28. kapitola
Crane stál u otevřeného okna jídelny s rukama v kapsách, s tváří zamyšleně zachmuřenou. Vila byla podivně tichá, v zahradě se pod žhavým poledním sluncem nic nehýbalo.
Grace se koupala. Usnula pozdě a od minulé noci ji neviděl. Teprve před pár minutami ji zaslechl jít do koupelny a rád by věděl, jak se asi cítí – jestli s ní budou potíže.
Byl se podívat na Ellise, který za tu chvíli ani na okamžik nespustil pohled svých úzkých tvrdých očí z Craneovy tváře – mstivé, zlé oči. Nepromluvil, ačkoli se Crane pokoušel o rozhovor. Pak Crane ztratil trpělivost a odešel. Zkusil zavolat Sáfkímu, ale nikdo nezvedal telefon. To Cranea rozladilo, protože se chtěl Ellise už neprodleně zbavit. Najednou měl Grace i Ellise už po krk a chtěl s tou záležitostí rychle skoncovat.
Jeho velké ruce se v kapsách sevřely v pěsti. Dnes v noci oddělá Grace a pohřbí ji vedle Rogerse a Julie, tam v tom pustém lese. Cítil, jak mu při té myšlence krev rychleji proudí, a vrátil se mu ten starý známý pocit, ulpíval v jeho myšlení a odplavoval všechny ostatní.
Ale nejdřív se musí zbavit Ellise. Odvrátil se od okna s úmyslem zase volat Sáfkímu, ale tu jeho pozornost upoutal pohyb kdesi venku. Vyhlédl znovu z okna a srdce jako by mu vynechalo.
Ze svého stanoviště viděl přes dlouhou příjezdovou cestu až na velká dřevěná vrata. Před nimi stál staromódní rolls-royce a z něho právě vystupoval generálmajor sir Hugh Franklin-Steward, prohodil slovo k řidiči, otevřel vrata a zvolna vykročil po příjezdové cestě.
Na okamžik ztratil Crane nervy. Pocítil divnou slabost v nohou a tvář se mu odkrvila. Co ten starý chce? Už celé měsíce se tu ani neukázal, a v tuto hodinu? Byl u něho James? Mají nějaké podezření? Stala se někde chyba?
Crane se rychle sebral. Ne, chyba se nemohla přihodit. Na to byl příliš chytrý. Není proč se rozčilovat. Starý pán něco chce, nebo se prostě příliš dlouho neviděli, ačkoli si telefonovali. Craneovi se vrátila sebedůvěra. Bude-li hrát dobrou kartou, mohl by to být dokonce vzrušující zážitek. Myšlenka mít na návštěvě policejního ředitele během ukrývání vyhlášeného zrádce a hledané kriminálnice byla zábavná – to vyzkouší jeho nervy. Nejdřív by měl ale zabezpečit, aby ti dva byli uklizeni stranou.
Hbitě kráčel ke koupelně, otevřel dveře a vstoupil.
Grace si právě oblékala župan. Vlasy měla zplihlé párou z horké vody, její tvář, zbavená make-upu, vypadala mladě a nevinně. Pod očima měla ovšem tmavé kruhy a vyhlížela unaveně, protože v noci špatně spala.
Když Crane vstoupil, trochu ucukla, začervenala se a pohlédla stranou.
Chytil ji za paži a přitáhl k sobě.
„Poslouchej pozorně,“ řekl jí. „Jde sem policejní ředitel okresu. Nevím, oč mu jde, ale jsem si jistý, že o tobě a Ellisovi neví. Jdi k Ellisovi a sedni si tam. Zamkni dveře.“ Strčil jí do ruky ručnici, kterou cestou sebral z přihrádky v hale. „Jestli bude blbnout, pohroz mu tímhle. Honem!“
Grace ručnici málem upustila. Roztřásla se a pověsila se na něj.
„Ale to ne…“ koktala. „Já se bojím. Ach, Richarde, co když nás najdou!“
„Jdi tam a bud zticha,“ pobídl ji Crane stroze. „Už tady bude každým okamžikem. Nech to na mně. Já si s ním poradím. Není čeho se bát, ale hlavně ať Ellis mlčí.“
Vystrkal ji z koupelny po chodbě až k Ellisovým dveřím.
„Zamkni zevnitř a ani muk!“ přikázal, otvíraje dveře, strčil Grace do pokoje a zavřel za ní.
Právě když se obrátil, zazněl zvonek u dveří. Zašklebil se, ukázal v úsměvu velké bílé zuby.
„Tak teď do toho,“ pomyslel si. „Kam se na mne ta stará vykopávka hrabe. Měla by to být legrace – jen aby ale ten magor Ellis s něčím nezačal. Ale to neudělá,“ ujišťoval sám sebe. „Příliš se bojí, moc si cení svého mizerného života. Jestli mě prozradí, bude viset, a ví to.“
Crane šel otevřít.
„Copak, dobrý den, pane,“ řekl s vítacím úsměvem. „To je nečekané potěšení. Pojďte dál, právě je vhodná chvíle na drink.“
Sir Hugh zamyšleně hleděl na tu otevřenou hezkou tvář. „Pěkný hoch,“ pomyslel si. „James asi blázní. Tenhle chlapík by neublížil …
