37
Opět se nacházím na nemocničním lůžku. Nemám nejmenší ponětí o tom, jak jsem se sem dostal nebo kolik uplynulo času od chvíle, kdy proběhla exploze. Když si nyní vybavuji, co všechno se stalo, jsem dost překvapen tím, že jsem ještě naživu. Ruku mám v sádře. Na druhé obvazy. Vedle postele stojí kapačka a nezbytná sada různých přístrojů. Ale kupodivu necítím bolest, ani nepohodlí. Cítím se víc odpočatě než za několik posledních týdnů. Mám hlad a v ústech sucho jak na Sahaře.
V mém zorném poli se objeví mladá a hezká sestra a usmívá se. „Výborně, jste vzhůru! Jak se cítíte?“
Můj hlas zní jako hřebík na betonu. „Dobře.“
„Zavolám doktora. Hned se vrátím.“
Po několika minutách do pokoje vstoupí doktor, příslušník amerického letectva. „Dobré ráno, pane Fishere. Já jsem doktor Jenkins. Jak se cítíte?“
„Dobře,“ opakuji znovu. „Mám žízeň.“
„To bych řekl, že máte. Sestro, dejte panu Fisherovi napít vody.“ Zasune mi do úst brčko a já polykám chladnou tekutinu. Je to malý zázrak. Když dopiji, zeptám se: „Kde to jsem?“
„Na základně Edwards amerických vzdušných sil.“
„Jak… jak dlouho tu jsem?“
„Tři dny.“
„Spal jsem tři dny?“
„Většinou. Občas jste se v horečnatém stavu na několik minut probudil. Což celkově odpovídá tomu, jaké trauma jste utrpěl.“
„Co se stalo? Pamatuji si výbuch…“
„CHARC a potápěčské vybavení vám zachránilo život. Vlna tsunami vás odnesla a vyhodila na pláž poblíž přístavu v Santa Monice. Je zázrak, že jste nezemřel, ale CHARC něco vydrží. Máte zlomenou ruku a řadu tržných ran a pohmožděnin.“
„Co… co radiace?“
„Nu, je trochu předčasné činit definitivní závěry, ale myslím, že budete v pořádku. Bomba vybuchla pod vodou. Většina radiace nepronikla na povrch. Uhynulo mnoho ryb, samozřejmě. Na plážích jsou stovky mrtvých živočichů – ryb, velryb, žraloků, delfínů –, je to tragédie. Domníváme se, že vlna, která vás odnesla, radiaci předstihla. Atmosféra, což je ironií, na tom není o mnoho hůř než před výbuchem.“
Zavrtím hlavou. „Zvláštní.“
„Odpočiňte si, pane Fishere. Budete v pořádku. Sestra vám připraví něco menšího k snědku a uvidíme, jak si s tím poradíte. Doposud jsme vás vyživovali intravenózně. Dám plukovníkovi Lambertovi vědět, že jste opět mezi živými.“ Poklepe mi na rameno. „Jsem rád, že vás zase vidím. Tady všichni vědí, že jste hrdina.“
Posnídám a je mi přislíben o něco výživnější oběd. Pak do pokoje vstoupí plukovník Lambert. Usmívá se a já jsem moc rád, že ho vidím. „Jak se máš, Same?“
„Dobře, plukovníku. Už bych skoro mohl odejít domů.“
„Nu, myslím, že se tu ještě den dva zdržíš. Přeci jen tě musí dát úplně do pořádku a důkladně se o tom ujistit. Byl jsi až nehezky blízko jaderné explozi.“
„Ano. I když si z toho moc nepamatuji.“
„Jistě bys rád věděl řadu věcí.“
„Plukovníku, jistě víte, které věci bych rád věděl, tak proč rovnou nespustíte a neřeknete mi o všem, co se odehrálo, zatím co jsem tady nebyl?“
Lambert si přitáhne křeslo a posadí se vedle postele. „Stručně řečeno, Same, zachránil jsi Los Angeles. A taky Třetí oddělení.“
„Jak to myslíte?“
„Hrozilo, že nám zastaví financování. Komise ve Washingtonu o tom uvažovala, nyní si ovšem myslí něco zcela jiného. Senátorka Coldwaterová i ostatní členové už zaslali své gratulace. Myslím, že FBI a CIA si rvou vlasy z hlavy, že nedostaly šanci jít po těch modulech MRUUV, což nejspíš plánovaly. My jsme prostě byli první a měli jsme dobré informace. A to díky tobě, Same.“
„Znamená to, že můžeme přeskočit hodnocení mé letošní výkonnosti?“
Směje se a pak pokračuje. „Exploze jaderné bomby samozřejmě škody způsobila. V Los Angeles proběhlo zemětřesení v rozsahu tří až pěti stupňů podle Richtera. Největší škody utrpělo pobřeží a okolí mezinárodního letiště. Federální vláda poskytne obětem úlevy a pomoc.“
„Mohlo to být horší.“
„To jistě. Na severu zasáhla tsunami Topangu, Santa Moniku, Venice a Marinu Del Rey a napáchala tam rozsáhlejší škody. Myslíme, že tak ses nakonec dostal na břeh. Musela tě přinést jedna z menších vln, které předc…
