
Čínská vláda si usilovně přála jej popohnat před soud, aby se musel ze svých zločinů zodpovídat. Nikdy k tomu nedošlo.
Ironií osudu zemřel Andrej Zdrok na lůžku ve chvíli, kdy jad…
