30
Ještě před tím, než se vypravím do Číny, vykonám jednu neplánovanou zastávku. Lambert o ní ví – ale nikdo jiný ne.
Jsem zase v Kowloonu a pozoruji noční klub Purple Queen. Je odpoledne a já čekám, až přijede Jon Ming. Sedím v kavárně Chen Wing a sleduji vjezd na parkoviště vzadu za budovou.
Mám nový pas a nová víza. Úřady by si mě mohly spojovat s násilnostmi, které se odehrály v minulých dnech, proto ty změny. A také bude mnohem snazší vycestovat do Číny z Hongkongu než zkoušet vstoupit do země přes Šanghaj či jiné velké město. Z Kowloonu lze do Fu-čou cestovat po souši. Mohu se zastavit na konzulátu v Kuej-čou, vyzvednout si vybavení a pak zamířit na východní pobřeží. Je to dobrý plán.
Jediný současný problém spočívá v tom, že jsem bez kombinézy a beze zbraní. Mason Hendricks je pryč a nikdo další, kdo by mi poskytl výzbroj, v Hongkongu není. Rozhovor s Jonem Mingem bude záviset výhradně na osobním kouzlu starého Sama Fishera. Nebo spíš na tom, co z něj zbylo.
Kontaktovat Minga bylo jednodušší, než by se mohlo zdát. Přijel jsem, ubytoval se v hotelu v Kowloonu, zavolal do klubu Purple Queen a tou nejlepší kantonskou čínštinou, jaké jsem schopen, jsem požádal o rozhovor s Mingem. Celé to probíhalo asi takto:
„Žádný Jon Ming tu není. Špatné číslo.“
„Promiňte, ale já vím, že je to Mingův klub. Rád bych s ním hovořil.“
„Máte špatné číslo.“
„Řekněte Mingovi, že zavolám za pět minut. Řekněte mu, že mám informace o Krámu, Andreji Zdrokovi a generálu Tunovi.“ Pak jsem zavěsil, chvíli počkal a zavolal zas. „Kdo je to?“
„Obdržel pan Ming můj vzkaz?“
„Ano. Počkejte chvilku.“ Kdesi v pozadí se ozývalo jakési mumlání a pak se muž k telefonu vrátil. „Pan Ming by s vámi rád hovořil. Přijďte do Purple Queen ve tři hodiny.“
Za pět minut tři přijede Mingův Rolls Royce, zahne na vjezd na parkoviště a zmizí za budovou. Dopiji svůj čaj, zaplatím a přejdu ulici. Velký sikh mě pozoruje, připraven zakročit.
„Klid, chlapíku, jdu za panem Mingem.“
Sikh zmizí uvnitř a já čekám skoro tři minuty. Pak mi trpělivost dojde a já vkročím do klubu. Stojí tam dva čínští gangsteři. Něco silného mě zezadu obejme. Je to sevření doslova medvědí. Svírá mě sikh – chodící hromada svalů. Oba Číňani vyrazí vpřed jako Tom a Jerry a malíkovou hranou mi ze stran zasadí údery do krku. Ve srovnání s Los Angeles je to téměř neškodné.
„Hej! Co je to?“ zalapám po dechu.
„Kdo jsi? Co tu chceš?“ ptá se Tom anglicky.
„Jsem pozván. Jmenuji se Fisher.“
„Ty jsi ten muž ze skladiště,“ říká Tom. „Ty jsi nepřítel Šťastných draků.“ Zasadí mi další úder a bolest mi projede páteří.
V první chvíli netuším, o čem hovoří. V životě už jsem viděl skladišť tolik… Ale pak si vzpomenu. Měli zařízení, které fungovalo na mé implantáty. Nakonec jsem pár jejich příslušníků pozabíjel.
„To jsme ještě nebyli na stejné straně,“ pokašlávám.
„Nevěříme ti,“ odpovídá Jerry. Pohne se vpřed, aby mě opět udeřil, ale já využiji toho, že mě sikh svírá, zvednu nohy a kopnu muže do tváře. Než stihne kdokoliv můj úder opětovat, švihnu nohama zpátky a vší silou narazím podrážkami bot do sikhových kolen. Zaryčí bolestí a pustí mě. To poskytne Tomovi dostatek času na to, aby vyskočil a kopl mě do hrudníku. Padám sikhovým směrem, narazím do něj a společně se zřítíme na zem. Sikh je ale už mimo hru, přerazil jsem mu čéšky, soustředím se proto na oba Číňany. Jerry vyrazí, aby mě nakopl mezi žebra – já se překulím vpřed a podrazím mu nohy. On spadne na svého kolegu a já vyskočím na nohy. Otočím se, vykopnu pravou nohou a zasáhnu Toma do brady. Pokračuji dopředu, došlápnu pravou nohou na zem, pokrčím koleno a vykopnu levou nohou směrem k Jerrymu. Trefa, přímo na solar. Pak se stáhnu zpátky a zaujmu obranný postoj.
„Stop!“ Jon Ming stojí několik stop od nás. Podívá se na mně. „Vás už jsem viděl.“
„Navštívil jsem váš klub.“
Ming se obrátí na Jerryho: „Prohledej ho. Pak ho uveď do konferenční místnosti. Není důvod být hrubý.“ Soustředí se na sikha, který se v agónii válí po podlaze. „A postar…
