Celá e-kniha Maigret a Dlouhé Bidlo ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA ŠESTÁ
/ v níž Maigret učiní rozhodnutí, které ohromí jeho spolupracovníky, a v níž jeho kancelář nabude vzhledu zápasnického ringu /
Byly tři hodiny čtyřicet minut, když se Maigret rozhodl, a čtyři pětadvacet, když výslech započal. Ale slavnostní, skoro dramatický okamžik byl ten, kdy pojal ono rozhodnutí. Maigretovo chování bylo překvapením pro ty, kdo s ním pracovali v domě ve Fermeské ulici. Ve způsobu, jakým komisař řídil celou tu operaci, bylo už od rána něco neobvyklého. Nebyla to první prohlídka tohoto druhu, které se účastnili, ale tahleta nabývala postupně rázu zcela odlišného. Bylo by těžko určit, v čem to spočívalo. Janvier, protože znal šéfa nejlíp, nabyl tohoto dojmu nejdříve.
Když je vyzval, aby se dali do práce, Maigretovi se mihl v očích jakýsi veselý, skoro krutý plamínek; poslal je po domě, tak trochu jako kdyby vypustil smečku na čerstvou stopu, a povzbuzoval je nikoli hlasem, ale celým svým postojem.
Začala to být nakonec osobní záležitost mezi ním a Vilémem Serrem? Přesněji řečeno: byly by se události rozvíjely stejným způsobem, byl by Maigret učinil totéž rozhodnutí ve stejném okamžiku, kdyby chlapík z Fermeské ulice nebyl těžší a hromotlučtější než on, fyzicky i duševně? Zdálo se od počátku, že je celý netrpělivý, aby se s ním už mohl změřit.
V jiných okamžicích bylo lze hádat u něho na jiné pohnutky, klást si otázku, jestli mu to nepůsobí víceméně perverzní potěšení, obrátit ten dům vzhůru nohama.
Stávalo se jim zřídka, aby pracovali v domě, jako byl tenhleten, kde všechno bylo poklidné a harmonické – a byla to jakási tlumená, mol ová harmonie, kde ani nejobstarožnější předměty neměly v sobě nic směšného a kde se jim po hodinách nejurputnějšího hledání nepodařilo zjistit jedinou podezřelou maličkost.
Když ve tři hodiny čtyřicet minut promluvil, pořád ještě nic neodhalili. Mezí pátrajícími vládla určitá rozpačitost, očekávali, že se šéf omluví a dům opustí.
Jaké rozhodnutí Maigret učinil? Věděl to vůbec? Janvier ho začal podezřívat, že si dal trochu moc aperitivů, když si kolem jedné zaběhl něco sníst na terasu protější hospůdky. Když se vrátil, bylo skutečně možno postřehnout v jeho dechu vůni pernodu.
Evženie neprostřela pro své pány k obědu. Několikrát přišla něco pošeptat do ucha hned staré paní Serrové, hned zubaři. Jednu chvíli bylo vidět zubařovu matku, jak jí vstoje v kuchyni, jako v domě, kde se stěhují, a o něco později přinesla hospodyně Vilémovi, který odmítl sejít dolů, obložený chléb a šálek kávy.
To pracovali zrovna na půdě. Byla to nejintimnější část domu, intimnější než ložnice a než skříně na prádlo.
Byla prostorná, osvětlená dvěma vikýři, které vrhaly na šedavou podlahu dva široké světlé obdélníky. Janvier otevřel dvě kožená pouzdra na pušky a jeden muž z kriminální dokumentace zbraně prozkoumal.
„Ty patří vám?“
„Patřily mému tchánovi. Já jsem nikdy nechodil na hony.“
Hodinu nato našli ve Vilémově pokoji revolver, a když ho prohlédli, Maigret ho položil na hromadu předmětů, které vezmou s sebou k dodatečnému prozkoumání.
Na téhle hromadě bylo všechno možné, včetně zubařovy kartotéky a úmrtních listů manžela staré paní a její první snachy, které nazdařbůh sebrali v jejím pokoji. Bylo tu vidět také oblek, u něhož si Janvier všiml, že má lehce natržený rukáv, a o němž Vilém Serre tvrdil, že ho neměl na sobě už nějakých deset dní.
Proplétali se mezi starými kufry, bednami a polámaným nábytkem, který byl vynesen nahoru na půdu, protože už k ničemu nebyl. V jednom koutě stála dětská židle starého typu, s barevnými koulemi na obou koncích prkénka, které sloužilo jako stolek, a také dřevěný kůň bez ocasu a bez hřívy.
Práce se nezastavila ani v době oběda. Muži si jeden po druhém zaběhli něco zakousnout a Moers se spokojil s obloženým chlebem, který mu přinesl fotograf.
Asi ve dvě hodiny telefonovali Maigretovi z kanceláře, aby mu sdělili, že právě došel leteckou poštou z Holandska tlustý balíček. Řekl, aby ho otevřeli. Byly to Mari ny dopisy, psané holandsky.…
