17
Do přístavu Kwai Chung přijíždím zhruba v 7:15. Kombinézu už mám na sobě. Přístav rozhodně není opuštěný, takže si musím dávat dobrý pozor. Nechci, aby si mě někdo zblízka prohlížel. Někdo by si mohl myslet, že jedu na maškarní. Abych nebudil zbytečně pozornost, nemám své brýle. S trochou štěstí snad mohu vypadat jako pracovník v nějaké speciální ochranné kombinéze, která slouží při manipulaci s nebezpečnými materiály. Každopádně, mám teď jiné starosti.
Kwai Chung je proslulé obchodní centrum, snad nejrušnější v celé Asii. Slouží také k exportu zboží z kontinentální Číny, protože čínská dopravní infrastruktura není dostatečná. Přístav leží na východním pobřeží kanálu Rambler, severně od hranic Kowloonu a New Territories. Celá oblast je čistě industriální, takže je stále plná náklaďáků a dodávek vjíždějících a zase vyjíždějících z přístavu. Přístav tvoří celkem šest terminálů – terminál číslo pět leží na severním okraji, terminál číslo šest na jižním. Mezi nimi leží terminály jedna až čtyři. Člen triády, kterého jsem vyslechl, řekl, že zásilka zbraní dorazí na terminál číslo šest, který – alespoň podle mapy – leží poněkud stranou od ostatních terminálů. To dává smysl. Triády své nelegální aktivity nikdy nevystavují na odiv.
Z místa, kde stojím, vidím stovky kontejnerů naskládaných do nejrůznějších pestrobarevných kombinací. Na bocích jsou značky a loga, jako „Evergreen“, „Hyundai“, „Wan Hai“, „Uniglory“ a další. Mezi hromadami kontejnerů ční vysoké oranžové jeřáby, u mol kotví modré remorkéry. Napříč přístavem jsou rozmístěny bílé budovy skladišť.
Kolem nich se pohybují členové bezpečnostních služeb, zaměstnanci přístavu a zástupci různých dopravních společností. Od 11. září 2001 bezpečnostní opatření výrazně vzrostla – i když asi ne tak, jak by si OSN přálo. Já vím, že velice zranitelné jsou i americké přístavy. Propašovat v kontejneru nějakou bombu by pro skupinu teroristů stále nebyl velký problém. Inspekce obsahu kontejnerů jsou spíš nahodilé.
Přijíždím k terminálu číslo šest. Kotví tam Oděsa, velká ruská obchodní loď, a poblíž jeden z modrých remorkérů. Jeřáb z lodi vykládá kontejnery a bedny. Poznamenám si identifikační parametry lodi a pak se vydám blíž k terminálu. U zadní strany budovy stojí tři dělníci a kouří, vedle nich je žebřík vedoucí až na střechu. Kdybych se dostal nahoru, budu mít výborný výhled.
Vytahuji z batohu jednu z diverzních kamer, které obyčejně vystřeluji pomocí SC-20K. Tentokrát s sebou pušku nemám, ale kameru lze i normálně odhodit. Diverzní kamera má přísavku, která ji udrží na zdi nebo na jiném objektu, a na povel vydává různé zvuky. V databázi je k dispozici celá řada zvukových efektů, dokonce i hudba. Někdy kamery používám k odlákání pozornosti příliš zvědavých stráží. A někdy s jejich pomocí stráže fotografuji.
Nastavím kameru tak, aby vydávala hluk, a hodím ji asi dvacet yardů od sebe, mezi hromadu složených kontejnerů. Kamera začne pípat a vzbudí pozornost dělníků. Jeden z nich ukazuje směrem k hromadě a nakonec se jich všech zmocní zvědavost. Když konečně odejdou, rychle přeběhnu k žebříku a vyšplhám se po něm nahoru na střechu.
Nyní mám výhled na celý areál terminálu. Skupina pěti mužů v oblecích o něčem diskutuje, dělníci pilně vykládají bedny z lodi a nakládají je na náklaďáky s logem „Mingovy rybářské společnosti“. Já ležím na střeše a dalekohledem pozoruji muže v oblecích. Jedním z nich je Jon Ming. Má sebou dva ozbrojené strážce, boule pod saky nelze přehlédnout. Mingův Rolls Royce parkuje kousek od budovy, na jejíž střeše se právě nacházím.
Číňan hovoří se dvěma bělochy, kteří nepochybně přijeli černým mercedesem stojícím vedle rollse. Po chvíli v jednom z nich poznávám Oskara Herzoga. Od chvíle, kdy jsem ho naposledy viděl na Ukrajině, procestoval značnou vzdálenost. Ale to já taky. Druhý muž vypadá jako Anton Antipov. Mám štěstí, dva vůdci Krámu na jednom místě. Rozhovor vede Antipov.
Z toho, co právě vidím, je jasné, že Krám se Šťastnými draky styky má. Vsadím…
