7
Plukovník Irving Lambert z té schůzky neměl dobrý pocit. Svolala ji senátorka Janice Coldwaterová a to nebylo dobré znamení. Podle Lamberta představovala milá senátorka problém. Byla vedoucí malé skupiny úředníků známých ve Washingtonu, D. C. jako „Komise“ a měla možnost Lambertovi a ostatním vysokým důstojníkům tajných služeb nařizovat, co mají a nemají dělat.
Jak Lambert kráčel v Pentagonu chodbou ke konferenční místnosti, připadal si náhle na svých čtyřicet čtyři. Alarmujícím byl rovněž fakt, že se toto jednání mělo konat v samém centru nejvyššího velitelství. Setká se se svými protějšky z ostatních vládních služeb i s politiky, kteří činí rozhodnutí týkající se administrativy a fondů Třetího oddělení.
Lambert působil v prostředí tajných služeb už od svého mládí a měl ve Washingtonu dobré konexe. Mohl zažádat – a také ji v takovém případě obvykle i obdržel – o audienci u prezidenta. Mohl provádět tajné operace, o kterých se žádný jiný člen americké vlády nedozvěděl. A přesto si Lambert někdy připadal jako pěšák na spodní straně byrokratické pyramidy. Vojenští velitelé na něj shlíželi zvysoka. Pouze několik vybraných členů Kongresu vědělo o jeho existenci.
Nebylo tajemstvím, že Třetí oddělení se setkalo s problémy. Ačkoliv se za poslední rok vypořádalo s několika hrozbami ohrožujícími americké zájmy, vykázalo neúnosně vysoké ztráty. Krám eliminoval několik různých nezávislých agentů. Jak se dostal k jejich jménům, to bylo doposud tajemstvím. Po celé měsíce dostával Lambert příkazy, aby díru, kudy unikaly informace, odhalil a únik zastavil. A prozatím neuspěl.
Lambert vstoupil do místnosti a v duchu poděkoval za to, že není posledním příchozím. Senátorka Coldwaterová již seděla na svém místě v čele stolu. Krátce na Lamberta kývla a opět se vrátila k pozornému studiu svých poznámek. Vedle senátorky stál stojan zakrytý závěsem.
Po její levici seděl admirál amerického námořnictva Thomas Colgan. Zíral do šálku kávy a očividně o něčem přemýšlel. Vedle něj seděl muž, kterého Lambert neznal. Byl to civilista a vypadal jako intelektuál, v kapse u košile měl zastrčené pero. Pouze on měl sundané a přes opěradlo židle přehozené sako. Lambertovi nemohlo uniknout, že je z toho všeho kolem nervózní.
Zástupce ředitele FBI Darrell Blake seděl po senátorčině pravici. I on ignoroval Lamberta a hleděl do hromady vytištěných stránek před sebou. Vedoucí Národní bezpečnostní služby a Lambertův nadřízený, Howard Lewis, se jako jediný na plukovníka usmál. Seděl stranou od ostatních a měl vedle sebe volné křeslo. Plukovník stiskl Lewisovo rameno a pak se posadil.
„Jak to jde?“ zeptal se Lambert šeptem nadřízeného.
„Uvidíme,“ rovněž zašeptal Lewis. Lambert si promnul své šedivé, nakrátko ostříhané vlasy. To dělal pouze tehdy, když byl nervózní.
V místnosti se ještě nacházeli zástupci interních bezpečnostních služeb, člen sboru náčelníků štábů, vedoucí DEA a další vojenští a političtí poradci.
Komise byla přísně tajným think-tankem, který svolal prezident proto, aby se zabýval přísně tajnými případy a dozíral na tajné vládní služby. Do této kategorie Třetí oddělení spadalo. Pokud o něm kromě prezidenta a viceprezidenta vůbec nějací další lidé ve Washingtonu věděli, byli nyní právě v této místnosti. Úkolem Národní bezpečnostní služby (NSA) bylo koordinovat, řídit a provozovat speciální aktivity chránící americké informační systémy a získávat zprávy cizích zpravodajských služeb. Jelikož se jednalo o vrchol v oblasti komunikací a zpracování dat, disponovala NSA nejmodernějšími technologiemi. Po celé dekády se zabývala pasivním shromažďováním dat a informací. První oddělení bylo globální sítí mezinárodních tajných služeb, které zachycovalo informační toky a přesměrovávalo je k NSA kvůli analýze. Tato síť byla po dobu studené války pro Spojené státy životně důležitá. Po rozpadu Sovětského svazu došlo k prudkému rozvoji komunikačních technologií a moderní technologie ovládly vše. NSA vytvořila Druhé oddělení, které bylo plně zaměřeno na …
